Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Brána smrti - 22. kapitola

02.12.2010 (12:45) • Stebluska17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1276×

22. kapitola – Zlom

Bella stále nemohla uvěřit tomu, co vidí. Lauren je mrtvá.

Snažila se ignorovat ten slabý hlásek, který jí našeptával, že si to Lauren zasloužila. To nebyla pravda. Tohle Bella rozhodně nechtěla.

Umlčela ten hlásek a rozmotala jazyk. „Miku, měli bychom zavolat sanitku.“

„Bello,“ ozval se Mike, „myslím, že je to zbytečné.“

Bella si povzdechla. „Já vím. Tak zavolej policii. Vysvětlíme jim to.“ Odstoupila od okna a opřela se o zeď, po které sjela až na zem. Hlavu si zabořila do dlaní.

Cítila, jak se k ní Mike sklonil. „Bello, jsi v pohodě?“

Hystericky se uchechtla. „Děláš si srandu? Vždyť… copak nechápeš, že se stalo? Zabili jsme Lauren!“ Ta slova ji úplně zdrtila. „Je mi jedno, že předtím shodila z toho okna mě a Kim z útesu, ale tohle nemůže být pravda!“

„Bello, uklidni se,“ přesvědčoval ji Mike.

„Co tomu řekne policie?“ Belle se motala hlava a chtělo se jí zvracet. „Zavolej ji.“

„Ne, to neudělám,“ řekl Mike chladně.

Bella překvapeně zvedla hlavu. Vyděsila se, když uviděla výraz v Mikově obličeji. Byl chladný, vypočítavý, ale zároveň vystrašený. Jako by se dívala do obličeje dvou různých lidí, kteří cítí něco úplně jiného.

„Proč ne?“

„Víš, Bello,“ začal Mike hlasem, jako by něco vysvětloval pětiletému dítěti. „Vlastně se mi tohle náramně hodí. Tedy to, že je Lauren mrtvá.“

„Proč?“ ptala se Bella.

„Copak tys na to vážně ještě nepřišla? Víš, Bello, ve skutečnosti to nebyla Lauren, kde tě vyhodil z okna. Byl jsem to já.“

Bella nevěřila svým uším.

„Ne, ty, ne. Vždyť jsi to nemohl být ty!“

„Ujišťuji tě, že jsem to byl já,“ usmál se Mike. Zároveň však vytáhl nůž, který předtím sebral Lauren a namířil ho na Bellu.

„Ale to je blbost. Tys to nemohl být. Vždyť teď Lauren a předtím Jess…“

„Ano, to byly ty nejhorší chyby, které se mi však povedly náramně napravit. Ale abys to pochopila, začnu od začátku. Víš, holky mě vždycky obdivovaly. Každá se mnou chtěla chodit. A pak ses objevila ty. Hned, jak jsem tě poprvé uviděl, jsem věděl, že tě musím mít. Jenže ty ses o mě absolutně nezajímala. A pochopil jsem to tady. Na téhle chodbě. Ve chvíli, kdy ses otočila a vracela ses pro ty učebnice. Nejdřív jsem tě následoval z toho důvodu, abych se k tobě znovu připojil. Ale ve chvíli, kdy jsi došla k tomuhle oknu… Nemohl jsem si pomoct. Když jsem tě nemohl mít já, proč by tě mohl mít někdo jiný?“

Bella jen fascinovaně seděla a dívala se na Mika. Tohle nemohla být pravda. Vždyť… Mike byl vždy tak… dětský.

„Zdrhl jsem na tělocvik, cestou jsem málem vrazil do Rosalie Cullenové. Ale stejně nikdo nic nepoznal.“

„Jenže tys nezemřela. Byla jsi v komatu. Naštěstí jsem se nemusel bát, že když se probereš, tak budeš mluvit, protože jsi mě neviděla. A mezitím, cos spala, mě začala balit Jessica. Říkal jsem si, že se alespoň pobavím, když tys nebyla zrovna na scéně. Jenže s Jess se to zvrtlo. Na tom večírku jsem vycítil, že něco začíná tušit. Tak jsem se chytil hesla ,nejlepší obrana je útok´. A vyšlo to. Obvinil jsem ji z toho, že to byla ona, kdo tě vyhodil z okna. Správně jsem odhadl její přehnanou reakci. Samozřejmě jsem hodně riskoval. Jess mě chtěla stejně, jako jsem já chtěl tebe. Takže proto mě chtěla zabít. Náhoda mi zachránila život. Spadlo akvárko přímo na Jess.“

Bella se začala pekelně proklínat. Ona pomohla vrahovi!

„Takže jsem odstranil jeden problém. Když jsem byl v nemocnici, přemýšlel jsem, že tě možná dorazím, ale nakonec jsem to neudělal. A když ses probrala, řekl jsem si, že ti dám druhou šanci. Ale ty ses absolutně nehlásila. Tak jsem dal dohromady nový plán. Dal jsem se dohromady s Lauren. Ze dvou důvodů. Abys začala žárlit a nakonec bychom konečně skončili spolu. A taky proto, abych zjistil, co ví. Po tom, co jsem poslal Jess do blázince, se mi vyhýbala. Myslel jsem si, že to ví. A dnes se mi to potvrdilo. Ta mrcha mě vylákala sem, do školy, aby se mi pomstila za Jess. A patrně i za tebe.“

„A pak ses objevila ty. Musel jsem začít jednat rychle, aby ti Lauren nevyzvonila, co jsem udělal, ale vlastně jsem to nemusel dělat, protože jsem ti to stejně všechno teď řekl. A tak jsem ji zabil. Když mě neměla ráda a místo toho mě chtěla zabít, tak za to musela zaplatit.“

Belle se chtělo zvracet ještě víc než předtím. Vyčítala si to. Kdyby sem nechodila, tak by Lauren žila a ten mizera Mike by možná byl mrtvý. Dokázala ze sebe dostat jen jedinou otázku. „A co Kim?“

„Kim? Kdo to je?“ zarazil se Mike.

„Tak holka, cos ji shodil z útesu,“ vysvětlila.

„Kim? Tak se ta holka jmenovala? Vzpomínám si… Byla moc hezká, potkal jsem ji právě na tom útesu. Taky nechtěla…“ Mikovy oči se zaleskly.

Mikovi se v té chvíli v mozku znovu přehrála ta scéna. Pamatoval si na ten víkend téměř dokonale.

Nebyl to hezký den. Temná mračna zatahovala oblohu, zjevně se schylovalo k bouři. Ale pršet začalo, až když dorazili s přáteli do La Push.

Mikovi se však nálada zamlouvala. Jakoby už od rána cítil, že se něco stane.

Rozdělili se. Skupinka se šla podívat do městečka, další se procházeli po lese. On se od druhé skupinky po chvíli odtrhl a rozhodl se vylézt na útes.

Stála tam dívka, velmi krásná; štíhlá, vysoká. Temné vlasy jí ve větru vlály.

Atmosféra toho okamžiku byla neuvěřitelná. Bouření vln pod nimi tomu dodalo lesk.

Mike se k ní přiblížil. Nechtěl ji vylekat, ale stalo se. Surově ji popadl, stále okouzlen její tváří, chtěl ji políbit.

Začala vzdorovat. Snažila se křičet, ale přes vlny nebyla slyšet. Držel ji pevně za ruce. Byla tak živá.

Vzrušovalo ho to.

Nohy však měla volné a pořádně ho nakopla.

Rozzuřilo ho to.

Rudý vzteky se neudržel a strčil do ní.

Dívka se neudržela a spadla do rozbouřeného moře. Její tělo vyplavilo až následující den.

Mike se jen nešťastně podíval přes okraj a odešel.

Nikdo si jeho odchod s jejím pádem nikdy nespojil.

Bella raději mlčela, protože Mike vypadal silně zamyšleně. Ale když se jeho oči znovu zaostřily, překonala všechen hnus a promluvila. „Miku?“

„Ano, Bello?“ řekl Mike, stále trochu nepřítomným hlasem.

„Jsi ten největší, nejhnusnější mizera na světě!“ zakřičela.

„Ale no tak, zpomal,“ usmál se Mike. „V téhle chvíli si nemůžeš tak otvírat pusu, zlatíčko.“

„Neříkej mi zlatíčko,“ ohradila se rychle. Věděla, co Mike chce udělat. A co z toho plyne pro ni. Mike nebo smrt. Jednoznačně smrt.

„Mám pro tebe nabídku. Vlastně podobnou, jakou pro mne měla tehdy Jess. Počkej, jak to přesně řekla? Ano… Budeš moje holka, nebo tě zabiju!“

Edward se na scéně objevil ve chvíli, kdy ucítil smrt. Cítil krátkou přítomnost duše v jejich světě. Duše se zhmotnila do mladé dívky se světlými vlasy. Najednou se objevilo světlo a Lauren pohltilo. Zmizelo.

Edward ani nemohl vyjádřit slovy, jak té duši záviděl. Taky by rád pokračoval dál. Ale teď se na to tolik nesoustředil, protože scéna před ním, kde hlavní role hráli Mike a Bella, nabyla velké důležitosti.

Edward sledoval, jak Mike vše vysvětluje a mrzelo ho, že nemůže tomu mizerovi pořádně namlátit.

Ale nějak musíš zakročit, řekl si ve chvíli, kdy Mike dal Belle na výběr ze dvou možností; Mike nebo smrt.

Už se chystal svou myslí vytrhnout Mikovi nůž z ruky, ale zastavil se, protože Bella provedla něco neskutečného, kvůli čemu začal pochybovat, zda to je vůbec ona.

Copak Bella umí karate?!

Bella se zhnuseně dívala na Mikův obličej. Nemohla přemýšlet. Ale cítila, že se musí jednat, jakkoliv.

To, co Bella udělala, bylo velmi bláhové, takže mohla být ráda, že jí to nevyšlo. Věděla, že chce zemřít. Tu myšlenku si jednoznačně ujasnila. Viděla před sebou nůž. Trhla rukou směrem k němu, aby se zranila.

Jenže její odhad vzdálenosti byl naprosto špatný. Každopádně výsledek byl, že vypadala, jako by již roky navštěvovala kurzy bojového umění. Obratně vyrazila Mikovi nůž z ruky, který, stejně jako Lauren, vyletěl otevřeným oknem ven.

Mike téměř ani nestačil zamrkat.

„Co… to?“

Bella na tom byla podobně. Věděla, že je neobratná, ale něco takového se jí ještě v životě nepovedlo.

Mike se otřepal jako první. „Myslím, že jsi právě ukázala, že o mě nestojíš!“

Bella stačila postřehnout jen zlověstný záblesk v Mikových očích a pak cítila, jak se jeho ruce obmotaly kolem jejího krku a palce přitlačily.

Její dýchací cesty se uzavřely.

„Nechtěla´s, tak za to zaplatíš, jako ty ostatní!“

Bella se pokusila vzdorovat, mlela sebou, ale věděla, že to nemá smysl. Vzpomněla si taky na Alicinu vizi, která se jí teď musela rozzářit jako vánoční stromeček.

Uvolnila se. Vítala smrt s otevřenou náručí. Celý život jí neproběhl před očima, tedy alespoň ne celý. Uvědomila si, která část jejího života byla nejhezčí. Byla to ta, kdy byla téměř po smrti a s Edwardem.

Jako by se její srdce rozehřálo a bolest, kterou neustále kolem něj cítila, zmizela.

Edwarde, miluju tě!

Předchozí kapitola -------------------------------------------------------------- Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Brána smrti - 22. kapitola: