Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 20. kapitola

the host stills


Budeš prosit - 20. kapitolaNěkterým z vás možná splním přání. Bella udělá další krok...

20. kapitola

 

Vzala jsem si na sebe jen džíny a obyčejné tričko. Vyjela jsem do školy dnes dřív, abych se nemusela na parkovišti potkat s Chasem. Stačí to až na obědě. Šla jsem rovnou do učebny, kde jsem sice musela nějakou dobu počkat, ale přežila jsem to. Chase jsem potkala až na obědě. Šla jsem do jídelny pomalu, abych tam došla co nejpozději.

Mám Chase vážně ráda, ale určitě ho nemiluji. Nejhorší je, že musím myslet stále na Edwarda. Proč? Možná po něm vážně toužím, anebo ho… Ne, to není možné. Nemůžu milovat Edwarda Cullena, největšího sukničkáře, jakého znám. To prostě není možné. Prostě mi jen chybí sex s ním. V tom to bude. Nevím, co mám dělat. Budu si to muset dobře rozmyslet, protože je to důležité rozhodnutí.

V jídelně jsem si koupila jen jablko a vodu a šla jsem si sednout k Chaseovi. Políbili jsme se. Pokusila jsem se na něj usmát, ale všiml si, že se mnou není něco v pořádku.

„Co je ti?“ zeptal se.

„Nic.“ Kroutila jsem hlavou.

„Není ti dobře?“ strachoval se.

„Ne. Jen jsem dneska trochu mimo,“ vysvětlila jsem mu. Samozřejmě jsem ale vynechala důvod.

Chase se po chvíli omluvil, že musí na hodinu. Docela mi to vyhovovalo. Chtěla jsem dokázat Cullenovi, že se dokážu vyspat s Chasem a místo toho jsem z toho úplně na dně. Nejradši bych usnula a probudila se, až bude konec školního roku.

Zvedla jsem se a šla na biologii. Sedla jsem si. Po chvíli přišel Edward a sedl si na své místo vedle mě. Koukal před sebe a mlčel, což bylo už samo o sobě dost divné. A pak na mě promluvil.

„Vím to,“ řekl.

Rozklepala se mi kolena. Věděla jsem přesně, o čem mluví. Zadrhl se mi z toho dech. Myslela jsem, že bude trvat déle, než se to nějak dozví. Nic jsem na to neřekla a pak přišel učitel. Jak to mohl tak rychle zjistit? Učitel naštěstí vysvětloval nějakou látku, takže se nikoho na nic neptal a já jsem mohla klidně nedávat pozor. Bojím se toho, co bude dál. Život se mi začíná bortit jako domeček z karet a já nevím, co s tím mám dělat. Modlila jsem se, aby už konečně zvonilo. Tohle byla snad nejdelší hodina, jakou jsem kdy absolvovala.

Zvonek mě konečně vysvobodil a já jako první vystartovala ze třídy. Zapadla jsem na záchody a opřela jsem se o umyvadlo. Podívala jsem se do zrcadla. Připadala jsem si sama sobě odporná. Proč tohle všechno dělám? Edward měl pravdu a to mě štve snad ještě víc než holá skutečnost, že vážně toužím jen po něm a s Chasem jsem si začala jen proto, abych ho naštvala a zároveň na něj i zapomněla, což se vůbec nedaří.

Zhluboka jsem se nadechla, umyla si ruce a vyšla jsem. Měla jsem tělocvik. Učitel zase vysvětloval pravidla nějaké hry, takže jsem nedávala pozor. Pustil nás z hodiny dřív, takže jsem mohla rychle odjet, aby mě už na parkovišti nestihl Chase.

Doma jsem nad tím zase musela přemýšlet. Nakonec jsem se dopracovala k řešení, které to alespoň z části vyřeší. Rozejdu se s Chasem a budu sama. Bude to lepší, než se dál trápit s tím, že k němu nic necítím. Rozhodla jsem se. Udělám to hned zítra.

Bohužel jsem neměla šanci mu to říct, protože mi ráno psal, že dnes nejde do školy. Dobře. Alespoň si ještě můžu promyslet, jak mu to řeknu.

Docela jsem se o hodině pobavila s Alice. To, jak hodně mluví, mě dokázalo přivést na úplně jiné myšlenky. Alice je úžasná. Sice je upír a trochu střelená, ale možná právě to je na ní to skvělé. Nešla jsem ani na oběd. Neměla jsem hlad a chtěla jsem ještě přemýšlet o tom, jak Chaseovi říct, že se s ním chci rozejít.

Odpolední vyučování už bylo docela v pohodě. Příští týden se mají začít psát závěrečné testy. Budu se muset o víkendu učit.

Další den mě čekal těžký úkol. Ukončit to s Chasem. Jela jsem do školy dřív, abych se s ním zase nemusela potkat na parkovišti. Na obědě jsem ho musela políbit. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se hned neodtáhla. Od té doby, co jsme se spolu vyspali, si držím od Chase dost odstup. Myslím, že už si toho taky všiml. Požádala jsem ho, jestli by na mě nemohl na parkovišti po škole počkat, protože s ním chci o něčem mluvit.

Na parkoviště jsem se vyloženě ploužila. Chtěla jsem, aby kolem bylo co nejméně lidí. Podařilo se. Bylo tam už jen pár posledních aut, která už ale také odjížděla. Opřela jsem se o auto. Chase mě vyzval, abych mluvila.

„Chci ti říct, že to, co ti teď řeknu, je pro mě taky těžké,“ začala jsem.

Chase mě ještě pobídl.

„Chtěla bych se s tebou rozejít,“ řekla jsem.

Chase na mě zůstal zírat.

„Proč?“ řekl nakonec.

„Já tě mám vážně ráda, ale nic víc k tobě necítím. Uvědomila jsem si, že jsi pro mě spíš kamarád. Mně je to vážně líto,“ hlesla jsem poslední větu.

„Já to nechápu. Myslel jsem, že mezi námi to klape,“ řekl.

„To jo, ale já jsem si uvědomila, že nikdy nebudu schopná tě milovat.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Je to kvůli němu, že jo? Kvůli Cullenovi,“ vyčítal mi.

„Nemá to s ním nic společného. Tohle je moje rozhodnutí a jeho se to vůbec netýká,“ odporovala jsem.

Chase se najednou otočil a rozeběhl se ke svému autu.

„Vážně mě to mrzí,“ řekla jsem tiše.

Chase nasedl do auta a rychle odjel. Doufám, že se z toho vzpamatuje. Je vážně fajn, ale to nestačí. Nastoupila jsem taky do auta a jela jsem domů. Mrzelo mě, že jsem Chaseovi tak ublížila.

Zaparkovala jsem u našeho domu a šla jsem k sobě. Do konce týdne to jistě bude vědět celá škola a budou kolovat řeči o tom, jak to bylo.

Chase se ve škole až do konce týdne vůbec neukázal. Asi jsem ho tím vážně hodně ranila.

 

Jak bude náš příběh pokračovat?

Napadlo mě, zda byste neměli zájem o kapitolu z pohledu Edwarda? Pište, prosím, své názory.

19. kapitola | Shrnutí | 21. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!