Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bráška není mazlíček! - 3. díl

01.02.2010 (08:45) • bella13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1798×

3. díl

Nikdo:

Zatímco Leah a Seth doma hlídali kluky, na druhé straně města seděli Cullenovi v obývacím pokoji. Edward přešlapoval sem a tam. Nikomu z rodiny nebylo do skoku. Nikomu se nelíbilo, kdo jsou noví žáci. Edward slyšel její myšlenky. Ta dívka znala členy smečky. A začala tušit, že jsou jiní. Měla k tomu instinkty. Kdo to tedy je? Lovec upírů? Bystrá dívka? Hlídačka z La push? Nikdo to přesně nevěděl. Ale pokud nebyla členem Samovy smečky, znamenala ohrožení. Pokud by odhalila jejich tajemství, musela by zemřít. Ale nikomu z rodiny se nechtělo zabít nevinnou dívku, která měla tak velikou rodinu. Ale Rosalie se rozhodla, že pro ochranu udělá cokoliv. Klidně půjde a zavraždí ji. Jenže Bella ji bránila. Sama nevěděla proč. Rodina se radila co dál. Mají ji ignorovat? Mají ji radši zabít? Mají zjistit něco víc? Esme ani Carlisle nechtěli nikoho zabít. Všichni si dobře pamatovali příběh Belly. Nakonec vše rozhodla právě ona. V tuto chvíli měla Leah a Seth štěstí. Bella nad nimi držela ochrannou ruku.

   Kdyby Leah a Seth jen tušili, jaká je jejich minulost a budoucnost. Kudy povede jejich cesta. A kde vůbec začala. Nikdo neměl ani tušení, co odstartuje plán Cullenů. Nikdo ani netušil, jak těmto dvěma mladým lidem změní život. Kam je osud zavede. K jakým dobrodružstvím, na jaké rozcestí. Vydají se správnou cestou? Najdou své cíle i začátky? To vlastně nikdo nevěděl. Až na tři bytosti. Boha, Dědu Čas a Strejdu Osud.

**

Laeh:

Byla jsem u sebe v pokoji. Ležela jsem na posteli a psala. Svůj deník. Byla to už malá tlustá kniha. Bylo v ní zapsáno mých posledních sedum let života. Dostala jsem ho k narozeninám. Byla tam všechna má tajemství i sny. Myšlenky, zážitky, emoce. Co v hlavě, to na papíře. Myslím, že jen díky tomuto deníku jsem ještě nezcvokla. A právě teď jsem tam psala vše podivné co se mi stalo ve škole, i to že jsem si našla přátele. Na mém pracovním stole ležely mé potřeby pro vyřezávání. Mým koníčkem totiž bylo vyřezávat. Během posledních dvou let jsem se v tom zlepšila. Už jsem dokázala dělat figurky tak malé, že byly vhodné jako ozdoby na náramky. Ty jsem dělala také. Milovala jsem rychlost a tuhle práci. Jsem dost zvláštní…

   Zavřela jsem deník a rozhodovala jsem se, kam ho schovat. No… do mé knihovny nikdo nikdy nešel. Sundala jsem tedy obal z jedné knihy a dala ho do něj. Všechno jsem to vrátila zpátky do knihovny. No, to vypadá moc dobře. Nebyl vůbec vidět. Vzala jsem si tedy ručník a pyžamo. Už si dám jen sprchu a šup do postele.

    Druhý den přijedeme do školy a kluci už nás čekají na parkovišti. Zaparkujeme na stejné místo jako včera. Cullenovi stáli už na jiném místě. Dnes dál od nás.

„Čau Leah! Nazdar Sethe!“ Pozdravil Dereck. Kluci taky.

„Nazdárek.“ Řekneme spolu unisono. To nás všechny rozesměje.

„Tak pro vás máme skvělou zprávu. Včera nám volal Quil. Dneska se sejdeme u nich v rezervaci. Bude se hrát baseball. A po zítří fotbal.“ Oznámil Max.

„Bezva!“ Podíváme se na sebe s bratrem a plácneme si.

„Sethe, měl bys vytáhnout všechny esa co máš. Kluci jsou fakt dobrý. Když slyšeli, že budeš hrát, přibrali Sama. To znamená hrozný dělobuchy.“ Pokračoval.

„Tak fajn.“ Řekl Seth a popadl mě kolem ramen. Postavil před sebe.

„Sethe, mi to ale mysleli vážně. Nic ve zlým Leah, ale jsi holka…“ Říkal Roger opatrně.

„Co? Myslíš, že když nemám klučičí ego, tak se ani netrefím do míče? Hochu na fotbal a baseball potřebuješvíc než jen tohle.“ Na tváři jsem měla klidný úsměv, i když ve mě se odehrávala bitva. Jeden hlas byl rozčílený z toho věčného podceňování. A druhý? Ten mě uklidňoval, že mě jen neznají. Věděla jsem, který je správný. Ale stejně mě to trochu mrzelo.

„Teda vy jste fakt idioti. Nechápu proč ji tak podceňujete. To, že je holka nic neznamená.“ Slyšela jsem za sebou ještě Setha. Potlačila jsem touhu se otočit a spatřit jejich výrazy. Nakonec ale odolám. To mi to ten den pěkně začíná.

Po škole čekám na parkovišti. Kde je ten Seth? Máme se ještě stihnout převléci. Kluci už jeli. Jen Dereck je po škole. Mrknu na své hodinky, které jsem si dnes mimořádně vzala. No bezva. Půl čtvrté. Máme být za tři čtvrtě hodiny před tou restauračkou. Pozvednu oči ke škole. Nesl se ke mně totiž rámus. Dveře se otevřely a vycházeli Cullenovi. Emmet a Rosalie. Přeběhl mi zase mráz po zádech. Tak jiní… nebezpeční. Říkaly instinkty. Kde se u mě ale vzaly? Je fakt, že už od mala mívám někdy tušení ale tohle? Pak nad tím budu uvažovat. Teď můj zrak ale upoutal můj bratr. Celý vysmátý se vyřítil ze školy a za ním běžel Dereck. Ten už se nesmál. Něco provedli? Zapnu si bundu a odemknu motorky. Oba přiběhli zadýchaní.

„Co jste provedli?“ Zeptám se. Náš přítel se zoufale ušklíbl.

„Pak ti to řekneme. Leah nemáš prosím tě ještě druhou helmu? Víš Dereck se nemá jak dostat domů. A navíc už by to ani nestihl. Tak jsem mu nabídl, že může jet k nám a já mu něco půjčím.“ Jen se usměji a vytáhnu z pod sedadla druhou helmu. Hodím mu ji. Rychle ji chytil.

„Řekla bych, že pospícháte ne?“ Ušklíbnu se. Jen horečně kývl. Nastartuji motorku a nasednu. Seth rychle zapnul helmu a taky nastartoval.

„Díky lidi. Máte to u mě.“ Děkoval nám Dereck.

„Jasně. No problem. Teď už ale raději naskoč. Nevím proč, ale ze školy se právě vyřítil rozzuřený učitel.“ Hned na to jsem ucítila, jak se motorka posunula a jeho ruce se obtočily kolem mého pasu. Rychle jsem se rozjela. Byli jsme ve skluzu. Jak jsem tak přemýšlela, uvědomila jsem si, že mít jeho ruce kolem pasu bylo tak jiné, než někoho z rodiny… bylo to moc příjemné. A vůbec Dereck byl vážně fajn.

   Zaparkuji před domem. Kluci hbitě seskočili. Sundám si helmu a nechám ji viset na řídítkách. Seth už odemykal dům.

„Máte to tu moc hezký.“ Řekl s úsměvem Dereck a přitom se rozhlížel po obýváku.

„Ahoj kluci!“ Zakřičela jsem. Hned se ozval dupot nohou. Na schodech se objevili moji bráškové.

„Děkujeme.“ Řekl mu Seth. 

„Tak fajn, Sethe běžte se převléknout. Já zatím ještě namažu pár chlebů. Kluci jedli jste vůbec?“ Tony se jen podíval jinam a Zac taky. Zase?

„Anthony! To nemůžeš namazat pár chlebů? Vždyť to July říkala. Žádný sladkosti nejsou jídlo. Nebo alespoň ne pořádný. Sakra já nemám moc času. Nakrájím vám chleba. Ty nakrájíš zeleninu. A Zacu ty to namažeš. Já to pak dodělám. Do práce. Šup!“ Zasalutovali a zalítli do kuchyně. Já si hodila tašku do rohu a šla za nimi.

   Když jsem konečně dodělala všechny chleby, rozeběhla jsem se nahoru. Nahoře se málem srazím s Dereckem, který akorát chtěl jít dolů. Měl na sobě bratrovo oblečení. Slušelo mu to.

„Promiň. Nekouk -“ Začala jsem. On ale také.

„Promiň. Já -“ Když nám došlo, že oba říkáme to samé, dali jsme se do smíchu. Bylo to šílené.

„Ty první.“ Řeknu. Usmál se.

„Promiň. Nekoukal jsem na cestu.“ Omluvil se.

„Zadrž. Omlouvat bych se měla já. To já běžela jak střelená husa. No teď se musím jít převléci. Dole v kuchyni jsme namazali pár chlebů. Běž si taky dát. Je toho dost a ty si taky určitě hladový.“ Usměju se a jdu do pokoje.

„Díky Leah. Tebe bych chtěl mít za sestru… takhle se o ně starat.“ Můj úsměv se roztáhl. To je od něj tak milý. „A mimochodem… tady na tváři máš máslo.“ Položila jsem dlaň na označené místo. Sakra. Utřela jsem si to máslo a začala se smát. Bezva. Zase se rozeběhnu do pokoje.

Jela jsem spolu se Sethem za Maxovou Toytou. Dojeli jsme na louku. Ještě, že k ní vedla tahle silnice. Zastavíme pod stromy. Už tam čekalo pět kluků a jeden statný chlap. Dva z nich jsem jasně poznala. Paul a Quil. Když uviděli moji motorku, podívali se na sebe. Slezu z crosky. Sundám si helmu. V rychlosti i svážu vlasy do culíku.

„Paule, zdá se mi to, nebo přijela ta závodnice?“ Culil se přitom jak idiot.

„No já čučim. Quile drž mě. To je sen?“ Položil si ruku na čelo a dělal, že omdlévá.

„Ne kluci. Jsem to vážně já. A tentokrát vám řeknu své jméno. Jmenuji se Leah Darksová a tohle -“ Chytnu bráchu kolem ramen. „Je můj o rok mladší brácha Seth.“

„No páni… on taky jezdí na motorce?“ Divil se Quil, jen co spatřil jeho skútr.

„Fíha. Čau kluci. Takže vy už se znáte?“ Pozdravil Max

„Jo. Potkala jsem je na parkovišti u restauračky.“ A zakřením se.

„Teda… kluci, máte fakt štígro. Tak dovol, abych ti představil ostatní…“ Postupně všechny nazval jmény. Dozvěděla jsem se, že ten svalnatý muž je Sam. Ani nevím proč, ale něco mě ke všem těm klukům a hlavně jemu táhlo. Nechápala jsem to. Je to tím, že jsou stejní? A proč mi něco říká, že je to moje rodina? Čím déle jsem tady ve Forks, tím více jsem zmatená. Zaklepu hlavou, abych tyto myšlenky zahnala. Můžu se tím zabývat později.

„Takže týmy budou Max, Roger, Dereck, Seth a Jared. Zbytek bude se mnou. Leah znáš pravidla?“ Rozhodl Sam. Se svým dotazem se otočil na mě.

„Ano. Už jsem ho hrála. Bude to férové.“ Řekla jsem s klidem. Na tváři mi přitom hrál úsměv. Všimla jsem si, že z lesa vyšla dívka. Stejná jako oni, asi tak o rok mladší než já. Byla vysoká, sportovní postavy. Když ji uviděli ostatní, také se usmáli.

„Tak fajn. Jde se hrát. Začínáme na pálce.“ Zakřičel Sam.

„A hele. April přišla. Máme fanynku.“ Smál se Embry, který nyní stál s bejsbolkou v ruce.

„Moc si nefandi Embry. Přišla jsem se jen zasmát a seznámit s novou tváří. Maxi? Hoď mu tam zase řachu.“ Zavolala na něj.  Můj přítel zasalutoval. To nás rozesmálo všechny. S pálkou na něj jen syknul.

„Podlejzáku hnusej.“ Tomu se zasmějeme jen my dvě. Tohle bude ještě veselé. Vstanu a jdu k ní. April si mě prohlížela modrýma očima. Jen od pohledu poznám, že to bude bezva holka.

„Ahoj. Jsem Leah Darksová. Támhle je můj brácha Seth. Jsem ráda, že poznávám taky dívku.“  Řeknu a podám jí ruku. S úsměvem mi ji stiskla.

„Chichi…. Tak to znám až moc dobře. Taky jsem neustále jen mezi bandou puberťáků. Jsem April Blacková. Jakobova mladší sestra. Vítej v partě!“

„Díky. Pomůžeš mi je soudit? Myslím, že tu bude pár neshod…“

„No jasně. To je přeci moje občanská povinnost. Byla bych totiž vážně krutá, kdybych tě v tomhle nechala samotnou. Je to jako předhodit krvavou flákotu bandě hladových vlků…“ Tomu jsme se zase zasmály. Obzvlášť při Paulově pohledu. Periferním viděním jsem zahlédla Sama. Ten se nyní mračil. Proč? Řekli jsme něco? Mávnu nad tím rukou.

   Hráli jsme zatím jen dvacet minut. Bylo to vážně zábavné. Kluci si nedali pokoj a futr se pošťuchovali. April měla pravdu. Během hry jsem se s ní sblížila. Povídaly jsme si. Bylo to tak jiné… Tohle mi v životě chybělo. Mít přítelkyni. Ale bude to opravdová přítelkyně? Myslím, že ano. I Seth si s kluky skvěle rozumněl. Oba jsme našli další přátele. Takže… přestěhování do tohoto města bylo asi to nejlepší, co se nám mohlo stát.

    Začnu se zase věnovat hře. Právě odpaloval Jacob. Rána letěla daleko. Kluci se tedy tryskem rozeběhli k další metě. Seth nyní proběhl domácí metou. Radostně si vískl. Za ním běžel Roger. To už ale kluci dostali do rukou míček a tak ho přihráli domů. Roger to také spatřil a proto poslední metr a půl vzal skluzem. Skluz to sice byl, ale všimla jsem si, že přitom špatně dopadl na nohu. Obličej se mu bolestivě zkroutil. „Do háje!“ Naznačil rty. Sam ho autoval.

„Aut! Ze hry ven!“ zakřičela April. Já už ale vstala a šla svižným krokem k němu. Bratr si také všiml, že je něco v nepořádku. A potom co jsme k němu šli oba, i ostatní zpozorněli.

„Rogere? Si v pohodě?“ zeptám se, když k němu dojdu. Seděl na zemi a nyní se chytl za kotník.

„Sakra práce! Blbě jsem dopadl. Asi mám něco s kotníkem. To bude ale v poho.“

„No jasně. Ukaž.“ Kleknu si k němu a začnu prohmatávat kotník. „Bolí?“ A pohnu jím.

„Hm… celkem dost.“ Sykne jen. Vidím, jak si hraje na silného. Má velké bolesti. Nejspíš vyvrknuté. Ale měl by se na to podívat David.

„Co se stalo?“ ptal se Sam.

„Špatně dopadl a vyvrkl si kotník. Má po hře.“ Řeknu. Jared vedle mě naštvaně nakopl do kamene.

„Sakra! Tuhle odvetu jsme si slibovali už měsíc!“ Nadával.

„Sorry kluci. Asi -“ Omlouval se ale Dereck ho nenechal domluvit.

„Klídek brácho. To nevadí. Jarede myslím, že můžeš upustit páru. Mám nápad. Leah?“ A pohlédl na mne veselým pohledem, ve kterém jsem viděla i důvěru.

„Co?“ zeptala jsem se. Nějak jsem nechápala, co mi chtěl naznačit.

„No… Tak mě napadlo, Seth říkal, že jsi dobrá. Vzala bys to za něj?“ zeptal se s úsměvem. Klukům kolem spadla čelist. Max se na něj podíval jako na IT.

„Derecku myslíš to vážně? S holkou budeme mít nevýhodu.“ Mluvil k němu potichu. Jako bych nestála metr od nich.

„Tak za prvé, já si myslím, že to dá s přehledem. Věřím jim. A za druhý… To máš deprese z prohry nebo co? Vždyť je to jen přátelský zápas.“ Obhajoval mě Dereck. Seth už se na mě uculoval a já na něj. Že bych měla taky šanci si zahrát?

„No tak fajn.  Leah budeš teda hrát?“ Dělám, že přemýšlím…. Ale pak jen s úsměvem kývnu.

„No jasně. Bude zábava. Myslím, že je na čase, abych vám ukázala, co dokážeme.“

    Kluci pomohli Rogerovi vstát, podepřeli ho, a pomohli mu odbelhat se pryč. Já si zatím prohlížela Baseballky. Která mi padne dobře? Všechny potěžkám v ruce… no tahle je dobrá.

„Díky kluci. Myslím, že nebudete litovat, že jste Lee přibrali do hry.“ Řekl s úsměvem Seth.

„Leah dej jim co proto! Měli by pochopit, co holky dokáží!“ Povzbuzovala mě April. Zasměji se. Stoupnu si na metu a čekám. Ještě si rychle prohlížím okolí. Támhle to vypadá na slabé místo… No zkusíme to.

„Můžeme?“zavolal na mne Paul, který nadhazoval. Kývnu. Tak tedy hodil. Jenže ne plnou. Jeho chyba. Napřáhnu se a prudce máchnu. Míček sice neletěl směrem, kterým jsem chtěla, ale zato to byl hezkej padáček. Tryskem jsem se rozeběhla na další metu. Doběhla jsem na první. Míček ještě neměli. Tak se rozeběhnu na další. Embry stál asi pět metrů před metou. Nyní míček našli a přihráli mu. Ten se ale rozhodl mě autovat dotekem. Snad se to povede. Byla jsem od něj metr. Chystal se mě tečnout, když jsem mu doslova proklouzla pod rukama. Vyskočila jsem na nohy a vítězně šlápla na metu. Podívala jsem se na Embryho. Stále se nemohl vzpamatovat. Ohlížel se do všech stran a snažil se pochopit, co se stalo. Začnu se smát na celé kolo. A nejsem sama. I kluci z mýho týmu. Zbytek se jen divil. Seth se dmul pýchou a poťouchle usmíval. April radostně hvízdala a tleskala. A Roger? Tomu jeho ústa tvořila dokonalé o. To on mě nejvíce podceňoval. Má co chtěl!

„Co to mělo být?“ Ptal se mě Embry, který ke mě právě přišel.

„Tomu se říká odpal, běh na metu a unik před tečováním. Dovolili jste mi hrát. Tak hraji.“ A andělsky se na něj usměji.

„Sakra nikdo nám neřekl, že hraješ jako profík…“

„No jo no… nesmíte lidi tak podceňovat. To, že jsem holka, přeci neznamená, že neumím hrát vaše sporty!“ Usmál se a ze srandy mi zatleskal.

„Pak tedy skláním poklonu. Hrajeme?“ Zeptal se nakonec Paul.

„Hrajeme!“ Zakřičela jsem. Všichni se zase postavili na svá místa a hra pokračovala.

    Hráli jsme až do sedmi. Všichni jsme se výborně bavili. Kluci pochopili, že já nejsem žádná princeznička. Měla jsem na svědomí několik autů. Mě vyautovali jen jednou. Já i Seth jsme získali nové přátele. Takové, kteří jsou stejní. A já ještě kamarádku. S April jsem se domluvila, že spolu zítra půjdeme do kina. Bylo to tak bezva. Myslím, že mám všechno, co jsem si kdy přála. I když dvě věci ještě ne. Neznám svůj původ a nemám někoho, kdo by vlastnil mé srdce. Ale do tohohle mám ještě času dost.

   Sesednu z motorky a celá rozesmátá jdu se Sethem domů. Jen co otevřeme, zaslechneme pozdrav od celé rodiny. Také je pozdravíme. Z obývacího pokoje hrála hudba. Vešli jsme tam. Kluci spolu s July a Davidem hráli monopoly.

„Tak jak jste se měli?“ Ptala se nás naše adoptivní matka.

„Skvěle! Lepší už to snad ani nemůže být. Mám přítelkyni a se Sethem jsme získali hromadu nových přátel. Prostě skvělé!“ Rozplývala jsem se.

„Jo! Zahrál jsem si baseball jako nikdy před tím. Zítra jsem pozvaný ke klukům. Můžu tam jít ne?“ Zeptal se nakonec rozzářený Seth. Když nás tak July pozorovala, spatřila jsem, že se jí zaleskly oči. Usmála se tak jako obvykle. Když se někomu z nás něco povedlo.

„No samozřejmě. Ani nevíte, jakou mi to dělá radost. Lee, mohla by jsi na slovíčko do kuchyně?“ Kývla jsem a šla za ní.

„Pořád stojíš o tu brigádu?“ Zeptala se mě potichu. Páni! Ona tady něco sehnala?

„Ano!“ Vyhrkla jsem rychle. Usmála se.

„Dobře. Takže pro tebe mám dvě volby. Buď je místo u nás v servise, já bych tě zaučila. Nebo bys dojížděla do Seattlu. Hledají tam instruktory na bojová umění. Pokud vím, instruktorka říkala, že máš talent. A poslední dobou se i učíš klidu. Myslím, že jsi ta pravá, kterou by potřebovali.“ A usmála se na mě. Instruktorka bojových umění…

„To jako fakt? Jako, že já bych mohla… mohla bych se tomuhle věnovat?!“

„Ano. Ale tam potřebují rychlou odpověď. Zítra mi řekni, jak jsi se rozhodla.“

„To ani nemusím. Jednoznačně ano!“ Usmála se na mě. Rychle jsem ji objala. Páni! Měla bych najít moje oblečení…

„Dobře. Pak tam tedy zavolám. Uvidíme co a jak.“ Stiskla mi rameno a odešla do chodby.

„Díky! Jsi zlatá July!“ Vískla jsem a běžela nahoru.

   Nahoře jsem sebou třískla na postel. Páni dneska se stalo tolik super věcí! Našla jsem si přátele jako já! Seth je také šťastný. July mi našla práci. Konečně budu moci splnit sen bráškovi. Také si přál motorku. Jenže July a David si ji nemohou dovolit. Chci jim přidělávat co nejméně starostí. Proto si musím najít práci. Abych si mohla všechno zaopatřit. Vyhlédla jsem z okna. Přestěhovat se do Forks… to bylo to nejlepší, co mě v životě potkalo. Začínám tu od znova a… nikdo z nás tu nemá žádné problémy. Díky bohu.

Autor: bella13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bráška není mazlíček! - 3. díl: