Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlisle - 2. kapitola - Známá neznámá

13.10.2010 (07:00) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1803×

Kapitola druhá

Známá neznámá

„No, je čas jít, protože nemocnice nás neplatí za vysedávání v kanceláři,“ rozpustil jsem sněm a já sám jsem se přemístil na ambulanci. Když jsem se vrátil zpět do mé kanceláře, tak se přede mnou rozhostila vůně parfému z vanilky. Ředitelčin parfém.

„Pane Cullene,“

„Paní ředitelko,“ odpověděl jsem klidně. „Co Vás ke mne přivádí?“ zeptal jsem se tajemně. Měl jsem sto chutí si ji vzít ihned na místě, ale to nemohu. Je vdaná. Já mám Esmé a rodinu. Podruhé bych se jim nedokázal podívat do očí.

„Doktore Cullene, nezkoušejte na mne ten Váš kukuč pejska. Nejsem naivka a jsem vdaná, takže na mě blesku-rychle zapomeňte. Ten chtíč je vidět na míle. Jde Vám vyčíst z očí a já požaduji, abyste toho ihned nechal-“ Nevnímal jsem ta slova, jen jsem sledoval její rty, a potom se to stalo – políbil jsem ji. Nejdříve zůstala stát jako opařená, potom pootevřela ústa a souhra našich jazyků byla dokonalá, tak fascinující, jakoby ty jazyky odjakživa čekaly jeden na druhý. Jemně, abych jí neublížil, jsem ji přirazil ke stěně a přesunul jsem se z jejích bezchybných rtů, na její přitažlivý, dlouhý krček. Zalapala po dechu a zajela mi rukama do vlasů. Dostal jsem se jednou rukou pod její šaty a přejížděl jsem jí po liniích jejích zad. Prohnula se, když v tom někdo zaklepal na dveře. Tak blesku-rychle, jak blesku-rychle chtěla, aby na ni zapomněl, jsem ji posadil na pohovku a já sám jsem si sednul za stůl a otevřel jsem papíry, které byly přede mnou – rozpočet na tento rok.

„Dále,“ řekl jsem a vešla vrchní sestřička a v ruce držela další stoh papírů.

„Pane doktore, doufám, že Vás neruším,“ řekla a podívala se na ředitelku, na mou ředitelku – tedy spíše, skoro mou ředitelku.

„Ovšem, že ne. Copak mi to nesete?“ zeptal jsem se jí s úsměvem.

„Rozpisy z celé chirurgie. Potřebuji to podepsat a dopsat tam vaše služby, jak se Vám to hodí,“ řekla.

„Je mi to jedno, dopište mě tam, kam je potřeba,“ řekl jsem jí s úsměvem a podepsal jsem to.

„Děkuji a nashle,“ řekla a rychle odešla. Podíval jsem se na Bellu.

„Myslím, že bych taky měla jít,“ řekla a zvedala se k odchodu. Byl jsem rychlejší, než stačila otevřít dveře, otočil jsem si ji čelem k sobě.

„Vím, že cítíš to jiskření tak jako já. Nebudu tě do ničeho nutit, ale potřebuješ mou přítomnost, jako já tu tvou. I kdyby bylo tohle to jediné, co se mezi námi stane, nebudu litovat a vím, že ani ty ne,“ řekl jsem a než stačila něco říct, políbil jsem jí.

„To se pletete, doktore Cullene. Lituji toho už teď,“ řekla a odešla z mé pracovny. Jen jsem se pro sebe usmál.

Pohled Esmé:

Hned, jak jsem zařídila Carlisleovi jeho pracovnu ve špitále, tak jsem se domluvila v místní střední škole. Vím, že tam budou letos nastupovat i mé děti, ale doma bych se tentokrát doopravdy ukousala nudou. Budu dělat učitelku chemie.

Právě mi začíná první hodina na této škole. Moje dětičky jsou šikovné. Rose se rozhodla, že letos krom střední bude vyučovat balet ve studiu, které jsme jí pořídili. Je v baletu doopravdy dobrá. Škoda jen, že nikdy nebude moct být primabalerínou.

„Dobrý den, studenti. Jsem vaše nová učitelka chemie, Esmé Cullen. Doufám, že spolu budeme vycházet dobře a nebudeme si dělat žádné naschvály. Děkuji, posaďte se,“ řekla jsem a třída si jako na povel sedla. Na první hodině byly všechny mé děti až na Edwarda. Ten mermomocí chtěl jiný rozvrh než jeho sourozenci, zvláštní.

„Paní učitelko?“ přihlásila se tmavovlasá dívka.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Máme nové spolužáky a je zvykem, že se nám představí,“ řekla podlízavě a usmála se na mě falešným úsměvem.

„Zajisté, Lauren. Emmette, Rosalie, Alice, Jaspere, mohli byste se představit třídě?“ zeptala jsem se mých miláčků a viděla jsem jejich nesouhlasné výrazy. Taky udivené výrazy všech dětí, že znám jejich jména. Stoupli si a přišli před tabuli hezky ruku v ruce, jak jsou jako páry.

„Já jsem Rosalie Hale Cullen a tohle je mé dvojče Jasper Hale Cullen. Dívka vedle něj je moje sestra Alice Cullen a tento mladík je můj brat Emmett Cullen. Všichni jsme adoptované děti doktora Carlislea Cullena a Esmé Cullen. Přistěhovali jsme se před týdnem z Chicaga. Pro dívky, ale i chlapce, kteří rády tančí, mám zde otevřené taneční studio, ve kterém vyučuji všechny styly tance, od baletu až po Hip Hop. Sama jsem deset let chodila na školu se zaměřením na tanec,“ řekla Rosalie a já viděla šok ve tvářích všech přítomných. Nedivila jsem se jim.

„Děkuji, Rose. Tak tedy začneme. Dnes si probereme hydrodexlany,“ začala jsem výuku. Po patnácti minutách do třídy vrazila dívka, a ani neřekla dobrý den, a ani nepodala žádné logické vysvětlení.

„Slečno, mohla byste mi tohle nějak vysvětlit?“ zeptala jsem se jí. Šlehla ke mne vražedným pohledem. Stoupla si.

„Pardon, že jsem přišla pozdě, ale v noci jsem měla focení v New Yorku a přiletěla jsem v jednu ráno. Trošku jsem zaspala, snad se tak moc nestalo,“ řekla přidrzle.

„Soledat De Vou?“ Přikývla.

„Slečno Soledat k tabuli, budete zkoušená!“ řekla jsem naštvaně.

Zvedla se a šla k tabuli.

Pohled Carlislea:

O pár hodin později…

„Jsem doma!“ řekl jsem, když jsem dorazil do našeho nového domu.

„Vítám tě, lásko,“ řekla Esmé a líbla mě na tvář.

„S jakou ženskou jsi byl?“ Byla její první reakce na parfém ředitelky.

„Jedna doktorka je těhotná a na sále nám omdlela, aby sebou nepraštila o zem, tak jsem ji zachytil,“ řekl jsem, když vcházeli do pokoje i naše děti.

„Mluví pravdu,“ řekla Rosalie. Nikdy nepřestanu obdivovat její zajímavý dar, o kterém jsme tolik let neměli ani tušení. Rozpozná pravdu.

„Dobře, jestli to říká Rose, tak to bude pravda,“ řekla moje žena a já byl rád, že jsem rád.

„Proč jsi tak nervózní?“ optal se mě Jasper.

„Nejsem, ale dnes, jako bych viděl někoho, kdo mi připomíná osobu, kterou jsem kdysi dávno znal.

Vybavil jsem si to znovu, snad už po sté.

„Jel jsem a viděl jsem nabouraného velkého, nového, černého sedana a malou, starou Toyotu. Toyota byla rozbitá, ale sedan neměl ani škrábnutí. Stála tam mladá dívka, měl jsem pocit, že už ji znám, že jsem ji už někde viděl,“ řekl jsem.

„Jestli myslíš Soledat De Vou, tak se nediv, je to přední Top Models,“ řekla Rosalie a ukázala nám obálku časopisu Vogue, kde byla vyfocena.

„To je asi ono.“ Bylo mi ale jasné, že ji znám odjinud.

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlisle - 2. kapitola - Známá neznámá: