Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 13. kapitola

05.02.2012 (13:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2458×

Jacob

Byla to ta nejhorší chvíle mého života. Hleděl jsem do jejího smutného obličeje a došlo mi, že si to vynaložila jinak. Myslela si, že nechci, aby se mě dotýkala. Ironií bylo, že právě její doteky způsobily to, proč jsem ji musel zastavit. Milovali jsme se spolu několikrát, ale nikdy se mi nestalo to, co jsem prožil teď.

Po tom nekonečně krásném milování mi skoro usnula v náruči. Popadl jsem ji, ze země sebral zbytky jejího oblečení a rozběhl se k domu. Na tváři mi zářil úsměv, který nešel smazat. Pořád jsem cítil záškuby ve svém nitru a zhluboka jsem se nadechl. Nikdy to nebylo tak dokonalé jako teď. Byl jsem zvíře poháněné chtíčem a vzrušením.

„Jacobe,“ uslyšel jsem a podíval se na svou lásku. Oči měla zavřené, rukama se dotýkala mé hrudi a na tváři jí zářil stejný úsměv jako mně. Okouzleně jsem ji pozoroval a nemohl uvěřit tomu, že je moje. Prožila si toho tolik, ale teď byla konečně šťastná. Neměla tušení, že Bella a Edward jsou její rodiče, ale bylo to jedno. Měla milující rodinu, která by se pro ni obětovala. Byl jsem pyšný na svou nejlepší kamarádku, protože dokázala něco, co jsem nechápal. Viděla, jak je její dítě šťastné s její sestrou a bratrem ,a rozhodla se nekazit jí život pravdou. Dál tiše trpěla a hleděla na dívku, pro kterou obětovala svůj život. Když jsem na to pomyslel, musel jsem smeknout svým imaginárním kloboukem.

Když jsem dorazil k domu, všude byla tma. Nikde nesvítila světla a dveře byly zamčené. Zmateně jsem se podíval dovnitř a do nosu mě uhodila známá vůně. Otočil jsem hlavu a podíval se na papír, který byl přilepený na skle. Vzkaz psala Bella, poznal jsem to podle pachu.

Jsme na lovu, vrátíme se v pondělí. Nezbourejte dům a nech Carlie trochu odpočinout, četl jsem a musel se zasmát. Kdyby mě nezačala dráždit na útesu, možná by se nic nestalo. Vzkaz jsem strhnul, vložil si ho do kapsy a sehnul se pro klíč, který ležel u květináče. Když jsem ho našel, rychle jsem se zvedl a odemkl dveře. Vstoupil jsem dovnitř a svoji lásku položil na pohovku. Pohladil jsem ji po tváři a přikryl ji dekou, která ležela přehozená přes opěradlo. Slyšel jsem její pravidelný dech a usmál se.

Díval bych se na ni celou noc, ale v břiše mi nebezpečně zakručelo a já si uvědomil, jak moc velký hlad mám. Pomalu jsem se zvedl, naposledy na ni pohlédl a šel do kuchyně. V ledničce jsem našel vajíčka, nějakou zeleninu a kuřecí maso. Všechno jsem vyndal, kuřecí maso jsem trochu ochutil a hodil na rozpálenou pánvičku. Během několika okamžiků jsem pocítil tu lahodnou vůni a spokojeně jsem se usmál. Nakrájel jsem okurku, rajče, papriku a mrkev a všechno hodil do misky. Zakápl jsem to olivovým olejem a pořádně promíchal. Trvalo několik minut, než bylo maso hotové, ale mezitím jsem si našel jinou zábavu. Hleděl jsem na dveře ledničky a usmíval se. Nikdy jsem si nevšiml, že tu mají tolik fotek mé lásky. Na jedné byla ještě malé miminko, na druhé si hrál s Emmettem, na třetí líbala Rose na tvář a nakonec jsem pohlédl na fotku, kterou jsem neznal. Seděla na pohovce a jednou rukou objímala Bellu. Druhou dlaní hladila Edwarda a usmívala se do objektivu. Když jsem pozoroval Bellu a Carlie, na chvíli jsem zapomněl, že její matkou je Rose. Vypadaly vedle sebe jako matka s dcerou. Carlie jí byla tak podobná a viděl jsem v ní i Edwarda. Všichni tři se usmívali a mě píchlo u srdce. Dozví se někdy pravdu? Bude mít Bella možnost být s ní jako její matka?

Když bylo maso hotové, nandal jsem ho na talíř a posadil se. Už jsem skoro jedl, když jsem uslyšel tiché zvuky z obýváku. Položil jsem vidličku a pomalu přešel ke dveřím. Podíval jsem se na pohovku a se zděšením sledoval, že je prázdná. Vyděšeně jsem se rozhlédl po místnosti, ale nikde jsem ji neviděl. Vyběhl jsem do jejího pokoje, ale ani tam nebyla. Zaposlouchal jsem se do ticha domu a snažil se ji najít. Byl jsem vyděšený a měl jsem strach. Kde jen může být?

Z koupelny se ozvaly zvuky a já úlevně vydechl. Přešel jsem ke dveřím koupelny a usmál se. Vzal jsem za kliku a vešel do místnosti.

„Ty si mě ale vyděsila,“ řekl jsem a pohlédl na ni. Seděla nad záchodovou mísou, pevně ji objímala a zvracela. Třásla se a podle jejích stenů jsem pochopil, že je jí špatně. Přešel jsem k ní, objal ji kolem pasu a držel jí vlasy. Snažila se mě odstrčit, ale já se nedal. Seděl jsem vedle ní a snažil se ji trochu uklidnit. Když přestala zvracet, spláchla a pomalu se zvedla. Chtěl jsem jí pomoct, ale odmítla mě. Přešla k umyvadlu, podívala se na sebe a zhluboka se nadechla. Pustila studenou vodu, opláchla si obličej a natáhla se pro ručník. Než ho však stihla sevřít v dlani, zapotácela se a padala k zemi. Včas jsem ji zachytil a vyděšeně hleděl do jejího bledého obličeje.

„Carlie,“ zašeptal jsem a vyzvedl si ji do náruče. Pomalu jsem přešel do jejího pokoje a položil ji na postel. Sedl jsem si vedle ní a hladil ji po tváři.

„Už je to dobré,“ vydechla a trochu se pousmála. Chtěl jsem jí úsměv oplatit, ale nešlo to. Byl jsem celý ztuhlý strachem o ni. Když seděla nad záchodovou mísou, vypadala tam bezbranně a křehce. Lehl jsem si vedle ní a opatrně ji objal. Obličej si položila na mou hruď a nadechla se.

„Můžu za to já, kdybych nebyl tak hrubý, nic by ti nebylo,“ šeptl jsem a raději zavřel oči. Až teď jsem si plně uvědomil, co jsem to vlastně provedl. Myslel jsem jen na své uspokojení a nebral ohled na to, jestli ji to bolí. Vzdychala, sténala a pevně mě svírala ve své náruči, ale až teď mi došlo, že to možná dělala proto, že jí to bylo nepříjemné a chtěla skončit. Já prožil svoji nejkrásnější noc, zatímco ona trpěla.

„Miláčku, to není pravda. Byl jsi trochu jiný, než jakého tě znám, ale byla to ta nejhezčí noc mého života,“ zašeptala a já otevřel oči. Setkal jsem se s jejím upřímným pohledem a trochu se pousmál.

„Pro mě to taky byla nejhezčí noc, jakou jsem kdy prožil,“ řekl jsem a políbil ji na tvář. Pokojem se ozvalo zakručení v žaludku, ale tentokrát nepatřilo mně. Pohlédl jsem na Carlie a pomalu se zvedl. Došel jsem do kuchyně a vzal tolik jídla, kolik jsem jen pobral. Když jsem znovu došel do pokoje, už spala. Jemně se usmívala a ruku měla položenou na svém břiše. Usmál jsem se a dal se do jídla. Během několika minut jsem byl plný a s vypětím všech sil jsem se odvalil do postele vedle své vyvolené.

Carlie

Když jsem se ráno probudila, do nosu mě uhodil pach jídla. Znechuceně jsem se podívala na zbytky položené na tácu a znovu jsem musela na záchod. Zvracela jsem a modlila se, aby mě to přešlo. Nenáviděla jsem ten zvláštní pocit a raději zavřela oči, než abych se musela dívat na to, co vychází z mého těla.

Stála jsem u zrcadla a pozorovala svou bledou tvář. Kruhy pod očima a propadlé tváře nedělaly můj obličej zrovna nejkrásnějším. Opláchla jsem si obličej, trochu se upravila a chtěla odejít. Prošla jsem kolem poličky s krémy a sprchovými gely, když jsem to uviděla. Tampóny. Spočítala jsem si, jak dlouho jsem to nedostala a se zděšením přišla na to, že mám dva týdny zpoždění. Byla jsem tak zabraná svým životem a Jacobem, že jsem na to úplně zapomněla. Podívala jsem se do zrcadla a triko si trochu povytáhla, abych viděla na své břicho. Pohladila jsem ho jednou dlaní a kroutila hlavou. Nemůžu být těhotná. Jsme spolu s Jacobem jen krátce, je moc brzo. Ještě jsem si ho pořádně neužila a navíc jsem ani nevěděla, jestli miminko chce. Hleděla jsem na své břicho a po tváři mi stekla slza.

Seděla jsem vedle něj a pozorovala jeho klidný obličej. Jemně se usmíval a ruku měl položenou vedle svého obličeje. Až se probudí, tak klidný už nebude. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Třeba to ani není pravda. Jen jsem byla vystresovaná z odchodu rodičů a všeho kolem. Určitě je to jen z nervů, o nic víc nejde, uklidňovala jsem se, ale na druhou stranu jsem byla šťastná. Představovala jsem si sebe a Jacoba s malým miminkem. Malá roztomilá holčička v otcově náruči a s mým úsměvem na tváři. Když jsem znovu pohlédla na svého vyvoleného, už byl vzhůru. Mrkal a zíval. Pootočil hlavu a setkal se s mým pohledem. Musela jsem vypadat opravdu hrozně, protože se okamžitě posadil a vyděšeně mě pozoroval.

„Co se děje?“ zeptal se a pohlédl do mých očí. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla mu vše říct, ale znovu mě přepadla nevolnost a já jen tak tak doběhla na záchod. Trvalo nekonečně dlouho, než jsem se mohla postavit a pohledět do jeho starostlivé tváře.

„Pojedeme k doktorovi,“ řekl a vzal mě za ruku. Chtěl se mnou jít do pokoje, ale já se mu vysmekla a postavila jsem se k umyvadlu. Po tváři mi stekla slza a následovala ji další. Plakala jsem a ani nevěděla proč.

„Zlato, co se děje?“ zeptal se znovu a přiblížil se ke mně. Zhluboka jsem se nadechla a hřbetem ruky setřela slané slzy. Trochu jsem se uklidnila a podívala se do jeho tváře.

„Jsem těhotná,“ řekla jsem a znovu se rozplakala.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Carlie? Ne, jmenuji se Renesmé - 13. kapitola :