Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Celibát 3. díl

13.02.2010 (12:45) • Mnaaau • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3208×

http://www.youtube.com/watch?v=Ii1tc493bZM

Edward

„Jmenuji se Cullen, Edward Cullen,“ představil jsem se znovu Belle, jen co jsem si k ní přisedl do lavice. Za sebou jsem uslyšel naštvané vrzání židlí a zklamané vzdechy žen, které toužily po mé přítomnosti. Jak já to jen dělám, že jsem tak okouzlující…

„Jo, já to vím. Vždyť jsme se už dnes ráno potkali…“ odpověděla a ani se na mě nepodívala. To na ní jako mé osobní charisma nepůsobí nebo co? Ona je celá nějaká divná. Sakra. Myslel jsem, že byla stejně mimo ze mě, jako já jsem byl z ní. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli si pamatuje, jak se jmenuju. Také jsem se rozhodl, že si s ní trošku pohraju. Protože mám nad ní nepochybnou výhodu a vím, o co jí jde, dalo by se říct, že má zavázané oči. Chudinka neví, co jí se mnou ještě čeká. Edward Cullen se nenechá jen tak tahat za fusekli. Roztočím jí, zamotám jí hlavu, a pak jí nechám tápat v neznámu. Ano, dnes si budeme hrát na slepou bábu, dámy a pánové. Nejdřív ji přinutím, aby mě měla ráda, což bude hračka, a pak jí čeká peklo na zemi, uvidíme jak rychle se její ochota, plnit sázku zrovna se mnou, vytratí. Jenže, teď se zdá, že jsem jí úplně volnej. Co když si to všechno rozmyslela? Co když jí připadám k této akci nevhodný? Neee! To je blbost. Já a nevhodný? Jdeme na věc. A jak nejlépe začít tuto nevinnou hru, než klasickým svatým desaterem?

Já jsem vám vlastně o desateru ještě nikdy nevyprávěl, že? Tak to abychom začali pěkně popořádku. Jistě jste si mysleli, po tom, co už o mě víte, že já jsem ten nejvíc nejúžasnější tvor, který kdy po planetě chodil. Posaďte se, aby to s vámi neseklo. Musím vás teď vyvést z omylu. Nejsem to já. Vím, je to šok, ale existuje legenda našeho druhu. Nejhustější z nás.

Jeho jméno je (hudba hraje dramaticky) Upírs Brosnan. Ten, který vynalezl božské desatero, jak si omotat ženu kolem prstu. Byl to největší svůdník, co kdy chodil po povrchu zemském. Špion, který miloval. Muž se zlatou zbraní. Budiž mu země lehká. V jeho poslední hodince zavzdychalo tolik dívek a žen, stejnou větu „Dnes neumírej“, že celý svět mohl slyšet ten sborový nářek. Upírs padl statečně při své tajné misi ve službách jejího veličenstva, i když bylo jeho krédem „žít a nechat zemřít“ spalovala ho už dlouhou dobu vyhlídka na vraždu. Jeho zlaté oko ve válce v upÍráku pronásledovalo známého lotra Dr. NO, a když už chtěl využít své povolení zabíjet, najednou vysvitlo Quantum of Solace a Upírs byl prozrazen, protože se začal třpytit jako diamant. Diamanty jsou věčné, a proto ani na Upírse Brosnana nikdo z našeho druhu nezapomíná. Jeden svět nestačí, aby pojal všechny jeho nadčasové nápady a já se snažím využít aspoň desatero, k uctění jeho památky.

Svaté desatero (Úspěch garantován. Vždy to zabere!)

1. Dívku, jest hodna kvalit tvých, nalezneš.
2. Dívce jako kavalír se představíš.
3. Dívku zaujmout musíš a zapříst hovor s ní.
4. Dívčinu přítomnost vyhledáváš a pocit cennosti v ní vyvoláváš.
5. Dívce zalichotíš jakoby nevinně a ještě se jí skromně omluvíš.
6. Dívky se letmo dotknouti zkusíš, aniž se jí zhnusíš.
7. Dívek ostatních si všímat zkusíš a žárlivost vyvolat musíš.
8. Dívka tvá sama přijde potěšit tě společností svou, na to vyčkej trpělivě.
9. Dívka je pod mocí tvou, okouzlena a polapena.
10. Dívku na lože položíš, a pak jí do rána souložíš.

Tímto jste byli zasvěceni do nejen upířího, ale i ryze mužského tajemství svodů. Ne, že toho budete zneužívat. Zničili byste tak křehkou hru mezi mužem a ženou, která na světě už od nepaměti panuje. Co se mě týče, já už jdu konečně do akce. Ještě před svým příjezdem do školy, jsem si skočil na lov. Dal jsem si pumu ala protřepat nemíchat, a tak mám teď potřebnou hladinku krve v těle, přesně 0,07 promile a můžu se tím pádem bez problémů věnovat Belle, aniž bych ji ohrožoval a pochroumal si ji k pozdějšímu možnému použití.

Můj objekt zájmu byl zaměřen už dnes ráno v hale a není jím nikdo jiný, než ona tajuplná dívka zakrývající si oči - samozřejmě. Snažil jsem se celý den pečlivě držet předepsaných bodů a postupovat krok za krokem, aby se nikde nestala ani ta nejmenší chybička. Belle jsem se představil dokonce dvakrát. Poprvé jsem byl tak nějak nesmělý, a proto jsem se obzvláště snažil, aby bylo druhé seznámení velice působivé. Nikdo by neodolal mému nonšalantnímu šarmu, když jsem ledabyle prohodil své jméno. Ona mě ignorovala. Tohle její chování, kdy udělá naprostý opak, než bych čekal, už mě opravdu začínalo přivádět k šílenství, nicméně jsem se snažil navázat konverzaci.

„Takže, co mělo znamenat to dnešní ráno?“ zeptal jsem se, i když už mi vše bylo naprosto jasné.

„Ále, to nic,“ mávla rukou, „radši mi řekni, jak se ti tu u nás líbí.“ Konečně se na mě podívala. Jo. Byla stále moc hezká a já stále plnil tu nesmyslnou sázku. Škoda, že se mi zrovna ona připletla tak blbě pod nohy. Tolik naschválů, co já jí budu provádět, ještě snad ani neviděla. Ale přece se nenechám jen tak snadno porazit ne?

„Je to tu moc pěkný,“ chtěl jsem jí možná až příliš horlivě pochválit domov, ale zase jsem špatně odhadl její reakci.

„Tobě se tady doopravdy líbí? Tak to si v téhle lavici výjimka,“ s tím opět sklopila pohled dolu a znovu mě začala cíleně přehlížet. Kdybych mohl a nebylo by to blbý, začal bych teď mlátit hlavou o stěnu. Jeden by neřekl, kolik to dá práce vlichotit se do přízně jedné malé krasotince. Ještě chvíli jsme si povídali. Tedy mluvil jsem spíš já, o tom, že rozhodně nevypadá jako ostatní tady, že musí být odjinud atd. Pomalu jsem se dostával k fázi lichocení, když najednou zazvonilo. Do prčic. Na můj plán zbývala už jen poslední hodina. Naštěstí jsme ale měli oba tělocvik.

Pozoroval jsem Bellu, jak běhá dvanáctistovku kolem stadionu, a vymýšlel jsem, jakou lichotku bych tak použil. No vymýšlel… Jediné na co jsem byl schopen v tuto chvíli myslet, byla její podprsenka. Proč? No to víte, když žena běží tak její prsa tak nějak poskakují do rytmu a můj mozek vesele skákal s nimi. Najednou jsem si všiml, že její srdce vynechalo jeden úder. Pak druhý, třetí… A to už jsem k ní běžel. Zatracená lidská rychlost. Omdlela vyčerpáním a spadla dřív, než jsem se k ní vůbec stačil přiblížit. Nebyla zrovna běžec na dlouhou trať. Jakmile jsem byl u ní, už se probírala. V obličeji byla celá rudá a na tváři měla obtisklou antuku.

„Zase ty? Jak to sakra děláš? Vždycky mě chytneš v okamžiku, kdy ležím na zemi a vypadám hrozně.“ Byla zmetená, a tak roztomile rozkošná, dokonce se i trochu mračila, když jsem jí pomáhal se zvednout.

„Bello, vůbec nevypadáš hrozně, právě naopak. A náhodou mě baví sbírat ze země krásné slečny. Aspoň mám záminku si s nimi povídat.“ To byl přesně ten okamžik, na který jsem čekal. Tohle lichocení bylo přesně načasované. Dokonce mě ani neodbyla, jen si mě podezřívavě měřila. To byla moje šance. Přiložil jsem ruku na její tvář. Velice jemně jsem jí oprášil antuku z obličeje a nezapomněl ji ještě pohladit po hladké pleti. Když jsem se na ni podíval, jemně přivřela oči, ale jakoby se jen na chvilku zapomněla, vrátila se hned zpět stará známá Bella, která se šibalsky pousmála a zvedla jedno obočí.

„Promiň,“ omluvil jsem se přesně podle návodu, ona jen kývla hlavou a odkráčela pryč. Tak, a teď už si jen trochu pohrát s její žárlivostí a je moje.

Před školou jsem se tedy schválně začlenil ke skupince slečen, kterým jsem něco nesmyslného blábolil, a ony zuřivě přikyvovali. Očko po očku jsem sledoval Bellu, která stála opřená o školní budovu a nad něčím zjevně přemýšlela. Když už mě dívky kolem začínaly nudit a zdálo se, že ta, na kterou čekám, nepřijde, vydal jsem se pomalu k autu. V tom se ale kolem mě Bella mihla, jemně se o mě otřela, zamávala mi a utíkala na autobus. No tak předposlední bod mi nějak nevyšel a poslední už vůbec nepřipadá v úvahu. S pořádně pošramocenou náladou a musím uznat, že i sebevědomím, ještě se nestalo, že by mě někdo odmítl, jsem šahal do kapsy pro klíče od svého vozu. Už jsem chtěl odemknout, když na zem vypadl malý zmačkaný papírek. Sehnul jsem se pro něj a hned se mi vrátil úsměv na tvář. Mission Incomplete!

Autor: Mnaaau (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Celibát 3. díl: