Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 9. kapitola

16.04.2010 (07:15) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1490×

9. kapitola – Tajemství

Měla jsem strašný sen. Utíkala jsem lesem a neustále mě něco pronásledovalo. Najednou jsem zakopla a upadla. Můj pronásledovatel se ke mně přiblížil. Až teď jsem jasně poznala, o koho se jedná. Byl to můj anděl. Ale teď nevypadal jako anděl. Měl krvavě rudé oči a výraz jeho obličeje byl děsivý. Začal se ke mně přibližovat. Prosila jsem ho, ať mě nezabíjí, ale jakoby mě vůbec neslyšel. Když došel až ke mně, tak se naklonil a rty se mi přiblížil ke krku. Nejdříve to vypadalo, jako by mě chtěl políbit, ale najednou jsem ucítila strašnou bolest. V tom jsem se s křikem probudila.

,,Bello! Co se děje? Co se stalo?“ Poznala jsem Jazzův hlas.

,,Nic. Byl to jen sen,“ přesvědčovala jsem sama sebe.

,,To bude dobrý, Bells. Byl to jen ošklivý sen. Chceš mi o něm vyprávět? Třeba se ti uleví,“ konejšil mě Jazz.

,,Vlastně už ani nevím, co se mi zdálo. To bude v pohodě. Běž si ještě lehnout Jazzi. Je ještě brzo.“ Bylo šest hodin ráno.

,,Už se mi nechce spát. Vlastně se celou noc jen tak převaluji v posteli. Jestli už nechceš spát, tak si můžeme dát kafe. Co ty na to?“ zeptal se mě Jasper.

Jen jsem přikývla a vyhrabala se z peřin. Šli jsme do kuchyně a já šla uvařit kafe. Jazz seděl mlčky u stolu a díval se z okna. Vypadal dost zamyšleně. Když jsem ho udělala, podala jsem jeden hrnek bratrovi. Chvíli jsme ještě seděli mlčky a vychutnávali si tu ranní pohodu a klid.

,,Jazzi, co se děje? Od včerejška jsi pořád nějak zamlklý. Víš, já o tom všem přemýšlela a usoudila jsem, že je to vše pitomost. Upíři přeci neexistují.“ Snažila jsem se ho uklidnit, nebo jsem spíš uklidňovala sebe?

,,Ještě před pár měsíci bych s tebou souhlasil, ale teď nějak nevím. Něco nám tají a já mám takový pocit, že už jsme to jejich tajemství uhodli. Přemýšlela jsi, co by jsi udělala, kdyby to byla pravda?“ zeptal se mě vážně.

,,Vlastně jsem o tom přemýšlela skoro celou noc. Kdyby opravdu byli to, co si myslíme, tak pro mě se nic nemění. Kdyby nám chtěli ublížit, už by to dávno udělali. Měli k tomu spoustu příležitostí. Ale hlavně, Edwarda miluju a Alice s Rose jsou moje kamarádky. Upřímně, my jsme taky nikdy nebyli úplně normální rodina. Nemyslíš?“ Usmála jsem se.

,,Asi máš pravdu. Já Alici taky miluju a i kdyby byla to nejhorší možný stvoření na světě, nic to nezmění. Ale myslím, že v brzké době bychom si s nimi měli o tom promluvit,“ prohlásil rozhodně Jasper.

,,Ano, to bychom měli, ale necháme to ještě chvíli být. Musíme mít nějaký důkaz, než to na ně vybalíme. Aby si ještě nemysleli, že jsme se úplně zcvokli. Taky by nám Carlisle mohl zařídit nějaké pěkné sanatorium.“ Začala jsem se při té představě smát a Jazz také.

,,Tak dobře, ale co Emmett? Měli by jsme mu to říct?“ zeptal se opět Jasper.

,,Necháme to taky ještě být. Znáš Emmetta, stejně by nám nevěřil. Nakonec by toho Carlisla zavolal sám,“ smála jsem se dál.

Seděli jsme v kuchyni a povídali si. Vzpomínali jsme na dětství a všechny ty lumpárny, které mi s Emmettem udělali. Celou tu dobu jsme se smáli a na náš předchozí rozhovor prozatím zapomněli. Bylo pěkné si s ním bezstarostně povídat a vypustit z hlavy na chvíli náš malý problém.

,,Dobrý ránko, rodino! Co tu strašíte takhle brzy? Vždyť je teprve sedm,“ zahulákal Emmett, až jsem nadskočila.

,,Panebože! Ty budeš jednou moje smrt!“ začala jsem ho peskovat.

,,Nazdar, brácha. Dáš si s námi kafe? Zrovna tu s Bellou vzpomínáme na tvoje vtípky,“ řekl zvesela Jasper.

,,No, jasan,“ odvětil Emm vesele.

A tak jsme si po dlouhé době spolu sedli a jen tak si povídali. Dokonce i Emmet byl snesitelný a krotil ty svoje vtípky. Mluvili jsme o mámě a jejím novém manželovi. Kluci mi konečně přiznali pravý důvod všech rozporů. Prostě jen nedokázali snést dalšího chlapa v domě. No jo, více kohoutů na jednom smetišti, to nedělá dobrotu. Nakonec slíbili, že mamce zavolají a omluví se jí. Také jsme probírali tátu. Shodli jsme se, že je to tu super.

Šla jsem udělat snídani a ještě jednu várku kávy. Za chvíli přišel dolů Jacob a přisedl si ke klukům. Trošku mi bylo Jacoba líto, protože si ho dobírali a nenechali ho v klidu sníst ani snídani. Po snídani šel Emmet s Jacobem ven hrát fotbal a Jasper mi pomáhal uklidit kuchyni. Myslím, že tohle naše tajemství nás tak nějak ještě víc sblížilo. Taky jsme vymysleli první test na Cullenovi, abychom měli nějaké důkazy.

,,Tak jsem to s Alicí domluvil. Přijdou v jednu, takže ať je oběd připravený,“ mrkl na mě Jazz a šel za klukama.

Přesně v jednu byl oběd připravený a zazvonil domovní zvonek. Právě jsme seděli v obýváku. Jacob se po nás nechápavě podíval. No jo, zapomněli jsme mu říct, že přijdou. Dala jsem se opět do vysvětlování.

,,To je v pohodě, Jacobe. To je jen Alice, Rose a Edward. Budou tu s námi do zítřka,“ řekla jsem na vysvětlenou.

Šla jsem otevřít dveře. Alice mě okamžitě objímala a už mi vyprávěla, co všechno dnes podnikneme. Někdy jsem jí ten elán opravdu záviděla. Když mě konečně pustila, mohla jsem pozdravit Rose a Edwarda. Edward mě objal a jemně políbil. Zavedla jsem je do obýváku. Emmett okamžitě přiskočil k Rose a políbil jí. Jasper také chytil Alici, ale políbil jí jemněji.

,,Oběd už je hotový, takže můžeme jít ke stolu. A nechci slyšet žádný výmluvy. Dala jsem si na něm opravdu záležet,“ prohlásila jsem tónem, který nepřipouští námitky.

Edward s Rose se vyděšeně podívali na Alice. Ta jen zavrtěla hlavou. Byl to jen malý okamžik, ale já i Jazz jsme si toho všimli. Šli jsme do jídelny, kde už bylo prostřeno. Odešla jsem do kuchyně pro jídlo a všem nandala vrchovatý talíře. Bratři a Jacob se do toho s chutí pustili. Ale zbytek se v tom jen tak hrabal. Musela jsem se tomu usmát. Když jsme dojedli, sebrala jsem talíře. Rychle, aby si toho Jacob a Emmett nevšimli. Po obědě šli kluci opět ven hrát fotbal a holky mi pomohly s úklidem.

,,Bello, co se děje? Jste dnes s Jasperem nějací divní. Pořád se po sobě, tak díváte. Jako by jste měli nějaké tajemství,“ začala opatrně Alice.

,,Nic se neděje. Vše je v naprostém pořádku. A co se týče tajemství… Každý nějaké má, že?“ zeptala jsem se nevinně.

Obě si vyměnily zmatené pohledy, ale dál to nekomentovaly, protože vešli vysmátí kluci. Odpoledne ubíhalo už celkem v klidu. Jen Jacob se mi zdál nějaký nesvůj. Pořád nás obezřetně sledoval. Nevěděla jsem, jestli náhodou také něco netuší. A nebo jen byl naočkovaný od Billyho. Což jsem si myslela spíš.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 9. kapitola: