Bella zase prohodí pár slov s Edwardem a tahle kapitola se neobejde ani bez Alice. Machy
14.05.2011 (19:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3326×
22. kapitola
Táta jel v sobotu na ryby, takže budu celý den doma sama. Za ten týden se nám zase nakupilo špinavé oblečení, takže budu prát. Bohužel nám ale došla aviváž. Dojela jsem pro ni jen do města. Koupila jsem si ještě zubní pastu, protože ta mi už taky skoro došla.
Když jsem přijela zpátky k domu, zůstala jsem překvapeně zírat. Na schodech seděl Edward. Co tu dělá? Vzala jsem aviváž a vystoupila jsem z auta. Ještě jsem ho zamkla a šla jsem k domu. Edward mezitím vstal ze schodů.
„Co tu děláš?“ zeptala jsem se a zůstala jsem stát asi tři metry od něj.
„Chci se na něco zeptat,“ řekl.
„Ptej se,“ pobídla jsem ho.
Modlila jsem se, aby se na to nezeptal na to, na co jsem vůbec nechtěla odpovídat, ale moje modlitby nebyly vyslyšeny. Mám vážně smůlu.
„Proč ses s ním rozešla?“
Přesně na tohle jsem nechtěla odpovídat. Rozhodla jsem se, že řeknu pravdu. Už nebudu lhát. Je mi jedno, co od něj pak uslyším, ale už na to nemám sílu. Povzdechla jsem si.
„I když jsem se s ním vyspala, nic jsem k němu necítila. Myslela jsem, že ho dokážu milovat, ale asi vždycky pro mě byl jen kamarád.“ Při své řeči jsem se dívala do země.
„I když bereš holky jen jako povyražení a nezáleží ti na nich a já jsem se tě vážně snažila nenávidět, pravdou je, že tě miluji. Asi vždycky to tak bylo,“ řekla jsem a rychle jsem kolem něj proběhla.
Nechtěla jsem, aby se mi vysmál do tváře. Ani jsem se na něj během své řeči nepodívala. Nedokázala jsem to. Rychle jsem zapadla do domu a aviváž jsem položila na zem. Doběhla jsem do kuchyně a pustila jsem studenou vodu. Umyla jsem si pod ní ruce a trochu jsem si omyla i obličej. Vyšla jsem z kuchyně a lekla jsem se. V chodbě stál Edward.
„Bože.“ Dala jsem si ruku na čelo.
„Nechtěl jsem tě vyděsit. Proč jsi mi to neřekla dřív?“ okamžitě se zeptal.
„Nic by to nezměnilo. Vím, že o to nestojíš. I když to ani sám sobě nechceš přiznat, tak vím, že ke mně něco cítíš. Sice je ten cit možná hodně malý, ale něco tam je, protože jinak bys nechtěl, abych se s tebou vyspala víckrát a Chase bys nenapadl. Možná si říkáš, že je to jen touha, i já jsem si to myslela, ale přiznej si to, žárlíš. A žárlivost patří k lásce,“ řekla jsem nakonec a vyšla po schodech nahoru.
Zalezla jsem do svého pokoje. Je to tak. Vím, že ke mně něco cítí. Po chvíli jsem se zvedla a šla jsem prát. Pověsila jsem potom prádlo a dala jsem prát další várku. Uklidila jsem po domě, převlékla jsem postele a vytřela podlahu. Potřebovala jsem se nějak odreagovat a úklid mi připadal ideální. Stejně bych to musela udělat jindy. Odpoledne jsem se učila. Přece jen chci u testů uspět.
Učila jsem se i v neděli.
V pondělí svítilo slunce a Cullenovi ani Chase stále nebyli ve škole. Alespoň jsem se nemusela starat s tím, abych se někomu vyhnula.
V úterý už byli ve škole Cullenovi. Alice se mě ptala, jestli bych s ní nechtěla jet nakupovat. Souhlasila jsem, ale navrhla jsem, abychom jely až v pátek. Alice z toho měla vážně radost. Celý týden bylo mojí hlavní aktivitou učení.
Ve čtvrtek jsem řekla Charliemu, že pojedu v pátek s Alice nakupovat, aby se pak nebál, kde jsem. Nechala jsem si auto zaparkované u školy a jely jsme tím Aliciným. Jela jako šílenec, takže jsme tam byly coby dup. Koupily jsme si hlavně oblečení na léto. Nějaké boty, spodní prádlo a košilky. Objevila se tam i nějaká bižuterie. Odjížděly jsme až těsně před zavíračkou. Alice byla neúnavná. Zastavila mi u školy, protože jsem si tam nechala auto.
„Nechtěla bys zítra přijít k nám? Když jsem byla minule nakupovat, viděla jsem jedny úžasné šaty, které jsem si hned představila na tobě a koupila jsem je. Přijeď si je zkusit. Chci ti je dát,“ navrhla.
„To nejde, Alice. Nemůžeš mi jen tak kupovat dárky.“ Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.
„Jsi moje kamarádka.“ Nevinně se usmála a udělala psí oči.
„No tak dobře,“ souhlasila jsem.
„Fajn. Přijeď, v kolik budeš chtít.“ Vítězně se zasmála.
Vystoupila jsem z jejího auta a vzala jsem si svoje tašky.
„Tak zítra.“
Ještě jsem na ni zamávala a pak Alice odfrčela. Nasedla jsem i se svými taškami do mého náklaďáčku a jela jsem domů. Táta byl doma a jedl večeři, která tu zbyla ještě od včerejška. Neměla jsem hlad, a tak jsem zapadla k sobě a uklízela jsem si oblečení do skříně. Když jsem skončila, šla jsem se osprchovat a pak byl akorát čas jít do hajan.
Myslím, že to není moc zajímavá kapitolka, ale příští bude už snad lepší. Bella totiž pojede ke Cullenovým, protože ji Alice pozvala.
21. kapitola | Shrnutí | 23. kapitola
Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Budeš prosit - 22. kapitola:
nechápu, kde se zatraceně toulá Edward??? Že je tak chladnej a nezajímá se... Jinak moc hezká kapitolka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!