Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 36. kapitola

02.12.2012 (15:15) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2439×

36. kapitola

Netrvalo dlouho a už jsem parkovala u restaurace. Doufala jsem, že tam ten nový tělocvikář bude, protože na něj byl vážně pěkný pohled. Černé nakrátko střižené vlasy, modré oči, rovný nos a ty rty pod ním, wau. Navíc to tělo, svalnaté a vypracované. Říkám si, že asi hodně často posiluje. Vážně by mě zajímalo, jak asi vypadá pod oblečením.

Vím, že jsem se změnila a jsem jiná, na takové věci jsem se dříve i jen pomyslet styděla, ale nějak jsem ztratila zábrany. Vlastní vinou jsem přišla o hodně věcí, o spoustu lidí, a to mě změnilo. Už nejsem ta stará Bella, ta nejprve ustrašená a zlomená z toho, když zjistila, že její kluk, se kterým přišla o panenství, vlastně ani není její kluk a spí s jinými, se všemi dívkami. Už nejsem ani ta Bella, která se jen tak vypařila a vrátila se z Paříže s jediným přáním, dostat toho kluka na kolena, a dokonce nejsem ani ta, co bojovala o lásku upíra, shodou okolností toho samého kluka. Stala jsem se dívkou, ženou, která se změnila z milující dívky v sex užívající si mrchu. Věděla jsem to, ale nebyla jsem schopna s tím nic udělat, protože by mě to zlomilo ještě víc a zničilo by mě to.

Nechtěla jsem být taková, ale prostě jsem nevěděla, co s tím mám dělat, a tak jsem prostě utíkala před sebou samou. Vždycky, když jsem byla s nějakým mužem, nepřestávala jsem myslet na Edwarda. Myslela jsem na jeho chladné tělo, když se o mě jiné, zpocené otíralo a věděla jsem, že takhle to nemá být, že já patřím do té studené náruče, ve které mi paradoxně vždy bylo největší horko, ale nemohla jsem nic dělat. Nedokázala jsem na něj zapomenout, ale nemohla jsem se k němu ani vrátit. Dříve jsem si to nepřipouštěla, ale my dva, to nikdy nemohlo skončit dobře. Navíc on už na mě jistě zapomněl. Nestojím za to, aby za mnou truchlil. Určitě se vrátil buďto ke svému starému životu sukničkáře, nebo si našel jinou dívku, která byla nadšená, že si vybral právě ji. Zamiloval se do jiné a na mě už si ani nevzpomene. Jen z té představy je mi úzko, bolí to. Už dávno jsem si přiznala, že i na smrtelné posteli budu stále myslet jen na Edwarda Cullena, ale i přesto nedokážu litovat toho, že jsem se do něj zamilovala, nebo toho, co jsem s ním prožila. Co mě však vždy bude mrzet, je to, že jsem s ním nestrávila více času a dovolila jsem, aby kvůli mně trpěl. Nikdy ho nepřestanu milovat. Doufám, že se jednoho dne dostanu z tohoto začarovaného kruhu a budu zase ta stará Bella, i mně samotné totiž chybí, ale nedokážu ji přivolat zpátky. Na to jsem až moc zbabělá.

Odhadla jsem to správně, byl tady. Nový učitel pravděpodobně nemá co dělat, když se zašívá v téhle díře.

„Dobrý den,“ slušně a především s úsměvem jsem ho pozdravila a postavila se vedle stolu, u kterého dnes seděl sám.

„Á, slečno Swanová, jak se máte?“ zeptal se.

„Já dobře a co vy?“ odvětila jsem.

„Moc dobře,“ odpověděl.

„No, já už vás nebudu rušit,“ řekla jsem a chystala se odejít.

„Nerušíte. Klidně se ke mně posaďte, stejně už jsem se chystal platit,“ navrhl.

„Fajn, děkuji,“ odvětila jsem a sedla si naproti němu.

„Tak… jak se vám zatím líbí ve městě?“ začala jsem konverzaci.

„Líbí. Je to jiné, ale líbí,“ řekl.

„Jo, tohle město je díra,“ řekla jsem upřímně a on se tomu s chutí zasmál.

„Vlastně jsem tuhle změnu už potřeboval. Žil jsem dlouho ve velkoměstě a neuškodí si od něj odpočinout.“

„Občas tu potkáte i zajímavé lidi,“ odmlčela jsem se.

„To věřím,“ řekl s pohledem zabořeným do mě.

„Pokud se můžu zeptat, proč jste se vlastně stal učitelem? To si rád prohlížíte středoškolačky?“ zeptala jsem se a nepatrně nadzvedla obočí.

„Myslím, že to tak nějak samo vyplynulo, vlastně už ani nevím, proč jsem chtěl být učitelem. A k vaší poznámce o dívkách, občas se rád podívám na hezkou dívku, ale ne víc než je zdrávo. Z takových pohledů totiž mohou vzniknout problémy,“ vysvětlil mi.

„V naší škole stejně není na co koukat a doteď se ani mezi učiteli neukázal nikdo, na koho by se dalo dívat, ale to se, zdá se, změní,“ řekla jsem a nehanebně se na něj zadívala. Jak jsem říkala, jsem jiná.

On se na mě dlouze zadíval, až ho přerušila Beth, která se zastavila u našeho stolu.

„Přál jste si platit?“ zeptala se ho.

„Ahoj Bello,“ dodala pozdrav pro mě.

„Ano,“ odpověděl jí a vytáhnul peněženku. Jak to tak vypadá, tak tahle konverzace zřejmě brzy skončí.

Profesůrek zaplatil a už se zvedal k odchodu.

„Rád jsem vás zase viděl, slečno Swanová,“ řekl mi a já jen pokývala hlavou.

Pak odešel. Před svým odchodem byl ale nějak vykolejený, takže jsem si hned všimla, že tu nechal peněženku. Už se mi na něj ale nechtělo volat, tak jsem si řekla, že bych mohla chvíli počkat a pak mu ji donést sama.

Po nějaké době jsem se zvedla a oznámila jsem Beth, že tu zapomněl peněženku. Ta mě, samozřejmě, hned požádala, jestli bych mu ji nemohla donést a ještě mi nadiktovala, kde bydlí. Nic jiného jsem ani nečekala. Hned jsem se vydala k jeho bytu. Netrvalo dlouho a už jsem ťukala na jeho dveře.

„Slečno?“ oslovil mě překvapeně, když otevřel dveře svého bytu.

„Pojďte dál,“ vzpamatoval se rychle a pozval mě dál.

„Ne, nebudu vás rušit. Jistě máte na práci důležitější věci,“ odmítla jsem.

„Nerušíte, klidně pojďte dál. Jsem tu sám a nemám nic na práci.“ Otevřel dveře dokořán a ustoupil.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu přešla přes práh. Pak se za mnou zavřely dveře.

„Přinesla jsem vám jen vaši peněženku. Zapomněl jste ji v bistru, já ji našla a servírka mě požádala, jestli bych vám ji nemohla zanést. Věděla, kde bydlíte, a já zrovna taky neměla co na práci,“ vysvětlila jsem mu a tu poslední větu řekla trochu koketně. Určitě to zaznamenal.

Natáhla jsem ruku a podávala mu peněženku. Uchopil peněženku, ale já ji ještě chvíli držela s pohledem zabodnutým do toho jeho, a když jsem už spouštěla ruku dolů, přejela jsem mu po ruce. Rozhodně to ale nemělo vypadat jako náhoda, nemusím předstírat omylný letmý dotyk. Ne, pohladila jsem ho po ruce tak, že už musel dávno poznat, že s ním tak trochu flirtuji.

„Moc děkuji,“ řekl po chvíli ticha.

„Není vůbec zač, ráda pomohu muži v nouzi,“ nastala malá pauza plná ticha.

„No, měla bych...“ začala jsem mluvit a šla ke dveřím, které se mi můj budoucí profesor chystal otevřít, a při tom jsem cítila jeho pohled na mém zadku.

„...vám dát možnost osahat si můj sexem zpevněný zadek,“ řekla jsem, zády se opřela o dveře, jeho k sobě natiskla, položila si jeho ruce na můj zadek a začala ho líbat. A on... se vůbec nebránil.

Ani trochu se nebránil, právě naopak, vášní ovládaný divoce svíral můj zadeček a mě to tolik rozpalovalo. Toužebně mi vracel ty zvířecí polibky, a jak byl ke mně přitisknutý, ještě dřív, než vůbec něco začalo, jsem cítila jeho vztyčený úd na mém bříšku. Jako kdyby tento jeho orgán mužnosti přesně věděl, kam chce, do mě. Začala jsem rukama zkoumat jeho tělo a zjistila jsem, že pan tělocvikář se vážně drží ve skvělé kondici, k prozkoumání zbývala už jen jediná část a já doufala, že i s tou budu brzy spokojená. Stále natisknutí na sobě a nepřestávající se líbat jsme se pomalu začali někam přesouvat, nejspíš do ložnice.

Rozepnula jsem mu kalhoty a nechala je sjet po jeho nohou. Brzy mu z nich zmizely a my mohli pokračovat v cestě. Jeho trenky už nabraly dávno jiný tvar. Nejen, že už pro ně gravitace nic neznamenala, ale směřovaly nejen hodně dopředu ale i nahoru. Přešli jsme přes práh pokoje a on mě vysadil na nějakou skříňku, pak mi začal rychle stahovat má úsporná krajková tanga. Byli jsme už tak vybuzení a vzrušení, že na další svlékání nebyl čas. Pouze se zbavil svých trenek a hluboko do mě zajel. Věděla jsem, že přesně tohle jsem už dlouho potřebovala. Neříkám, že v Jacksonvillu byli samí neschopní zajíčci, pár dospělých mužů jsem taky měla, ale ta živočišnost nebyla moc častá. Většinou to moc protahovali, protože si mě chtěli co nejdéle užít. Tenhle chlap myslel jen na co nejrychlejší uspokojení a to mi vyhovovalo. Nepotřebovala jsem někoho, kdo nad tím bude moc přemýšlet, nebo se ke mně bude chovat jako ke křehkému kvítku. Ne, nejsem žádná květinka, která by potřebovala něžné zacházení, momentálně potřebuji jen co nejvíce vzrušení a chlapa, který se neohlíží na to, jaké mám pocity, rovnou si vezme, co chce, a já to mimochodem chci taky, je přesně to pravé.

Zase s vášní chytil můj zadeček a rychle se ve mně začal pohybovat. S divokostí zasouval a vysouval a můj klín ho stále více obepínal a pak jsme dosáhli orgasmu, při kterém mi sevřel můj zadek tak, že jsem si vrchol užívala ještě víc. Sice to byla dost rychlovka, ale dokázalo mě to perfektně uspokojit, alespoň pro tuhle chvíli. A to jsme se ani nedostali do té postele. Znovu si vyzvedl mé tělo trochu výše a přešel k posteli, do které nejdříve položil mě a následně si lehl hned vedle. Já ale rozhodně neměla v plánu jen tady ležet a čučet do stropu, to tedy rozhodně ne. Vyhoupla jsem se a skončila jsem vsedě na jeho břiše, těsně nad spodní partií.

„Jak dlouho jsi už neměl sex? Asi dlouho, co?“ poznamenala jsem s úsměvem.

„Ty jsi asi hodně zvědavá, viď?“

„Budu hádat, bolestivý rozchod po dlouholetém vztahu a je to už dlouhá doba,“ tipovala jsem.

„Celá vysoká škola, pak mě nechala,“ odpověděl mi. Páni, jsem vážně dobrá.

„Neměla bys už náhodou jít?“ zeptal se.

„Nemyslím si. Přece jsem říkala, že nemám nic na práci a navíc mám takové pravidlo. Pokud to má cenu a tady ještě rozhodně může být zábava, zůstávám, dokud nevidím celé tělo, a to tvoje jistě stojí za odhalení. Byl jsi tak dychtivý, že jsem zůstala ještě celá oblečená, když tedy nepočítám to, co mi chybí pod sukní, takže bys o hodně přišel, kdybys mě teď vypakoval ze dveří,“ předhodila jsem.

„Tohle nejde. Je to špatné. Jsi moje studentka. Kdyby to někdo zjistil, oba z toho budeme mít problémy,“ namítal.

„Nikdo to nezjistí a tím, že tu zůstanu o chvíli déle, to nebude o nic horší. Naopak, bude to lepší. Nezávazně si užiješ a oba víme, že to potřebuješ. Tvoje tělo to potřebuje. Navíc se nemusíš bát, že bych po tobě něco chtěla, protože vážně nechci chodit s učitelem. Technicky vzato ještě nejsi můj učitel, protože začínáš učit až v září, takže tímhle nic neporušujeme,“ vyjmenovala jsem všechny důvody, proč tenhle "večírek" ještě nerozpouštět, a teď už to bylo jen na něm.

Pan profesor se pode mnou beze slova posadil a s pohledem zabodnutým do mých očí mi přetáhl tričko přes hlavu. Tak se mi to líbí.

Dlouho jsem přemýšlela nad touhle kapitolou, neustále jsem dumala nad tím, jak by vlastně měla vypadat. Původně jsem ani neměla v plánu psát tam o jejích změnách a pocitech ohledně Edwarda, ale tak nějak se mi to tam dostalo samo. Byla jsem věčně nespokojená a to přetrvává. No, posuďte sami. Prosím o sdělení vašeho názoru. Díky, Machy.

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 36. kapitola: