Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlisle - 9. kapitola - Věřit, či uvěří?

30.11.2010 (11:00) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1819×

Kapitola devátá

Věřit či uvěřit?

Položil jsem telefon a podíval se do obličejů mé rodiny.

„Shioban i s Maggie tady budou za tři dny, momentálně jsou někde v Rusku,“ řekl jsem a posadil jsem se do křesla vedle krbu.

„Stejně tomu nevěřím,“ pronesla tvrdohlavě Isabell a sedla si mi do klína.

„Taky se mi tomu nechce věřit. Myslí však na to dobré. Zítra ti vyjde kalendář a potom budeš cestovat a fotit všude možně,“ řekl jsem a políbil ji do vlasů.

„Jsi modelka?“ zeptala se Alice.

„Ne.“

„Jsi,“ řekl jsem jí a ona se usmála.

„Dobrá tedy, jsem, ale jen díky Carlisleovi. Když jsme byli ve Francii, tak mě nafotil jeden známý fotograf.“

„Nech mě hádat, Bello, byl to Palo!“ A jejda, nenápadně jsem se zvedal k odchodu.

„Ty někam jdeš?“ zarazila mě Alice, a tak jsem sebou žuchl zpět do sedačky.

„Měl bych?“

„Myslím, že ano! Kolikrát jsem ti říkala, že nemáš využívat lidi z mé společnosti?“

„Nebýt mě, nemáš žádnou společnost, Alice. Byla bys jen krvelačná upírka zabíjející lidi jen kvůli krvi!“ To jsem asi trochu přehnal, její obličej se protáhl do bolestného výrazu.

„Au, to bolelo.“

„Promiň.“ Bylo mi to líto, nechtěl jsem jí ublížit. Najednou se jí však zamlžily oči. Měla vidění. Házela sebou ze strany na stranu a potom začala hořet. Nakonec otevřela oči.

„To bylo hrozné!“ zaúpěla.

„Nestalo se ti nic?“ přiskočil jsem k ní, aby neomdlela, ale jde to vůbec?

„Carlisle, nesmíš udělat to, co chceš udělat, jinak všichni zemřeme a ty jako první,“ pronesla a potom omdlela, takže to jde.

„Odnesu ji do pokoje,“ řekl Jasper.

„Ne, tam nebude mít dost klidu. Vem ji do toho domečku dvě míle jižně odsud, půjdu s tebou.“ Edward vytřeštil oči, ale nic neříkal.

„Nemám jít s tebou?“

„Ne, Is, půjdu sám, vy odsud neodcházejte, slyšíte. Nikdo to tady nesmí opustit a nikdo nesmí chodit za námi. Nevíme, co jí je, ale hořela, což není normální při jejích viděních,“ pronesl jsem s velkou naléhavostí a potom jako Jasperův závěs jsem vystřelil k domku.

„Polož ji na postel,“ řekl jsem, když jsme konečně dorazili.

„Probouzí se,“ pronesl Jasper a sedl si na postel vedle Alice.

Otevřela oči. Chvíli jen koukala do prázdna a potom svůj zrak stočila ke mně. Zorničky měla i na upíra rozšířené více, než bylo normální.

„Copak jsi viděla, lásko?“ zeptal se jí Jasper.

„Bylo to hrozné, měla jsem pocit, jako bych hořela,“ pronesla Alice a Jasper ji objal.

„Hořela jsi, ale doopravdy,“ opravil jsem ji. Vytřeštila na mě oči.

„Ty, Carlisle.“

„Co já?“

„Tebe jsme viděla. To ty za to vše můžeš. Teď mi nebudeš věřit, ale poslouchej mě. Charline, dostala do vínku velmi zajímavý dar. Dokáže obelstít všechny dary, které máme. Takže i ten Magiin. Nesmíte ji k ní pouštět. Je nebezpečná. Ona, ona má plán. Chce tě zabít, nenávidí svůj život a taky nenávidí tebe, protože jsi jí tohle vše udělal. Isabell v tom jede s ní, ale nenech se zmást, Isabell není ani její a ani tvoje dcera. Isabell je Charlinina sestra, ale všechno, všechno odstartuje ona, je to černá můra nad tvou hlavou, Carlisle, jak jsi ji mohl přeměnit?“ Nechápal jsem, o čem to mluví.

„Alice? Chceš mi říct, že Charline a Isabell jsou sestry?“

„Ano.“

„Proč by tedy chtěla, abych si myslel, že je to má dcera?“

„Je to plán, jak tě zabít. To dítě, které tehdy Charline měla, nebylo tvoje.“

„Tak čí?“

„Edwarda.“

„Cože?“

„Něco spolu již tenkrát měli. On v tom jede s nimi.“

„Ne, Edward by nemohl.“

„Ale ano. Je to pravda. Prosím, věř mi.“

„Věřím, Alice. Věřím,“ řekl jsem, ale věřil jsem jí doopravdy? Ano, věřím, Alice znám již pěknou řádku let a Isabell? Charline? Mohu jim věřit? Ne, nemohu, už jsem dost zničil naši rodinu, nechci ji zničit ještě více.

Společně jsme vymysleli plán, jak je obejít. Mně již jen zbývalo zavolat Shioban.

„Zdravím tě, Shioban,“ pozdravil jsem ji.

„Carlisle!“ výskla.

„Poprosil bych tě o malou laskavost, jde tady nejen o můj, ale i o život všech členů mé rodiny a také tvůj, pomůžeš mi?“ zeptal jsem se jí nejistě.

„Velmi ti dlužím, Carlisle. Řekni mi, co potřebuješ,“ řekla.

„Dobrá tedy, máme tady takový malý problém, vše vysvětlím, ale jinak, tohle není bezpečné,“ pronesl jsem tajemně.

„Chápu, budu na mailu,“ řekla a zavěsila.

„Nechápu, jak mohla přijít na mail,“ udivoval jsem se, když jsem startoval notebook.

„To víš, Shi byla vždy velmi vynalézavá a chytrá upírka.“ Usmíval se Jasper.

Napsal jsem tedy e-mail Shioban. Popsal jsem jí vše, co se stalo, a doufal jsem, že to pochopí.

„Alice, koho jsi myslela tou černou můrou?“ zeptal jsem se jí asi po deseti minutách uvažování.

„Její dcera, ty jsi ji přeměnil a tím jsi rozpoutal válku,“ odpověděla pohotově.

„Nechápu.“

„Tomu se ani nedivím, vůbec nevíš, s čím si zahráváš Carlisle. To dítě, je to nejvyšší, ani nevíš, co jsi provedl tím, že jsi ji proměnil!“

„Jen nechápu, Alice, kdo je to dítě,“ řekl Jasper.

„To budu nejspíše já,“ ozvalo se za námi. Otočil jsem se a spatřil jsem Soledad.

„Soledad?“

„Ano, já. Je to složitý, ale tím, že jsi mě přeměnil, jsi ze mě neudělal upíra, ale podpořil jsi mou stránku, v které jsem po otci,“ řekla a posadila se do křesla.

„Po Edwardovi?“ otázal jsem se.

„Ale kdeže! Charline obelhala i jeho, je to velká a vypočítavá mrcha, mimochodem je to i má matka, ale já mám radši svého otce,“ pronesla a prohlížela si svou dokonalou manikúru.

„Kdo je tedy tvůj otec?“

„Nikdo z tvé rodiny to není, Carlisle. Mým otcem je řecký bůh Usire, vládne podsvětí a pomstě a tak dále, ale já jsem nejvyšší, neboli sudí, určuji osud, Carlisle. Jsem bohyně a ty jsi rozpoutal skoro válku, Olymp byl již přes dvě stě let bez nejvyšší. Ty jsi ji osvobodil z lidské podoby a za to ti děkuji, vždy jsem chtěla své skryté schopnosti, ale nikdy jsme je nemohla mít, jen proto, že jsem napůl upíří dítě, ta mrcha byla vždycky poloupírka. Bylo jí jedno, cokoliv, chtěla být už konečně celou upírkou a ta se dohodla s Usirem a ten jí řekl, že on jediný může zplodit dítě, jež bude jednou nejvyšší, ale nesmí to být ani člověk a ani nadpřirozená bytost. Moje matka byla kříženec, jen bastard jejího otce. Usire jí za to slíbil, že ji promění v plnou upírku. No, jak vidíš, na to přistoupila, ale ona se během života, který vedla s Usirem, do něj zamilovala, je hloupá. On ji však vyhnal, a mě si nechal, ani mě jí neukázal, takže neví, že jsem tady. Rozhodně v tom jejím plánu nejedu s ní. To mi věř,“ řekla a mně spadla čelist.

„My si to ověříme, Soledad,“ řekla Alice.

„Já vím, Alice. Proto jsem si s sebou někoho přivedla. Shi?“ Do pokoje vešla Shioban i s malou Maggie.

„Carlisle.“

„Shioban, Maggie. Copak tady děláte?“

„Na cestě jsme narazily na Soledad, a ona nám řekla svůj příběh, je to pravda pravdoucí,“ ujala se slova Maggie.

„Věříte mi již?“

„Ano, věříme,“ pronesli jsme sborově.

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlisle - 9. kapitola - Věřit, či uvěří?: