Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budu tvoje smrt - 2. kapitola

14.01.2010 (08:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2414×

„Ahoj upíre,“  zašeptala jsem mu do ucha a abych přidala na efektu, hodila jsem mu do toho slabounkou ozvěnu. Viděla jsem jak ztuhnul a překvapeně se podíval mým směrem, škoda, že mě nemohl vidět. Pak se podíval na druhou stranu a k jeho překvapení, zase nic.

„Edwarde jsi v pořádku?“ zeptala se mrňavá upírka, která se jmenovala Alice.

„Slyšela jsi to?“ zeptal se zmateně, ona mu odpověděla v myšlenkách, vycítila jsem, že záporně. Samozřejmě, že záporně.

„Oni mě neslyší, tu čest máš pouze ty,“ zašeptala jsem mu sladce.

„Vím to, vím to o váš všech,“ šeptala jsem mu. Bylo to opravdu zábavné.

Edward se rychle vstal i s tácem plným nedojedeného jídla a odnesl ho k pultu. Pak rychlým krokem odešel z jídelny.

„Neschováš se mi, budu tu pořád,“ řekla jsem a tiše se zasmála.

„Netuším co jsi zač, ale vypadni mi z hlavy!“ sykl a pokračoval k autu.

„Ty, ty chceš abych odešla? Ja – jak můžeš?“ vypravila jsem ze sebe zoufalým hláskem. Já si prostě nemůžu pomoc, je to tak – tak zábavné.

„Nechápu jak mi to můžeš udělat. Co jsem ti udělala?“ ptala jsem se hysterickým hláskem.

„Vypadni z mé hlavy!“ křikl když nasedl do auta.

„Ne, nemůžu…“ zašeptala jsem a v hlavě se mi mezi tím zrodil úžasný plán. On byl jako jediný z jeho rodiny sám. Toho se dá využít.

„Proč?“ zeptal se stroze.

„Já nemůžu, to dokážeš pouze ty. Ty sis mě vytvořil, ale to bys mi neudělal, že ne?“ řekla jsem roztřeseným hlasem a v mém nitru, jsem se hlasitě smála.

„Jak jako vytvořil?“ zeptal se nechápavým hlasem a to jsem si myslela, že upíři jsou chytří.

„Tak ty nevíš? Ty jediný z rodiny jsi byl sám, byl jsi moc osamělý a tak jsem tady. Prosím, neposílej mě pryč!“ žadonila jsem zoufalým hlasem.

„Takže ty mi chceš namluvit, že si mé podvědomí vytvořilo imaginární kamarádku?“ ptal se s ironií v hlase. Plán se daří!! Zajásala jsem s v duchu.

„Přesně o to se snažím,“ řekla jsem a zazubila se i když jsem věděla, že to neuvidí.

Pak už nepromluvil. Jen mlčky zaparkoval a vylezl z auta. Stále beze slova, vešel do domu.

Nevědomky jsem otočila hlavu směrem na východ. V nedalekém městě, mě bylo potřeba.

Nemohla jsem si pomoct. Zavřela jsem oči a přenesla se za vyprchávající energií. Když jsem je otevřela, ocitla jsem se v nemocnici u lůžka, ve kterém ležel asi třinácti-letý chlapec. Umíral na rakovinu, chudáček, nezvládl chemoterapii. Zbývá mu sotva minuta.

Přistoupila jsem k postavě, která byla zahalena černým pláštěm – jeho andělu.

„Proč tak brzo? Proč mu nedáš život, dokázala bys to,“ zašeptala postava.

„Tak mu to bylo určeno, nemá jinou možnost,“ řekla jsem a s prázdným výrazem přistoupila k chlapci, měl sice otevřené oči, ale nikoho z nás nemohl vidět. Pomalu jsem mu dala pravou ruku těšně nad srdce a pak ji stáhla v pěst, tím mu ho zastavila.

Teď už je to na andělovi, musí dovést jeho duši na onen svět. Ještě jsem se podívala na odchod, vždy mě to fascinovalo. Skoro jako světelná show. První začala světlo vyzařovat z těla a pak z něj vystoupilo úplně. Zformovalo se do tvaru lidského těla a ruku v ruce s jeho andělem zmizelo.

Tiše jsem si povzdechla, ale pak se mi na tváři opět objevil úsměv. Opět jsem zavřela oči a přenesla se zpět za Edwardem. Když jsem otevřela, uslyšela jsem překrásnou hudbu. Edward seděl u klavíru a hrál, mi, neznámou skladbu.

„Je krásná, jak se jmenuje?“ zeptala jsem se, ale místo toho, aby mi odpověděl, hrát přestal.

„Proč jsi přestal?“ ptala jsem se smutným hlasem.

„Dej mi pokoj!“ zavrčel tiše.

„Co jsem ti udělala?“ zašeptala jsem mu nazpět.

„Nechci tě poslouchat, doháníš mě k šílenství,“ zavrčel opět, ale prsty měl stále na klaviatuře.

„Koho taky ne, najednou se ti v hlavě začne ozývat cizí hlas, který nikomu nepatří. Chápu tě,“

řekla jsem.

„Ty? To těžko,“odsekl mi.

„A já si myslela, že to bude sranda… Bude to mnohem těžší, než jsem očekávala,“ řekla jsem už svým, přirozeně chladným hlasem.

„Řekni sbohem upíre,“ zašeptala jsem a po tváři se mi rozlil ten šílený úsměv.

Libilo? x Nelíbilo?

 << Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budu tvoje smrt - 2. kapitola: