Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 31. kapitola

02.04.2012 (16:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3014×

31. kapitola

Pustila jsem se Edwarda a jen jsem na něj kývla hlavou na znamení toho, že to bude v pořádku. Neochotně mě pustil, a tak jsem se vydala za ředitelem do jeho pracovny, které se každý snažil vyhnout. Ředitelna nebyla zrovna oblíbeným místem na této škole. Výjimku tvořily různé úspěchy vztahující se hlavně k reprezentaci školy. Už jsem v ředitelně jednou byla, když jsem vyhrála biologickou soutěž naší školy. Jessica šla vedle mě, ale zůstávala mezi námi velice patrná mezera. V tichosti jsme následovaly ředitele. Nikdo neměl pana Greenea rád. Vyhrožoval spoustě kluků, že je nechá propadnout, ale když byla fotbalová soutěž mezi školami, byli mu dobří. Pan ředitel Greene je zkrátka pěkně vypočítavý. Prošli jsme kolem paní Copeové, což je sekretářka naší školy, která nám svým obličejem jasně naznačovala, že nechápe, co se děje. Trvalo to už jen chviličku a pak pan Greene otevřel dveře ředitelny. Sedl si za svůj masivní stůl do kancelářského křesla a nás pohledem přinutil, abychom si sedly na druhou stranu stolu, kde jsou umístěny dvě židle.

„Slyšel jsem, že se na naší škole uskutečnila dívčí rvačka. Copak tak se chovají mladé dámy?“ zeptal se nás.

Nic jsem neříkala a jen dál mlčela.

„S tím nemám nic společného,“ odfrkla si Jessica a já se na ni zaraženě podívala.

„Vaše potrhané oblečení říká opak,“ řekl tvrdě pan Greene.

„To si začala ona,“ shodila to na mě.

„Nemohla bys už konečně přestat lhát?“ zeptala jsem se jí.

„Pane řediteli, vy mě přece znáte. Bydlím ve Forks už odmalička a nikdy jsem nic takového neudělala. Jsem slušná dívka, takže je jasné, že s tím musela začít ona,“ říkala mu přesladkým hlasem a nahodila pohled, kterým říká: já nic.

„Páni, mohla bys vést dramatický kroužek,“ řekla jsem ohromeně.

„Tak dost,“ přehlušil nás ředitel. „Slečno Swanová, nikdy s vámi nebyly problémy, tak co vás to napadlo?“ zeptal se mě.

„Já s tím nezačala a nevím, proč bych měla za všechno platit já jen proto, že jsem se do Forks přistěhovala až před střední. Začala si s tím ona,“ sdělila jsem mu.

„Dobře, řekněte mi tedy od začátku, jak se to stalo a proč,“ požádal mě.

„Dobře. Před obědem jsem šla ještě na toalety, a když jsem už zamířila do jídelny, postavila se mi do cesty tady Jessica. Začala mě urážet a já přiznávám, že jsem jí taky řekla něco, co nebylo zrovna slušné, ale to ona mi dala jako první facku a povalila mě na zem. Nejsem otloukánek, abych se nechala jen tak mlátit, a tak jsem se bránila,“ dopověděla jsem.

„To není pravda. Něco takového bych…“ začala mluvit Jessica.

„Mlčte, slečno. Hned budete mít možnost mi něco říct,“ uklidnil ji.

„A důvod?“ zeptal se mě pan Greene.

„Důvod?“ zopakovala jsem po něm. Byla jsem z toho totiž už trochu zmatená.

„Znáte důvod, proč k tomuhle všemu došlo?“ zeptal se mě.

„Nedokáže snést, že ji jednou někdo odmítl, a dává to za vinu mně,“ řekla jsem. Nechtěla jsem odhalovat podrobnosti.

„Dobře. Teď mluvte vy, slečno Stanleyová,“ požádal mou spolužačku.

„Všechno, co říká, je lež. To ona si začala a to ona mě jako první uhodila. Jediným důvodem je to, že mi závidí, že jsem mnohem krásnější, oblíbenější a zajímavější než ona,“ zvýšila na ředitele hlas, ve kterém byla spousta naštvání.

„Je mi jedno, kdo si začal. Obě jste se spolu pustily do rvačky, což je naprosto neomluvitelné,“ zvýšil pro změnu hlas on a vstal ze židle.

„Nedáváte mi jinou možnost. Budu muset zavolat vašim rodičům,“ řekl zcela nepřístupně a vyšel ze dveří.

„To ti jen tak neprojde. Zničím ti život a Edwarda se rozhodně nevzdám,“ vyhrožovala mi.

„Dalším drbem? Všichni stejně vědí, že si všechny drby jen vymýšlíš,“ řekla jsem jí a dál už jsem si jí nevšímala. Ještě něco mlela, ale já už ji neposlouchala.

„Vaši rodiče tu hned budou.“ Vešel do místnosti znovu ředitel.

„Smím se na něco zeptat?“ oslovila jsem ho.

„Prosím,“ pobídl mě.

„Jaký bude trest?“ zeptala jsem se.

„Na tom se dohodneme v přítomnosti vašich rodičů,“ smetl to ze stolu.

Dál jsme všichni jen mlčeli a čekali, až někdo konečně přijde. Hodiny tikaly, ale pěkně se vlekly. Bylo to snad nejdelších patnáct minut mého života. Pak se konečně ozvalo zaklepání a já nevěděla, jestli mám být ráda nebo se začít bát. Dovnitř vstoupila paní Copeová.

„Pane řediteli, už jsou všichni tady,“ oznámila mu. Bože, jen ať tohle přežiju.

„Ať jdou dál,“ požádal ji.

Paní Copeová jen přikývla a zase se nám ztratila z dohledu. Můj pohled zůstával dál zabodnutý do dveří. Netrvalo dlouho a do dveří vešla paní Stanleyová, která je stejně blonďatá jako Jessica, pan Stanley a v neposlední řadě i Charlie.

„Když mi volali ze školy, myslel jsem, že je to omyl, ale asi jsem se spletl,“ řekl vážným tónem Charlie.

„Co se stalo?“ zeptal se Jessicy otec.

„Vaše dcery se spolu popraly,“ sdělil jim pan Greene velice stručně.

„Co že?“ zeptal se zaraženě táta.

„Slyšíte dobře, tyhle mladé dámy se spolu pustily do rvačky a viděla je při tom celá škola,“ oznámil jim.

„A proč se to stalo?“ zeptal se pan Stanley.

„Vypadá to, že šlo o nějakého kluka,“ oznámil jim.

„Moje krásná dcera jí přebrala kluka, a proto se praly?“ zeptala se paní Stanleyová a já měla chuť zařvat, že tak to rozhodně nebylo.

„To nevím,“ odpověděl. Ředitel očividně není v obraze o tom, co se děje na škole.

„Já můžu říct, proč se to stalo,“ navrhla jsem.

„Tvůj názor nikoho nezajímá, tak buď zticha,“ zakřičela na mě Jessica.

„Mě by docela zajímalo, co o tom řekne,“ promluvil pan Stanley.

To bych nečekala. Člověka by napadlo, že bude stát za svou dcerou. Pohlédla jsem na ředitele a ten přikývl.

„Nedávno jsem s někým začala chodit a Jessica má o něj odjakživa zájem a dává za vinu mně, že o ni on nestojí, takže mi začala znepříjemňovat život,“ řekla jsem ve zkratce. Naschvál jsem nezmínila Edwardovo jméno, protože mu nechci dělat problémy.

„Ty máš kluka?“ zeptal se mě táta.

„Jo,“ pípla jsem.

„Mohlo mi to být hned jasné. Jessica až moc vyhledává spory, je rozmazlená a nedokáže přijmout fakt, že vždycky nedostane vše, co si umíní,“ vysvětlil její táta a já musela jen souhlasit.

„Ale tak to vůbec nebylo,“ přerušila je zase Jessica.

„Nikdo mě neodmítl. To jen ona mi závidí, že jsem mnohem krásnější, a proto se na mě vrhla. Za všechno může ona,“ shazovala to na mě a to úplně všechno.

„Ano. Tak to určitě bude,“ přidala se její matka.

„Myslím, že bychom měli najít řešení celé téhle situace,“ navrhl ředitel, protože se očividně nechtěl zabývat důvody dámského sporu.

„Co navrhujete?“ promluvil po dlouhé době zase táta.

„Už jsem se informoval a je potřeba uspořádat učebnu a kabinet biologie a zeměpisu,“ oznámil nám.

„Ráda pomůžu s biologií,“ navrhla jsem a ředitel mi na oplátku věnoval úsměv.

„Slečno?“ oslovil Jessicu.

„Nechápu, proč bych měla uklízet a dělat práci za někoho jiného,“ odfrkla si.

„Je to váš trest, pokud ovšem nechcete, abych vám to raději uvedl ve vašich záznamech,“ odpověděl a částečně jí tím i pohrozil.

„Dcera ráda pomůže,“ odpověděl za ni její otec. „Že?“ dodal a podíval se na ni.

„Fajn,“ prskla otráveně.

„Dobře, takže jsme dospěli k řešení a byl bych rád, kdyby se to už neopakovalo,“ rozhodl ředitel a pohlédl na nás dvě.

Obě jsme se zvedly a všichni jsme vypochodovali s ředitelny.

„Děkuji, že z toho neděláte aféru,“ řekl ještě Jessicy táta.

„Slečno Swanová?“ oslovila mě paní Copeová a já se na ni otočila.

„Před chvílí přinesli vaši tašku,“ oznámila a podala mi ji.

Pak už jsme všichni zamířili ven a na parkoviště. Pro dnešek nás totiž už uvolnili, takže máme jet hned domů.

„Kde máš auto, Bello?“ zeptal se mě táta, když ho nikde neviděl.

„Já dneska nepřijela autem,“ řekla jsem.

„A jak ses dostala do školy?“ zeptal se zaraženě.

„Měla jsem odvoz,“ odpověděla jsem.

„Aha. Tak tedy pojeď se mnou,“ pobídl mě.

Jen jsem přikývla, nasedli jsme do policejního auta a už jsme jeli domů.

„Tak co je to za kluka?“ zeptal se mě po cestě.

„Nemohli bychom si o tom promluvit až doma?“ navrhla jsem.

Když jsme vešli do našeho domu, chtěla jsem jít do svého pokoje, ale táta mě zastavil a vešli jsme do kuchyně. Posadil se ke stolu, ale já zůstala opřená o linku.

„Vážně ses prala kvůli klukovi?“ zeptal se nechápavě.

„Vůbec bych se s ní neprala, kdyby se na mě nevrhla. Jen jsem se bránila,“ sdělila jsem mu čistou pravdu.

„V tom ti věřím, ale proč jste se praly? Bylo to kvůli klukovi, nebo závidíš Jessice, jak říkala?“ zeptal se.

„To je naprosto směšný a ty to víš. Nemám jí co závidět. Je to hloupá blondýna. Bylo to tak, jak jsem řekla ve škole,“ odpověděla jsem.

„Co je to za kluka?“ zeptal se.

„Chtěla jsem ti o něm říct už včera, ale usnula jsem brzo,“ objasnila jsem mu.

„Jeho jméno,“ trval si na svém. Už to asi nemůžu dál oddalovat, takže to prostě řeknu. Tři, dva, jedna a teď.

„Edward Cullen,“ řekla jsem v rychlostním rekordu.

„Co? Slyším dobře? Cullen? Víš, co se o něm říká?“ zeptal se mě.

„Ano, vím to naprosto přesně,“ potvrdila jsem mu.

„Tak jak můžeš? Ten kluk má mraky holek,“ upozorňoval mě.

„To je pořád dokola, furt ta samá písnička,“ zavrčela jsem a napřímila se.

„Tyhle řeči mě už nebaví. Vůbec ho neznáš,“ zvýšila jsem na něj hlas.

„Stačí mi, co jsem slyšel. Jen se vyspí s holkou a pak ji odkopne. Připadá ti to správný? Chceš dopadnout úplně stejně?“ ptal se mě.

„To bylo dřív. Ano, byl takový, ale lituje toho a už se změnil,“ vysvětlovala jsem mu.

„Vážně si to myslíš? A proč by to dělal?“ zeptal se.

„Kvůli mně,“ odpověděla jsem mu.

„Proč tomu věříš?“ nechápal.

„Možná protože ho mám ráda. Miluji ho. To je dost dobrý důvod, abych mu věřila, nemyslíš?“ stále jsem se pokoušela mu to vysvětlit.

„Snad si vážně nemyslíš, že by se mohl kvůli tobě změnit,“ kroutil nad tím hlavou.

„Je tak těžké uvěřit tomu, že by mě mohl někdo milovat?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, samozřejmě že ne, ale proč věříš tomu, že on?“ zeptal se znovu.

„To je stále dokola,“ řekla jsem nevěřícně.

„Rozejdeš se s ním a přerušíš mezi vámi jakýkoliv kontakt. Přestaneš se s ním vídat,“ přikázal.

„To neudělám. Nemůžeš mě k tomu přinutit. Nevzdám se ho,“ odporovala jsem mu.

„Jsem tvůj otec. Uděláš to,“ nařídil.

„Za tři měsíce mi bude osmnáct, jsem už dost stará na to, abych o sobě rozhodovala,“ oponovala jsem mu.

„Jak jsi řekla, ještě ti není osmnáct a žiješ v mém domě a tady platí moje pravidla,“ vysvětlil mi.

„Vážně si chceš kvůli němu zničit život?“ dodal ještě.

„Je to můj život a rozhodně si ho tím nezničím,“ odvětila jsem.

„Prostě to skončíš,“ uzavřel debatu.

„Oznamuji ti předem, že se s ním nepřestanu vídat,“ řekla jsem ještě a vyběhla z kuchyně a po schodech nahoru do svého pokoje.

Jak může Edwarda soudit? Vůbec ho nezná a posuzuje ho jen podle maloměstských klevet, které roznášejí po městě znuděné dámy. I když je pravda, že Edward jen využíval holky, teď se změnil, a i když tomu oni odmítají uvěřit, já vím svoje a oni by měli pochopit, že člověk, v tomhle případě upír, se může změnit.

Otevřela jsem si knížku a začala si číst, protože jsem vážně nevěděla, co mám dělat. Na to s Jakem jsem při tom všem zmatku úplně zapomněla, takže jsem alespoň teď měla o starost méně. Až do odpoledne jsem čtením strávila snad všechen čas. Pak jsem odložila knížku a vyndala si věci z tašky. Všimla jsem si papírku, který tam byl zastrčený. Podívala jsem se, co je to za papírek, a byl na něm vzkaz pro mě.

Doufám, že jsi v pořádku. E. ♥

Pousmála jsem se tomu a pak jsem už jen tak ležela na posteli s pohledem zabodnutým do stropu.

Edwarda se rozhodně nevzdám. Potřebuji ho. Moc by mi chyběl. Chyběla by mi jeho povaha a charisma, které z něho vyzařuje. Stále musím myslet na jeho andělskou krásu, bez které bych se taky neobešla. Chyběly by mi i jeho neodolatelné rty a to dokonalé tělo. Potřebuji jeho lásku, něhu a zároveň i vášeň a asi ze všeho nejvíc potřebuji tu rozkoš, kterou mi přináší. Způsobuje mi tu neskutečnou slast, která rozpálí celé mé tělo. Jak jsem tak nad tím přemýšlela, uvědomila jsem si, že mám mezi nohama vlhko. Jsem na Edwardovi asi úplně závislá, protože ho musím neustále cítit. Viděla jsem ho naposledy ve škole na té chodbě a to už je hrozně dlouho. Moc se mi po něm stýská. Milovali jsme se naposledy před dvěma dny a to už je pro mě jako věčnost. Sakra, měla bych už nad tím přestat přemýšlet, jinak se asi zblázním. Potřebuji trochu zchladit, takže je čas, abych si dala sprchu. Při té příležitosti si umyji i vlasy.

Šla jsem tedy do koupelny, kde jsem se svlékla, a zalezla jsem do sprchy. Pustila jsem vlažnou vodu a pak si stoupla pod ten proud. Namočila jsem si vlasy a pak na ně použila svůj oblíbený šampon. Hezky jsem se celá namydlila a strávila ve sprše spoustu času. Když jsem vypnula vodu a vylezla ze sprchy, utřela jsem se a omotala kolem svého těla ručník. Vyfoukala jsem si vlasy a při tom je i rozčesala. Po skončení této činnosti jsem se přesunula k sobě do pokoje a zjistila jsem, že je už sedm hodin a venku tma. Doufala jsem, že dneska Edward přijde. Možná bychom na to mohli skočit. Je až neuvěřitelné, jaká se ze mě stala nymfomanka. Každopádně jsem se rozhodla, že se připravím na situaci, a tak jsem si vzala hezký komplet hnědého spodního prádla s krajkou. Hodila jsem si přes to saténový župánek a před zrcadlem si ještě trochu upravila vlasy. To vybírání vhodného prádla mi zabralo dost času, a tak když jsem skončila se všemi úpravami, bylo už skoro osm. Už jsem mohla jen čekat na Edwardův příchod, pokud tedy dnes přijde. V opačném případě bych čekala zbytečně.

Stála jsem u zrcadla, když se za mnou něco mihlo, a já uviděla Edwarda. Potěšeně jsem se otočila čelem k němu a po dvou krocích byla u něj.

„Bello, měli bychom si promluvit o tom, co se dnes stalo,“ navrhl.

„Edwarde,“ řekla jsem a pomocí ruky, kterou jsem mu umístila zezadu na krk, jsem si ho přitáhla k sobě blíž a opřela své čelo o to jeho.

„Po tom, co jsi dneska řekl ve škole, jsem tak šťastná. Jsem z toho celá vedle a šíleně mě to rozpálilo,“ přiznala jsem.

„Bello, vážně si musíme…“ Větu musel nechat nedokončenou, protože jsem mu skočila do řeči.

„Edwarde, prosím, neodmítej mě. Nechtěj po mně, abych tě musela prosit, protože tě právě teď chci tolik, že bych toho byla schopná,“ zaskuhrala jsem blízko rtů.

Rozvázala jsem si župan a nechala ho volně spadnout dolů. Edwarda jsem chvíli nechala, aby se na mě jen díval, a pak jsem se celá natiskla na jeho tělo. Hlavně tou spodní částí, abych řekla pravdu.

Bylo vidět, že neví, co má dělat, a je na hranici, a tak jsem ho pomocí rtů zlomila. Stačilo ho jen lehce políbit na bradu a jemně olíznout a bylo vymalováno.

„Jsem jen tvojí hračkou,“ řekl zlomeně.

30. kapitola | Shrnutí | 32. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 31. kapitola: