Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Božská Bella 8. kapitola

28.09.2011 (09:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2431×

8. kapitola

Ozářila nás vlna světla. Projela mnou vlna tlaku, jako bych se měla rozskočit na milióny částí, automaticky jsem rukama zakryla bouličku. Artemis pozorně sledovala každý můj pohyb, a pak se její pohled zastavil na mém bříšku a překvapeně vyvalila oči.

Ares mi podal bílý plášť, abych s ním zakryla mé roztrhané a špinavé oblečení. Vděčně jsem se na něj usmála. Nikdy jsem ho neměla ráda a i ani on mne neměl moc v lásce, ale i tak mi pomáhal, když jsem potřebovala.

Pomalým krokem jsme prošli honosnou, křišťálovou bránou a objevili se na náměstí. Všude kolem chodily duše zesnulých, které po nás zvědavě pokukovaly. Nebylo moc obvyklé, že se téměř před branami paláce bohů zničehonic objeví tři bohové, kteří stejně na ulicích témeř nikdy nejsou vidět. Tohle jsem na bozích neměla ráda. Neuvěřitelně se povyšovali, dávali znát svou moc tak, aby se každý rozklepal, jen když se uráčí obrátit na něj svůj zrak. Nevím, co se ve mě změnilo, ale už jsem si nepřipadala jako jedna z nich. Předtím jsem byla zaslepena božstvem, nic jiného jsem nikdy neznala. Teď jsem myslela jinak, nebyla jsem ovlivněna nátlakem bohů. Možná je to jeden z důvodů, proč nechtěli, aby bohové chodili na zem. Báli se, že by unikli z jejich řetězů, ale na to už bohužel bylo pozdě. Odmítám se k nim znovu přidat. Už nejsem jedna z nich!

Vzdorovitě jsem vztyčila bradu a vešla, společně s mým doprovodem, do paláce.

Chodbami se nesly naše kroky. Ti, které jsme míjeli na chodbě, na mě vyjeveně zírali a šeptali si. Kdo ví, co o mně bohové roznesli. Nazvali mě zrádcem, vyvrhelem, nebo zločincem? Zastavili jsme se u mohutných dveří a já naprázdno polkla. Za těmi dveřmi zasedává božská rada. Za těmi dveřmi budu smlouvat o můj život.

„Bohyně Isabella žádá o přijetí," ozvalo se slabě.

Zaťala jsem pěsti a zhluboka se nadechla.

Otevřely se dveře a naše trojice vstoupila do obrovské místnosti. Byla to rozhlehlá místnost ve tvaru kruhu, obvod místnosti byl vytvarován do jakýchsi tribun, které teď byly zaplněny božstvem v bílých pláštích. Přímo naproti mně stál trůn a na něm seděl Zeus a ostražitě mě pozoroval. Vydechla jsem. Už velice dlouho jsem ho neviděla, nepřekvapilo by mě, kdyby si mě ani nepamatoval. V jeho očích však bylo mnoho pocitů, ale zmatenost ani v nejměnším případě.

Vzdorovitě jsem zvedla bradu a hrdým krokem vešla doprostřed síně. Tribuny se hlasitě rozšuměly, když mne spatřily. Samozřejmě, to já byla ten vyvrhel.

„Bohyně Isabella se dopustila hned několika trestných provinění. Přes přísný Diův zákaz sestoupila na Zem, kde se i s bohem Amorem schovávali. I přes nátlak bohů se odmítala na Olymp vrátit. Vyhlašuji zasedání o potrestání bohyně Isabelly," promluvil bůh, stojící po pravici Dia.

Když domluvil, všichni v síni se začali překřikovat. Někteří navrhovali mé propuštění, někteří pár desetiletí ve věznici, a někteří požadovali mou smrt. Jen tak jsem tam stála a pohledem se snažila zachytit někoho známého. Zahlédla jsem Afroditu, jak se na mě usmívá a v rohu místnosti viděla i Nyx. Ta se na mě mračila a nesouhlasně vrtěla hlavou.

„Zabijte ji! Nemá na Olympu místo! Nepatří mezi bohy!" křičeli už trochu jednohlasně.

Je mi jedno, co se stane se mnou, ale nesmí mě zabít dřív, než porodím to malé. To je má jediná vzpomínka na Edwarda. Edwardovo dítě si nezaslouží, aby bylo popraveno díky jeho nezodpovědné matce.

„Jsem těhotná," šeptla jsem. Nikdo mi však nevěnoval pozornost.

„Jsem těhotná!" křikla jsem do rušné síně s hrdě vztyčenou hlavou.

Celá místnost okamžitě zmlkla, všichni na mě hleděli a následovně se rozjela další vlna.

„Ticho!" zahřímal hluboký hlas síní. S trhnutím jsem se za ním otočila. Vyvalila jsem oči, když jsem uviděla stojícího Dia, jak si znechuceně prohlíží božské osazenstvo.

Zeus svůj pohled obrátil na mě a nepatrně se pousmál.

„Isabello, opravdu jsi těhotná? S kým, mé dítě?"

„S upírem," řekla jsem a všichni opět zalapali po dechu.

I Zeus na mě vyvalil oči.

„S upírem? Jak k tomu došlo?"

„Zamilovala jsem se," řekla jsem jednoduše a rukama ochranitelsky objala bříško.

„Mohu?" zeptal se opatrně Zeus a poukázal k mému bříšku.

Na chvilku jsem zaváhala, ale pak jsem opatrně přikývla.

Všichni v síni mlčeli a netrpělivě pozorovali dění před nimi.

Zeus ke mně opatrně došel. Já si nesměle vyhrnula tričko tak, aby byla zřetelně vidět boulička na mém bříšku.

Zeus omámeně vydechl, a pak se dotkl malé vyboulinky.

To malé, jakoby se nadšeně zavrtělo. Ne, to nemůže bý možné! Chápu, jsem bohyně, ale ani u bohů to přece tak rychlé být nemůže! Ach jo, nesnáším magii!

„To však celou věc mění. Isabella nesmí být popravena! To dítě, které nosí v lůně, je naplněním věštby! Tomu dítěti ani jeho matce se nic nesmí stát!" pravil Zeus a pohledem zpražil celé osazenstvo.

„Ale co její prohřešky?" zvolal nějaký bůh, kterého jsem ani jménem neznala.

„Isabella se nesmí už nikdy vidět s jejím milovaným upírem, musí už navždy zůstat na Olympu a když se pokusí znovu utéct, bude uvržena k Hádovi jako jeho nová manželka," řekl a smutně se na mě zadíval.

„Zasedání skončilo," řekl a stále na mě zíral. Bohové se pomalu začínali odebírat k východu a postupně všichni odešli.

To jsem však nevnímala, hlavou mi běhala pouze Diova slova. „Isabella se nesmí už nikdy vidět s jejím milovaným upírem..." Už nikdy nevidět Edwarda...

„Die, děkuji za vše, co jsi pro mě udělal. Vážím si tvé pomoci," řekla jsem s patřičnou úctou.

„Pro tebe vše, mé dítě." Při tom oslovení jsem sebou cukla. Nikdy! Absolutně nikdy se mnou v soukromí ani nepromluvil a teď mi zachránil život a bere mě za svého potomka?! Co se to, sakra, stalo?!

„Jak je to s tím tvým upírem?" zeptal se.

„Miluji ho... A on mě, ale mám o něj strach."

„Proč?"

„Mám takové tušení, že asi tuší, co jsem, a že se mě vydá hledat, jenže přitom vím, že kdyby se tady objevil, tak ho zabijete. Věděl by příliš."

Na to se Zeus rozesmál.

„Ty si myslíš, že by měl takovou kuráž, aby o tebe bojoval s bohy? Isabello, je to muž, zapomene na tebe dřív, než se naděješ. Teď trápíš jen sama sebe. Musíš na něj zapomenout."

Zamračila jsem se a sjela Dia naštvaným pohledem.

„Ty si myslíš, že pro něj nic neznamenám? To se pleteš! On mě najde!" sykla jsem vzdorovitě, i když jsem o tom dost vážně pochybovala. Přece jen - byl by blázen, kdyby chtěl bojovat s bohy, ale co když přece jen.

Zeus se ušklíbl.

„Tak dobrá, uzavřeme dohodu. Když se tady ten tvůj upír ukáže, dám vám i vašemu dítěti svobodu. Když však ne, vezmeš si Háda, a to bez protestů a tvé dítě vychovám a vycvičím já," pravil a měřil si mě pohledem. Zalapala jsem po dechu.

„Copak? Bojíš se, že ten tvůj upír nedorazí?" zeptal se posměšně Zeus.

„Dohodnuto, ale uděláš-li něco tomu dítěti, slibuji ti na mou božskou čest, že tě najdu a zničím!" zavrčela jsem. Zeus se zasmál a odcházel směrem ke dveřím. Než zmizel za rohem, ještě se otočil.

„Jo, a Bello, vítej doma," řekl a odešel. Povzdechla jsem si. Doma... Tak tohle můj domov rozhodně není. Pomalu jsem se zvedla a odešla do svého pokoje. Vypadalo to tu absolutně stejně, jako jsem to tady nechávala.

Povzdechla jsem si a přistoupila k oknu. Tam někde je Edward, co teď asi dělá?

Když vtom mi někdo zakryl pusu a jeho ruka ztlumila moje vyděšené vypísknutí.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Edward:

Monstrum... Kdo by tě mohl milovat... Monstrum... Tahle slova mou hlavou běhala stále dokola. Bella byla jediná divká, kterou jsem kdy miloval. Byl jsem přesvědčený, že to cítí stejně. Ale pak... V jednu chvíli jsem prožíval tu nejkrásnější chvíli na světě a v druhé chvíli mi docházela její slova mrazivé reality. Přesto všechno měla pravdu. Ona byla absolutně nádherná, inteligentní, zábavná, tajemná a já? Já byl jen monstrum... Miloval jsem ji víc, než cokoli na světě. Ona byla můj jediný důvod mé existence a přesto i mou zkázou. Co mám teď dělat? Nechtělo se mi vracet se za rodinou, prostě jsem potřeboval být sám alespoň do té doby, než se trochu vzchopím. I když nepředpokládám, že se to vůbec někdy stane.

Posledních pár hodin se ptám proč! Proč mi to udělala? Ale především, co to bylo tenkrát s jejíma očima? Jakoby to vůbec nebyla ona. Dívala se na mě tak nějak zvláštně. Bylo v ní něco zvířecího, neuvěřitelně přitažlivého, ale zároveň neuvěřitelná vlna moci. Připadal jsem si pod váhou jejího pohledu tak bezmocně. Ona byla něco víc. Tušil jsem to, ale nikdy by mě nenapadlo, co by to mohlo být. Skládal jsem si každé její slovo, každý náznak, nebo jakoukoli zvláštnost. S ničím podobným jsem se za svou existenci nikdy nesetkal. Je možné, že kromě upírů, vlkodlaků a měničů, může na tomto mrňavém světě pobíhat nějaká další rasa? Ale to by o tom přece jen byly nějaké záznamy. Co to bylo?! Co je vlastně Isabella zač.

Bezcílně jsem se potuloval lesem a přemýšlel, když najednou jsem si všiml zahalené postavy opírající se o kmen stromu. Postava byla zahalena podobným černým pláštěm, jaké nosí Volturiovi.

„Rád tě znovu vidím, Edwarde," ozval se mužský hlas.

„Eriku? Co ty tady děláš? Myslel jsem, že jsi odešel."

„A taky jsem se vrátil a prosím, neříkej mi Eriku, oba víme, že tak se nejmenuji," řekl a přistoupil ke mně blíž. Dělily nás sotva dva kroky.

„Jaké je tvé skutečné jméno?"

„Přemýšlej, Edwarde. Už mnohokrát jsi to jméno slyšel, copak si to nepamatuješ?"

„Slyšel jsem ho?"

„Samozřejmě, mé pravé jméno je Amor," řekl hrdě.

„To přece je jméno z té vaší hry."

„Hry? Ach, kéž by. Tohle není hra, ani jedno jediné slovo nebyla hra. Žiješ ve světě, kterému nevelí vláda ani prezident. Tomuhle hnusně zkaženému světu vládnou bohové!"

„Bozi? Chceš mi snad namluvit, že ty jsi bůh? A Isabella je tím pádem..."

„Bohyně," doplnil mě. S tím už jsem se naplno rozesmál. Ten chlap byl šílenec. Vždyť to je absurdní.

„Dovol, abych ti pokazil tvou dětskou představu, ale bohové neexistují," smál jsem se čím dál tím víc.

„Věřil bys snad, že existují upíři? Nebo vlkodlaci? Věřil bys, že někdo může umět číst myšlenky, nebo vidět do budoucnosti? Ty tušíš, že tohle je svět plný magie. Vždycky byl a vždycky bude. Smiř se s tím, každičké slovo, které kdy Isabella řekla, byla lež. Každičký její pohled byl plný lží. Co všechno ti nalhala? Když odcházela, nepřipadala ti jiná? Nikdy jsi ji takovou neznal, že?"

„Jak víš, že odešla?"

„Vlastní zdroje. Jde o to, že k tobě nikdy nic necítila, zatímco ty jsi byl připraven dát jí celý svět, co udělala ona? Lhala ti, lhala ti každičkou sekundu, co jste byli spolu."

„Bella je bohyně?" zeptal jsem se ohromeně. Asi jsem se musel zbláznit. Tohle se mi jen zdá!

„A víc než to, je dcerou Dia a Nyx. Předpokládám, že víš, kdo ti dva jsou. Jedni z největších elit bohů. Bohužel Nyx to nějakou dobu táhne za tu temnou stranu. No, je vidět, že její dcera podědila velice slušně. Dovedeš si představit tu neuvěřitelnou dávku moci? Už asi tušíš, proč po ní Voluriovi tak touží a proč se ji bohové snaží ochránit. Ta holka by pro ně znamenala okamžitou zkázu. Naštěstí, Bella je trochu vzpurnější povahy, nedokáže se smířit s tím, že by byla na doživotí jako v kleci, a to nahrává mně."

„Tobě? Co ty máš z toho, že po Belle jdou Voluriovi? Vždyť ty jsi bůh. Znamenalo by to skázu i pro tebe.

„Tak to se mýlíš. Před nějakou dobou jsem přišel na to, že hrát za tu druhou stranu je mnohem zábavnější. Mnohem rychleji se dostaneš k moci. A navíc, teď mám v moci i Voluriovy. S jejich pomocí můžu samotného Dia dostat na kolena, aby mne žádal o slitování. A s Isabellou mám také své plány. Nejdřív zaplatí za bolest, kterou mi způsobila, a pak bude navždy má."

„Ty víš, že ti Bella nikdy patřit nebude! Nepřinutíš ji k tomu."

„Věřím tomu, že skrze tebe se bude vyjednávat velice snadno. Udělá vše, co jí řeknu, a když i ty na ni nebudeš působit, myslím, že se bude chovat mnohem líp, když půjde o její dítě."

„Dítě?! Bella má dítě?!"

„Ještě ne, ale počkej tak tři dny, maximálně týden a bude mít."

„Ty s ní chceš zpodit dítě?!"

„Hmmm, velice zajímavá představa, ale ne. To si necháme na potom, teď jde o dítě, které už čeká."

„Čí je to dítě?"

„To by si snad měl vědět ty nejlépe, ne?"

„Proč já?"

„Ach, vy upíři jste tak nechápaví. Řeknu to jinak, Bella čeká dítě s tebou," řekl a já překvapeně vydechl.

„Cože?!"

„Je to tak a právě po Belle a tom malém spratkovi teď jdou všechny mocnosti světa. To dítě je něco neuvěřitelného. Matka zřejmě nejmocnější bohyně a otec upír? To jsme tu ještě neměli. Navíc věštba, ve které se píše, že Bellino dítě bude mít moc  k sobě svázat všechny bytosti na tomto světě a vytvořit tak jeden nepřemožitelný celek. Díky tomu dítěti bychom mohli ovládnout svět!"

„Ty jsi blázen!"

„To je dost možný, ale s tím ty nic nenaděláš."

„Kam mě chceš vzít?"

„Kdo si počká, ten se dočká. Moc keců, máme trošičku skluz. Vyrážíme, Romeo. Tvoje Julie už čeká," řekl a než jsem stačil cokoli udělat, přiskočil ke mně a chytnul mě za ruku. V tu chvíli nás obklopil černý kouř a já cítil, jako bych se měl rozpadnout na milióny kousků.

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Božská Bella 8. kapitola: