Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 28. kapitola

16.03.2012 (16:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2047×

28. kapitola

Byla jsem napnutá, co nastane, ale tohle jsem vážně nečekala. Edward se ode mě trochu odtáhl a jedním rychlým upířím pohybem ze mě strhl tu košilku. Pak se vrátil zase blíž a přitiskl se na mě. Byl ale opatrný, aby si na mě nelehl celou vahou. Zamračila jsem se na něj.

„Musel jsi ji ze mě strhnout? Líbila se mi. A vůbec, v čem teď budu svádět kluky?“ Chtěla jsem ho potrápit.

„Nedovolím ti svádět žádné kluky. Pokud ale myslíš tím sváděním kluků svádění mě, tak můžeš být třeba nahá,“ vdechl mi do obličeje, a tím mi v nose přistála jeho sladká vůně.

„To už skoro jsem,“ poukázala jsem na ten titěrný kousíček látky.

„Můžeš být klidně i oblečená. Alespoň budu moct ty zbytečné kusy látky z tebe strhat,“ zavrčel. Bylo to tak hříšné.

„Toužíš po mně?“ Otřela jsem se o jeho rty. Přejel rukou po siluetě mého těla.

„Šílím z tebe. Tolik tě chci,“ zamumlal mi do rtů, které následně i jemně políbil.

Zajela jsem k jeho opasku, který jsem pomalu a opatrně rozepnula. Ruce jsem si dala na jeho nahé lopatky. Edward se přisál k mému krku. Zapletla jsem si jednu ruku do jeho vlasů a tlačila si ho ke krku ještě víc. Už jsem to nevydržela a prohnula jsem se v zádech, čímž jsem způsobila, že už jsem byla na Edwardovi přilepená úplně. Edward se přetočil, takže teď ležel na zádech a já na něm. Vysadil si mě výš, takže teď má prsa byla u jeho tváře. Ihned se na ně přisál a začal si s nimi hrát. Bože. Člověk by nevěřil, že to dokáže jen jedna osoba. Tiskl si mě k sobě, takže jsem neměla šanci se pohnout.

„Edwarde, prosím, už to nevydržím,“ zasténala jsem.

Edward mě asi hodlal vyslyšet, protože si mě zase přetočil pod sebe…

Ležela jsem na posteli, přikrytá dekou, s rukama přehozenýma přes ni. Edward ležel pod dekou hned vedle mě. Ležel na boku a rukou mě hladil po tváři. Pod jeho dotyky jsem vrněla a přivírala oči. Měla jsem prázdný žaludek, a tak jsem se chystala vstát.

„Co to děláš?“ zeptal se poplašeně Edward.

„Mám hlad. Jdu si dát něco k jídlu,“ vysvětlila jsem mu. Zatlačil mě zpátky do peřin.

„Zůstaň hezky ležet, něco ti přinesu. Co by sis dala?“ zeptal se.

„Jen toastový chleba a něco mezi to,“ řekla jsem dost obecně.

Usmál se. „Tvoje přání je mi rozkazem.“ Vtiskl mi jemný polibek a už byl pryč. Je to blázen.

Pohled Edwarda:

Nikdy bych nevěřil, že se zamiluji. Ještě před pár měsíci to pro mě bylo nereálné. Myslel jsem si, že u mě to ani není možné. Pravdou je, že jsem šťastnější než kdy dřív. Je to jen její zásluha. Bella je totiž ta nejúžasnější osoba na světě. Jsem do ní totální blázen. Udělal bych pro ni úplně všechno. Už si nedovedu představit, co bych bez ní dělal. Nejdřív mi šlo jen o sex, ale teď už je v tom mnohem víc. Tedy ne, že bych byl proti sexu, právě naopak. Jsem vzrušený dokonce i z té její nešikovnosti, ale teď už není jen objektem mé touhy, teď je objektem mého žití i myšlení. Nikdo a nic není důležitější. Dám jí cokoliv, ochráním ji před čímkoliv a udělám cokoliv, co si bude přát. Klidně budu čuchat tenhle smrad z lidského jídla.

Doběhl jsem dolů do kuchyně a vyndal toastový chleba. Připravil jsem čtyři plátky. Z ledničky jsem vyndal nějaký sýr, šunku a salát. To je vaření. Když jsem skončil, dal jsem to na talíř. Všechny potraviny jsem vrátil zase na původní místo. Vydal jsem se zase zpátky do pokoje. Talíř jsem odložil na noční stolek a doběhl jsem dolů ještě pro jeden talíř. Tím jsem ty sendviče přikryl. Musel jsem to udělat, protože Bella zatím usnula a klidně spinkala natočená na bok. Byla kouzelná. Ze spaní se usmívala, což svědčilo o tom, že je ve snu šťastná. Doufám, že je i ve skutečnosti se mnou šťastná alespoň z poloviny tak, jako já jsem šťastný s ní.

Oblékl jsem si trenky a lehl si k ní do postele. Celou noc jsem se na ni díval. Pozoroval jsem každý její pohyb, každý nádech a výdech. Musel jsem žasnout nad její krásou. Pokaždé, když se nějak zavrtěla a vlasy jí sklouzly do obličeje, jsem je odhrnul z její tváře a zastrčil jí je za ucho. Musel jsem se hodně držet, abych se na ni nevrhl vždycky, když jí sklouzla deka a mně se tak naskytl pohled na její nádherné křivky. Spí, říkal jsem si celou dobu. Měl jsem takovou chuť ji alespoň políbit na ty její dokonale tvarované rty, z kterých se můžu zbláznit. Úplně nejtěžší zkouškou pro mě ale bylo, když ze spaní zasténala mé jméno, přetočila se na druhý bok a tím se dostala zády až ke mně a svoji pevnou prdelku přitiskla k mé části těla, která touží být v Belle. Naštěstí jsem to vydržel a přečkal noc vedle mojí bohyně.

K ránu se Bella začala vrtět a po chvíli otevřela oči. Podívala se na mě a usmála se.

„Už budu muset jít a ty bys měla ještě spát,“ řekl jsem jí.

„Nechoď, prosím,“ řekla a lehla si až ke mně.

„Potřebuji ještě něco zařídit.“

Bella si lehla na mě a naschvál ležela tak, abych měl výhled na její bradavky.

„Nechoď... Vím, jak se ti můžu odvděčit.“ Šibalsky se na mě usmála a něžně, ale zároveň i vášnivě mě políbila na spodní ret.

„Bože,“ zaúpěl jsem a přetočil ji pod sebe.

„Vážně bych chtěl, ale už opravdu musím jít,“ řekl jsem. Ještě jsem přitiskl své rty k těm jejím, pak jsem vstal a začal se oblékat.

„Proč už musíš jít?“ zeptala se mě.

„Musím ještě něco zařídit, ale to je překvapení,“ mrkl jsem na ni. Sedla si a deku si přitiskla k prsům.

„Kolik je vlastně hodin?“ zeptala se.

„Málo. Měla bys ještě spát,“ pousmál jsem se.

„Mohla bys dneska jet do školy svým autem? Přijedu do školy až na druhou hodinu,“ zeptal jsem se.

„Jo, jasně,“ přikývla. U košile jsem si zapnul jen ty knoflíčky, které na ní ještě zbyly, protože ostatní mi strhla Bella, když mi sundávala košili.

„Platí ta nabídka na ty prázdniny?“ zeptala se mě.

„Jistě,“ přikývl jsem.

„Zeptám se dneska táty,“ usmála se na mě.

„To je dobře.“

Když jsem byl oblečený, přistoupil jsem k posteli a ohnul se, abych mohl políbit Bellu.

„Miluji tě,“ řekl jsem, když jsme od sebe odtrhli rty.

„A já tebe.“

Došel jsem k oknu a otevřel ho. „Vyspi se ještě,“ poradil jsem jí a vyskočil z něj.

Pohled Belly:

Když se Edward se mnou rozloučil a vyskočil z okna, zase jsem si lehla a ještě jsem na chvíli usnula. Pravdou je, že jsem byla štěstím bez sebe. Po Edwardovi touží každá holka a žena, která ho kdy potkala, a on je se mnou. Vlastně ani moc nechápu, proč tomu tak je. Já jsem úplně obyčejná a on by mohl mít kdejakou modelku. Vždyť on vypadá snad ještě líp než sám anděl. Jeho úžasný bronzový rozcuch, oči jako tekuté zlato nebo černé touhou, božsky tvarované rty, kterými putuje všude po mém těle a jsou tak sladké, jeho mužná hruď, na které tak ráda ležím, pevné paže, kterými mě objímá, jeho bledá a chladná pokožka, díky které mi naskakuje husí kůže a zároveň jsem celá rozpálená. No a ještě... je tu jedna část jeho těla, která momentálně patří jen mně a nemíním se jí vzdát. Přináší mi tolik rozkoše a vzbuzuje ve mně neuvěřitelnou vášeň. Prostě ho celého miluji. Myslím, že jsem blázen. Děsně jsem do toho spadla.

Když jsem se znovu probudila, byl už pravý čas na to, abych vstala. Dala jsem si rychlou sprchu a pak jsem se oblékla a učesala. Nasnídala jsem se a vyrazila do školy. Když jsem přijela ke škole, vyrazila jsem hned na svou první hodinu. Všichni zírali. Nechápu to. Proč? Dneska přece nejdu s Edwardem, tak co koukaj? Možná právě v tom je zakopaný pes. Nepřijela jsem s Edwardem. Už slyším ty řeči.

Hodila jsem to za hlavu a vešla jsem do učebny. Posadila jsem se a přicházeli i další studenti. Mezi studenty byla i Jessica Stanleyová, která hned, jak jsem přišla na tuhle školu, za mnou začala chodit a ptát se na mé soukromé věci, aby je mohla poslat dál, protože jsem ve Forks byla nová a nikdo mě moc neznal. Považovala jsem ji za kamarádku, ale je to jen hloupá drbna, které jde jen o vlastní prospěch. Proto mám mnohem radši Angelu. Je to hodná a skromná holka, která ráda pomůže a na nic si nehraje. Jessičin momentální největší problém je to, že mám něco s Edwardem, a ona vždycky tvrdila, že pokud Edward Cullen začne s někým chodit, tak to bude jedině s ní, protože ona je, dle svého názoru, nejhezčí a nejoblíbenější holka na škole.

Byla první, s kterou se Edward na téhle škole vyspal a pak už ji nechtěl, ale ona o něj stále stojí a pořád za ním běhá. Jessica seděla s další velkou drbnou Lauren, která mě nesnáší, protože jsem chodila s Chasem a ona si na něj brousila zuby. Celou dobu si tam drbaly a pozorovaly mě. Chtěly, abych věděla, že pomlouvají mě. To mě ale vůbec nerozhodilo a já si jich spíše nevšímala.

Když zazvonilo, vyšla jsem ze třídy a zamířila ke svojí skříňce. Do cesty mi ale v minisukni, na svých vysokých podpatcích a s výstřihem až někam do Afriky přicupitala právě Jessica.

„Koukám, že dneska jsi tu sama. Copak? Edwarda už jsi omrzela?“ zeptala se se smíchem.

„Víš to, že jsi vážně ubohá? Myslíš si, že když nechal tebe, nechá i mě?“ zakroutila jsem nad tím hlavou.

„Prosím tě, proč by se zahazoval s tebou? Jsi nula. Kdo by o tebe stál? Proč by chtěl mít něco s tebou, když může mít mě? Jsem mnohem krásnější než ty a určitě mám i více zkušeností, jestli víš, jak to myslím. Určitě tě nechal, protože mu nestačíš, že? Ne, tohle je lepší: Před ním jsi byla ještě panna a v posteli jsi proto byla jako dřevo a on se s tebou nechtěl zahazovat, protože by všechno musel dělat sám,“ začala se nahlas smát svým příšerným smíchem.

„Už jsi skončila? Je mi úplně jedno, co ty si myslíš. Mysli si, co chceš. Já si o tobě budu dál myslet, že jsi ještě hloupější, než jsem původně myslela, a všichni budeme spokojení,“ řekla jsem jen.

Obešla jsem ji a došla jsem ke své skříňce. Ona se ale jen tak nevzdává a zůstává neodbytná, a tak jsem se ani nedivila, když se vedle mě zase objevila.

„Vím, že na mě jen žárlíš. To víš, že s Edwardem se často scházíme? Chtěl, aby to bylo tajný, ale mně to nevadí. Prožíváme spolu vášnivé chvíle. Jsou tak vášnivé, že si to ani nedokážeš představit. Užíváme si spolu sex každý den. I tenhle víkend jsme byli spolu. A dnešní noc jsme strávili v jednom hotelu a celou noc jsme nezavřeli ani jedno oko,“ vysmívala se mi.

Všimla jsem si, že k nám přichází Edward, a tak jsem počkala, než k nám dojde. Jessica si ho všimla, až když k nám přišel, protože stála zády k němu.

„Ahoj, lásko,“ řekl, dal mi ruce kolem pasu a na chvíli spojil naše rty.

„Co tu řešíte?“ zeptal se mě potom a podíval se i na Jessicu.

„To nevím. Možná bys mi mohl vysvětlit ty, jak je možné, aby člověk byl na dvou místech zároveň. Tady Jessica tvrdí, že jste o víkendu a dnes v noci byli spolu a přitom já bych přísahala, že o víkendu jsme byli u tebe doma a celou dnešní noc jsi ležel u mě v posteli.“ Zatvářila jsem se nevinně a Jessica ztuhla.

„Nevím nic o tom, že bych se uměl rozpůlit, ale kdyby ano, tak by stejně obě mé části byly u tebe,“ řekl mi.

„A pokud vím, tak tady s Jessicou jsem byl v kontaktu naposledy včera, když to na mě zkoušela v jídelně, a ty jsi mě pak vysvobodila,“ ušklíbl se na ni.

Ta tam jen stála a beze slova na nás zírala.

„Byla bych ráda, kdyby ses držela dál od mého přítele. Mohla bych být žárlivá,“ řekla jsem jí s úsměvem a více jsem se přitulila k Edwardovi. Jessica už to nevydržela, otočila se a rychle odcupitala pryč. Edward mi dal jednu ruku na tvář a pozvedl můj obličej k tomu svému.

„Miluji tě,“ zašeptal a přitiskl své rty k těm mým. Začal jimi pohybovat, ale já se musela odtrhnout, protože už byla spousta hodin.

„Už musím na hodinu,“ řekla jsem, vzala jsem si ze skříňky učebnici, co jsem teď potřebovala, a vtiskla jsem Edwardovi polibek na tvář.

„Ještě se uvidíme,“ usmála jsem se na něj a šla ke své třídě. Štěstí, že byla hned ve vedlejší chodbě. Stihla jsem tam vběhnout těsně před tím, než vešel učitel.

Rychle jsem se posadila a začala jsem poslouchat učitelův výklad. Dělala jsem si i nějaké zápisky. Když zazvonilo, učitel nás propustil, a tak jsem si sbalila věci a vyšla ze třídy. Udělala jsem sotva dva kroky, když jsem zezadu ucítila ruce kolem pasu a rty na mém uchu. Hned se ale Edward objevil vedle mě.

„Tys mi chtěla utéct,“ kroutil nad tím hlavou.

Musela jsem se tomu usmát. Edward mi dal ruku kolem ramen a já jsem si ji dala kolem jeho pasu. Pak jsme se rozešli chodbou. Edward mi věnoval jednu pusu na spánek a usmál se na mě. Zastavili jsme se u mé skříňky. Otevřela jsem ji, ale Edward si mě hned otočil k sobě.

„Chci ti něco dát,“ řekl a z kapsy u košile vyndal řetízek.

Chytil mezi prsty jeho konce, a tím mi ukázal přívěšek, který se na řetízku nacházel. Byl to takový ten přívěšek, co se k němu používá přirovnání "psí známka". Chytla jsem ho do ruky a lépe si ho prohlédla.

Z druhé strany bylo vyryto: Teprve když jsem našel lásku, vím, co mi v životě chybělo. ♥ E.

Musela jsem se tomu pousmát.

„Je nádherný,“ zašeptala jsem. Vzal mi ho z ruky.

„Otoč se,“ požádal mě.

Splnila jsem jeho přání a otočila se k němu zády. Odhrnul mi culík kousek na stranu a připnul mi řetízek. Pak jsem se otočila zase čelem k němu.

„Děkuji ti. Moc se mi líbí,“ řekla jsem.

„Nemáš vůbec zač,“ usmál se. Dala jsem mu ruce za krk a přiblížila se k jeho rtům.

„Ale mám,“ řekla jsem a jen lehce jsem ho políbila na rty.

„Vadily by ti splátky?“ zašeptala jsem mu do rtů a opět jsem ho na ně lehce políbila.

„Budu ale muset splácet po malých částech, takže to bude asi dlouhodobé.“ Jemně jsem mu skousla spodní ret.

„Budu chtít i úroky,“ usmál se a zase se přitiskl k mým rtům. Zapletla jsem si prsty do jeho vlasů a ještě více jsem se k němu přitiskla.

„Tenhle dluh budu splácet ráda,“ zamumlala jsem znovu.

„Ale už musíme na hodinu,“ dodala jsem nakonec a odtáhla se.

„Dobře,“ přikývl s nelibostí.

„Uvidíme se na obědě,“ usmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři. Pak jsem zavřela svou skříňku a s posledním úsměvem, který jsem věnovala Edwardovi, jsem se vydala na svou hodinu.

Byla v pohodě. Teď už jsou všechny hodiny v pohodě, protože už zbývají jen tři týdny školy. Další hodinu jsem měla s Alice. Zase mě přemlouvala k nákupům a já jí pořád musela opakovat, že dneska to nepůjde, protože mám jiné plány. Po chvíli ji to přemlouvání asi přestalo bavit, a tak začala mluvit o oblečení, botách, kabelkách a dalších módních věcech. Já ale dobře věděla, že o tom mluví, aby mi pořád připomínala ty nákupy, na které s ní rozhodně dneska nepojedu.

Zvonění pro mě bylo vysvobozením. Rychle jsem popadla věci a vyběhla ze třídy, ale Alice mě hned dohonila a dál mlela. No jo, upírka. Už jsem ji přestala vnímat a jen jsem šla vedle ní. Vešly jsme do jídelny a zamířily k pultu s jídlem. Alice pořád mlela a mlela a mlela.

„Bello, ty mě vůbec neposloucháš,“ zavřískala najednou Alice. Promnula jsem si z toho řevu ušní bubínky.

„Alice, už hodinu si bez přestání meleš svoje. Promiň, ale už mě z toho začíná bolet hlava a smiř se s tím, že dneska s tebou na žádné nákupy nepojedu, jasný?“ vyjela jsem na ni možná trochu zostra.

Zatvářila se smutně a odešla k jejich stolu. Povzdechla jsem si a došla k pultu. Vzala jsem si jeden kousek malinového koláče a vodu. V tu chvíli ke mně přišel Edward a vzal do ruky můj tác, na kterém jsem měla svůj oběd. Vzal mě za ruku a vedl k jejich stolu. Nesnáším ty pohledy, které nás po celou cestu provázejí.

„Naštvala jsem Alice,“ šeptla jsem k němu. Jen se pousmál.

„Ona to přežije,“ prohodil jen tak.

Po obědě jsem měla ještě dvě hodiny a pak jsem se dlouze loučila s Edwardem. Vyrazila jsem rovnou do La Push, protože jsem se nepotřebovala doma zastavovat. Jela jsem přímo k domu Blackových, kde jsem zastavila. Vystoupila jsem a šla ke dveřím jejich domku, kde jsem zaklepala. Otevřel mi usměvavý Jake.

„Ahoj, Bello,“ vesele se zasmál a objal mě. Zatočil se se mnou dokola a pak mě teprve pustil.

„Přijela jsem tě navštívit, nevadí?“ zeptala jsem se, i když jsem tušila, že se ani ptát nemusím.

„Je super, žes přijela. Vyrazíme na pláž?“ zeptal se.

„Přesně to jsem měla v úmyslu,“ přikývla jsem.

Vyšel tedy ze dveří a zavřel je za sebou. Pak už jsme se jen vydali k pláži, kde jsme se posadili na naplavený kmen stromu.

„Tak, jak se máš?“ zeptala jsem se.

„Fajn, docela dobře. Jen škola mi leze na nervy,“ ušklíbl se.

„To věřím,“ přikývla jsem.

„A jak se máš ty?“ zeptal se.

„Dobře,“ usmála jsem se.

„A co je nového?“ zeptal se s úsměvem.

„No, s někým teď chodím,“ oznámila jsem mu. Úsměv mu zamrzl a Jake se poněkud zarazil.

„Vážně? A smím vědět s kým?“ zeptal se rychle.

„Bude ti to připadat divný,“ řekla jsem.

„Bello, můžeš mi říct cokoliv,“ upokojil mě.

„Dobře. Já… teď chodím s Edwardem Cullenem,“ oznámila jsem mu opatrně.

Jake na mě jen zůstal překvapeně koukat a pak se nahlas rozesmál. Byl jak šílený.

„Jakeu?“ povytáhla jsem jeho jméno nakonec do otázky. On se ale dál smál.

„Jakeu. Můžeš mi říct, čemu se jako směješ?“ zeptala jsem se.

„Řekla jsi vtip a vážně dobrý. Prý „chodím s Edwardem Cullenem“,“ pokusil se napodobit můj hlas.

Když viděl, že to myslím vážně, přestal se smát.

„To není vtip, že?“

„Je to pravda,“ pronesla jsem.

„To myslíš vážně?“ zeptal se naštvaně. Jen jsem na něj koukala.

„Jak sis s ním mohla něco začít? Copak nevíš, co dělá? Jen se s holkou vyspí a pak ji odkopne. Holky jsou pro něj jen věci,“ kázal.

„Já vím. Dřív takový býval, ale už se změnil. Vážně spolu chodíme, doopravdy,“ vysvětlovala jsem mu.

„Netušil jsem, že jsi tak moc naivní, Bello. Pokud ti i on tvrdí, že spolu chodíte, tak to jen hraje, aby tě dostal do postele. Až se to stane, tak tě odkopne. Bello, neblbni a vykašli se na něj, dokud je čas. On to s tebou nemyslí vážně, věř mi,“ zvýšil už hlas.

„On takový už není. Změnil se. Myslí to vážně,“ snažila jsem se mu to dál vysvětlit.

„Vážně si myslíš, že se změnil? Jen tak? Kvůli tobě? Lidi jako on se nemění,“ snažil se mě přesvědčit.

„Neznáš ho. Soudíš ho jen podle řečí. Nevíš, jaký skutečně je, já ano,“ řekla jsem.

„Bello, chce se s tebou jen vyspat. Až se mu to podaří, odkopne tě. Vážně to chceš zažít? Chceš být jedna z mnoha?“ křičel.

„To by neudělal. Chová se ke mně tak, jako se ještě k nikomu jinému nechoval. Je na mě hodný a pozorný. Má o mě starost. Zajímá ho můj názor a chce znát každou mou myšlenku. Dokáže mě rozesmát a všimne si, když se mi něco nelíbí a mám špatnou náladu. Dokáže můj špatný den proměnit v lepší,“ vyjmenovávala jsem.

„Copak to není dost?“ zeptala jsem se nakonec.

„Jak už jsem řekl… Dělá to jen proto, aby tě dostal do postele. Nevěřím jeho úmyslům,“ stále si stál za svým.

„Copak mi to nemůžeš ani trochu přát?“ zeptala jsem se už taky nabroušeně.

„Přál bych ti to, kdyby to bylo skutečné,“ řekl.

„Víš co? Kdyby mě, jak říkáš, chtěl dostat jen do postele a pak mě odkopnout, už dávno by to udělal, protože je to sakra dlouho, co jsem se mu poprvé odevzdala,“ naštvaně jsem mu řekla a pak jsem si uvědomila, že mi z úst vyletělo i to, co jsem mu vůbec neměla v plánu říct.

Na konci minulé kapitoly jsem Vás chtěla trochu napnout, tak se snad nezlobíte. Myslím, že tahle kapitola je docela dlouhá, tak snad se Vám líbila. Pokud můžete, zanechte, prosím, komentář. Každý dokáže povzbudit. Díky, Vaše Jíťa Machy. :)

27. kapitola | Shrnutí | 29. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 28. kapitola: