Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čekám na druhé straně 1. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Čekám na druhé straně 1. kapitolaJe tu moje nová povídka. Edward Belu opustil a zcela to změnilo jeho život, jak to skončí? To se dočtete zde.

25.12.2009 (21:30) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1729×

Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak dlouho člověk umírá, ale já umírám už bezmála sto let. Byl jsem hlupák a blázen, když jsem si myslel, že to bez ní zvládnu. Ten den, kdy jsem ji tam nechal samotnou v lese, byl tím nejhorším v mém životě. Opustil jsem jedinou osobu, kterou jsem kdy miloval. Jediný důvod mé existence.

Odešel jsem od rodiny, nechtěl jsem aby trpěli se mnou, tu bolest jsem si chtěl vytrpět sám. Zasloužil jsem si ji, tu nepřestávající, srdce bodající bolest, kterou jsem každý den cítil ve svém nitru. Čas od času mě někdo z rodiny kontaktoval, aby zjistil, jestli se nechci vrátit domů, ale má odpověď byla vždy stejná, ... ne.

Nejčastěji na mně naléhala Esme, trápila se, protože mím odchodem se jí zbortila celá rodina. Carlisle utíkal do práce, aby nemusel být doma. Emmett přestal vtipkovat, Rosalie se na celé hodiny a někdy i dny zavírala ve svém pokoji a odmítala k sobě kohokoli pouštět, truchlila nad Edwardovým odchodem. Jasper tu ponurou atmosféru už nevydržel a utekl, Alice ho následovala.

Esme se mi o ničem z toho, co se dělo doma nezmínila. Nemusela, i bez čtení jejích myšlenek jsem to věděl. Zničil jsem svou rodinu.

Prvních pár let po odchodu od Belly jsem se snažil jakkoli se zabavit, abych na ni nemusel stále myslet, tak trochu mě k tomu inspirovala sama Bella. Bylo to podruhé, kdy jsem ji zachránil. Šla temnou uličkou Port Angeles a tam si jí všimla parta pobudů. Snažila se jim utéct, ale marně, dohonili ji a obklíčili. Tehdy jsem do toho zasáhl a zmařil tak jejich plány. Ten večer jsem jí odhalil jedno ze svých tajemství, mou schopnost číst myšlenky. Ona jediná byla výjimkou, její myšlenky mi byly vždy odepřeny, možná to tak bylo lepší, možná to tak mělo být, kdo ví...

Rozhodl jsem se si tak trochu zahrát na superhrdinu a bojovat proti zločinu, Belle by se to jistě líbylo, vždyť první za co mě považovala byl právě superhrdina. Tajně jsem spouštěl alarm, když právě zločinci loupily. Zlodějům jsem prokousával gumy pneumatil, aby nemohli odjet z místa činu a podobně. Snažil jsem se tímto způsobem nemyslet na dívku, které jsem tak ublížil a přitom jí tolik miluji.

Prvních deset let se mi to dařilo, ale pak jsem jednou narazil na partu opilých chlápkou, kteří chtěly znásilnit mladou dívku. Jejich myšlenky mě bubnovaly v hlavě a já na okamžik viděl rudě. Upíří rychlostí jsem stanul přímo před nimi a odhodil je všechny pryč. Bohužel jsem to v závalu vsteku přehnal a všem tak zlámal vaz. Dívka nedýchala a vyděšeně na mě kulila oči, v jejích myšlenkách byla panika. Nechtěl jsem se na ní podívat, ale chtěl jsem jí alespoň nějak uklidnit a říct, že se mě nemusí bát. Otočil jsem se na ní a přiměl se o nejpřátelštější ůsměv jakédo jsem byl schopný. Dívka se mě bála ještě víc. Zadíval jsem se do jejích kaštanových očí a najednou jsem před sebou neviděl vystrašenou dívku, ale usmívající se důvěřivou Bellu. Ani jsem se nehnul a dál se utápěl v Belliných očích, miloval jsem její čokoládové jiskřící oči, plné nabízející se rty, červenající se tváře, když se mi dlouho dívala do očí, utápěl jsem se v jejím pohledu. Dívka utekla a já se dál utápěl v očích mého překrásného přeludu. Teprve až se začínala rozplývat, tak jsem přiměl své tělo k pohybu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil zkázu, kterou jsem způsobil. Vzal jsem těla a odnesl je za město, tam jsem je pohřbil.

Můj přelud ve mně vyvolat touhu, kterou jsem se tak dlouho pokoušel utlačit. Bylo to příliž silné a já se tomu nedokázal ubránit. V duchu jsem si nadávat, že jsem slabý, ale mé srdce jásalo.

Chtěl jsem jen zajet do Forks, podívat se, jak se Belle daří a pak aniž by si všimla, že jsem tam byl zase zmizet. To byl můj plán.

Sotva jsem však dorazil k Bellině domu, přepadla mě opět ta touha, touha po jejím pohledu. Stálo mě to spostu sebezapírání abych nevyrazil domovní dveře a nevtrhl dovnitř, místo toho jsem se skryl v lese za domem a poslouchal myšlenky osob v domě.

Byly to dva muži a dvě děti, holčička a chlapeček. Z jejich myšlenek jsem postupně zjistil, že se jedná o Charlího, jeho zetě Henryho a vnoučata Renesmé a Erwarda, jejich matka odjela na pár dní za nemocnou babičkou, takže se o ně starají otec z dědečkem.

Kdybych mohl tak bych plakal, nevím jestli štěstím z toho, že si moje Bellinka žije normální život nebo že ho žije beze mě, moje srdce mě bolelo. Ukrýval jsem se tu a dál naslouchal dění v domě, jakmile si někdo vzpoměl na Belu a vybavil si její tvář nebo slova, tak jsem já v duchu umíral.Bylo bláznovství tady zůstávat a dál se trápit, ale já jsem si nedokázal pomoct, toužil jsem po každé trošce vzpomínek na Belu a přitom se utápěl v bolestech, které mi to způsobovalo.

Myslím, že bych tu zůstal celou věčnost kdybych nezaslechl něčí příchod. Byl to Jasper s Alicí, nechal jsem je přijít až ke mně. Nechtěl jsem odsud odcházet a ošidit se tak o to málo vzpomínek na svou Bellinku.

,,Erwarde prosím vrať se domů.“ prosila mě v myšlenkách Alice. Nemohl a nechtěl jsem se vrátit, ne po tomhle všem.

Dlouho nikdo z nás nic neřekl a ani v myšlenkách na mě nenaléhali.

Henry si právě četl porno časopis a v duchu si představoval sebe a Bellu v různých polohách kamasútry. Vydět v jeho představách a vzpomínkách, jak se miluje s teď už ne mojí, ale jeho Bellou bylo pro mě jako konečná rána. Vnitřně jsem se zhroutil. Jasper moje emoce navydržel a utekl.

Cítil jsem jak mě Alice zvedá na nohy a odvádí kamsi pryč. Nechal jsem jí a poslušně s ní držel krok, nasedl jsem do auta a dovolil jí aby mě odvedla do domu a posadila na gauč.

Byl to dům Denalijských, sotva mě sem odvedla, tak se kolem mě všichni naschromáždili a nadějně ke mně upíraly pohledy. Mé oči byly stále upřené do země, poprvé za svou existenci jsem vědomě nevnímal hlasy a myšlenky kolem sebe. Posalil jsem se a dál se utáběl ve vnitřní bolesti. Vím, že jsem jim tak ubližoval ještě víc, než když jsem jen odešel, ale já už to nedokázal zastavit.

 

shrnutí


Následující díl »

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čekám na druhé straně 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře