Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 27. kapitola

13.03.2012 (09:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2899×

27. kapitola

Ráno jsem si vyčistila zuby. Učesala jsem se a nechala si rozpuštěné vlasy. Oči jsem lehce objela tužkou a použila jsem trochu řasenky. Nechtěla jsem to přehánět. Oblékla jsem si černý top s holými zády. Vzala jsem si tašku a seběhla jsem po schodech dolů. Nasypala jsem si do misky cereálie a zalila jsem je mlékem. Snědla jsem už asi půlku, když se ozvalo před domem zatroubení.

Podívala jsem se z okna. Nemohla jsem tomu uvěřit. Edward stál před domem opřený o své auto. Zajímavé. Všiml si mě. Usmála jsem se na něj, přestala jsem si všímat cereálií a šla jsem do chodby. Tam jsem si vzala tašku, kterou jsem tam předtím odložila a vyšla jsem ze dveří. Zamknula jsem a šla jsem k Edwardovi.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se hned.

„To je mi ale přivítání,“ zasmál se a zakroutil hlavou.

„Promiň, jen jsem tě nečekala,“ vysvětlila jsem mu.

„Říkal jsem si, že bys ocenila odvoz,“ usmál se na mě a přitáhl si mě.

„To ocenila,“ potvrdila jsem a nechala jsem ho, aby spojil naše rty.

A tak mi Edward otevřel dveře a já jsem nastoupila. Nemohla jsem si nevšimnout jeho pohledu, s kterým se na mě dívá. Když jsem nastupovala do auta, myslím, že zalapal po dechu. Asi se mu líbil pohled na má záda, kde nebyla skoro žádná látka. Navíc jsem neměla podprsenku, což ho jistě vyvedlo z míry. On nastoupil z druhé strany a vyjeli jsme do školy. Spolu. Ten pohled byl k nezaplacení. Už když parkoval, si spousta lidí všimla, že sedím v jeho autě. Asi je to dost překvapilo, protože civěli s otevřenou pusou. Edward vystoupil a obešel auto. Pomohl mi vystoupit a chytil mě za ruku. Usmála jsem se na něj. Rozešli jsme se do školy.

„Všichni koukají,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda.

„Za chvíli je to přejde. Uvidíš,“ ujišťoval mě a povzbudivě se na mě usmál.

Trochu jsem se uklidnila, ale všechny holky se na mě naštvaně tvářily, mračily se a dívaly se s odporem. Kluci se koukali překvapeně a trochu kysele. Vešli jsme do školy a Edward mě doprovodil na mou hodinu. Naposledy mě políbil a pak odešel na tu svou. Zalezla jsem do třídy a sedla si do své lavice. Hodina uběhla naštěstí docela rychle. Zabalila jsem si věci a vyšla jsem ze třídy. Zamířila jsem si to chodbou na další hodinu. Už po dvou krocích mě však zastavily rty na mém krku a ruce, které se mi omotaly kolem pasu.

„Už jsem se bál, že mi utečeš,“ zašeptal mi do ucha.

„To bych si nedovolila,“ zasmála jsem se.

Edward mě obešel a stoupl si přede mě. Dala jsem si mu ruce na boky a Edward ty své na můj krk. Spojil naše rty. Musela jsem se v polibku usmát. Všude okolo jsem slyšela zalapání po dechu.

„Přijdu pozdě na hodinu,“ zakňourala jsem v polibku.

„To já taky.“ Tlumeně se zasmál.

Stále mě líbal a pozadu se rozešel. Mě táhl s sebou. Docházel mi dech, a tak jsem se odpojila a Edward mě vedl k mojí učebně. Nechápu, jak může vědět, kde mám hodiny. U mojí třídy mě ještě Edward opřel o stěnu a začal mě líbat. Musela jsem se tomu zasmát, ale rozhodně jsem nezůstávala pasivní. S chutí jsem se zapojila a polibky jsem mu opětovala. Pořádně jsem se do toho ponořila a zavřela jsem oči. Když mě to začalo připravovat o dech, tak jsem se trochu odtáhla a otevřela jsem oči.

Všimla jsem si, že kus za Edwardem stojí nějaká osoba, která nás pozoruje. Když jsem se pozorněji zadívala, byl to Chase. Díval se mi do očí. Odtáhla jsem se od Edwarda a zůstala jsem na Chase zírat. Edward se zmateně ohlédl za sebe a pochopil. Chase už to nevydržel a zašel do třídy, kde jsme teď spolu měli mít hodinu. Zůstala jsem za ním koukat.

„Bello,“ promluvil na mě váhavě Edward.

Podívala jsem se na něj.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu a odešla jsem do třídy.

Sedla jsem si do lavice. Vedle mě seděl Chase a koukal se všude kolem, jen ne na mě. Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale měl výraz, který mi napovídal, že to není nejlepší nápad. V důsledku toho jsem tedy musela přežít hodinu, při které učitel vedl nudný výklad, a já byla napnutá. Nebyla jsem schopná nic vnímat. Jakmile zazvonilo, Chase vyletěl ze třídy a já jsem za ním zůstala jen němě zírat. Po chvíli jsem se vzpamatovala a posbírala si věci. Vyšla jsem ze třídy, a tam jsem vpadla Edwardovi do náruče. Objímala jsem ho a hlavu jsem si tiskla k němu do košile.

„Bello, to je v pořádku. Řekni mi, co se stalo,“ uklidňoval mě.

„Já mu nechtěla ublížit,“ zašeptala jsem.

„Bude to v pořádku. Uklidní se. Je jen smutný, protože o tebe přišel a vidí nás spolu. Až trošku zchladne, vyjasníte si to a budou z vás přátelé,“ chlácholil mě a dál pevně držel ve své náruči.

Má pravdu. Nemůžu jen tak fňukat nad svými činy. Odtáhla jsem se od něj.

„Děkuji ti.“ Už klidně jsem se na něj usmála a vtiskla mu polibek.

„Uvidíme se na obědě, ano?“ řekla jsem a zamířila na další hodinu. Sama.

Budu si asi muset promluvit s Chasem. Jen ještě nevím, jak to udělám. Přemýšlením nad tím jsem strávila celou třetí a poté i čtvrtou hodinu. Budu ho muset nějak donutit poslouchat, protože určitě nebude chtít slyšet moje vysvětlování. Po cestě do jídelny jsem se potkala s Emmettem. Přidal se ke mně a zamířili jsme tam spolu.

„Jak jste na tom?“ vyzvídal.

„No, normálně, asi,“ zakoktala jsem se.

„Jsem rád, že se bratr konečně k něčemu rozhoupal. Aspoň už není takový kretén,“ zasmál se Emmett. No jo, ze všeho si dělá srandu.

Zakroutila jsem nad tím hlavou a vešli jsme konečně do jídelny. Došli jsme k pultu, kde jsem si vzala jen jablko.

„Holky si asi nedají pokoj,“ pošeptal mi Emmett.

Podívala jsem se směrem k jejich stolu. Jessica Stanleyová seděla na židli hned vedle Edwarda a snažila se být k němu co nejblíže. Edward se od ní naopak, co nevíce to šlo, odtahoval.

„Jen pro informaci, Edward ji odmítá. Měla bys ho jít zachránit,“ sdělil mi Emmett a šel k jejich stolu.

Přesně to mě napadlo taky. Měla bych Edwarda vysvobodit ze spárů té nestydaté běhny. Pomalu jsem se vydala k jejich stolu. Všichni Cullenovi si mě všimli, ale Jessica ne. Pořád se jen snažila dělat oči na Edwarda a stahovala si níž tričko. Moc to ale nepůsobilo, protože Edward si jí vůbec nevšímal a jen se od ní víc odtahoval. Přišla jsem až k nim a Jessica si mě až teď všimla. Pořádně se na mě zamračila a odfrkla si. Já jsem si jí nevšímala a z boku jsem si sedla na Edwarda, takže moje nohy byly natočené k ní. Ruce jsem si mu dala na krk a začala jsem ho líbat. Jessica na nás měla úžasný výhled. Viděla přímo na naše spojené rty, které se spolu pohybovaly v dokonalém souladu. Zavřela jsem oči a do polibku jsem se zcela ponořila. Tohle mě nikdy nepřestane bavit. Edwardovy sice chladné, ale rozpalující rty, tvrdé, ale při tom tak měkké a jemné. Zapomněla jsem zmínit jeho božské tělo. Pokaždé, když ho vidím, klidně i oblečeného, projede mi hlavou vzpomínka na chvíle, kdy nás nikdo neruší a užíváme si jen jeden druhého. Edward měl jednu ruku kolem mého pasu, takže mě držel a druhou položil na mé stehno. Tiskl si mě k sobě, ale já jsem se už musela odtáhnout, protože jsem už nemohla dýchat. Pohlédla jsem mu do očí a viděla jsem v nich jiskřičky. Sice je z něj zamilovaný muž a jeho láska patří mně, ale pořád má v sobě toho kluka, který blázní po fyzickém kontaktu a jeho slova mě nutí červenat se. Mně se to ale líbí. Líbí se mi kombinace něžného romantika a ďábla, který se chce odvázat. Zrak mi přeskočil na vedle sedící Jessicu, na kterou jsem během polibku úplně zapomněla.

„Aho,j Jess,“ mile jsem se na ni usmála.

Naštvaně vstala. Věnovala mi jeden z jejích nesnášenlivých pohledů a odkráčela pryč.

„Díky za záchranu,“ řekl mi Edward a pohladil mě po tváři.

„Zdálo se, že ji potřebuješ, a rádo se stalo,“ přikývla jsem s úsměvem.

Vstala jsem z něj a sedla si na vedlejší židli, kterou uvolnila Jessica. Alice, která seděla vedle mě z druhé strany, se na mě vrhla a objala mě.

„Alice, udusíš mě,“ zaskuhrala jsem.

„Musíme jet nakupovat,“ vypískla a upřela na mě svůj prosící pohled.

„Alice, mám už svoje plány,“ zamračil se na ni Edward.

„Vážně?“ zeptala jsem se překvapeně a pohlédla na něj.

„Mělo to být překvapení, ale moje otravná sestra všechno zkazí,“ prohlásil a tvrdě na ni pohlédl.

„Můžeš své plány přesunout na jindy,“ zatlačila na Edwarda.

„Ty můžeš jet nakupovat sama, nebo můžete jet zítra,“ navrhl Edward.

„Tak to prrr. Stop. Zaprvé, já mám na zítra svoje plány. Jedu do La Push. A zadruhé, co kdybyste šli někam vy dva spolu, protože myslím, že se nedohodnete,“ zakončila jsem svou řeč a oni na mě zůstali zírat. Emmett se dusil smíchy a Jasper měl taky co dělat, aby se nezačal smát.

„My máme hodinu,“ řekla jsem Edwardovi, když už mělo zvonit a odtáhla ho pryč. Propletl své prsty s mými a šli jsme na biologii. Dřív mě štvalo, že s ním musím sedět, ale teď mi to vyhovovalo. Mělo to své výhody. Když se profesor nedíval, tak jsme si věnovali letmé pusinky. Stále jsme se na sebe dívali a když byla možnost, tak jsme si povídali.

Potom jsem měla ještě tělocvik. Učitel mě naštěstí dneska neterorizoval a nedělali jsme nic extra náročného, takže jsem po hodině zamířila na parkoviště. Edward tam už na mě čekal.

„S Alice jedete nakupovat jindy,“ sdělil mi a pomohl mi nastoupit. Pak si nasedl do auta také a vyjel.

Co mě ale překvapilo, bylo to, že nejel směrem k mému nebo jeho domu, ale jel úplně na druhou stranu. Podívala jsem se na něj nechápavě. Dělal, že si mého pohledu nevšiml a jel dál. Po chvíli zastavil na lesní cestě. Na té lesní cestě, kde jsme to spolu tenkrát dělali v autě. Vystoupili jsme z auta. Edward mě vzal za ruku a chtěl jít do lesa.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se nedůvěřivě.

„Chci ti ukázat mé nejoblíbenější místo ve Forks,“ vysvětlil mi.

Nic jsem už nenamítala, a tak jsme zamířili do lesa. Edward mě držel, abych neupadla, což byl dobrý nápad. Edward byl klidný a netlačil na mě, abychom třeba zrychlili. Byl hodný a vstřícný. Požádala jsem ho, aby mi něco pověděl o jeho rodině. Začal mi vyprávět, jak se vlastně všichni dali dohromady a jak se z nich stala rodina. Nejvíce mě asi pobavili historky o nich. Tedy hlavně o Emmettovi. Je to takový vtipálek, který vždycky někomu něco vyvede, nebo má nějaký vtip na jejich účet. Po nějaké době mi Edward oznámil, že už tam budeme. Netrvalo dlouho a před námi se rozprostřel velký prostor. Poznala jsem to místo.

„To je ta louka,“ zamumlala jsem si.

„Cos říkala?“ Zaraženě se na mě podíval.

„To je louka z mého snu. Vypadá přesně stejně. Už jsem ti o tom snu vyprávěla. Jak jsem tě viděla na ní zářit. Zdálo se mi to tu noc, jak jsi přišel večer, když byl táta dole, a pak jsi zůstal až do rána,“ zavzpomínala jsem. Stále jsme ještě stáli ve stínu stromů.

„Chceš vidět, jak vypadám v záři slunce?“ zeptal se.

Přikývla jsem. Pustil mou ruku a vykročil do záře. Potom se ke mně otočil a já jsem zůstala omámeně zírat. Byl ještě nádhernější než v tom snu. Jeho pokožka se třpytila. Byla jako diamant. Nedokážu to popsat slovy, protože jsem nikdy nic podobného neviděla a nevím, k čemu to mám přirovnat. Vykročila jsem a došla jsem až k němu. Propletla jsem svou ruku s jeho a zvedla jsem je do vzduchu. Omámeně jsem si prohlížela tu jeho. Bylo zajímavé vidět tu strukturu jeho očarující ruky. Podívala jsem se mu do obličeje a pohladila jsem ho po tváři.

„Jsi krásný,“ šeptla jsem.

„To ty jsi krásná.“

Sedla jsem si do trávy a Edwarda jsem stáhla s sebou. Seděli jsme naproti sobě.

„Mrzí mě, že jsem ti tolik ublížil,“ řekl smutně.

„Nemluv o tom, prosím, už. Nechci myslet na minulost. Chci myslet na přítomnost,“ řekla jsem a trochu jsem se k němu přiblížila.

„Dřív jsem chtěla udělat tohle.“ Rukama jsem mu sevřela krk a naznačila škrcení.

„Teď ti chci udělat tohle.“ Povolila jsem ruce, natáhla jsem se a svými rty jsem ho lehce políbila na krku.

„Máš už nějaké plány na prázdniny?“ zeptal se, když jsem se od něj odtáhla.

„Musím zajet za mamkou do Jacksonvillu a jinak jsem o tom moc ještě nepřemýšlela,“ pokrčila jsem rameny.

„Napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěla někam jet?“ natáhl větu do otázky.

„A kam?“ zvědavě jsem se otázala.

„To by zůstalo překvapením, ale bylo by to na jih,“ řekl záhadně.

„Nebyl by to náhodou problém, když jsi upír?“ zeptala jsem se.

„To nech na mně. Tak co? Jela bys?“ zeptal se.

„Pokud mě táta pustí, tak ano,“ potvrdila jsem. Šťastně se usmál.

Zazvonil mi telefon. Podívala jsem se na displej. Skryté číslo. Vzala jsem to.

„Haló?“ řekla jsem opatrně.

„Bello, volám ti, jen abych ti řekl, že se vrátím až ráno. Musím mít noční, protože onemocněl můj kolega Walter. Zvládneš to doma, že ano?“ zeptal se táta, jako kdybych byla malá a nestarala jsem se doma o všechno.

„Neboj se,“ uklidnila jsem ho a nasměrovala jsem oči vzhůru.

„Dobře. Hezky se vyspi,“ popřál mi, i když je ještě odpoledne.

„Dobře. Měj se,“ rozloučila jsem se s ním a zavěsila.

Vrátila jsem si mobil do kabelky a podívala se zpátky na Edwarda.

„Takže budeš sama doma. Nebudeš se tam sama bát?“ Pozvedl jedno obočí a zacukaly mu koutky.

„Ano. Možná bych měla zavolat jednomu klukovi. Je tak sexy a sex s ním je přímo pohádka. Určitě mi dokáže zpříjemnit noc.“ Nahodila jsem zasněný výraz.

„Hele,“ vyjekl. Popadl mě a posadil si mě na klín.

„Nikomu tě nedám. Jsi jen moje,“ řekl tvrdě a dal mi ruce na má holá záda.

„Doufala jsem, že tím sexy klukem, se kterým je sex naprostou pohádkou, budeš ty,“ zašeptala jsem mu do ucha a podívala se mu do obličeje. Rukama, co měl na mých zádech, si mě přitiskl ke svému tělu. Měl úplně černé oči. Nechápu to. Někdy má oči zlaté a to je spojeno s pitím zvířecí krve, ale proč má oči i černé?

„Proč se ti mění barva očí?“ zeptala jsem se. Následně mu začaly oči zase trochu světlat.

„Normálně mám zlaté oči, protože piji zvířecí krev. Když nemám nějakou dobu přísun krve, oči mi začnou tmavnout a mám kruhy pod očima. Teď jsem ale neměl černé oči kvůli tomu, že bych toužil po krvi. Mám černé oči, i když pociťuji jinou touhu. Momentálně to je touha po tobě,“ svěřil mi.

„Takže já způsobuji změnu tvé barvy očí, to jsem nevěděla.“ Sklopila jsem pohled.

„Mohli bychom už jít?“ zeptala jsem se.

„Dobře,“ souhlasil.

Vstali jsme a šli. Došli jsme až na kraj louky a tam mi podsekl nohy. Vyjekla jsem. Vzal mě do náručí.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se s jekotem.

„Ponesu tě,“ pronesl s naprostým klidem.

„To nejde. Jsem těžká,“ odporovala jsem mu.

„Bello, jsi jako pírko. Jsem upír. Mám mnohem větší sílu než člověk, a taky jsem rychlejší, takže budeme u auta dřív,“ usmál se.

Místo odpovědi jsem se na něj nechápavě podívala. Najednou se rozběhl tak, že se stromy kolem nás jen míhali. Bylo to osvobozující, ale po chvíli jsem dostala strach, aby se mi neudělalo špatně, a tak jsem si zavřela oči. Po chvíli jsem přestala cítit svištící vzduch kolem hlavy, a tak jsem otevřela oči. Edward se na mě díval a už stál u svého auta.

„Můžeš mě už pustit,“ ujistila jsem ho.

Zkoumavě na mě pohlédl. „Ale dělám to nerad,“ pronesl a pak mě položil na zem.

Otevřel mi dveře a já jsem nastoupila. Obešel auto a nastoupil z druhé strany. Netrvalo dlouho a zastavil u našeho domu.

„Zůstaneš tedy?“ zeptala jsem se.

„Odvezu auto, převléknu se a přijdu,“ ujistil mě.

„Dobře.“

Naposledy jsem ještě přitiskla své rty k těm jeho a vystoupila jsem. Vešla jsem do domu a Edward odjel.

V rychlosti jsem si dala krajíc chleba namazaný sýrem a šla jsem nahoru. Dlouho jsem pátrala ve skříni, do čeho bych se mohla převléct, až jsem narazila na něco speciálního. Byla to krajková košilka, kterou jsem si schovávala na zvláštní příležitost, a tahle byla přímo ideální. Vyndala jsem ji ze skříně a zalezla jsem do koupelny. Radši jsem si zamkla dveře, kdyby náhodou Edward už přišel. Chtěla jsem ho překvapit, a tak jsem nechtěla, aby mi vešel do koupelny, až si to budu oblékat. Svlékla jsem se a přetřela jsem se trochu tělovým mlékem. Potom jsem si oblékla tu košilku a tanga. Doufám, že má rád modrou. Rozházela jsem si vlasy kolem hlavy. Musela jsem uznat, že vypadám v zrcadle dobře.

„Bello?“ uslyšela jsem.

„Hned jsem tam. Počkej na mě, prosím, v pokoji,“ zakřičela jsem.

Ještě jednou jsem se prohlédla v zrcadle a pak jsem pomalu vyšla z koupelny. Měla jsem strach, jestli se mu v tom vůbec budu líbit. Vešla jsem do dveří svého pokoje, kde jsem se zastavila. Edward ležel na posteli a nohy mu visely přes okraj. Slyšel mě, a tak se zvedl do sedu. Zasekl se v pohybu, zatajil dech a prohlížel si mě s otevřenou pusou. Už se chystal, že si stoupne a půjde ke mně.

„Nevstávej,“ nakázala jsem mu.

Zůstal tedy sedět a dál si mě zaujatě prohlížel. Smrtelně pomalým krokem jsem se k němu vydala. Roztáhl nohy, abych se k němu mohla dostat blíž, takže jsem u něj taky tak skončila. Ruce jsem mu položila na krk a on mi je dal zezadu na stehna. Přes košilku mi dal jemnou pusu na bříško a já jsem tála blahem. Sklonila jsem se k němu a políbila ho do vlasů nad ucho.

„Bože, jsi nádherná,“ vydechl okouzleně.

„Jaká ještě jsem?“ zašeptala jsem mu do ucha a olízla mu ho. Vzdychl.

„Jsi sexy.“

„A dál?“ Skousla jsem mu ušní lalůček.

„Jsi strhující.“

„Pokračuj.“ Líbla jsem ho na krk.

„Jsi hříšná, jsi vášnivá, jsi úžasná. Miluji tě,“ zašeptal.

Začala jsem ho už vášnivěji líbat na spánek a čelist. Zvedla jsem jednu nohu a zlehka jsem mu přejela nártem po rozkroku.

„Bello.“

Zaklonil hlavu. Chytla jsem ho za límce u košile a trhla jsem. Nechtěla jsem se zabývat rozepínáním. Pár knoflíčků odlétlo. Edward mě chytil za boky a strhl mě na sebe. Lehl si a přetočil si mě pod sebe. Zamračila jsem se na něj.

„Chtěla jsem si ještě pohrát.“

„Šílím z tebe. Je to dostatečná útěcha?“ zeptal se.

Místo odpovědi jsem se mu poprvé za tento večer přisála na rty a nemínila je pustit. Během polibku jsem mu stáhla z ramenou košili a pustila ji na zem. V polibku jsem jazykem přejela po jeho zubech a poté mu zuby jemně skousla spodní ret. Už jsem to dál nevydržela, a tak jsem se odtrhla a lapala jsem po dechu. Edward mě rukou pohladil po krku.

„Promiň mi to,“ zašeptal.

Podívejte se, prosím, do mého shrnutí

26. kapitola | Shrnutí | 28. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 27. kapitola: