Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 3. kapitola

25.03.2011 (09:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3957×

3. kapitola

Vzbudila jsem se asi až před osmou hodinou. To bude tím časovým pásmem. Sešla jsem dolů a dala jsem si snídani. Charlie mi tu nechal vzkaz, že jel rybařit. Stejně jsem se chtěla dneska trochu připravit. Vlezla jsem do sprchy a pořádně jsem se vydrhla. Umyla jsem si hlavu. Oholila jsem si nohy. Trochu jsem si upravila a nalakovala nehty na rukou i na nohou. Namazala jsem si tělo a obličej krémem. Připravila jsem si věci na zítra. Večer jsem šla brzy spát. Chtěla jsem být na zítra čilá.

Ráno jsem nejdříve udělala ranní hygienu. Pak jsem se šla dolů nasnídat. Učesala jsem se a nalíčila a nakonec jsem se oblékla. Boty jsem si nazouvala až dole, abych v nich nemusela jít po schodech. Táta už odjel do práce, takže jsem měla volné pole. Akorát, když jsem se obula, venku zatroubilo auto.

Otevřela jsem dveře a ukázala jsem na Chase, že už jdu. Vzala jsem si kabelku, zamkla jsem dům a šla k jeho autu.

„Ahoj,“ pozdravil mě s úsměvem a otevřel mi dveře.

„Ahoj.“ Oplatila jsem mu úsměv.

Dneska mu to vážně slušelo. Nasedl do auta a vyjeli jsme.

„Už jsem ti řekl, jak moc ti to dneska sluší?“ zeptal se.

Usmála jsem se.

„Ne,“ odpověděla jsem.

„Tak tedy,“ odmlčel se.

„Sluší ti to,“ usmál se zase.

„Doufal jsem, že bys mě mohla provést po škole. Dneska bych se tam nejspíš ztratil,“ požádal mě.

„V tom není žádný problém.“

Vjel na parkoviště. Všichni zírali na jeho auto. Ve Forks mají všichni, kromě Cullenových, staré křápy a najednou se tady objeví takovéhle auto. No jo, z toho je pozdvižení. Začínám z toho mít nervy. Všichni budou blbě zírat. Navíc uvidí mou změnu a budou se vyptávat.

Chase zaparkoval. Povzbudivě se na mě usmál a vystoupil. Obešel auto a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem z auta. Nejdřív nikdo nepoznal, že jsem to já, ale když se mi podívali do obličeje, zjistili to.

Chase zamkl auto a vyrazili jsme ke kanceláři. Cestou nám všichni uhýbali. Všimla jsem si, že Chase je docela v klidu. Taky jsem na tváři nahodila mírný úsměv. Hned, jak jsme vstoupili do budovy, začali všichni venku mluvit. Chase se tomu zasmál.

Za pultem stála stále stejná dáma. Byla tu, i když jsem sem nastupovala já.

„Dobrý den,“ pozdravili jsme.

„Dobrý. Co si přejete?“ zeptala se nás.

„Jen jsem doprovodila nového studenta,“ ukázala jsem na Chase.

Přešel k té dámě. Počkala jsem u dveří. Dala mu rozvrh, mapku školy a papír, na který se mu měli všichni učitelé podepsat. Přidělila mu i skříňku. Chtěla mu poradit, kudy se dostane na hodiny, ale řekl, že to není nutné.

Vyšli jsme z kanceláře. Zavedla jsem ho na první hodinu a slíbila jsem mu, že ho potom vyzvednu. Bylo mi jasné, že ho hned začnou balit holky. Koneckonců je moc hezký. Vyrazila jsem na svou hodinu. Kluci mi začali taky hned nadbíhat. Bavila jsem se s nimi, ale rande jsem odmítala.

Vyzvedla jsem po hodině Chase a šli jsme na další hodinu. Tu jsme měli kupodivu spolu. Po ní jsme vyšli ze třídy a zamířili jsme si to k jeho učebně. Byl mi vděčný, že ho doprovázím. Po cestě jsme se ještě zastavili u mé skříňky a pokračovali jsme v cestě.

Uviděla jsem na chodbě Edwarda, jak se líbá s nějakou blondýnou. No jo, vůbec se nezměnil. Trochu jsem zamrzla, ale ihned jsem se zase uvolnila. Chase si toho ale všiml. Nevšiml si, že je to kvůli Edwardovi, ale všiml si toho.

Mezi třetí a čtvrtou hodinou jsem se pro něj nezastavovala, protože měl hodiny v učebnách, které jsou hned vedle sebe. Šli jsme potom společně na oběd. Vyprávěla jsem mu, jak táta vyváděl, když jsem mu řekla, že mě domů vezl kluk, kterého jsem poznala v letadle. Tedy on. Docela jsme se nad tím nasmáli.

Vešli jsme do jídelny. Zeptal se mě, co si dám k jídlu. Řekla jsem, že jen jablko a vodu. Posadila jsem se zatím k jednomu volnému stolu a čekala jsem, až přijde. Podívala jsem se na mobil. Přišla mi zpráva. Psala mi servírka, se kterou jsem pracovala v Paříži v té kavárně. Docela jsme se spřátelily. Někdy jsme mluvily francouzsky a někdy anglicky, protože se učí anglicky. Tu zprávu mi ale psala ve francouzštině. Musela jsem se té zprávě usmát. Zase mi do ní napsala i nějaký vtip. Byla totiž vážně vtipná. Chase si přisedl na židli vedle mě.

„Můžu hádat? Někdo tě právě teď zve na rande?“ zeptal se.

„Ne. Píše mi jen jedna holka z Paříže. Týden jsem pracovala v jedné kavárně a docela jsme se skamarádili,“ vysvětlila jsem mu.

Jen zakýval hlavou.

„Když už mluvíme o rande, tak kolik?“ zeptala jsem se.

Podíval se nechápavě.

„Kolik holek tě pozvalo na rande?“ zeptala jsem se.

Jen na mě zíral a pak promluvil.

„Tři, ale jedna se mě ptala dvakrát,“ zasmál se.

„Určitě mi ale nechceš tvrdit, že tebe nikdo nepozval,“ zašklebil se na mě.

Podívala jsem se do stolu.

„Tak kolik?“ zeptal se.

„Osm,“ hlesla jsem.

Začal se smát.

„Hele, nesměj se mi,“ napomenula jsem ho a kousla jsem si do jablka.

Pomalu se začal uklidňovat. Rozhlédla jsem se po jídelně. Plno lidí na nás zíralo. To nemají tolik slušnosti, aby se alespoň otočili, když vidí, že se na ně dívám? To je neskutečný. Znovu jsem si kousla do jablka.

Všimla jsem si, že Chase nějak zmlkl. Podívala jsem se vedle sebe, protože seděl vedle mě. Mlčel a díval se na mě.

„Co je?“ usmála jsem se na něj.

„Nic,“ hlesl.

„Jen se dívám. Na tebe totiž ani nejde se nedívat. Už od první chvíle, co jsem tě viděl s těma zavřenýma očima v letadle, jsem se na tebe nemohl vynadívat,“ řekl mi.

Sklopila jsem pohled. Zvedl mi bradu a pohladil mě po tváři. Nechal svou ruku na mé tváři. Mírně jsem se usmívala a dívala jsem se mu do očí. Opětoval můj pohled. Najednou někdo hodně nahlas šoupnul židli a ta židle zavrzala. Ten zvuk mě probral. Podívala jsem se na hodiny.

„Už je čas jít na další hodinu,“ řekla jsem a vstala.

Jablko jsem jedla ještě po cestě k jeho učebně a láhev s vodou jsem si dala do tašky. U jeho třídy jsem se s ním rozloučila a zamířila na svou hodinu – biologii, kterou mám s Edwardem. No, super, a ještě vedle něho musím sedět.

Vešla jsem do třídy těsně před zvoněním a posadila jsem se na své místo.

„Ahoj,“ promluvil na mě Edward s úsměvem.

Podívala jsem se na něj.

„Nazdar,“ řekla jsem chladně a odvrátila jsem pohled.

„Takže je to pravda,“ řekl.

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Že se Bella Swanová vrátila a je krásnější než kdy dřív,“ řekl.

„Změna je život. Možná by sis všiml, že se věci mění, kdyby ses podíval i jinam než jen holkám pod sukně,“ zakřenila jsem se.

Naštěstí přišel učitel, takže jsem se s ním už nemusela vybavovat. Hned, jak zazvonilo, jsem vyšla ze třídy a šla jsem pro Chase.

Mám teď mít tělocvik. Štěstí je, že ho nemá se mnou. Viděl by totiž, jaké jsem nemehlo. Měli jsme se sejít po hodině u jeho auta. Z tělocviku jsem odcházela s Mikem Newtonem. Vlastně byl docela milý a na rozdíl od ostatních kluků se se mnou bavil už před Paříží. Rozloučili jsme se až na parkovišti.

Počkala jsem ještě chvíli na Chase a potom mě odvezl domů. Dohodli jsme se, že mě vyzvedne i zítra. Večer jsem vařila tátovi večeři a šla jsem spát.

Doufám, že zanecháte svůj názor na tuhle kapitolu i na celou tuhle povídku.

2. kapitola | Shrnutí | 4. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 3. kapitola: