Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Caroline - 15. kapitola

29.12.2010 (09:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3447×

15. kapitola

Sedli jsme si na naše místa a já opatrně postavila na zem obrovský kbelík s popcornem a do držáku umístila velkou colu.

Abych se přiznala, v kině jsem nebyla pěkně dlouho. Matt na to nebyl, pro něj to nebylo dost nóbl a já nikdy neměla přátele, se kterými bych mohla na taková místa chodit.

Snažila jsem se obléct trochu méně formálně a snad se mi to i podařilo a zapadla jsem mezi tu hromadu lidí, co seděla okolo nás.

„Líbí?“
„Jasně, že jo.“ Cam byl trochu překvapený mým nadšením, které jsem projevila hned po příchodu. Popravdě jsem ani pořádně nevěděla, na co jdeme, ale nevadilo mi to. Určitě to bude super, obzvlášť v jeho společnosti.

Dala jsem si na klín popcorn a pustila se do toho. Mňam, něco tak obyčejného a úplně nezdravého, kdyby to viděl táta nebo Matt… Ne, na ně myslet nebudu, ani na jednoho. Mathewa jsem ignorovala a tátu jsem od našeho rozhovoru neviděla ani s ním nemluvila a možná to tak bylo lepší, potřebovala jsem vychladnout a on taky. Doufala jsem, že nakonec pochopí a nebude stát proti mně.

Živě jsem si na svém místě dokázala představit Michaela nebo Tylera, jak by se s tátou pohádali do krve a hotovo, ale já tak nechtěla skončit. Měla jsem ho ráda, jen jsem nebyla schopná splnit všechny jeho požadavky a možná, že on moje taky ne.

V sále se setmělo a na plátně začaly běhat ukázky na filmy. Spokojeně jsem dlabala popcorn a srkala colu. Film vypadal docela slušně a mě bylo báječně. To ovšem jen do té doby, kdy se na scéně objevila nějaká příšera, která chtěla zmasakrovat město, nebo tak něco. Měla jsem co dělat, abych nekřičela. V tu chvíli šel popcorn s colou stranou a já si schovávala hlavu ke Camovi do ramene. On mě držel pevně za ruku a tiše se smál.

Nechápala jsem, co je na tom tak vtipné, podle mě to bylo hrozné. Kdybych hned věděla, že jdeme na horor, nedostal by mě sem. A pak mi to došlo.

„Tys to udělal naschvál,“ sykla jsem.
„A co?“ ptal se nevině a oči upíral na plátno.
„Naschvál jsi vybral tenhle film. Věděl jsi přece, že nemám horory ráda.“ Culil se jak měsíček na hnoji.
„Mám strašně rád, když se tulíš.“ Jen jsem zalapala po dechu a vyprostila se z jeho objetí. Podvodník jeden.

Odtáhla jsem se, co nejdál to šlo, rozhodnutá se na něj do konce filmu ani nepodívat a nějak to přetrpět. Pohled jsem upírala do kyblíku s popcornem, ale nějak mě na něj přešla chuť.

Film byl doprovázen spoustou skvělých zvuků, takže jsem sebou i přesto občas trhla leknutím. Tohle má u mě schovaný, myslela jsem si.

„C, neblbni, nemyslel jsem to špatně,“ šeptal mi Cam do ucha. Víc jsem se odtáhla, div jsem se neopřela o rameno muže vedle sebe. Omluvně jsem se po něm podívala a rychle se vrátila na své místo.

Kyblík jsem odložila na zem a žmoulala si ruce v klíně. Nevydržela jsem to a očičkem zabloudila před sebe. Velký omyl.

Nějaká dívka běžela v noční košili po mírně osvětlené ulici, všude pršelo, nikde ani noha. Když tu zpoza rohu vyskočil chlap v příšerné masce a šel proti ní. Hned jak ho zpozorovala, otočila se na patě a utíkala zpět. Tam se ale objevili další a ona byla v pasti, ječela jako pominutá a nakonec to odnesla. Trhla jsem sebou a křečovitě sevřela víčka.

Ucítila jsem kolem sebe Camovy paže a nedokázala jsem se jim bránit. Do konce filmu jsem nevystrčila nos a raději vdechovala Camovu uklidňující vůni a nechala se objímat a hladit.

„Promiň, příště vybíráš film ty,“ řekl, když jsme vyšli ven.
„Dneska kvůli tomu nebudu spát,“ stěžovala jsem si. Zasmál se a s něžným pohledem si mě přitáhl do náruče. Dal mi pusu na čelo a pak do vlasů.
„Tak ti s tím pomůžu,“ vyřešil můj problém. „Jdeme se najíst. Mám pořádný hlad.

Šli jsme do restaurace, kde dělali snad nejlepší hamburgery, jaké jsem kdy jedla. K tomu jsem dostala hranolky, pití a jak jsem předpokládala papírový ubrousek.

Nakonec jsme si zašli na italskou zmrzlinu a s ní se ruku v ruce loudali ulicemi k mému bytu.

I přes ten strašný film bylo tohle moje nejlepší rande.

Zastavili jsme se přede dveřmi, abych našla v kabelce klíče.

„Díky za krásný večer, asi bych měl jít,“ řekl Cam a měl se k odchodu.
„Tak počkat, nesliboval mi tu někdo, že mi pomůže s usínáním?“ pozvedla jsem obočí. Přišlo mi to docela troufalé, tohle jsem nebyla já, ale přála jsem si, aby tu zůstal.
„Jestli chceš…“
„Samozřejmě, že chci.“ Za ruku jsem ho vtáhla do bytu a zavřela za námi dveře.

„Chceš něco vědět?“
„Hmm…“
„Tohle bylo to nejkrásnější rande, jaké jsem kdy zažila,“ svěřila jsem se mu. Seděli jsme na pohovce, teda Cam seděl, já ležela a hlavu měla položenou na jeho stehnech. Camovi prsty se probíraly mými vlasy a jen jsme tak mlčeli.
„To jsem rád. Koukám, že filmový zážitek je zapomenut.“
„Tak trochu.“ Nádherně se usmál, až jsem myslela, že mám srdeční zástavu.

Sklonil se ke mně a jemně mě políbil, bylo to jako dotek motýlích křídel. Pak se trochu odtáhl a zadíval se mi do očí a… a já zcela neromanticky zívla.

„Čas spát,“ zavelel a vytáhl mě do sedu.

Poslala jsem Cama do koupelny prvního, abych… já nevím, nějak mě chytla nervozita.

Uvědomila jsem si, že je to poprvé, co spolu budeme celou noc. Vlastně to nebude poprvé, byl tu, když jsem byla nemocná a byli jsme spolu noc po tom plese, ale věděla jsem, že tohle je jiné. Sama jsem ho sem pozvala. Určitě něco očekává. Hrdlo se mi stáhlo.

„Můžeš jít,“ zavolal na mě Cam z ložnice.

Proklouzla jsem pokojem jako lasička a rychle za sebou zavřela a zamkla. Jsem hloupá. Přeci Cama miluju, je to můj přítel, není důvod, chovat se takhle pomateně.

Osprchovala jsem se, použila svůj oblíbený sprchový šampón, pak ho opláchla. Prodlužovala jsem to, jak nejdéle to šlo. Když jsem se utřela, chtěla jsem si obléct pyžamo, ale uvědomila jsem si, že jsem ho nechala v ložnici.

„Sakra,“ zaklela jsem. Nezbylo mi nic jiného, než se zamotat do osušky a pro to pyžamo si dojít. Měla jsem z toho vážně radost. Ale vždyť o nic nejde, říkala jsem si. V osušce mě Cam už taky viděl.

Otevřela jsem a rozhlédla se po ložnici. Cam ležel v posteli a listoval nějakou knihou. Poznala jsem v ní tu, kterou jsem měla právě rozečtenou. Neodolala jsem a prohlédla si ho. Měl na sobě jen trenýrky. Vyschlo mi v krku. Byl vážně… Měl vypracovaná ramena i břicho,  vypadal neuvěřitelně sexy a nebezpečně hříšně. Je možné, aby byl někdo tak dokonalý? Je, důkaz mám přímo před očima.

Udělala jsem pár kroků, když se na mě zaměřily jeho oči.

„Nechala jsem si tu pyžamo,“ pípla jsem omluvně. Hodlala jsem si vzít to, proč jsem přišla a zase se vrátit do koupelny. To se mi však nepovedlo. Když jsem se natahovala po pyžamu, chytil mě Cam za ruku a strhl mě na postel. Pak mě zalehl a já se nemohla ani hnout. Jezdil po mně hladovýma očima. Srdce mi bušilo jako splašené, pulz se postupně zvyšoval.

„Jsi krásná.“ Po téhle větě jsem ještě zčervenala. Pohladil mě po tváři a pohledem sklouzl na moje rty, ale ani se nepohnul. Jakoby váhal, nevěděl, jestli smí. Ale já ho chtěla políbit, moc. Celou svou bytostí jsem po tom toužila.

Zřetelně jsem cítila to napětí, které mezi námi panovalo. Už jsem to nevydržela a rukama si přitáhla jeho hlavu a přisála se na jeho rty. Polibek mi vášnivě oplácel. Rukama mi hladil paže, a když se rty přesunul na můj krk, zabloudila jeho dlaň k mému kolenu a pomalu, pomaloučku se sunula nahoru, až zavadila o lem ručníku. Ztuhla jsem. Cam se zarazil a položil se vedle mě.

Tak tohle jsem po… Nemohla jsem si to nechat na jindy.

Zvedla jsem se na lokti a podívala se na něj. Ležel klidně, oči zavřené, ale hrudník se mu zvedal trochu rychleji.

„Promiň, nechtěla jsem…“ Z ničeho nic se na mě kouknul. Jeho oči byly tmavě zelené, jako smaragdy. Upíraly se na můj obličej, tak intenzivně, že jsem měla nutkání uhnout pohledem.

Mírně se usmál. „Ty za nic nemůžeš. Šel jsem na to moc rychle.“
„Ne, to ne. To já. Prostě jsem…“ Jak mu říct, že s Mathewem jsme se k tomuto bodu, za celou tu dobu co jsme byli spolu, nedostali.
„C,“ oslovil mě.
„Ano?“
„Miluju tě, víš?“ zeptal se.
„Hmm.“
„Nechci na tebe tlačit.“ Zastrčil mi za ucho pramen vlasů a pousmál se. „Na všechno je času dost. Až budeš připravená, budu tady.“ Palcem mi přejel po spodním rtu a viditelně polkl. Rukou sáhl kamsi za sebe a podal mi pyžamo. „Jdi se raději obléknout, nerad bych porušil svůj slib tak brzy.“

Vděčně jsem přitiskla své rty na jeho a odběhla do koupelny. Nejdřív jsem se musela vydýchat. To, co se stalo, se mi… líbilo, to ano, ale pak… Byla jsem moc ráda, že na mě nenaléhal. Nejspíš to bylo vážně moc brzo. Zlatý Cam.

Kartáčem jsem si projela vlasy a vešla do ložnice. Cam ležel ve stejné poloze jako předtím, jen byl do pasu přikrytý a znovu četl tu knihu, vypadalo to, jako by se nic nestalo.

Lehla jsem si na druhou stranu postele a přikryla se skoro po bradu.

„No no, to, že jsem řekl, že na tebe nebudu naléhat, neznamená, že se máš schovávat,“ durdil se. Zasmála jsem se a přitulila se k němu. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a on mě jednou rukou objal a začal číst.

Jeho hlas se nesl tichou místností a nádherně mě uspával.

Už jsem skoro nevěděla o světě, když ztichnul a já u ucha ucítila jeho rty.

„Miluju tě,“ zašeptal.
„Miluju tě,“ vypravila jsem ze sebe absolutně nesrozumitelně a pak usnula jak špalek.

***

„Ahoj mami,“ řekla jsem do telefonu. Byla jsem na cestě ke Camovi. Stála jsem v zácpě a nervózně rukama klepala do volantu. Měla jsem jít pěšky, bylo by to rychlejší, říkala jsem si celou dobu.
„Ahoj zlato, jak se máš?“
„Skvěle.“ Pro sebe jsem se usmála. Měla jsem se víc než skvěle, báječně, úžasně, nedalo se to slovy popsat.

Od té noci před týdnem jsme spolu s Camem byli skoro pořád. Buď byl on u mě, nebo já u něj. Myslela jsem si, že víc zamilovaná už být nemůžu. On byl naprosto jedinečný. Nikdy jsem nepoznala nikoho jako on. Byl plný energie, radosti, lásky, něhy… A všechno kolem sebe rozdával a já byla hlavním příjemcem. Nechápala jsem, proč je zrovna se mnou, ale byla jsem za to neskonale ráda a už dávno se tím přestala zabývat, protože to stejně nedávalo smysl.

„To jsem ráda. Chtěla jsem ti připomenout tu večeři,“ řekla mamka a přerušila tak mé snění.
„Večeři?“ Byla jsem trochu mimo obraz.
„Ano, v úterý. Přijde i Ally s Peterem a samozřejmě Aiden s Beky. Napadlo mě, že bys taky mohla přivést toho svého mladíka. Ještě pořád jsi nám ho nepředstavila.“ Nějak jsem nevěděla, že jsme se měli v úterý sejít na večeři, ale byl to dobrý nápad. Jen jsem nevěděla, jestli bude Cam chtít jít se mnou. Přece jen, bude tam celá moje rodina a dovedla jsem si představit, že bude jak u výslechu.

„Bude tam i táta?“ napadlo mě, protože jsem si nebyla jistá, jak by se k Cameronovi choval.
„Říkal, že přijde, ale znáš ho,“ povzdechla si.
„Tak já se Cama zeptám a večer ti zavolám, jo? Už musím končit,“ řekla jsem. Šňůra aut se konečně trochu pohnula. „Zavolám, ahoj.“

„No sláva, už jsem si říkal, že ses na mě vykašlala a našla si někoho jiného,“ culil se Cam, když mi otevřel.
„Pár adeptů bylo, ale žádný nebyl jako ty.“ Nechala jsem se obejmout a políbit na přivítanou. „Město je neuvěřitelně zacpané. Pořád jsem jen stála.“
„Ale už jsi tady. Jaký jsi měla den?“ zajímal se.
„Dobrý, v galerii se toho teď moc neděje. Prázdniny jsou tu za chvíli a lidi nakupují raději plavky.“
„Tak to já se stavím,“ zamrkal na mě. „Když tam budeme sami, zalezeme si do tmavého roku a…“ Dlaněmi mi přejížděl po bocích a rty šimral na krku.“
„Ty nemravo,“ plácla jsem ho po rameni. „Volala mi mamka a jsme pozvaní na večeři. Oba,“ dodala jsem, aby bylo jasno.
„Večeři?“
„Jo, ráda by poznala toho mého mladíka. Bude tam i Ally a Aiden. Ally znáš a Aiden… on je něco jako můj starší brácha. Měl bys vědět, že to nebude žádná sranda,“ varovala jsem ho.
„To si dovedu představit,“ uchechtl se. „Ale moc rád poznám tvoji rodinu.“
„Vážně?“
„Vážně,“ potvrdil.
„Taky bych tu tvoji ráda poznala,“ přiznala jsem. Cam si povzdechl.
„C, moc rád bych tě představil svojí rodině, vím, že by si tě oblíbili, ale není to snadné. Jediné, co můžu, je slíbit ti, že jednou tě s nimi seznámím,“ řekl.
„Hmm.“
„Oni už o tobě vědí, vyprávěl jsem jim, jak jsi úžasná.“
„Vyprávěl?“
„Po telefonu, pravidelně si voláme. Máma je hodně starostlivá,“ vysvětlil. „Až přijde vhodná chvíle, seznámím tě s nimi, slibuju.“ Upřeně mi hleděl do očí a byla v nich čirá pravda. Věřila jsem mu to a nemohla jsem se dočkat, až ta chvíle přijde.

Když mají tak úžasného syna, jací mohou být oni?

Tak na poprvé nevyšlo, třeba příště.:)

14. kapitola     SHRNUTÍ     16. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Caroline - 15. kapitola: