Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Budeš prosit - 15. kapitola

Kellkous

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Budeš prosit - 15. kapitolaBella je docela mimo, ale brzy se z toho dostává. Snad se bude líbit. Díky, Vaše Machy :)

22.04.2011 (11:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5552×

15. kapitola

 

Ráno jsem si oblékla šaty. Musela jsem stále myslet na Cullenovy. Všechno na ně perfektně sedí. Bledý, chladná kůže, krásný, nejí a nepije, nechodí na slunce, nikdy jsem ho neviděla třeba unaveného. Mění se mu barva očí. Má je zlaté. To asi souvisí s tím, že loví zvířata. Posuzovala jsem to podle Edwarda, protože s ním jsem byla v kontaktu nejvíce.

Dorazila jsem do školy akorát včas, abych šla na hodinu. Byla jsem tak mimo, že jsem si všimla, že skončila hodina, až když spolužáci odcházeli. Rychle jsem tedy vstala a šla na další hodinu. Neměla jsem vůbec hlad, a tak jsem z poslední hodiny před obědem zamířila ke skříňce, kde jsem si vyměnila učebnice. Došla jsem si na záchod, trochu jsem se upravila. Potom jsem šla do učebny biologie, kde jsem se snažila se ještě něco naučit. Píšeme přece tu písemku. Do třídy začali chodit spolužáci. Přišel i Edward. Moc jsem si ho ale nevšímala, protože mi pořád kolovalo hlavou to, že je upír. On, Alice, Emmett, doktor Cullen, všichni. Jak jsem řekla, tak se taky stalo. Psali jsme písemku. Byla jsem trochu mimo, ale snad se mi to povedlo nějak rozumně napsat.

Tentokrát jsem vycházela spolu s ostatními studenty. Šla jsem znovu ke své skříňce, ale těsně před ní se mi zatmělo před očima a musela jsem se opřít o stěnu, abych tam sebou nesekla.

„Bello.“ Přiběhl ke mně Chase a podepřel mě.

„Co je ti?“ zeptal se.

„Nic mi není. To je dobrý.“

Chtěla jsem normálně jít, ale padala jsem. Chase mě zachytil.

„Tak to ne. Jdeme hned na ošetřovnu,“ nakázal.

„Nic to není. Jsem v pořádku,“ odporovala jsem mu.

„Jdeme a bez řečí.“

Nenechal mě už nic říct a pomalu jsme šli k ošetřovně. Celou dobu mě podpíral. Všichni po nás koukali. Vešli jsme na ošetřovnu.

„Můžete se na ni podívat? Skoro se sesypala na chodbě,“ požádal naši ošetřovatelku.

„Nic to není. Jen se mi trochu zatočila hlava a zatmělo se mi před očima.“ Kroutila jsem nad tím hlavou.

„Položte ji,“ řekla ošetřovatelka.

Chase mě položil na lehátko. Ošetřovatelka mi posvítila do očí. Bylo to nepříjemné. Podívala se mi do pusy.

„Myslím, že se prostě sesypala. Řekla bych, že je to ze stresu, nebo je vyčerpaná. Jestli chcete mít ale jistotu, tak byste měli jít do nemocnice,“ poradila nám.

„Ne. Radši bych jela domů.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Odvezu tě,“ navrhl mi Chase.

„Ne. Mám tu auto a ty musíš na hodinu.“ Zvedla jsem se do sedu.

„Nenechám tě v tomhle stavu řídit.“ Pomohl mi vstát.

„Byla byste tak hodná a omluvila mě z hodiny?“ podíval se na ošetřovatelku.

Jen přikývla.

Chase mě dovedl ke svému autu a pomohl mi nastoupit. Dojeli jsme až k našemu domu. Chase mi pomohl dovnitř. Uložil mě do postele a pak odešel. Myslím, že jsem usnula. Probudilo mě až zavrzání dveří. Pomalu jsem otevřela oči. Byla už tma. Objevil se u mě táta.

„Bello, spíš?“ zeptal se.

„Spala jsem, ale teď jsem se vzbudila. Ve škole mi nebylo dobře, a tak mě jeden spolužák odvezl domů,“ vysvětlila jsem mu.

„Je ti už líp?“ strachoval se.

„Převléknu se a půjdu zase spát,“ obešla jsem jeho otázku.

„Dobře. Nechceš něco k jídlu?“ zeptal se.

Jen jsem zakroutila hlavou.

Odešel z pokoje. Já jsem si oblékla pyžamo a hodila jsem šaty na židli. Pak už jsem zase spala.

 

Ráno mě probudil táta. Říkala jsem, že půjdu do školy, ale on řekl, že jsem bledá, a tak jsem musela zůstat doma. Řekla jsem mu, že mám náklaďáček zaparkovaný u školy. Prý ho přiveze. Zase jsem tedy spala. Probudila jsem se ve dvě hodiny po poledni a bylo mi významně lépe. Před domem už stál náklaďáček. Volal mi Chase a ptal se, jak mi je. Řekla jsem, že už dobře a potřebovala jsem se jen asi pořádně vyspat. Najedla jsem se a další den už jsem vyrazila zase do školy.

Na parkovišti mě hned vítal Chase. Pozdravila jsem se s ním a šla jsem na hodinu. Potkala jsem u skříněk Edwarda.

„Mohli bychom se tady sejít o pauze na oběd?“ zeptala jsem se ho tiše.

Přikývl a usmál se.

Došla jsem ke své skříňce a pak jsem šla k Chaseově, protože u ní stál.

„Chtěla bych ti poděkovat, že ses o mě minule postaral,“ usmála jsem se na něj.

„To nestojí za řeč. Udělal jsem to rád,“ zakroutil hlavou.

Už mělo zvonit, takže jsme se rozloučili.

Sešla jsem se s Edwardem u skříněk tak, jak jsme se dohodli. Nikdo tam naštěstí nebyl. Všichni byli momentálně v jídelně. Edward mě chtěl políbit, ale já jsem mu uhnula. Podíval se nechápavě.

„Chtěla jsem s tebou mluvit. Jde o něco důležitého,“ zdůraznila jsem.

Pobídl mě.

„Chci to skončit. Chci přestat s tím, co děláme,“ řekla jsem.

„Proč?“ Díval se nechápavě.

„Už to nechci. Nechci jen sex. Líbilo se mi to. Užili jsme si, ale je konec.“

Pečlivě jsem zdůrazňovala každé slovo.

„Nechci, aby to skončilo,“ zakroutil hlavou.

„Já už to takhle dál nechci. Nechci jen sex. Chci vztah, a proto to skončíme. Bude to tak lepší. Můžeš dál spát s holkami a každý si budeme hledět svého.“

Tím jsem zakončila svou řeč. Otočila jsem se a rychle jsem utekla.

Když škola skončila, tak jsem rychle odjela domů.

 

Ve čtvrtek jsem se Edwardovi vyhýbala obloukem. Hodně jsem chodila po škole s Chasem. Bavili jsme se spolu jako dřív, bez napětí. Bylo to fajn. Pátek probíhal ve stejném duchu. Na obědě jsem to už nevydržela.

„Pamatuješ, když jsi mi řekl, že se ti líbím?“ zeptala jsem se opatrně.

Nepatrně přikývl.

„Platí to ještě?“ zajímalo mě.

„Jistě,“ usmál se.

„Napadlo mě, že kdyby ses mě zeptal, tak bych možná svolila třeba k večeři.“ Pousmála jsem se.

„Takže zítra?“ zeptal se.

„Zítra,“ přikývla jsem.

Usmál se.

„V sedm,“ dodal ještě.

„Mohl bys mě prozvonit, až pro mě přijedeš? Táta je šerif a byl by moc zvědavý. Chápeš, ne?“ Usmála jsem se na něj.

I on s úsměvem pokýval hlavou.

Už měla začínat hodina, takže jsme se rozloučili. Vydala jsem se na hodinu. Bohužel jsem ji měla s Edwardem. Nevypadal, že by byl spokojený s mým rozhodnutím o konci. Celou dobu na mě zíral. Byla jsem z toho nesvá. Po vyučování jsem se vydala k autu. Stihla jsem tam ještě zastavit Alice.

„Alice, mohla bys na chvíli?“ zeptala jsem se u jejich auta.

Podívala se na Jaspera a pak šla ke mně. Popošli jsme kousek stranou.

„Alice, vím, že jsi expert na módu, a tak mě napadlo, jestli bys mi nemohla poradit. Mám zítra rande a nevím, co si mám obléct,“ posteskla jsem si.

„Máš rande? A kam půjdete?“ zeptala se.

„Na večeři,“ řekla jsem jen.

„Dobře. Vezmi si šaty. Určitě si neber černé, ale naopak si neber ani žádné extra výrazné. Ať jsou délkou asi po kolena,“ radila mi.

„Díky, Alice,“ usmála jsem se na ni.

„Užij si to,“ popřála mi a odběhla.

Nastoupila jsem do auta a dojela jsem domů. Dlouho jsem vybírala, co bych si mohla zítra obléknout. Nakonec jsem zvolila jednoduché fialové šaty. S tátou jsme se navečeřeli a šla jsem spát.

14. kapitola | Shrnutí | 16. kapitola

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Budeš prosit - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře