Omlouvám se, že přidávám další kapitolku až teď, ale blbne mi počítač. Naštěstí jsem si stihla dát ještě tuhle povídku na flashku, takže budu normálně přidávat další kapitoly. Dřív jsem ale bohužel tuto nestihla přidat... Bella jde do školy a dočtete se, jak Edward zareaguje na ni a Chase. Bella řekne, co ví. Doufám, že přidáte alespoň malého smajlíka. Díky, Machy. :)
02.05.2011 (17:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3268×
17. kapitola
V pondělí jsem se oblékla. Vzala jsem si hnědý top. Nasnídala jsem se a vyrazila jsem do školy. Na školním parkovišti jsem zaparkovala. Vystoupila jsem z auta. Hned ke mně přispěchal Chase.
„Ahoj,“ řekl a usmál se.
Oplatila jsem mu úsměv. Dal mi ruce kolem pasu a sklonil se ke mně. Já jsem dala svoje ruce jemu kolem krku. Dlouze jsme se políbili.
„Tak jak se máš?“ Usmál se.
„Fajn.“ Znovu jsem mu oplatila úsměv.
Chytili jsme se za ruce a vyrazili jsme na hodiny. Všichni na nás zírali. Chase mě dovedl až k mojí třídě a odešel na svou hodinu. Celé dopoledne proběhlo v tomhle duchu. Chase mě po každé hodině vyzvedl a doprovodil mě na další. Po dopoledním vyučování jsme se spolu vydali do jídelny na oběd. Došli jsme si k pultu a koupili jsme si něco k jídlu. Otočili jsme se, že půjdeme ke stolu, ale cestu nám zastoupila Lauren.
„Co to má znamenat? Co tu děláš s ní?“ Řeč směřovala na Chase.
„Bello, mohla bys nás na chvíli nechat?“ Křečovitě se na mě usmál.
S nevolí jsem se otočila a došla jsem k našemu stolu. Dívala jsem se na ně, jak spolu mluví. Když jí Chase řekl poslední větu, otočil se a šel ke mně. Lauren se mračila jako sto čertů a mířila na mě vražedný pohled. Chase si mezitím sedl.
„Co má za problém?“ Otočila jsem se na něj.
„Pořád za mnou běhá. Jednou jsem s ní šel na rande, protože jsem jí chtěl vysvětlit, ať mi dá pokoj. Chtěl jsem ji prostě odradit. Moc to ale nepomohlo. Představuje si, že něco znamenalo to, že jsem s ní byl na rande,“ dopověděl.
„Neboj se. Nestojím o ni,“ dodal ještě.
Jen jsem pokývala hlavou.
„Uvidíme se.“ Usmála jsem se na něj a vstala.
Odnesla jsem tác a šla jsem na hodinu. Biologie, to snad ne. Edward. To bude děs. Vešla jsem do třídy. Už tam seděl a čekal. Pomalu jsem přistoupila k naší lavici a sedla jsem si. Vyndala jsem si knížku, sešit a propisku. Díval se na mě.
„Co je?“ Otočila jsem se na něj.
„Proč on?“ položil otázku.
Podívala jsem se nechápavě.
„Proč chodíš s ním?“ objasnil mi otázku.
„Protože chci a nepleť se do věcí, do kterých ti nic není. Já se taky nestarám o to, s kým se vyspíš, takže se nestarej o to, s kým já chodím,“ upozornila jsem ho.
„Jsem lepší než on,“ odporoval mi.
„Stačí mi jediný detail – není děvkař jako ty,“ zavrčela jsem na něj.
Už jsem si ho dál nevšímala.
Když zazvonilo, ihned jsem vyšla ze třídy. Šla jsem na tělocvik. Ten mě vážně jednou zabije. Učitel si na mně zase smlsnul. Určitě mi to chtěl vrátit za ten bazén. Po tělocviku jsem šla k autu. U něj na mě čekal Chase. Políbili jsme se.
„Chtěla bych ti něco říct,“ oznámila jsem mu.
Čekal, co ze mě vypadne.
„Víš, ty jsi mi řekl, žes byl s Lauren na rande a já bych ti teď měla říct něco o sobě. Měla jsem něco s Cullenem,“ přiznala jsem nakonec.
Zůstal na mě zírat.
„Ty taky?“ zeptal se zaraženě.
„Jo. Vyspala jsem se s ním, ale nic to pro mě neznamená,“ ujistila jsem ho.
„Dobře. Jsem rád, žes mi to řekla,“ řekl nakonec, ale stále byl trochu zaražený.
„Takže to nic mezi námi nemění?“ zeptala jsem se.
„Ne,“ zakroutil hlavou a konečně se uvolnil.
Oddechla jsem si.
„Už musím domů,“ řekla jsem nakonec.
Políbil mě a já jsem odjela.
Chtěla jsem prát, ale zjistila jsem, že nám došel prášek. Dojela jsem tedy do malého obchůdku, kde nějaký mají. Když jsem vycházela z obchodu, narazila jsem do Edwarda. Koupila jsem velký prášek, který vážil šest kilogramů, takže jsem ho při tom nárazu pustila na zem. S námahou jsem ho zvedla zase ze země.
„Vezmu ti to,“ řekl Edward a vyškubl mi to z ruky.
„Zvládnu to sama,“ řekla jsem otráveně.
„Neodmlouvej,“ nakázal.
Už jsem tedy neprotestovala. Stála jsem za rohem na konci ulice. V tichosti jsme se tam vydali. Edward mi ten prášek hodil na korbu.
„Díky.“ Jemně jsem se na něj usmála.
„Bello, vím, že o něj ve skutečnosti nestojíš. Co si chceš nalhávat?“ zeptal se.
„Co já si chci nalhávat? Co ty mi nalháváš? Všem tady lžete. Ty i tvoje rodina. Hrajete si na normální lidi, ale mně už lhát nemůžete. Vím, kdo nebo co jste,“ říkala jsem mu zvýšeným hlasem přímo do tváře.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ dělal nechápavého.
„Přestaň už na mě hrát tu komedii. Na všechny tady něco hrajete, ale na mě to už neplatí. Vím, co jste. Upíři,“ hlesla jsem nakonec.
Zůstal na mě zaraženě koukat.
„Jak o tom víš?“ zeptal se nakonec.
„Není tak těžké na to přijít. Navíc jsem měla k dispozici jednu quiletskou historku, po které už to šlo samo,“ řekla jsem a nastoupila do auta.
Nastartovala jsem, odjela domů a jeho jsem tam nechala zaraženě stát. Vyprala jsem nějaké oblečení a uvařila jsem večeři. S tátou jsme se navečeřeli, šla jsem se osprchovat a spát.
16. kapitola | Shrnutí | 18. kapitola
Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Budeš prosit - 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!