Má-li být láska úplná, musíme prožít její počátek, rozkvět i umírání. K plnosti lásky patří i její tragédie... Co probudilo Bellu? A co bude následovat?
26.12.2010 (14:15) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1713×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Moje nejtemnější obavy se naplnily. Jak se to jenom mohlo stát? Naštěstí, Charlieho přišli navštívit quiletští, takže se nestalo nic ještě horšího.
To bych už opravdu nepřežila. A obzvlášť takhle za sebou. Ne, to bych prostě nevydýchala.
Když vás opustí milovaná osoba, víte, že někde žije šťastný život a to pomyšlení většinou pomáhá. Ale smrt je naprosto jiný případ. V lepším případě zbude v srdci prázdné místo. V tom horším, prázdné místo zaplní nepřekonatelný smutek.
Když jsem zaslechla hluk a výkřiky z přízemí, cítila jsem jak se Jacobovo tělo napnulo, a o necelou vteřinu později se vymrštil z postele. Křikl na mě jenom: „Nikam nechoď!“ a po těchto krátkých slovech vyběhl na chodbu ke schodišti a nechal mě zmatenou sedět v pokoji na posteli.
I přes Jakeův příkaz jsem se tiše zvedla a došla k zábradlí u horní části schodiště. Zezdola bylo slyšet rozzuřené výkřiky a prudké nárazy nábytku.
A v té směsici zvuků jsem zaslechla jeden nezaměnitelný zvuk. Skřípění. Jenom jedna bytost může vydávat takový zvuk. V mojí teorii mě pouze utvrdil ohnivě rudý záblesk. Konkrétně, vlasy barvy plápolajícího ohně. A já znám také důvod její návštěvy. Pomsta. To je její cíl, její touha.
Srdce mi začalo bušit o dost rychleji. A pak jsem si vzpomněla na Charlieho.
Doufám, že je v bezpečí. Tahle myšlenka mi naprosto zaplnila hlavu. Snažila jsem se opatrně vyklonit přes zábradlí. Spatřila jsem smečku vlků. Pohledem jsem hledala pouze jediného vlka. Ten pro mě totiž znamená nejvíc. Konečně se mi podařilo ho zahlédnout, trochu si mi ulevilo. Znovu mě znepokojil fakt, že nikde nevidím Charlieho.
To ne, musí být v pořádku. Opět jsem v duchu panikařila. Pak jsem uviděla postavu s ohnivými vlasy běžící k domovním dveřím. Nepodařilo se mi rozpoznat detaily, protože Victoria běžela upírskou rychlostí. Připadala mi spíš jako šmouha. Její vlasy bych však poznala kdekoliv.
Vlkodlaci se dlouhými skoky vydali za ní. Z jejich hrdel uniklo rozzuřené vrčení, občas se ozvalo děsivé zavytí. Všichni se prohnali domovními dveřmi.
Když jsem se rozhlédla po části obýváku, kterou mi bylo přes zábradlí umožněno spatřit, vyděsilo mě to. Místnost vypadala jako po výbuchu. Rozdrápaná křesla, převrácené květiny a celkově hrozný binec.
Šla jsem se podívat na napáchané škody víc zblízka. Cestou jsem si dávala pozor, abych nešlápla na některý střep. I kuchyně vypadala poničená, obývák však dopadl opravdu nejhůř. Z průzkumu mě vytrhla něčí ruka na mém rameni. Srdce mi vynechalo asi dva údery.
„Bells, měla jsi zůstat v pokoji. Mohlo se ti něco stát,“ pronesl Jacob lehce vyčítavým tónem.
Ulevilo se mi. Čekala jsem, že mě přišla zabít Victoria. Ignorovala jsem Jacobovu výčitku.
„Kde je Charlie?“ zeptala jsem se.
„Je v pořádku. Hlídka v lese poblíž domu nás včas informovala, ale nestačili jsme už tý pijavici zabránit, aby se dostala do domu. Sice se nám jí nepodařilo chytit, ale snad jsme jí aspoň vyděsili. A Charlie se brzy vrátí. Do té doby, bychom to tu měli uklidit.“ Skepticky se rozhlédl kolem. Potom dodal: „Aspoň trochu,“ rošťácky se ušklíbl.
Do místnosti přicházeli ostatní Jakeovi přátelé ze smečky. Podle pokynů od Sama začali s úklidem obýváku. Během pár minut dorazila i Emily, aby také pomohla dát všechno do pořádku.
Všichni jsou tak obětaví a hodní, proběhlo mi hlavou. Rozhodla jsem se taky pomoct, když jsem se však omylem řízla o sklo z rozbitého rámečku, přišel ke mně Jake.
„My to zvládneme, dojdi si pro náplast a pokus se při tom nezranit ještě víc,“ uchechtl se svému vtipu na můj účet a vrátil se k práci. Vím, že to nemyslel zle, je už prostě takový.
A tak jsem si zalepila škrábnutí a sedla si do rohu obýváku. Sledujíc ostatní jsem přemýšlela.
Uvědomila jsem si, že takhle už to dál nepůjde. Prázdno v mojí duši je příliš velké. Ta propast je moc hluboká, nesnesitelně to bolí. Nechci svým blízkým odebrat šanci na spokojený život. Protože se mnou to půjde pouze z kopce, jinak to nevidím. Možná potřebuji získat odstup. Možná si jednoho dne řeknu, že to dopadlo ještě docela dobře.
Další věcí je to, že jsem terčem Victoriina hněvu. A co když při tom, co bude lovit mě, zabije někoho, na kom mi záleží? Životy mojí rodiny a přátel jsou pro mě daleko cennější, než ten můj.
V tuto chvíli jsem viděla pouze jediné řešení. Bude to jedna z nejtěžších věcí, které jsem doposud v životě udělala. Bude to bolestivé. Nicméně víra v to, že můj čin pomůže udržet moje blízké naživu, mě hnala dál. Přesně tohle jsem potřebovala. Vědět, co udělám jako další krok.
A především – pomoct mým nejbližším.
Vím, že budou v pořádku. A to mi naprosto stačí.
Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 3. kapitola - Unexpected guest:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!