Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 8. kapitola

07.04.2011 (07:00) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3663×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

8. kapitola

Vysadil mě doma a já jsem se začala zase připravovat na večer. Oblékla jsem si šaty a upravila jsem se. Večer pro mě přijel Chase. Rozloučila jsem se s tátou a vyjeli jsme směr Port Angeles. Šli jsme do toho samého klubu, co jsme tam byli minule. Vešli jsme dovnitř a zamířili jsme k baru. Dala jsem si jen džus. Posadili jsme se na bar. Najednou k nám přitančila Alice.

„Ahoj Bello,“ zašvitořila.

„Alice, ráda tě vidím. Znáš Chase?“ Ukázala jsem na něj.

„Jsem Alice.“ Podala mu ruku.

Zdvořile se na ni usmál a podal jí taky ruku.

„Nechcete si sednout k nám? Ještě se tam vejdete,“ zeptala se Alice.

Podívala jsem se na Chase.

Přikývl.

„Dobře,“ souhlasila jsem.

Vzala jsem si do ruky pití a šli jsme za ní. Zavedla nás k jednomu boxu, kde byli všichni Cullenovi a když říkám všichni, tak myslím úplně všichni. Divila jsem se, že si to Edward ještě někde nerozdává s nějakou holkou. Stoupli jsme si ke stolu.

„Chasi, to je Emmett, Rosalie, Jasper a Edward,“ představovala a při tom na ně ukazovala.

„To je Chase a Bellu už znáte.“ Ukázala na nás a sedla si.

Sedla jsem si vedle Emmetta a Chase si sedl vedle mě. Super, sedím mezi dvěma vysokými kluky. Hned se cítím líp.

„Takže, Alice říkala, že jsi byla v Paříži,“ promluvil Emmett.

„Jo,“ přikývla jsem.

„To jsi tam byla sama?“ zeptal se.

„Jela jsem tam sama, ale potkala jsem tam spoustu milých lidí a ráda jsem použila francouzštinu v praxi.“ Usmála jsem se na něj.

„Francouzština se dá využít i jinak.“ Zasmál se.

Vtipálek. Moc dobře vím, jak to myslel. Copak si vážně myslí, že jsem tam jela kvůli tomu, abych tam dostávala francouzáky od kluků. No jo, je to chlap. Přešla jsem jeho komentář.

„Jak jste se vy dva vlastně poznali?“ zeptala se Rosalie.

Zasmála jsem se a podívala jsem se na Chase.

„V letadle na cestě zpátky. Měli jsme sedadla hned vedle sebe,“ sdělila jsem Rosalie.

„Co říct? Měl jsem štěstí,“ řekl Chase a věnoval mi tím kompliment.

Začali hrát další písničku a Alice vytáhla Jaspera na parket.

Rosalie s Emmettem se začali bavit spolu. Chase byl pořád zaražený. Otočila jsem se tedy na něj.

„Mrzí mě to,“ řekla jsem mu. Podíval se na mě.

„Je mi líto, co jsem ti řekla, ale nejsem připravená,“ řekla jsem s lítostí.

„Já to chápu,“ řekl jen a šel k baru pro něco k pití.

Povzdechla jsem si.

Vstala jsem a šla jsem na záchod.

„Ahoj zlato, zatancujeme si?“ Přišel ke mně nějaký opilec.

„Ne, díky.“

Rychle jsem došla na záchod. Trošku jsem se upravila a umyla jsem si ruce.

Vyšla jsem ze záchodů. Mířila jsem zpátky k boxu, ale po dvou metrech mě někdo surově popadl a natlačil na zeď. Byl to ten opilec. Začal na mne sahat a líbal mě na krk. Křičela jsem, ale nikdo mě nemohl slyšet přes tu hudbu. Chtěla jsem ho odstrčit, ale měl sílu.

„Pust mě.“ Vzlykla jsem.

Začal mi vyhrnovat šaty a uslyšela jsem i trhnutí látky.

„Prosím.“ Začaly mi téct slzy.

Najednou ho někdo ode mě odhodil. Sesunula jsem se k zemi, dala jsem si kolena k hlavě a začala jsem brečet. Slyšela jsem rány, ale nechtěla jsem vidět, co se děje. Bum.

„Vypadni, nebo tě zabiju.“ Uslyšela jsem zavrčení.

Nedívala jsem se, kdo to je. Jen jsem si brečela do klína. Ucítila jsem na svém rameni ruku. Cukla jsem sebou.

„Klid, Bello. To jsem já. Neublížím ti,“ mluvil na mě Edward.

Dal mi ruce na ramena. Přitiskla jsem se k němu a objala jsem ho. Začala jsem mu plakat do košile. Edward měl ruce omotané kolem mého těla.

„Neboj se. Bude to v pořádku,“ uklidňoval mě.

„Chci pryč.“ Vzlykla jsem.

„Odvezu tě. Neboj se, už jsi v bezpečí,“ řekl mi.

Vstal a vzal mě do náruče.

„Řekni mu, že nebylo Belle dobře a že jsem ji odvezl,“ promluvil Edward.

Nevím na koho, ale na mě to určitě nebylo. Vyšel zadním vchodem. Posadil mě do svého auta. Pomalu jsem se začala uklidňovat. Edward nastoupil na místo řidiče a podíval se na mě. Musela jsem vypadat příšerně. Edward nic neřekl a nastartoval. Vyjel směrem k Forks.

Přestala jsem plakat a setřela jsem si slzy.

„Děkuji ti,“ promluvila jsem, ale nepodívala jsem se na něj.

„Nemusíš mi děkovat. To by udělal každý,“ odporoval mi.

„Já ti ale děkuji. Kdybys tam nepřišel, nevím, co by se stalo. Teda vím, co by se stalo, ale nechci na to ani pomyslet.“ Otřásla jsem se.

„Tak na to nemysli,“ řekl jen.

„Díky za odvoz,“ řekla jsem ještě.

Jen přikývl.

Opřela jsem se o okno. Jak cesta ubíhala, začaly se mi klížit oči. Nakonec jsem je zavřela úplně.

Pohled Edwarda:

Jak si ten parchant mohl dovolit na ni sáhnout? Chtěl ji znásilnit. Taky po Belle toužím, ale nikdy bych jí takhle neublížil. Nikomu bych takhle neublížil, ale jí už vůbec ne. Ona je někdo. Je pro mě důležitější, než ostatní holky, s kterými jsem se vyspal. Ji chci pořád. Měl jsem ho rovnou zabít. Aspoň jsem mu zlomil tu jeho hnusnou ruku, kterou se jí dotýkal.

Bella mi vzlykala do košile. Měla strach a byla z toho otřesená. Chtěla pryč. Mile rád jí to splním. Alice nevěděla, co má říct tomu klukovi, co je pořád s Bellou. Nenapadlo mě nic lepšího, než aby mu řekla, že Belle nebylo dobře a vezl jsem ji domů.

Vzal jsem ji do náruče a posadil si ji do auta. Vyjel jsem směr Forks. Děkovala mi. Nemusela. Jediné, na čem mi teď záleží, je, aby byla v pořádku. Po cestě se uklidnila. Opřela se o okýnko a nakonec usnula. Zastavil jsem u jejich domu. Její táta už spal. Vystoupil jsem z auta a obešel jsem ho. Opatrně jsem otevřel dveře, aby nevypadla z auta. Skrčil jsem se, abych na ni lépe viděl.

„Bello,“ promluvil jsem na ni.

Dál spala. Musím uznat, že byla roztomilá, když spala. Vzal jsem ji tedy do náruče a potichu jsem s ní na rukou vešel do domu. Pohla se. Dala mi ruce kolem krku a přitiskla se ke mně. Vyšel jsem po schodech a šel jsem do jejího pokoje. Nahoře byly tři pokoje. V jednom spal její táta, druhý byla koupelna – cítil jsem odtamtud vodu a třetí byl určitě pokoj Belly.

Vešel jsem do dveří a radši jsem je zase zavřel. Položil jsem Bellu na postel, ale stále měla ruce kolem mého krku. Sundal jsem jí je a položil na postel.

„Díky, Edwarde,“ zamumlala.

Potěšilo mě to. Z jejích úst zní mé jméno mnohem nádherněji než z úst jiných lidí. Dal jsem jí pusu na čelo a přikryl jsem ji. Potom jsem odešel. Nasedl jsem do auta a jel jsem domů. Sourozenci doma ještě nebyli.

Převlékl jsem se a zakotvil jsem na gauči. Pustil jsem si televizi. Asi po půl hodině přijeli sourozenci.

„Edward je u televize? Co se stalo?“ smál se mi Emmett.

„V tuhle dobu většinou nejsi doma.“ Kroutil nad tím hlavou.

„Tak co? Jak je Belle?“ strachovala se Alice.

„Myslím, že bude v pořádku,“ odpověděl jsem.

„Nemrzí tě, žes musel odjet jen kvůli tomu, abys ji odvezl? Chci říct, že sis třeba mohl zase s nějakou užít,“ rýpnul si zase Emmett.

„Nech si ty řeči, jasný? Stejně mě to tam už nudilo,“ vystartoval jsem na Emmetta.

„Jediné, co tě tam zajímalo, bylo koukání na Bellu,“ řekl Jasper a zasmál se.

„Co kdybys sklapnul?“ zeptal jsem se a zamířil jsem do svého pokoje.

„Soptí, protože je to pravda. Ta holka se mu dostala pod kůži,“ řekl ještě Jasper, když jsem byl už nahoře. Nevšímal jsem si toho.

7. kapitola | Shrnutí | 9. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 8. kapitola: