Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 5.kapitola - Excuse

bye bye my friend by jitule

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolestný konec... a nový začátek - 5.kapitola - ExcuseŠtěstí je jenom sen, bolest je skutečná... Jak Bella vyřeší situaci z předešlého dne? A proč se zhroutí?

31.12.2010 (11:00) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1289×

EDIT: Článek neprošel korekcí

To, co se stalo včera, byl obrovský omyl. Nemělo se to stát. Ale i přes rozhořčení, které jsem vnímala, moje rty stále žhnuly tou nespoutanou horkostí.

Po tom, co jsem utekla předešlého dne do pokoje, našla jsem si na netu potřebné informace a pokročila tak ve svých plánech. Taky se mi podařilo dobalit tašku a teď zbývalo jenom sbalit peníze. Naštěstí jsem si už asi dva roky dávala část peněz z brigád a narozenin stranou, takže by to neměl být problém.

Přešla jsem pokoj a otevřela horní zásuvku prádelníku. Vzadu byla falešná přepážka, do které stačilo víc šťouchnout a povolila. Nahmatala jsem igelitový pytlík a vysypala obsah na postel.

Dohromady to dělalo víc, než jsem doufala. I přesto mi byl jasné, že bude lepší vzít si na svůj „útěk“ co nejvíc peněz. A tak jsem postupně probrala staré peněženky, batohy a kabelky.

Neměla jsem nejmenší tušení, na jak dlouho jedu pryč. A v případě nouze bych mohla vybrat nějaké peníze ze spoření.

Odjezd je naplánovaný na zítra, protože si myslím, že čím dřív, tím líp. Než opustím Forks, potřebovala jsem ještě něco zařídit. Vyšla jsem tedy ze svého pokoje a zamířila po schodech dolů. Charlie seděl v obýváku a sledoval zápas baseballu.

„Tati, chci se ti omluvit,“ spustila jsem hned ve dveřích. Překvapeně otočil hlavu mým směrem a zadíval se na mě.

„Bells, už se tím netrap, to nevadí. Vím, že ti není poslední dobou moc dobře.“ Mlčky jsem došla k němu a objala ho. Zaskočilo ho moje gesto, nicméně objetí mi rozpačitě oplatil.

Hlavou mi prolétla myšlenka, že tohle je nejspíš naposledy, co ho objímám.

„Mám tě ráda,“ řekla jsem a pomalu se od něj odtáhla. Došla jsem do předsíně, z věšáku sundala kabát a popadla klíče. Jakmile jsem vyšla před dům, podjely mi nohy a já sebou sekla o zem.

„Zatracenej led!“ vylétlo z mých úst a já se přitom sbírala ze země. Byl sice skoro březen, sníh se však zdál být vytrvalý, což mi dělalo problémy a taky modřiny.

„Auvajs,“ cestou k náklaďáčku jsem si třela naražený bok. I přes drobné potíže s místy namrzlou silnicí, se mi podařilo dojet bez újmy na zdraví do rezervace. Teď byla přede mnou ta těžší část.

Odhodlaně jsem vystoupila z auta a dávala si záležet na tom, aby mě opět nezradily vlastní nohy. Naštěstí ten, za kým jsem přijela, nebyl daleko. Stačilo jít jenom kousek po příjezdové cestě. Jacob klečel s nářadím vedle napůl sestavené motorky a soustředěně si prohlížel spousty součástek.

Nervózně jsem přešlápla na místě. Nenapadalo mě, jak začít.

„Ehm… Jacobe?“ hlesla jsem. Ani nevypadal překvapeně, když se ohlédl.

„No, Bells?

„Přišla jsem ti to vysvětlit. Chci říct, že to bylo-“

„Nedorozumění a lituješ toho, že se to stalo,“ přerušil mě hořkým hlasem.

V tu chvíli mi bylo strašně. Ohromně jsem Jacoba, mojí nejbližší osobu, zklamala.

„No, ráda bych se vrátila k našemu původnímu přátelství.“

„Neví, jestli to ještě jde. Netuším, jestli to, co se stalo, půjde jen tak přejít.“ Jakeova odpověď mě zaskočila. Myslela jsem, že se k tomu postaví líp.

„A co tedy hodláš dělat?“

„Musím o tom chvíli přemýšlet, potřebuju ten včerejšek vstřebat.“ Říkal to tak klidně. Jenže já nemám tolik času, nemůžu čekat, než si něco promyslí.

„Zítra odjíždím. A nemám tušení, jak dlouho budu pryč.“ Z mého hlasu doslova čišela netrpělivost.

„Kam se chystáš odjet?“

„Záleží na tom?“ vrátila jsem mu otázku.

„Asi ne.“ Bylo znát, že to vzdal. Jeho vždycky zářící oči náhle pohasly.

Pár minut jsme na sebe mlčky zírali. Snažila jsem se uložit si jeho podobu hluboko do paměti. A až mi bude nejhůř, zkusím si na něj vzpomenout. Vlastně jsem si vytvářela jakési vzpomínkové album v myšlenkách. Bude mi opravdu chybět. Ani neví, jak moc. Mám ho ráda jako přítele, který je vždycky ochotný pomoct, ne jako milence. Doufám, že se třeba jednoho dne budeme moct vrátit k přátelství.

Tohle jeho zklamání mě ničilo. Jako kdyby jeho pocity byly i mými. Možná proto bylo tak nepředstavitelně těžké mu ublížit. I když jsem mu nechtěla působit bolest, to ani náhodou. Jenže kdybych tu zůstala, časem bych to stejně nezvládla. Takže proč to protahovat? Stejně by na můj odchod jednoho dne došlo. Udělám to radši rovnou.

„Tak já půjdu. Snad se ještě někdy uvidíme.“ Musela jsem odejít, ale nechtělo se mi. Věnovala jsem Jakeovy poslední pohled a vydala se zpátky k náklaďáčku.

Chvíli jsem jen tak seděla uvnitř, opřená hlavou o okýnko. Začala mi být zima, proto jsem otočila klíčkem v zapalování a do burácení motoru zašeptala: „Už teď se mi stýská, Jakeu.“ A rozjela jsem se k domovu. Domov. Jak zvláštní, že za několik málo hodin už nebudu mít právo říkat tohle slovo. Od svého domova budu neskutečně daleko. Náhlý smutek z mého odchodu z Forks mě vyvedl z míry.

Rozrušená jsem zaparkovala před domem a bezmyšlenkovitě si to zamířila rovnou k lesu. Ještě naposledy se chci podívat na to místo. Snažila jsem se jít rychlým tempem a přitom dávat pozor na zlomyslné kořeny stromů. Než mě nohy donesly na tu malou mýtinu, podařilo se mi upadnout pouze čtyřikrát a jednou se mi klopýtnutí dokonce podařilo vybrat. Byla jsem na sebe pyšná.

Přišlo mi, že se tady snad zastavil čas, že všechno je stejné, jako když jsem tu byla naposledy. Klesla jsem na kolena. Tíha vzpomínek mě donutila prohnout se v zádech, čímž jsem se ocitla vleže na zemi. Přitáhla jsem si kolena k bradě a nechala vzlyky otřásat mým tělem.

Tohle bylo naposledy na dlouhou dobu, kdy jsem si mohla dovolit být takhle slabá a plakat.

Nesnáším ho za to, jak mi ublížil, nemůžu si však pomoct a stále ho miluji. A myslím, že nikdy nepřestanu.

Pokud se vám povídka líbila, zanechte prosím komentář. Budu ráda i za konstruktivní kritiku. Vaše názory mi pomáhají se zlepšovat a dodávají mi chuť a inspiraci do psaní. ;) Díky, s láskou, Vaše Zoey

 

< - * - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 5.kapitola - Excuse:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře