Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 34. kapitola

16.08.2012 (19:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2343×

34. kapitola

Jako kdyby mě přejel parní válec. To je myšlenka, která mě jako první napadla, když jsem se ráno vzbudila celá rozlámaná s pocitem, že tento den bude prostě jedna velká hrůza. Venku pršelo, což mi připadalo, jako kdyby počasí kopírovalo mé pocity. Jako každé ráno jsem se umyla, učesala a nalíčila. Oblékla jsem si zelený top s dlouhým rukávem a k tomu jen džínové kraťasy, protože i když pršelo, bylo teplo. K tomu jsem si vzala obyčejné tmavé tenisky a jako vždy i černou tašku přes rameno. Jela jsem do školy brzo, aby mě doma Edward už nezastihl. Udělala jsem si sendvič, který jsem si pak u školy snědla v autě. Když jsem ho dojedla, vystoupila jsem z auta a chystala se jít do školy. Ještě předtím mě ale zastavil Edward. Vůbec jsem si nevšimla, že přijel a přichází ke mně, takže mě zastihl nepřipravenou.

„Bello, co se děje?“ zeptal se hned.

„Nic,“ odsekla jsem.

„Vidím, že nic to asi není, takže můžeš mi říct, co jsem provedl, že se mě snažíš ignorovat?“ zeptal se znovu.

„Nedáváš mi moc možnost ignorovat tě,“ sdělila jsem mu.

„Můžeš mi, prosím, říct, co se stalo?“ zopakoval.

„Být tebou, radši bych to nechtěla vědět,“ poradila jsem mu.

„Řekni mi to, prosím. Pokud jsem ti něco udělal, i když vůbec netuším, co by to mohlo být, vyřešíme to,“ říkal. Bylo to, jako kdyby mě tím chtěl utěšit a zároveň se mnou i sebe.

„Neřekl jsi mi, co víš,“ řekla jsem jen.

„O čem jsem ti neřekl?“ zeptal se.

„O Jakeovi,“ ujasnila jsem mu.

„Ty to víš? Byla jsi za ním?“ ptal se urychleně.

„Jo. Chtěla jsem vědět, co se děje, a přijdu na to, že ty to celou dobu víš. Věděl jsi, jaký mám o něj strach, a nechal jsi mě v tom. Předstíral jsi, jak je ti to líto, a neobtěžoval se říct mi pravdu. To nebylo fér,“ zvýšila jsem na něj hlas.

„Chtěl jsem tě udržet v bezpečí,“ řekl.

„Proč?“ ptala jsem se.

„Vlci jsou nebezpeční,“ vysvětlil mi.

„Zrovna ty mi budeš vyprávět, že jsou vlci nebezpeční?“ odfrkla jsem si.

„Když jsou tak mladí, jako je Jacob, nedokážou se ovládat. Mohl by ti ublížit, i když nechce. Nemají nad sebou kontrolu. Mohou se jen trochu naštvat a nechtíc někomu ublížit,“ objasnil mi.

„Vím, že je tu ta možnost. To ale není důvod, abych se s ním přestala vídat,“ řekla jsem mu.

„To myslíš vážně? Dozvíš se, že tě může klidně omylem zabít, a je ti to jedno?“ nechápal mě.

„Myslím, že ty nejsi zrovna ten, kdo by mi měl něco takového vyčítat. Navíc mi stačí moje vlastní nešikovnost k tomu, aby se mi něco přihodilo,“ objasnila jsem zase já jemu.

„To ani neříkej. Chci tě prostě ochránit před nebezpečím,“ pověděl mi.

„Jde o Jakea. Nepřestanu se s ním vídat jen proto, že ty si to přeješ,“ jasně jsem mu vysvětlila.

„Bello, přece se nebudeme hádat jen kvůli němu,“ povzdechl si.

„Kvůli němu? Víš, co říkáš? Už jsem ti řekla, že je pro mě jako rodina, můj nejlepší přítel. Byl tu pro mě ještě v době, kdy jsi nevěděl, že existuji. To on mě držel při životě. Vůbec netušíš, co jsem zažila. To on mě udržoval nad vodou, zatímco já bych nejradši pustila vodu do plic. To on mi vynahrazoval skutečnost, že jsem neměla skoro žádné kamarády, protože jsem nebyla zrovna módní ikonou a nejoblíbenější holkou školy. Nevíš, jaký to je. Vždycky jsi byl v centru pozornosti. Nikdy jsi nebyl na všechno sám. Nevíš, jak se člověk cítí, když jde po školní chodbě a nikdo o něj ani nezakopne pohledem. Maximálně tak do tebe vrazí a ještě ti vynadají, že jsi neuhnul. Zatímco jsi střídal holky, mě utěšoval Jake, protože jsem byla opuštěná jako kůl v plotě. Všechno jsme podnikali spolu. On mě nikdy nesoudil, takže promiň, pokud si myslíš, že by mi na něm nemělo záležet a neměla bych se kvůli němu trápit. Já totiž na něj nezapomenu. Budu tady pro něj tak, jako tu byl on vždycky pro mě, i kdyby ses třeba postavil na hlavu, a tobě neodpustím, že jsi mi to neřekl, i když jsi měl k tomu důvod. Svěřila jsem se ti, bála jsem se o něj a ty jsi jen seděl a dělal, že o ničem nevíš. Já ti věřila,“ vyjmenovala jsem spoustu důvodů, proč mi na Jakeovi tolik záleží a proč je mi tolik blízký.

„Tenkrát, když ses se mnou jen jednou vyspal, druhý den jsem tě viděla ve škole s nějakou holkou. Byla jsem hloupá a myslela si, že to, co se o tobě říká, je lež a ve škole obletuješ holky jen proto, abys byl za machra. Prostě jsem tě omlouvala. Byla jsem naivní, takže jsem se do tebe zakoukala už po té jedné noci, kterou si nejspíš ani nepamatuješ. Pak se mi ale otevřely oči. Do té Paříže jsem odjela jen kvůli tobě, protože jsem chtěla zapomenout a fyzicky i duševně se změnit. Změnila jsem svůj vzhled, zvýraznila svoje přednosti a nebála se ukázat své slabosti. Přísahala jsem si, že jednou zaplatíš za to, cos mi udělal. Chtěla jsem tě znemožnit, zničit ti život, abys věděl, jaké to je něco ztratit. Místo toho jsem se do tebe zamilovala ještě víc a začala jsem věřit, že i ty bys mě mohl milovat,“ pokračovala jsem ve vysvětlování.

„Ale já tě miluji,“ řekl.

„Ne, nemiluješ. Kdybys mě miloval, byl bys otevřený. Nelhal bys mi. Nesnáším, když někdo lže, protože když ti někdo lže, neváží si tě,“ vysvětlila jsem mu svůj názor.

„Ale, Bello…“ chtěl něco říct.

„Ne. Prosím, už nic neříkej a zapomeň na vše, co se mezi námi stalo. Bude to tak nejlepší pro nás pro oba,“ řekla jsem a šla ke škole.

„Bello,“ zakřičel na mě ještě, ale já si toho už nevšímala.

Trvalo sotva pár kroků a už mě stavěla Jessica. Ona si vážně nedá pokoj, i kdyby měla soudní zákaz styku.

„Copak? Dal ti kopačky?“ zhodnotila můj smutný výraz s úsměvem na rtech.

„Ne, to já jemu. Víš co? Chtěla jsi Edwarda? Nech si ho. Nestojím o lháře,“ řekla jsem a šla dál. Když jsem kolem ní procházela, ramenem jsem strčila do toho jejího tak, že skoro upadla. Už nenechám ji ani nikoho jiného, aby si ze mě dělal rohožku.

Pohled Edwarda:

„Bello,“ řekl jsem ještě.

Vůbec už ale nereagovala na oslovení. Jen šla a odcházela tak ode mě.

Zastavila ji ale ta blbá Jessica.

„Copak? Dal ti kopačky?“ To je perfektní. Určitě to udělal kvůli mně. To je moje šance.

Bylo hrozné poslouchat její myšlenky. Myslela si, že vše se točí jen kolem ní.

„Ne, to já jemu.“ Cože? Tomu nevěřím. Říká to jen proto, aby nebyla za chudinku. Edwarda by nenechala. Toho by žádná nenechala. Určitě se na ni Edward vykašlal a ona je teď pěkně naštvaná. Určitě poběží na záchodky, aby si tam poplakala.

Ona vážně nepřestane. Dřív mě štvaly jen ty myšlenky, které mluvily o mně, což byly skoro všechny, a to celý den, ale teď se otírá o Bellu a já mám chuť jít, vyrvat jí jazyk a pokračovat v cestě.

„Víš co? Chtěla jsi Edwarda? Nech si ho.“ Super, takže mám volné pole. Už se mi nebude ta ubožačka plést do cesty. Stejně na mě nikdy neměla.

Bože, pomoz mi, ať se udržím a neroztrhám ji.

„Nestojím o lháře.“ Takže on jí lhal? A copak? Byl snad s nějakou jinou, protože ona mu nebyla do postele dost dobrá? Nebyla mu sexuálně rovnocennou? To je jasný. Jaký ona může mít zkušenosti? Vsadím se, že měla jen Edwarda. To já jsem zkušená. Znám všechny polohy. Mně nikdo neodolá a každý je po sexu se mnou spokojen. I Edward byl, to je jasné. Ona mu prostě nemohla stačit. Lhal jí snad v tom, že jí bude věrný a nakonec nebyl? Já si ho zkrotím. Až znovu ochutná sex se mnou, nebude chtít přestat. Pak mu ho vykouřím - a to už určitě nebude chtít odejít. On by mě mohl ale taky ochutnat, to by byla určitě paráda. Když jsme spolu spali, byla to jen rychlovka a čau. I tak to byl ale ten nejlepší sex, co jsem zažila.

Bože, ty její myšlenky byly vážně nechutné. Nechápu, jak jsem s ní někdy mohl něco mít. Tenkrát jsem asi vážně myslel jen tou spodní partií a ničím jiným se neřídil. Jediné, co jsem chtěl, byl sex. Prostě jsem chtěl dostat co nejvíc holek a hotovo. Teď už mě ale nic takového nezajímá. Jediné, co chci, je Bella. Chci už jen Bellu a nic a nikoho jiného.

Když kolem ní Bella procházela, prorazila si cestu ramenem, takže musela Jessica zavrávorat na vysokých podpatkách stranou. Nechápu, že si myslí, že stačí velký výstřih, minisukně a vysoké podpatky a má, co chce. To je blbost. Dřív jsem měl jiný názor, ale to už je za mnou. Navíc je pěkná hloupost takhle se obléct, když venku prší.

Co si to ta nicka dovoluje takhle mě odstrčit? Zničím ji. Sice je už pryč ze hry, pokud jde o Edwarda, ale i tak si zaslouží, abych ji pěkně znemožnila. To ještě uvidí. Vymyslím si na ni něco speciálního. Vymyslím něco nového, co stoprocentně zabere a každý si na ni bude pak ukazovat. Všichni se jí musí posmívat. No, to nechám na později. Teď bych se ale mohla konečně vrhnout na Edwarda.

Hned se pak otočila mým směrem, přicupitala až ke mně a už se mi chtěla pověsit kolem krku. Já jsem ale hbitě uhnul, jsem přece upír, a šel do školy. Bella už mezitím zmizela do své třídy, takže si ji budu muset začít udobřovat až někdy jindy.

Pohled Belly:

Po své první hodině jsem šla na tu další a přemýšlela jsem, co budu odpoledne dělat. Potřebuji se přece nějak zabavit. Dostala jsem se až k tomu, kdy jsem uvažovala nad víkendem. Ten bude asi zatraceně dlouhý. V sobotu je ten večírek. Měla bych tam jít, abych se trochu zabavila. Potřebuji trochu zábavy. Ten večírek je v kostýmech, takže si budu muset asi nějaký pořídit. Budu s tím potřebovat pomoc. Rozhodně ale nepoběžím za Alice s tím, že chci jet na nákupy. To ani náhodou.

„Ahoj, Jakeu,“ pozdravila jsem ho, když mi zvedl telefon.

„Ahoj, Bello, jak je?“ zeptal se. Příšerně.

„V pohodě. Máš už něco na dnešek?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, dneska mám výjimečně volno.“ Perfektní.

„Napadlo mě, jestli bys se mnou dneska nechtěl jet do Port Angeles. Mohli bychom jít do kina tak, jako jsme to dělali vždycky,“ navrhla jsem.

„Jo, souhlasím. To bude fajn,“ přitakal.

„Taky bych potřebovala s něčím poradit,“ předhodila jsem.

„A co by to jako mělo být?“ zeptal se zvědavě.

„To ti řeknu, až se uvidíme. Takže mám tě vyzvednout v La Push?“ zeptala jsem se.

„Ne, to je dobrý. V kolik dnes končíš?“ zeptal se.

„Ve dvě,“ odpověděla jsem.

„Fajn. Tak já pak přijdu,“ konečně se mi dostalo odpovědi.

„Dobře. Tak se měj,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj,“ oplatil mi.

Pak už jsem mohla jen zavěsit a pokračovat na svou hodinu.

Uvědomila jsem si, že ještě stále mám na krku ten řetízek od Edwarda. Když jsem vycházela po druhé hodině ze třídy, odepnula jsem si ho z krku, a když jsem pak procházela kolem jeho skříňky, hodila jsem mu ho takovou tou větrací škvírkou dovnitř. Ten řetízek mi nepatří, takže není správné nosit ho, i když se mi moc líbí. Bohužel mi už nepatří řetízek ani Edward. Můžu si za to sama. Co když mi lhal ještě v něčem jiném? Už v minulosti mi lhal a teď zase, tak co když lhal i o něčem v našem vztahu. Třeba mě ani nemiloval a jen jsem si to namlouvala. Třeba mi řekl, že mě miluje jen proto, aby se mnou mohl dál spát. Nevím. Jedno je jisté. Za hodně věcí si můžu sama. Nemůžu všechno házet jen na něj. To já jsem se do něj zamilovala. To já jsem se s ním vyspala. To já jsem s ním začala chodit. To já mu uvěřila. Nikdo mě do toho nenutil, takže za to nesu odpovědnost jen já.

„Ahoj, Bello,“ objevil se u mě Emmett, když jsem kráčela na čtvrtou hodinu.

„Čau,“ odpověděla jsem jen a ani se na něj nepodívala.

„Koukám, že je špatná nálada,“ zhodnotil situaci.

„Jo,“ řekla jsem jen a bez dalších řečí odbočila a zalezla do třídy.

„Slečno Swanová, je výsledek správně?“ oslovil mě o hodině profesor a chtěl po mně odpověď. Já ani nevěděla, na co se ptá, protože jsem zírala z okna. Došlo mi ale, že se to nejspíš týká příkladu na tabuli. Stejně jsem si ale nedokázala vzpomenout, jak by vlastně měl výsledek vypadat.

Jen jsem mlčela. Radši budu mlčet, než abych něco řekla a on po mně chtěl něco dalšího. Naštěstí mě zachránila nějaká přihlášená ruka, takže to bylo v suchu.

Po hodině jsem si rychle sbalila a šla na oběd. Postavila jsem se do fronty a čekala, až na mě dojde řada.

„Bello,“ zašeptal mi do ucha dobře známý hlas.

Otočila jsem se a pohlédla mu do očí.

„Dal jsem ti to. Měla by sis ho nechat,“ řekl. Vzal moji ruku a dal mi do ní řetízek, který jsem mu předtím hodila do skříňky. Stále jsem to cítila. Pořád tu bylo to mravenčení, které jsem pociťovala při každém jeho doteku.

„Nepatří mi. Možná se ti ještě bude hodit,“ řekla jsem a vrátila mu ho.

„Pokud ho nemáš ty, nemá pro mě žádný význam. To platí i pro mnoho dalších věcí,“ řekl a znovu mi ho vrátil.

Odepnula jsem zapínání a natáhla se, takže jsem mu ho za krkem zapnula.

„Třeba pro něj najdeš uplatnění. Zatím ho můžeš nosit ty,“ řekla jsem.

Otočila jsem se k němu zády, vzala si kuřecí salát a láhev pití, zaplatila to a našla si volný stůl, ke kterému jsem si sedla. Stihla jsem se jen napít a už mi pípala zpráva. Otevřela jsem ji a oněměla. Psala mi Clara z Paříže. Ptala se, jak se mám, co pořád dělám a na další věci. Rozhodla jsem se, že jí rovnou zavolám. Hlavně nesmím zapomenout mluvit francouzsky.

„Bello, jsem ráda, že voláš. Nevěděla jsem, jestli tě třeba nebudu rušit, a tak jsem jen napsala,“ vysvětlovala mi.

„To je dobrý. A jak se máš ty v Paříži? Co škola?“ zajímalo mě.

„Fajn. Už mám za sebou dva roky a v Paříži je teď nádherně,“ básnila mi.

„To ti závidím. Ráda bych se tam zase podívala,“ sdělila jsem jí kňouravě.

„Tak, pokud budeš moct, klidně přijeď. Můžeš zůstat u mě. Určitě bychom se tam obě poskládaly,“ nabídla mi.

„Díky. Jsi vážně moc milá, ale nejspíš to nevyjde. Když jsem tam byla na jaře, dost jsem si tím zúžila konto, takže nejspíš budu shánět nějakou brigádu,“ pověděla jsem jí.

„Aha. Doufám ale, že nebudeš celé prázdniny jen pracovat,“ pokárala mě.

„Ne, to ne. Pojedu taky za mamkou a budu se potloukat po pláži,“ ubezpečila jsem ji.

„To je dobře,“ schválila mi.

„A co budeš dělat ty?“ zeptala jsem se.

„No, pojedu do Marseille za rodiči. Pak si chci taky užít Paříž a moře. No a taky budu mít ještě takovou menší brigádu,“ svěřila se mi.

„Takže to bude taky fajn, ne?“ zeptala jsem se.

„Jo, jasně. Bello, musím už končit, ale určitě si zase nějak zavoláme, ano?“ přeptala se.

„Určitě,“ souhlasila jsem.

„Dobře. Pá,“ rozloučila se.

„Měj se,“ oplatila jsem jí a zavěsila.

Celý rozhovor byl samozřejmě ve francouzštině. Naštěstí jsem, tedy myslím, žádné slovo nezkazila, takže super.

Dojedla jsem a s lahví, která byla ještě do půlky naplněná, jsem šla na hodinu. Bude těžké vydržet celou hodinu v Edwardově přítomnosti, aniž bych udělala něco, čím mu jasně řeknu: Pořád o tebe stojím. Biologie teď bude mou noční můrou. To jsem pořád přemýšlela nad tím, jak se mu budu o přestávkách vyhýbat a na biologii jsem vůbec nepomyslela. Taky bych konečně mohla začít používat mozek.

Vešla jsem do třídy a v tichosti si sedla vedle Edwarda jako vždy. Na každé lavici byl jeden mikroskop. Zajímalo by mě, jestli s ním budeme pracovat, nebo je jen neuklidili po předchozí hodině. Do třídy po chvíli vešel pan Banner.

„Je konec roku, takže dnes budeme mikroskopovat a zopakujeme si tím i učivo letošního roku. Budete pracovat ve dvojicích,“ sdělil nám a já se po očku podívala na Edwarda.

Učitel nám rozdal vzorky a měli jsme začít pracovat. Předpokládala jsem, že začnu, protože to tak bylo vždycky. Pamatuji si, že poprvé řekl: dáma první.

Vzala jsem vzorek číslo jedna a připravila si ho ke zkoumání.

„Omlouvám se, že jsem ti lhal. Chtěl jsem tě ochránit a přitom jsem to všechno jen pokazil,“ řekl zrovna, když jsem pozorovala vzorek.

„Profáze,“ řekla jsem, když jsem se odklonila od mikroskopu. Napsal to na papír.

„Nebyla to jen tvoje chyba, ale nic to na tom nemění,“ sdělila jsem mu.

„Ty se nepodíváš?“ zeptala jsem se a pohlédla k mikroskopu.

„Pochybuji, že bys neměla pravdu,“ odpověděl mi.

Vyměnila jsem teda jedničku za vzorek číslo dvě a začala ho znovu zkoumat.

„Bello, miluji tě a nepřestanu,“ sdělil mi.

„Neměl bys mě milovat,“ poradila jsem mu.

„Nejde jen tak přestat milovat a u někoho, jako jsem já, to platí dvojnásob.“ Narážel na to, že je upír. Upíři milují intenzivněji než lidé a většinou to trvá na celou věčnost, prostě dokud existují. Já tomu říkám upíří láska. Přijde mi, že bych už intenzivněji nemohla Edwarda milovat, protože už takhle s tím nedokážu přestat. Ani netuší, jak moc chápu to, že někdo nemůže jen tak přestat milovat.

„Nepřestanu o tebe bojovat. Nevzdám se tě a udělám všechno pro to, abychom byli zase spolu,“ řekl mi naprosto vážně.

„Tohle bys neměl říkat,“ odporovala jsem mu.

„Proč ne? Je to pravda. Kdybys něco potřebovala, jsem tu pro tebe. Jsem tu jen pro tebe.“

Bylo to, jako kdyby se mi svými slovy odevzdával a chtěl žít jen kvůli mně. Přeběhl mi z toho mráz po zádech.

Nekomentovala jsem to a jen dál pokračovala v zadané práci. Už jsme se víc o ničem jiném nezmiňovali a věnovali se jen úkolu dnešní hodiny. Když zazvonilo, hned jsem šla na svou další hodinu. Měla jsem tělocvik, takže to znamenalo jít do šaten, převléct se a hurá do tělocvičny. Nesnáším tělocvik. Navíc máme toho otravu, co si na mně věčně vybíjí své mindráky.

Co jsem říkala? Kluci hráli basketbal a my holky měly hrát volejbal. Naschvál jsem se vyhýbala míči a ten protiva na mě celou dobu řval, abych hrála a neulejvala se. Idiot. Děkovala jsem Bohu, když hodina skončila a já se mohla jít převléct. Pak jsem vyšla ze školy. Když jsem procházela dveřmi ven, objevil se u mě zase Edward. Chvíli šel vedle mě, ale pak mě na parkovišti zastavil.

„Bello, prosím. Myslím to vážně. Za všechno se omlouvám. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Miluji tě a ty to víš. Poznala jsi to na mně ještě dřív, než jsem si to já sám dokázal přiznat,“ řekl a já si vzpomněla na to, jak jsem mu u našeho domu řekla, že ho miluji a že vím, že i on něco cítí ke mně.

„Prosím… dej mi ještě jednu šanci. Chci ti dokázat, že to myslím vážně,“ prosil mě.

Pak se podíval někam za mě a ztuhl.

„To myslíš vážně? Budeš se s ním vídat, i když je to nebezpečné?“ zeptal se mě naštvaně.

Ohlédla jsem se a uviděla Jakea, jak jde k nám.

„Nic ti není do toho, s kým já se stýkám. Můžu se vídat, s kým sama budu chtít a tobě to může být fuk,“ naštvala jsem se.

„Nedovolím ti, abys riskovala svůj život,“ naléhal.

„A co chceš udělat? Chceš mi to snad zakázat? Posluž si. Já tě neposlechnu.“ Tak trochu jsem se mu těmi slovy vysmívala, i když to vlastně vůbec směšné nebylo.

Mezitím k nám došel Jake a postavil se vedle mě.

„Co tady děláš?“ vyjel na něj okamžitě Edward.

„Tohle je neutrální území, takže sem můžu klidně začít chodit a ty s tím nic nebudeš moct udělat,“ vysvětlil mu Jake s nepatrným úsměvem.

„Vážně budeš takhle riskovat?“ obrátil se na mě znovu Edward.

„O co tady jde?“ zeptal se Jake.

„Vážně jsi tak nezodpovědný a ohrozíš ji tím, že se můžeš kdykoliv proměnit?“ zeptal se ho Edward.

„Jo, zatímco ty jsi jen neškodná pijavice,“ odfrkl si Jake. „Nemusíš se bát, své proměny mám pod kontrolou,“ dodal ještě.

„Jakeu, prosím, běž k autu. Já hned přijdu,“ požádala jsem ho.

Podíval se na mě a pak na Edwarda a nakonec se chtěl otočit a odejít k autu. V tom mu však  zabránil Edward svými slovy.

„Varuju tě. Jestli jí ublížíš, zabiju tě a bude mi jedno, že tím poruším dohodu. Klidně si mě pak může ta tvoje smečka roztrhat na kusy,“ řekl pevným hlasem.

„To samé platí i pro tebe,“ řekl mu Jake. To znamená, že by udělal to samé jemu? Ach… ne.

„Jakeu,“ oslovila jsem ho a naznačila jsem mu, aby na mě počkal u auta.

Otočil se a šel. Když byl z doslechu, znovu jsem promluvila:

„Co kdybys mi dal pokoj? Každý půjdeme svou cestou a všichni budou šťastní,“ navrhla jsem.

„Víš moc dobře, že to neudělám. Kromě toho, ani ty bys nebyla šťastná,“ vysvětlil mi.

Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a vydala se k autu, o které se už opíral Jake.

„Myslela jsem, že přijdeš k nám domů a ne ke škole,“ vyslovila jsem svou domněnku.

„Přece jsem říkal, že přijdu, až skončíš,“ ujasnil.

„To je jedno.“ Konečně jsem ho objala tak, jako se obejmeme vždycky, když se vidíme.

„Tak můžeme rovnou vyrazit?“ zeptal se, když jsme skončili s objímáním.

„Jo, klidně. Jak ses sem vlastně dostal?“ zeptala jsem se, protože tu nikde nebyla ani jeho motorka ani auto.

„Trošku jsem se proběhl,“ odpověděl mi.

„Až z La Push?“ zajímalo mě.

„Jo. Pamatuješ? Vlk,“ vysvětlil.

„Jasně.“

Nasedli jsme do auta a Jacob mě samozřejmě vystrčil na sedadlo spolujezdce, protože zrovna neuznává moje řízení a raději řídil on.

Jak jsem slíbila, kapitola byla dlouhá, přes 3600 slov.

Je mi líto, ale na nějakou dobu se musím s vámi rozloučit. Jak už jsem zmiňovala v předchozí kapitole, odjíždím na dovolenou a nebudu mít přístup k internetu, ale jakmile se vrátím, pokusím se hned něco přidat.

Nevím, co říkáte na tuhle kapitolu, nejspíš jste překvapení, ale snad se líbila. Budu ráda, když napíšete svůj názor na děj. Co by mělo následovat?

A na závěr se chci možná trochu omluvit, protože uznávám, že rozejít se s Edwardem kvůli téhle „věci" s Jacobem je trochu, jak to říct, divné?

Děkuji, že mou povídku stále čtete a snad se brzy zase setkáme u dalšího pokračování, díky Machy. :)

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 34. kapitola: