Tak a je tady další kapča... Co se bude dít? No, to už si budete muse přečíst sami. Tato kapitola bude celá z pohledu Emmetta. Doporučovala bych vám, pustit si k tomu jednu písničku z youtube, na kterou je odkaz níž. Právě při této písničce jsem psala tuhle kapitolu. Přeji hezké počtení.
06.07.2010 (07:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6830×
8. kapitola – Smrt
(pohled Emmetta)
Seděl jsem na verandě a skrz skleněnou stěnu jsem pozoroval Rose. Byla na dně. Ostatně jako všichni tady. Já z pohledu na Rose a z toho, co se stalo Belle. Jasper se zase trápil kvůli Alici a také kvůli Belle. Bral to jako svou chybu, to co se jí stalo. Ten démon šel přeci po něm, ne? Nemusela to ještě odnést Bella. A Edward ten se zase trápil kvůli Belle. Nedivil jsem se mu. Kdyby byla Rose na Bellině místě, asi bych zešílel strachy.
Ale i takto bylo pro mě velice těžké ji pozorovat, došlo mi však, že pokud to Bella nepřežije, což se bohužel pravděpodobně stane, - jelikož Alice nevidí její budoucnost - už mě nikdy nebude chtít Rose ani vidět.
Už od rána seděla u Belly, která se asi v deset hodin dopoledne probudila. A odmítala se od ní i s Alicí byť jen na minutku hnout. Každá ji držela za jednu ruku a pořád k ní mumlaly, že to bude dobré, i když i Bella byla přesvědčená, že to nepřežije. Měl jsem ten dojem, že spíš než Bellu utišují holky samy sebe.
Bella byla hrozně zesláblá a Carlisle nevěděl, čemu to má přisuzovat.
„Možná ten náraz způsobil nějaké vnitřní zranění, na které tady nemám vybavení, abych zjistil, kde přesně se nachází a do nemocnice, jak víte, ji vzít opravdu nemohu. Je mi to líto, ale pokud nějaké to zranění má, nemá neději,“ řekl nám, mezitím co si k nám sedal na verandu.
Alice nám totiž až dnes řekla, že potom, co na ni ten démon hodil ty ohňové koule, odlétla pár metrů daleko a narazila zády do knihovny, která se na ni pak sesypala.
Byl tu dokonce (na verandě) i Edward, a že ho bylo dost obtížné od Belly dostat, ale věděl, že sestrám musí dopřát poslední chvilky s ní, protože její stav se opravdu zhoršoval. Ne z hodiny na hodinu, ale z minuty na minutu.
K tomu všemu ještě volala Esme, že se i s Ness vrací ze služební cesty. Mají přijet zhruba za deset minut.
Mezitím jsem pozoroval Edwarda. Vypadal opravdu hrozně a potom, co před chvilkou řekl Carlisle, vypadal ještě hůř.
Nedivil bych se, kdyby si to dával za vinu. Edward je totiž tipický mučedník. Ale to není pravda, není to jeho vina. Nikoho z nás. Kdybych takhle Edwarda viděl v jiné situaci, dělal bych si z něj a jeho věčné depky srandu, ale dnes jsem neměl na fórky náladu. Nikdo na ně neměl náladu.
Asi ještě dvě minuty jsem o těchhle věcech uvažoval, když se ozvalo odemykání dveří.
„To bude Esme a Nessie,“ řekl Carlisle a běžel je přivítat doma.
Carlisle je už po telefonu obeznámil se situací u nás doma, takže Esme se vůbec nedivila, když u ní v obývacím pokoji viděla nemocniční postel s přístroji a na ní a kolem ní tři neznámé dívky. Esmein pohled byl soucitný, ale když uviděla nás, - když jsme ji přišli také uvítat – změnil se na zoufalý. To, co jsme milovali my, ona milovala také. Byli jsme jí za to vděční. Její pohled byl ale k nevydrření, protože se v něm odrážely emoce nás všech.
Všichni jsem se trápili kvůli Bells. Kvůli naší kamarádce a také kvůli tomu, jak by to v případě její smrti dopadlo s námi a jejími sestrami.
Ale nic to nebylo oprati tomu, když uviděla Edwarda, a ihned ho běžela obejmout.
Dobrých pět minut ho měla sevřeného v objetí, než ho pustila s ještě zoufalejším pohledem, kvůli jeho bolesti.
To už ale zpoza Esme vykukovala zvědavá Nessie, ještě nikdy neviděla člověka, všichni se báli, jestli by se byla schopna ovládnout.
Přešel jsem až k ní a obejmul ji, pak putovala z náruče do náruče.
Nato se všichni zase rozptýlili po domě, jen já a Edward jsme zůstali v obýváku. A také Ness tu zůstala.
Zvědavě přešla až k posteli Belly a představila se.
„Ahoj, já jsem Renesmé Cullenová, sestra mých brášků. A vy asi budete ty sestry Swanovy, o kterých mi tolik po telefonu bráškové vyprávěli, že?“ zakončila svou řeč a já měl sto chutí ji zaškrtit. Musela říkat, že jsem jí o nich tolik vyprávěly? Vždyť o nich padlo jen pár slov! No budiž, hodně slov.
„Asi už to tak bude. Já jsem Alice,“ řekla Alice s úsměvem. Renesmé a jejímu kouzlo bylo těžké odolat. Každý si ji hned oblíbil.
„Těší mě, Renesmé, já jsem Rose,“ řekla Rose taktéž s úsměvem a podala jí ruku. Nejdenou jsem byl Ness vděčný, Rose se už od rána neusmála. Byla to příjemná změna.
„Bella,“ řekla slabě Bella a váhavě natáhla k Ness ruku. Ruka se jí však třásla takže jí ve vzduchu moc dlouho nevydržela.
Nessie tam s nimi potom seděla ještě dvě hodiny a o něčem si povídaly, ale my jsme jim dopřáli soukromí. Zdálo se, že Bellu přítomnost Ness docela těší a vypadlo to, že je to vzájemné, tak jsem s brášky vyrazili na lov. Přesvědčit Edwarda, aby s námi šel, bylo opravdu těžké.
Museli jsem ho k tomu doslova dokopat. Zabral jediný argument.
„Chceš, abys měl nakonec takovou žízeň, že by jsi po ní skočil? Nevím, jestli by byly její sestry nadšené. Víš přece, jak ti voní!?“ zpetal jsem se ho už dost nakvašeně.
Nakonec tedy souhlasil.
Já jsem si chytil medvěda a chtěl jsem si s ním chvíli pohrát, abych se nějak odreagoval, ale s Edwardovými neustálými vzdychy za zády to opravdu nešlo.
Vrátili jsem se sotva o půl hodiny později, ale něco se dělo.
Rose seděla na pohovce s Alicí v náručí. Alice plakala a Rose k tomu neměla daleko. Na to začala i Rose. Obě tak srdceryvně vzlykaly, že ten zvuk až trhal mé mrtvé srdce na kusy.
Carlisle obletoval postel Belly a snažil se pro ni udělat nemožné, ale bylo to marné. Bellino srdce přestávalo bít. Mě samotnému se chtělo brečet, ale v tomhle těle to bohužel nešlo.
Buch… buch... buch… buch… buch.
Naposledy její srdce bouchlo a zastavilo se nadobro.
Musel jsem držet Edwarda, který se k ní chtěl vrhnout, ale už to bylo stejně marné. Snažil jsem se ho uklidnit.
„Už jí stejně nepomůžeš, Edwarde!“ křičel jsem na něj, ale stále se, se mou rval, i když věděl, že je to marné.
Jasper se ho snažil uklidnit svým darem, ale Edward cítil takový žal, že na něj Jasperův dar prostě nemohl fungovat.
Mě samotnému bylo do breku, měl jsem Bellu opravdu rád a doufal, že jednou bude mojí adoptivní sestřičkou...
Viděl jsem i Nessie, jak k Belle běží, tu ale neměl kdo zadržet.
Vrhla se jí kolem krku a začala usedavě brečet.
Nikdy neměla žádné přátele a bylo zajímavé, jaké si dokázala navodit pouto - k teď už mrtvé dívce – během pár hodin. Co se ale stalo pak, si budu pamatovat do konce své existence…
Upozornění
Tak, teď si sece připadám jako mrcha, ale u téhle povídky bych ráda viděla alespoň 20 komentíků, jinak nepíšu dál.
Potřebuji taky vidět, jestli to vůbec někdo čte a jestli má tím pádem cenu pokračovat. Všem se moc omlouvám, ale je to moje podmínka.
Vaše Jane006.
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Čarodějky - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!