Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 32. kapitola

08.08.2012 (13:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2581×

32. kapitola

Okamžitě jsem ho začala líbat na rty s pořádnou dávkou vášně a nemohla se ho nabažit. Hrála jsem si s ním. Kousala jsem ho do rtu a tahala ho za něj a jemu to vůbec nevadilo. Jazykem jsem přejížděla po jeho rtech i zubech a nakonec jsem ho umístila do jeho pusy, kde jsem ho řádně rozpohybovala. Edward mi na vše poslušně odpovídal a já byla snad už v desátém nebi. Když mi přestalo už pouhé líbání stačit, přetáhla jsem mu tričko přes hlavu a jeho ruce vzala do svých. Pak jsem si jeho ruce položila na svá prsa, protože jsem potřebovala více dotyků. Edward to okamžitě pochopil, a tak mi je začal laskat. Po chvíli přemístil ruce na má záda, kde mi rozepnul podprsenku a nechal ji spadnout. Pak znovu pokračoval v laskání mých ňader. Po celou dobu jsem mu přejížděla po zádech, hrudi, břiše a pažích, protože mě zajímá celé jeho tělo. Potom jsem to už ale nevydržela a rozepnula mu kalhoty, které ihned dopadly na zem a Edward si je s lehkostí setřásl z nohou. Byla jsem plná touhy. Tolik touhy jsem snad ještě v životě nepocítila. Potřebovala jsem ho už.

„Edwarde, udělej mi to,“ zasténala jsem s pohledem do jeho očí. Musel v nich vidět tu spoustu vášně a touhy a dravosti, která potřebovala zklidnit. Pravdou je, že jsem právě teď potřebovala dravý sex, abych v sobě mohla tu touhu alespoň trochu zmenšit. Vím, že Edward to pozná. Zná moje touhy a pohledy. Někdy mám pocit, že mě zná líp, než se znám já sama. Myslím, že často se v mnohém shodneme, a proto nám to tak klape fyzicky a i v ostatních věcech. Řekla bych, že se shodneme i rozumově.

Edward už na nic nečekal, zbavil nás zbytku našeho prádla a povalil nás na postel. Bylo to samozřejmě s maximální opatrností, protože mu vždycky jde jen o to, abych byla v pořádku. Ležela jsem na zádech a Edward nade mnou. Už se chystal spojit naše těla, ale já jsem si ještě předtím omotala nohy okolo jeho pasu a své ruce jsem spojila za jeho krkem. Hořela jsem nedočkavostí, a tak když do mě Edward naráz vniknul, což jsem si přála, musela jsem reagovat.

„Ano,“ silně jsem zasténala a pomocí nohou zavěšených na jeho pase, jsem se na něj úplně celá natiskla.

Začal pouze s pomalými přírazy, které byly ale maximálně dlouhé, a to až na samotné dno. Odmítala jsem tuhle rychlost, a tak pokaždé, když ze mě vycházel, jsem ho nohama přistrčila zase honem zpátky k sobě.

„Rychleji,“ zavzdychala jsem.

Uposlechl můj pokyn, a tak se mi dostávalo mnohem většího uspokojení. Ruce, které jsem měla původně spojené za jeho krkem, jsem rozpojila a pomalu se s nimi sunula dolů po jeho zádech. Edward měl hlavu umístěnou v dolíčku u mého krku a já zase u toho jeho. Byl v tom ale nepatrný rozdíl, protože já jsem měla hlavu natočenou k jeho krku, takže jsem většinu času líbala jeho krk, nebo jsem vydávala zvuky přímo do jeho ucha. Edward stále přirážel rychle, přesně tak, jak jsem si přála, a já vzdychala přes celou místnost.

„Ano… ano… ohh, Edwarde,“ zasténala jsem při posledních třech přírazech, protože tím posledním jsem dosáhla orgasmu.

Milování s Edwardem se mi líbilo čím dál tím víc. Pokaždé to bylo tak dokonalé, ale nikdy to nebylo stejné. Milovali jsme se už tolikrát, ale nikdy jsem neměla pocit, že je to nudné nebo stereotyp. Stále tu bylo něco nového a myslím, že se mám v budoucnu ještě na co těšit. Rozhodně totiž nebudu odporovat. Stejně jako každá žena mám i já své touhy a potřebuji uspokojit. Nestačí mi jen sebeuspokojování, které aplikuje spousta žen jen proto, aby se udělaly nedostupnou. Potřebuji tělo, mužské tělo, které se mě dotýká, mrazí mě a taky rozpaluje, líbá, hladí, laská, miluje. Hlavně tedy miluje. Potřebuji sex. Sex s Edwardem, protože vím, že nikdo jiný by mě nedokázal udělat šťastnou. Po nikom jiném netoužím, jen po něm. Zkrátka ho miluji a bez něj pro mě nemá milování žádný smysl.

Edward nás rozpojil a převalil se na záda, a tak jsem teď ležela na něm. Edward mě ale najednou rychlostí blesku položil vedle sebe a upíří rychlostí vylétl z postele. Oblékl si jen boxerky a zbytek věcí honem posbíral ze země. Já na něj jen zmateně koukala, protože jsem nechápala, co se děje.

„Jde sem tvůj táta,“ řekl poplašně tak, že jsem mu sotva rozuměla. Následně nato okamžitě zmizel.

Rychle jsem si lehla a deku si přisunula až ke krku, takže nemohlo být vidět moje nahé tělo. Lehla jsem si na bok a zavřela oči. Nechtěla jsem už s tátou mluvit, protože bych ještě něco blbého plácla a mohl by přijít na to, že jsem měla návštěvu. Slyšela jsem, jak vrzly dveře, a tak jsem celá napnutá špicovala uši, abych něco nepřeslechla. Uslyšela jsem malé zavrzání podlahy a tátovo zaklení a pak už jen přibouchnutí dveří. Patrně uvěřil, že doopravdy spím, a tak jsem se na posteli posadila a rozhlížela se po pokoji. Divím se, že jsem vydržela jen tak nehnutě ležet. V momentě Edward znovu stál u mé postele a své oblečení na ni položil. Já jsem se natáhla, čapla ho za ruku a přitáhla zpátky do postele.

„Ty jsi ďábel, víš o tom?“ zeptal se mě.

Uličnicky jsem na něj mrkla a spolu jsme si zase lehli do postele. Já jsem se samozřejmě přitulila k němu a hlavu si položila na jeho hruď.

„Kde se to v tobě bere, Bello? Ještě před nedávnem jsi byla nevinná jako anděl a teď tě ani nerozhodí, že nás tvůj táta skoro přistihnul při něčem, co by rozhodně neschvaloval.“ Kroutil nad tím hlavou.

„To bude tou neukojitelnou touhou,“ odpověděla jsem.

„Myslel jsem, že to já jsem ten, kdo neustále prahne po sexu,“ řekl mi.

„Možná, že žák předčil svého mistra,“ ušklíbla jsem se.

„Já jsem tě přece nemusel nic učit. Jsi přirozený talent a taky velice tvořivá. Navíc to ty vytváříš situace, kterými předčíš kohokoliv. Jsi tolik plná vášně, že nepotřebuješ mít tunu mužů, kteří by tě to učili,“ hovořil ke mně upřímně a při jeho slovech jsem se musela trochu začervenat.

„To díky tobě,“ šeptla jsem.

„Jediné, co při tom potřebuji, je milovat se právě s tebou. Nebýt tebe, neměla bych v sobě tolik touhy a vášně. Už bych nevydržela bez našeho milování. Ať už je to v posteli nebo na zemi, ve dne nebo v noci, něžně nebo dravě, potřebuji tě. Nemůžu žít bez tvých dotyků,“ řekla jsem s pohledem upřeným do jeho očí. Rukou jsem mu pomalu přejela od jeho hrudi až na břicho a měla jsem co dělat, abych se na něj znovu nevrhla. Přísahám, že kdybych byla upír, měla bych oči černější než noc.

„Miluji tě. Ty jsi to nejdůležitější, co mám,“ řekl vroucně.

„Slib mi něco,“ požádala jsem ho.

„Cokoliv chceš,“ zněla jeho odpověď.

„Přísahej, že nás Jessica nerozdělí.“

„Slibuji ti to. Nemůže udělat nic, co by mě od tebe odtrhlo. Přísahám,“ řekl naprosto vážně.

„Miluji tě,“ řekla jsem a stvrdila to polibkem.

„Když už jsme u Jessicy, řekni mi všechno o tom, co se stalo dnes ve škole,“ zeptal se mě pak.

„Musíme se o tom bavit?“ pokoušela jsem se z toho vybruslit a už zase neúspěšně.

„Ano, musíme. Chci o tom vědět úplně všechno,“ trval si na svém.

„Dobře. Řeknu ti, co se stalo, když na tom tak trváš,“ svolila jsem, protože by to ze mě nakonec stejně všechno dostal.

„Před obědem jsem šla ještě na dívčí záchody, a když jsem vycházela, po pár metrech mě zastavila Jessica a začala mít zase ty svoje hloupé řeči. Nechápala, čím jsem si tě k sobě připoutala. Pak vymyslela něco, co nejspíš asi viděla v telenovele. Tvrdila, že jsem nějak ztloustla a že jsem určitě naschvál otěhotněla a ty sis, protože ses se mnou samozřejmě pouze jednou vyspal, myslel, že je to s tebou, a tak ses rozhodl o mě postarat. Moje odpověď byla jasná. Řekla jsem jí, že je to pitomá blondýna a nedokáže se smířit s tím, že jednou nedostane to, co chce. Řekla, že tě stejně dostane a měla bych tě jí přenechat, abych se neztrapnila ještě víc. Prý se jí nemůžu rovnat a další řeči. Nevydržela jsem to a řekla jí, že je klukům dobrá jen do postele, protože je to levná děvka na jedno použití nebo něco v tom smyslu. Vím, že jsem to přehnala, ale nedokázala jsem už dál snášet to, jak si na mě vybíjí svoje mindráky a uráží mě. Naštvala se, dala mi facku a povalila mě na zem. Nechtěla jsem se s ní prát, ale taky jsem tam nemohla jen tak nečinně ležet,“ dopověděla jsem.

„Myslím, že mě poškrábala,“ řekla jsem zamyšleně a přejela si rukou ze strany po krku.

„Ukaž, podívám se,“ řekl Edward a spolu jsme se posadili. Naklonila jsem hlavu, aby tam viděl, a čekala na jeho výrok. Jemně mi přejel po kůži a trošku mě v ní zatahalo.

„Možná by to chtělo vyčistit, aby sis tam něco nezanesla. Jinak to ale není zas tak hrozný vzhledem k tomu, jak má dlouhé nehty,“ řekl Edward.

„Jo, má pěkný pařáty,“ zasmála jsem se.

„Zlobíš se?“ zeptala jsem se opatrně.

„Ne, co blázníš? Nemůžeš za to. Jen mě mrzí, že máš kvůli mně tolik problémů,“ řekl zklamaně.

„Neblbni. Kromě ní nemám žádné problémy,“ zakroutila jsem hlavou.

„Nemusíš předstírat, že to tak není. Když jsem přišel, slyšel jsem myšlenky tvého otce. Přemýšlel nad tím, jak tě ode mě odradit, a nechce, abych ti ublížil. Mrzí ho, že se s tebou pohádal, ale chce pro tebe to nejlepší. Je to jen moje vina, že máš starosti s tátou a Jessicou,“ dopověděl.

„Nech toho. Nemůžeš za to. To s Jessicou je vyřešené, i když slibovala, že mi zničí život. Hned jsem ji prokoukla. Prostě si vymyslí nějaký drb. A to s tátou se taky nějak vyřeší. Chce to čas. Jen nevím, jestli spolu budeme moct o prázdninách někam jet, jak jsme plánovali,“ zesmutněla jsem.

„To nevadí. Teď je hlavně důležité, aby se vztahy mezi tebou a tátou urovnaly. Možná bych si s ním měl promluvit a vysvětlit, jak se věci mají,“ navrhl Edward.

„Ne, to není dobrý nápad. Věř mi. Začal by tě zpovídat a stejně by to nepomohlo. Musíme tomu dát čas, ano?“ rychle jsem zamítla jeho návrh. Setkání s tátou by nejspíš nepřežil, i když je upír.

„Dobře. Jak myslíš,“ souhlasil s mým názorem.

„A s tou Jessicou si nedělej hlavu, ano? Postarám se o to, aby ti dala pokoj,“ ubezpečil mě.

„Neboj se. Zrovna ona mi je úplně volná,“ ubezpečila jsem zase já jeho.

„Jak jste se vlastně dneska všichni dozvěděli, co se děje?“ zeptala jsem se.

„Nějaký druhák vás viděl, přiběhl do jídelny a začal křičet, že se nějaké holky perou. To přivolalo pozornost a všichni se utíkali podívat,“ vysvětlil mi.

„To, co jsi dneska řekl ve škole, bylo nádherné a myslím tím všechno,“ pověděla jsem mu spolu s úsměvem.

„Všechno, co jsem řekl, je pravda. Nevyměnil bych tě za nic na světě,“ řekl mi.

Neodpověděla jsem mu na to. Jen jsem na něj láskyplně koukala s přiblblým úsměvem na tváři. Zamilovaným úsměvem.

„Víš o té párty, co se koná v sobotu v Port Angeles?“ zeptal se mě najednou a změnil tak téma.

„Jo, Tyler mi dával pozvánku,“ potvrdila jsem.

„Páni, Tyler? Vážně?“ vykolejilo ho to.

„Jo, proč?“ zeptala jsem se ho.

„Asi bych si měl dát na něj pozor. On zve osobně jen holky, které se mu líbí. Je jedním z těch, kteří to pořádají,“ řekl zamyšleně.

„Páni, ty žárlíš. To je milý,“ řekla jsem sladce.

„Vůbec nežárlím. Je to idiot,“ okamžitě odporoval.

Žárlí, to je sladký.

„Nemusíš se za to stydět. Taky žárlím na ty zástupy holek, které by tě rády měly pro sebe,“ přiznala jsem.

„Nemáš důvod, to mi věř. Žádná z nich mě nezajímá a nikdy nezajímala. To tebe miluji a jen na tobě mi záleží,“ ujistil mě.

Jen jsem mu vtiskla na rty malý polibek.

Oblékla jsem si na sebe košilku, protože jsem až doteď byla stále nahá. Edward se opřel o čelo mé postele, já si sedla bokem do jeho klína a ruce dala kolem jeho krku. Edward to už pak doplnil jen svýma rukama, které umístil kolem mého pasu. Dal mi malou pusinku na tvář a já se tomu jen vesele zasmála. Cítila jsem se tak šťastně, i když tu bylo pár problémů. V jeho náruči jsem se dokázala osvobodit od všech a nemusela jsem na nic myslet. Dokázal mě naprosto skvěle rozptýlit. Jeho náruč pro mě byla teplem, i když má chladnou kůži a cítila jsem se naprosto v bezpečí. Byl to takový můj ochránce, který je zároveň i mužem, kterého miluji. Připadalo mi, že má snad všechny dobré vlastnosti, které by měl správný muž mít. Jenže on je měl ještě dokonalejší.

„Bello, měli bychom si promluvit ještě o něčem,“ předhodil a mě nějak už nic nenapadalo.

„O čem?“ Byla jsem trochu zmatená.

„Proč jsi včera plakala?“ zeptal se a já si zase vzpomněla na Jakea, takže jsem trochu posmutněla.

„Nechci o tom mluvit,“ řekla jsem a podívala se stranou, abych nemusela hledět do jeho očí.

„Prosím, pověz mi to,“ požádal mě.

„Fajn,“ povzdechla jsem si.

„Pohádala jsem se s Jakem,“ oznámila jsem mu.

„Nevím, jestli ho znáš. Jmenuje se Jacob Black a žije v La Push. Je to můj nejlepší kamarád,“ pověděla jsem.

Edward se na chvíli zamyslel.

„I přátelé se můžou pohádat,“ uvedl argument.

„My ne. Nikdy jsme se nepohádali. Tohle bylo poprvé a bylo to dost nahlas,“ odporovala jsem mu.

„Určitě se to spraví, uvidíš,“ povzbuzoval mě.

„On je pro mě hodně důležitý. Je to můj nejlepší kamarád. Vždycky tu pro mě byl a mohla jsem mu říct úplně všechno, ale teď je to, jako kdyby část mě chyběla. Je jako moje rodina. Volala jsem mu, ale ani mi nezavolal zpátky. Co když se mu něco stalo? Třeba je nemocný. Mám takový divný pocit, že něco není v pořádku, ale nevím, co se děje. Možná mě ale už prostě jen nechce vidět,“ povzdechla jsem si nakonec zklamaně.

„Bello, ty jsi ten nejlaskavější člověk, jakého znám. Pohádali jste se poprvé. Možná to chce čas, než ti zase zavolá. Třeba se mu jen vybil mobil, nebo má nějakou důležitou práci. Ať je to jakkoliv, uvidíš, že brzy pochopíš, co se děje,“ dopověděl mi a měla jsem divný pocit, že ta poslední věta byla jako dvojsmysl. Nesmysl. Co by Edward mohl o Jakeovi vědět? Jen si něco namlouvám. Nechala jsem to plavat.

„Už bych měl jít,“ řekl najednou Edward.

„Ty tu dnes nezůstaneš?“ zeptala jsem se ho zklamaně.

„Ne, promiň. Jdu s Emmettem a Jasperem ven,“ vysvětlil mi a mně tím poklesla nálada ještě víc. Já jdu spát a on jde s bratry někam ven. To jde pařit nebo co?

„Neboj. Jdeme jen do lesa. Upíří věc. Jdeme na lov,“ vysvětlil mi, když si všiml mého výrazu, aby mě uklidnil.

„Aha,“ zasmála jsem se svojí hlouposti.

„Kdyby šlo jen o lov, šel bych až později, ale ještě musíme s rodinou něco vyřešit,“ vysvětlil mi.

„V tuhle dobu?“ zeptala jsem se.

„Jsme upíři, pamatuješ? My nespíme,“ připomněl mi.

„Jasně,“ přikývla jsem.

Edward na sebe postupně vzal všechno své oblečení. Dělal to lidskou rychlostí, i když mohl být hotov během vteřiny a já bych si toho ani nestihla všimnout. Buďto tu chtěl zůstat ještě alespoň o tu chviličku déle, nebo mě chtěl potrápit pohledem na jeho tělo. Doufala jsem, že ta první možnost je správná.

„Uvidíme se zítra ve škole?“ zeptala jsem se ho těsně před odchodem.

„Myslel jsem, že tě vyzvednu,“ vyslovil svou myšlenku.

„Odpoledne mi odpadá jedna hodina a vím, že se v tu dobu biologie neučí, takže jsem myslela, že bych začala pracovat na svém trestu,“ vysvětlila jsem mu.

Jen pokýval hlavou.

„Nezeptáš se mě, co je mým trestem?“ zeptala jsem se ho.

„Vím to. Slyšel jsem myšlenky pana Bannera. Ředitel mu oznámil, že to ty mu pomůžeš dát dohromady učebnu a kabinet biologie. Byl docela rád, že to není Jessica,“ řekl a při poslední větě se pousmál.

„Jo. Hned, jak jsem mohla, tak jsem navrhla, že pomůžu s biologií, než abych uklízela zeměpis spolu s učitelem zeměpisu. Toho zrovna moc nemusím,“ řekla jsem.

„Dobře, takže se uvidíme až ve škole,“ řekl a už se připravoval k odchodu. Čekal už jen na můj polibek. Vstala jsem, přistoupila k němu a lehce ho políbila.

„Budeš mi tu chybět,“ poukázala jsem na postel.

„Vynahradím ti to jindy, souhlas?“ zeptal se.

„Dobře, ale přijde tě to draho.“ Pozvedla jsem obočí a zákeřně se usmála.

„Tak to se těším.“ Taky se tomu usmál.

Ještě jsme se dlouze políbili a pak Edward s posledním Miluji tě vyskočil z okna.

Zavřela jsem za ním okno, vlezla si zpátky do postele a po chvíli přemýšlení nad tím, jak je má postel prázdná, jsem usnula.

Dlouho jsem žádnou kapitolu nepřidala, takže se omlouvám a doufám, že ještě existuje někdo, kdo si vzpomene na mou povídku a třeba mi i zanechá nějakou kritiku. Vaše Machy :)

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 32. kapitola: