Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Can't stand it - 5. kapitola

09.02.2012 (17:45) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1737×

Zastavily jsme před dveřmi.

„Připravená?“ zašeptala jsem.

„Připravená,“ odvětila odhodlaně Roxy.

Otevřely jsme dveře.

„Překvapení,“ ozvalo se hlučně z pokoje.

Debbie a kluci seděli na sedačce a pili nějaké pivo. Michie seděla Embrymu na klíně a Debbie byla těsně přitulená k Jacobovi. Fuj.

„Co to má znamenat?“ zařvala Roxy, když si všimla našich věcí. Oblečení bylo rozvěšené po celé místnosti, některé kousky byly potupně zničené jako podložky pod jejich kelímky s pivem a Jacob Black měl na hlavě moji podprsenku.

„No, my jsme si stanovily podmínky, po jakých s vámi budeme vycházet. Vy jste neurčily žádná pravidla,“ usmívala se na nás andělsky Debbie.

„Bože, co ty jsi za krávu?“ zavrčela Roxy.

Kluci začali pobaveně bučet. Pak jsem si všimla něčeho jiného.

„To jsou moje materiály do školy, ze kterých jste si udělali papírové lodičky do vany?“ zeptala jsem se klidně.

„No, školu nepotřebuješ, ty jsi tak hezká, že si vezmeš nějakýho pracháče a nikdy nebudeš muset pracovat. Jen jsem ti to chtěl ulehčit,“ uchechtl se drze Jacob.

„Ty debilní, namyšlený, egoistický pako!“ zařvala jsem a po tvářích mi stékaly slzy.

Všichni na mě zírali. Zalapala jsem zoufale po dechu a vyběhla jsem z pokoje.

Nasadila jsem upíří rychlost, věděla jsem, že za mnou nikdo není. Vyběhla jsem z kolejní budovy a schovala se do zahrady. Tam jsem se opřela o keř a rozbrečela jsem se. Všechny ty poznámky z hodin, všechny domácí úkoly a půlroční eseje a slohové práce byly zničené.

Zničené stejně jako moje hrdost. Ať už jde o moji podprsenku na Jacobové hlavě nebo o můj řev před partičkou idiotů.

Opravdu mě nenávidí, uvědomila jsem si. Je to tím, že jsem upír? Nebo snad kvůli tomu, jak jsem se na Jacoba první den dívala?

Najednou jsem uslyšela kroky. Ztuhla jsem.

Někdo stál za keřem, kde jsem se schovávala.

„No tak, vylez, vím, že tam jsi,“ řekl Jacob.

Utřela jsem si oči a upravila s vlasy. Vylezla jsem z keře.

Jacob stál metr ode mě a díval se na mě. Sklopil oči dolů.

Neřekla jsem nic, jen jsem se na něj dívala upřeným pohledem.

„Hele… promiň. Vážně jsem to přehnal. Neuvědomil jsem si, kde je moje hranice.“

Nevěřím svým uším! Jacob Black se mi omlouvá. Myslí to vážně?

Stiskl rty k sobě a s lítostivě nadzviženým obočím se na mě díval. Byl roztomilý. Sakra!

„Tak co? Prosím, odpusť mi to! Tvoje eseje a slohy jsem nezničil.“

„Jacobe…  Jak ti můžu odpustit? Nejde jen o tohle. Jde o to, co děláš celou dobu! Co jsem ti udělala tak zlého? Nemůžu za to, že jsem poloupír. To z nás přece automaticky nedělá nepřátele.“

„Já nevím, občas se chovám jak debil,“ řekl.

„Občas?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„No dobře, tak pořád! Ale mám své důvody.“

„Jako například?“ zeptala jsem se kousavě.

„Chci si udržet svoji holku. A taky oblíbenost. A když budu hodnej na každou cuchtu, vážně se mi to nepovede,“ zavrčel zase tím otravným tónem. Super, milá tvář mu vydržela zhruba třicet vteřin. Málem jsem mu dala po držce za tu cuchtu, ale ovládla jsem se.

„Tak počkej. Ona je s tebou jen proto, že šikanuješ lidi? A kdybys to nedělal, rozešla by se s tebou? To má být láska?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Takže, hlavně si pamatuj, že se mnou se nikdo nerozchází, kopačky dávám já! A kdo tu mluvil o lásce? Je dobrá v posteli,“ uchechtl se.

„Ty jsi ale prase, Jacobe,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Spíš vlk, prasata moc rád nemám,“ řekl a usmál se na mě.

„Dobře. A ještě jedna otázka… Proč sis vybral mě jako objekt svého projektu „vypěstujte si ego“?

„No, to je těžký. Asi protože to tak chtěla Debbie. Taky proto, že jsi do mě zamilovaná-“

„Nejsem do tebe zamilovaná, ty idiote!“ vykřikla jsem.

„Nekecej. Vždyť tu vrcholíš jen z pohledu na mě,“ řekl.

„Víš co, Jacobe?“ řekla jsem a se sladkým úsměvem jsem k němu přišla.

S očekáváním se na mě díval.

Tohle byla moje příležitost. Sebrala jsem všechny síly a pořádně ho nakopla na jeho citlivé místo.

„Aaaaau!“ zařval a svalil se k zemi.

„Tomuhle já říkám vyvrcholení, broučku,“ usmívala jsem se andělsky na to krásné stvoření sténající na zemi.

„Ty něco uvidíš, ty malá děvko!“ zařval.

„Myslím, že oba víme, kdo něco uvidí,“ zasmála jsem se a odběhla jsem směrem ke kolejím.

….

Když jsem se vrátila do pokoje, překvapil mě ten klid tam. Michie seděla s Embrym na svojí posteli a hráli karty.

Jared a Quil uklízeli v kuchyni pod vedením Debbie, která je dirigovala a lakovala si nehty.

Roxy seděla na rozestlané pohovce, kde jsme měly spát a psala nějaký e-mail.

Když mě zaregistrovali, všechno utichlo.

Roxy na mě hodila zvědavý pohled a já ji bezhlasně naznačila „potom“.

Debbie se zvedla ze židle a s falešným úsměvem ke mně došla. Měla podpatky, takže to vypadalo, že je buldozer a já jsem jen malá myš co zhynula pod ním.

Teatrálně zatleskala a se smíchem mě probodla pohledem.

„No, tak ti gratuluju, předvedla jsi parádní výbuch vzteku. Byla by z tebe dobrá herečka. Ne, počkat – případ zralý pro psychiatrii,“ řekla.

„Opravdu, Debbie? Vážně?“ zeptala jsem se s ironií v hlase.

Všichni v místnosti moc dobře věděli, kdo je tentokrát vítěz. Bylo to poprvé v životě, co jsem se cítila vážně silná a mocná. Jako upír. Neměla jsem hranice. Nechtěla jsem ale být zlá, a tak jsem byla zticha a sedla si vedle Roxy. Ta mi stiskla ruku a nedočkavě se na mě podívala.

„Všechno dobrý, budeš nadšená,“ zašeptala jsem jí, co nejtišeji jsem dovedla.

Usmála se na mě. Byly jsme v klidu.

Noc probíhala klidně. Kluci se vyklidili pryč a my s Roxy tiše ležely na gauči. Naštěstí byl rozkládací.

Plánovala jsem jí všechno říct až na druhý den. Už jsem byla moc unavená. Moc…

…

Byla jsem v tmavém lese. Cítila jsem strach, ale zároveň jsem byla šťastná. Nechápala jsem proč.

Najednou se za mnou ozvalo vrčení. Pomalu jsem se otáčela. Bylo to jak scéna z nějakého hororu.

Za mnou stál obrovský vlk. Když říkám obrovský, myslím tím čtyřmetrovou nestvůru. Ale krásnou. Ano, to je přesně to, co je Jacob.

Najednou se vlk transformoval. Bylo to rychlé, až jsem musela zamrkat. Když jsem otevřela oči, už přede mnou nestál vlk, ale Jacob.

„Proč mi lezeš do snu?“ zeptal se otráveně, na což jsem byla zvyklá.

„Já ti lezu do snu?“ řekla jsem a zvedla obočí.

„Jo. A pěkně mě štveš. Kdybys nebyla tak hezká, zabil bych tě.“

„Ty mě zase štveš s těmi kecy, jak jsem hezká. Chtěl bys mě?“ zeptala jsem se vyzývavě. No co, je to sen, nic nezkazím.

„Ne,“ odvětil temně Jacob. „Ty jsi ta poslední, koho bych chtěl. Ale něco mě k tobě táhne.“

„A ty jsi zas ten poslední, kterého bych chtěla já. Ale bohužel každá mince má dvě strany,“ usmála jsem se tajemně.

„Přesně takhle bych to řekl, kdybych měl lepší vyjadřovací schopnosti,“ zasmál se můj snový Jacob.

„No, docela to jde,“ odpověděla jsem mu.

„Jo. Já vím. Hele, neříkej mojí holce, že jsme spolu mluvili, jo?“ řekl smutně.

„Děláš si ze mě srandu? Vždyť je to sen, Jacobe, sen!“

„Ale krásný sen. Nechce se mi probudit.“

„Mě taky ne,“ povzdechla jsem si.

Pomalu ke mně došel. Zavřela jsem oči.

„Nessie!“ ozvalo se zdálky.

„Nessie!“ křičela mi Roxy do ucha. „Vstávej!“

Přetáhla jsem si přikrývku přes obličej.

„Roxy… Dej mi pokoj…“ mumlala jsem nesrozumitelně. Chtěla jsem zpět do snu. Dotknout se rtů boha pomsty a zla.

„Vstávej! Přijdeme pozdě na hodinu,“ křikla energicky Roxy.

„No jo,“ zabručela jsem a začala jsem se zvedat. Díky bohu, že ty dvě krávy už byly pryč.

Došla jsem do koupelny a opřela se o umyvadlo.

Podívala jsem se do očí té holce v odrazu. Měla kruhy pod očima a ohnivé vlasy rozlítané kolem obličeje.

„Jsi v průšvihu, holka. Jsi v průšvihu,“ řekla jsem potichu, ale výrazně.

Opravdu jsem v průšvihu. V průšvihu, z kterého nejde cesta zpět… Láska.

Předchozí kapitola // Další kapitola

Uf. Obvykle dlouhé děkovačky nevedu, ale teď musím. Strašně moc a moc vám děkuju za vaše úžasné komentáře, prostě ten pocit, že děláte něco a jiným lidem se to líbí - to je nenahraditelné. Děkuju.

Jinak se hodně divíte, jak se Nessie mohla zamilovat do takového kreténa - ano, taky s tím nesouhlasím, ale ,prosím, snažte se Nessie pochopit. Celý život byla držena pod zámkem rodičů - upírů, a s klukama se vůbec nebavila, byla prostě jak v zajetí. Takže když je teď tak volná a může si dělat prakticky, co chce, je jasné, že dělá takové kraviny - třeba zamilovanost do Jacoba. Nevím komu chci nakopat víc, jestli Jakeovi, nebo naivce Nessie, ale oni se umoudří. To se nebojte. Znovu děkuju, za všechny ty pochvalné komentáře, jste zlatíčka. <3

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can't stand it - 5. kapitola: