Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 8. kapitola

07.04.2010 (19:30) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1269×

8. kapitola – Legendy

Emmett si měřil Edwarda zkoumavým pohledem. Nechápala jsem, co se děje. Vím, že má Edwarda rád a bere ho jako svého bratra. Ten pohled mi někoho připomínal, ale až pozdě jsem si uvědomila koho. Emmett totiž konečně promluvil a já v něm poznala tátu. To ne! Zaúpěla jsem v duchu.

,,Hele, Edwarde, beru tě jako bráchu, ale varuju tě! Jestli mojí malý sestřičce ublížíš, tak ti vlastnoručně utrhnu hlavu. Chápeš?!“ řekl výhružně Emm.

,,Emmette! Co to proboha do tebe vjelo? Proč by mi měl ubližovat?“ Pustila jsem se ihned do něj.

,,To je v pořádku, Bello. Víš, já něco podobného taky řekl tvým bratrům. Chápu, jak to myslí,“ řekl mi smířlivě Edward.

,,Lidi měli by jsme vyrazit domů. Přeci jen tam na nás čeká Jacob,“ prohlásil Jasper s úsměvem.

Zaplatili jsme a vydali jsme se k domovu. Domluvili jsme se, že k nám odpoledne Cullenovi dorazí. Přeci jen by bylo neslušný, přepadnout u nás Jaka hned první den v plné sestavě. Alespoň si ho s klukama proklepneme. Přeci jen jsme ho už pár let neviděli. U nás před domem jsme se rozloučili a vyrazili poznat víkendového spolubydlícího. A našeho staronového kamaráda.

Jacob seděl v obýváku a díval se na televizi. Když jsme tam vešli a spatřili ho, tak jsme se zarazili. Přeci jen za těch pár let trošku vyrostl. No trošku víc. Jake se postavil a usmál se na nás. Tím odhalil svoje bílé zuby. Pořádně jsem si ho prohlídla. Na svůj věk byl dost vysoký a hlavně svalnatý. Skoro jako Emmett. Měl dlouhé, černé vlasy, stažené do culíku. Byl docela pohledný, ale na Edwarda neměl.

,,Nazdar, lidi. Tak jak jste se pobavili?“ spustil Jake.

,,Zdárek, kámo. Dlouho jsme se neviděli. Teda nějak si nám narostl. Konečně si budu moct s někým dát páku,“ začal Emm.

To je celý on. Já a Jazz jsme jen pozdravili a odebrali se do kuchyně. Emm zůstal v obýváku a koukal s Jakem na fotbal. Udělali jsme si čaj a sedli ke stolu. S Jazzem jsme vždy měli podobné povahy a hlavně rádi stejné věci. Občas jsme takhle spolu sedávali a povídali si o věcech, které nás tížily.

,,Tak, co si o něm myslíš? Vypadá docela v pohodě. Asi to nebude, tak strašný víkend,“ ptal se mě Jazz.

,,Vypadá v pohodě, ale to poznáme až přes víkend. Jazzi?“ Musela jsem se ho na něco zeptat.

,,Ano, Bello?“ Usmál se na mě.

,,Víš já jsem strašně ráda, že jsi s Alice, ale bojím se. Neber mě nějak špatně. Jsi můj bratr a mám tě ráda, ale Alice taky a nechci, aby jí někdo ublížil. Myslíš to s ní vážně?“ Trošku jsem se začervenala.

,,Bells, já nevím, jak to popsat. Když jsem jí poprvé uviděl v té jídelně, měl jsem najednou pocit, jako by konečně vše zapadlo na to pravé místo. Konečně jsem se cítil, tak nějak celý. Nedokážu ani slovy vyjádřit to, co k ní cítím,“ řekl s vážnou tváří a já věděla, že mluví pravdu.

,,Chápu, co tím myslíš. Já mám s Edwardem stejný pocit. Jako bych ho hledala a znala celý život. Jsem ráda, že Alice miluješ. Je to moje jediná a nejlepší kamarádka a vím, že ty jsi pro ní ten pravý.“ Usmála jsem se na něj.

,,Já jsem také rád, že jsi šťastná. Edward je moc fajn kluk. A vím, že tě bude opatrovat. Cítím z něj velkou lásku a oddanost. Stejnou, jakou cítím já k Alice,“ řekl také s úsměvem.

,,Jazzi, já vím, že se mi vždy kvůli tomu s Emmem smějete, ale stejně ti to řeknu. Pamatuješ si, když jsme chodili jako malý do La Push? Na to, co vždy u táboráků vyprávěl Billy?“ zeptala jsem se opatrně.

,,To víš, že si to pamatuju. Byla to vždycky zábava. Měl jsem rád ty legendy o upírech a vlkodlacích.“ Zasnil se Jazz.

,,O tom chci právě mluvit. Já nevím proč, ale už od té doby, co znám Alice mám takový zvláštní pocit. Zní to divně, já vím, ale myslím si, že oni nejsou obyčejní lidé. Víš, když jsem kdysi byla v La Push, tak jsem přemluvila Jaka a on mi ukázal jejich knihu legend. Bylo tam něco, co mi nedá spát. Vypustila jsem to z hlavy, ale když jsem poznala Alice…“ Odmlčela jsem se.

,,No tak se vymáčkni, Bells,“ pobízel mě netrpělivě.

,,Tehdy jsem v té knize našla smlouvu. Byla to smlouva o příměří mezi vlkodlaky a upíry. Ta rodina upírů se zavazovala, že nikoho nezabije. Že nezabíjí lidi, ale že loví zvířata. Ale to hlavní bylo to jméno rodiny.“ Najednou jsem nevěděla, jestli mám pokračovat.

,,Bello, tak už mi to řekni. Slibuji, že se nebudu smát.“ Zřejmě vycítil mou nerozhodnost.

,,Ta rodina, se jmenovala Cullenovi,“ řekla jsem a čekala na smích.

Ale ten nepřišel. Jasper seděl a díval se někam do dálky. Bylo vidět, že o mých slovech přemýšlí. Byla jsem překvapená, protože jsem čekala, že se mi vysměje. Přeci jen je to asi blbost. Ale už dlouho jsem to měla v hlavě a potřebovala se s tím někomu svěřit. Jen jsem nevěděla komu.

Až teď si uvědomuji, jaký vlastně Jazz je. Když byl s Emmem, tak samozřejmě byl pro každou blbinu, ale taky to byl on, za kým jsem chodila, když mě něco trápilo. Vždy mi naslouchal a uměl poradit. Emm je taky super bratr, ale je to spíš ten, kdo mě zase pro změnu vždy rozesmál a přivedl na jiné myšlenky. Z mého zamyšlení mě vytrhl Jazzův hlas.

,,Věřím ti, Bells. Ale myslíš, že to jsou oni? Třeba je to jen shoda jmen. I když je pravda, že mám z nich taky někdy takový zvláštní pocit. Víš co? Půjdeme za Jacobem a zkusíme z něj vytáhnout ještě nějaký rozumy.“ Navrhl Jazz a já kývla na souhlas.

Šli jsme do obýváku, kde Emmett s Jacobem stále sledovali televizi. Sedli jsme si k nim a Jazz se chopil slova. Za což jsem mu byla opravdu vděčná. Já totiž moc lhát neumím a ani jsem nevěděla, jak začít.

,,Hele Jaku, teď jsme zrovna s Bells vzpomínali na táboráky v La Push. Byla to vždycky velká legrace.“ Nadhodil nenápadně Jazz.

,,Jo, to jo. Hlavně to Billyho vyprávění legend. O upírech a vlkodlacích. Kolikrát jsem měl co dělat, abych pak usnul.“ Přidal se Emm, aniž by věděl, proč jsme s tím začali.

,,Tak mě napadlo, jestli znáš taky nějaký. Víš, třeba jak poznáš upíra a tak.“ Nadhodil opět nenápadně Jazz.

,,No, jasně, že znám. Táta mi je vyprávěl už jako malýmu klukovi před spaním. Jak poznáš upíra? No, to je snadný. Prý má strašně ledovou kůži, jsou strašně rychlí a silní a mají světlou pleť. Táta zrovna nedávno začal nadávat. Že prý se tady zase ukázaly pijavice. Už mu asi z toho hrabe. Někdy si myslím, že mu z těch legend přeskočí,“ rozpovídal se Jake.

Při tom, když mluvil o tom, že se zase vrátili, jsme si vyměnili s Jazzem pohled. Jake dál vyprávěl legendy a já jsem přemýšlela o tom, co řekl. Ledová kůže? To by souhlasilo. Rychlost a síla zatím nevím, ale i přesto jsem si začala být na 99% jistá, že Cullenovi jsou upíři. Že můj přítel a nejlepší kamarádka jsou mýtická stvoření. Asi bych měla mít strach, ale nemám. Podívala jsem se na Jazze a vypadal, že přemýšlí o tom samém.

Vstala jsem a šla nahoru do pokoje. Tam jsem se převlíkla do pyžama a lehla si na postel. Byla už půlnoc a já přesto nemohla usnout. Pořád jsem se převalovala a přemýšlela o tom, co jsem se dnes dozvěděla. Vím, že nemůžu dělat unáhlené závěry. Jsou to jen spekulace. Říkala jsem si, že bych se na to měla zeptat. Ale to jsem ihned zavrhla. Nemůžu za nimi jen tak přijít a říct ,, Vím, co jste zač. Vím, že jste upíři“ to prostě nešlo. Po dlouhé době jsem nakonec přeci jen upadla do neklidného spánku.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 8. kapitola: