Čas je to, co brání věcem, aby se staly všechny naráz. Bella si potřebuje ujasnit, co vlastně chce, ale není to vůbec jednoduché. Carlisleův telefonát bude také velmi zajímavý, na povrch vyplynou nečekané skutečnosti. A ke konci se dočkáte i pohledu Matta, který má také pár děsivých tajemství. Ale na jejich odhalení si ještě budete muset počkat.
08.05.2011 (19:15) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1964×
Byla jsem opravdu překvapená reakcí Chrise. Zatímco ostatní se nezmohli na slovo, on ke mně přistoupil a nechal mě, abych zabořila obličej do jeho hrudi. Zavřela jsem oči, jako bych mohla všemu uniknout, objala jsem svou lásku, jako by to bylo naposledy.
Uvědomovala jsem si, že se zachoval ohromně nesobecky, že já ani nejsem hodna takového láskyplného jednání. Protože jsem si říkala, že otisk je přece silnější, než cokoliv jiného. Jak silná byla Chrisova láska ke mně? A jak moc jsem milovala já jeho? Dokázala bych alespoň z poloviny oplatit lásku otisknutému Mattovi? Příliš mnoho otázek a bolestně málo odpovědí.
Odtáhla jsem se od Chrise, abych se mu mohla podívat do očí. Měl v nich vepsané obavy a smutek, ale i přesto všechno mi dával najevo upřímnou lásku. Otočila jsem hlavu k Mattovi, který nervózně přešlapoval co nejdál od všech. Jeho tvář brázdily obavy a bezmezná oddanost.
Povzdychla jsem si. Bylo to příliš těžké. Myslela jsem, že až to všem povím, budu mít víc jasno, ale tápala jsem ještě hůř.
„Jak je to ale možné? Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se vlk otiskl do upíra," ozval se ostražitě Anthony.
Převyprávěla jsem jim znovu všechno, co jsem věděla. Někdy v polovině objasňování ke mně přistoupil Matt blíž. Položil mi ruku na rameno, jako by mi tím gestem chtěl dodat tolik potřebnou sílu. Catherine sotva slyšitelně zasyčela, když se přiblížil.
„Byla bych ráda, kdybyste se pokusili tolerovat přítomnost Matta. On vám neublíží, že ne, Matte?" otázala jsem se nakonec.
„Ne, slibuju, že pokud mě někdo z vás nevyprovokuje, nebudu dělat žádné potíže," potvrdil Matthew.
„Pche, copak sis nevšimnul, že potíže děláš jenom svojí přítomností?" prskla jedovatě Cath. Cítila jsem, jak se Matt napnul, ale stačila jsem ho zarazit.
„No tak, Cath. On za otisk nemůže a já ho tu chci mít," mírnila jsem ji jemně.
„Jestli se ti to nelíbí, tak to nedávej najevo, Catherine. Slyšelas Bellu," přisadila si Beatrice. Byla jsem jí vděčná, že se postavila na mou stranu.
„Fajn, tak to tu nemusím vůbec být, že. Dokud tu zůstane ten smradlavej čokl, tak budu pryč," vztekala se Catherine dál. Zvedla se z pohovky a než kdokoliv stačil něco namítnout, zmizela ven. Wyatt se nejistě taky postavil a potom vyrazil za svou ženou.
„To jsem nechtěla. Moc mě mrzí, že takhle trhám rodinu, možná bych měla odejít," uvažovala jsem nahlas. Vážně mi to bylo líto. S Catherine jsme se nikdy moc nebavily, ale o tom to nebylo. Šlo o to, že Delgadovi patřili k sobě a já jim narušovala jejich klan.
„Catherine je taková odjakživa, s tím si nedělej hlavu. Je prostě výbušná a občas i pěkně protivná. Však ona se zase vrátí," uklidňovala mě Beatrice.
Stejně jsem se kvůli tomu cítila mizerně. Jako by nestačil otisk a láska, teď se budu užírat ještě kvůli Cath. Takhle jsem si upíří život vážně nepředstavovala.
Najednou jsem zaslechla zazvonění mého mobilu. Ještě než stačil dokončit jedno pípnutí, už jsem ho zvedla k uchu.
„Ano?"
„Bello, to jsem já, Carlisle. Právě jsem dokončil hledání v knížkách."
„A našel jsi něco?" Nervozitou jsem skoro poskakovala na místě. Bála jsem se toho, co uslyším.
„Jak se to vezme. V jednom starém svazku o lykantropech a měničích byla zmínka o tom, že otisk do upíra je možný, jenom pokud by měl upír nějaký dar, který by umožňoval mít potomky. Podle té knihy je to nesmírně vzácný jev, který je možné spatřit jednou za několik tisíc let. Psalo se tam o jediném případu, ale žádné podrobnosti. Jen to, že ta upírka zemřela a spolu s ní i otištěný vlk. Bello, dávej si pozor, podle všeho je váš otisk ještě víc zesílený a postupem času budete i v určitém myšlenkovém spojení," dokončil Carlisle. Informací nebylo moc, ale zdálo se, že i to stačilo k tomu, abych se začala vážně obávat.
„To znamená, že mám nějaký dar?" Za tu dlouhou dobu se u mě nic neprojevilo, ani jsem nedoufala, že bych mohla mít nějaké nadání.
„Podle všeho by to měl být nějaký neobvyklý dar, zkusím najít ještě něco bližšího. Hlavně buď opatrná, Bello," požádal mě.
„Děkuju, Carlisle, budu opatrná. Kdybys ještě něco zjistil, tak dej určitě vědět," loučila jsem se.
„Dám, neboj."
Odtáhla jsem mobil od ucha. Ostatní díky svému skvělému sluchu slyšeli to co já. Jindy by mi to připadalo jako určitý zásah do soukromí, ale nyní jsem byla ráda, že nemusím nic opakovat nebo vysvětlovat.
„Omlouvám se, ale půjdu do svého pokoje, abych si všechno srovnala v hlavě," oznámila jsem potichu.
V pokoji jsem sebou plácla o pohovku, která lehce zaprotestovala skřípěním. A tak jsem ležela a hlavou mi pluly myšlenky, které se do mě občas bolestně zabodly svými ostrými hranami. A já se je nesnažila odehnat, nechala jsem je být.
* * *
Matt
Poté, co Bella odešla nahoru, jsem se pro jistotu vytratil taky, nechtěl jsem riskovat další potíže, i když to vypadalo, že mi nechtějí rozsápat kůži na centimetrové kousíčky. Aspoň že tak.
Běžel jsem do lesa, ale nechtěl jsem se proměňovat ve vlka. Ostatní ze smečky na mě měli pifku, protože jsem se otisknul do upírky. Věděli, že jsem to nemohl nijak ovlivnit, ale dávali mi to pěkně sežrat. Hlavně Jesse. Byl nesnesitelný a než jsem utekl za Bellou, pěkně jsme se porvali.
Nechápal jsem jeho nenávist vůči mně, ale teď jsem se tím příliš nezaobíral. Trápil jsem se spolu s Bellou. Chápal jsem, že je to pro ni těžké, až mě upřímně děsilo, jak jsem byl vnímavý vůči jejím pocitům.
A když jsem se nakonec přeci jen proměnil ve vlka, vnímal jsem i šok pár kluků ze smečky. Byl jsem odjakživa považován za všechno, jen ne za citlivého. Když jsem dostal vztek, každý mi radši šel z cesty, protože to zavánělo krvácivým zraněním.
Mojí síle totiž mohli jen těžko vzdorovat, to dokázal jenom náš alfa Kurt. A on jediný mi také rozuměl, nebránil mi v dočasném odchodu ze smečky. Věděl, že se jednoho dne zase vrátím, věřil mi. A to jsem potřeboval.
Stál při mně, i když jsem udělal největší chybu svého života, za kterou budu platit navždy. S tou bolestí se budu budit den co den.
Ani jsem si neuvědomil, že po celou dobu přemýšlení běžím. Prudce jsem tedy přibrzdil, abych to mohl vzápětí otočit a utíkat zase zpátky.
Matte, konečně ses proměnil! vyčítal mi pomocí myšlenek Kurt.
Nebyl čas, omlouvám se.
Před chvílí jsem mluvil se Samem, zastavil se tu, aby mi pověděl tragickou zprávu.
Až teď jsem si uvědomil, co mě tak znepokojovalo po celou dobu. Ze všech myslí jsem cítil stopu zármutku.
O co jde, Kurte? ptal jsem se netrpělivě. Chtěl jsem to už mít za sebou. Vadilo mi, když někdo věděl něco, co já ne.
Zastavil jsem, protože mezi stromy probleskoval dům těch upírů. Někde uvnitř se nacházela moje Bella. A trápila se kvůli mně.
Pamatuješ na šerifa z Forks? zeptal se Kurt.
Jak bych si mohl nevzpomínat? Když jsme byli na návštěvě v La Push, chytali jsme spolu ryby. To se odehrálo krátce po tom, co mě chtěl zabásnout za ničení veřejného majetku. Dodnes jsem přesvědčen o své nevinně. Ta značka zákazu vjezdu se ulomila nějak sama... Ale jinak jsem měl na Charlieho Swana samé dobré vzpomínky, byl to fajn chlap.
Jo, pamatuju.
Byl to taky táta Belly, to jsme zjistili až včera.
Cože? To jsem netušil... Počkat! Proč mluvíš v minulém čase?
Číhal jsem zradu.
Před pár dny znenadání zemřel. Říká se, že příčina smrti byla mrtvice, ale to je oficiální verze. Samova smečka si myslí něco jiného.
Celý les se pode mnou lehce zhoupnul. Charlie je mrtvý. Jak to jenom povím Belle? Bez dalšího slova jsem se proměnil zpátky do lidské podoby a navlékl jsem na sebe šortky.
Vzhlédl jsem znovu k domu. Někde uvnitř je Bella a netuší, že její otec už není mezi živými. Jestliže teď se trápila kvůli otisku, jak bude reagovat na smrt svého otce?
Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 22. kapitola - Anything is possible:
Tahle povídka je prostě fantastická, těším se na pokračování Krásně píšeš, máš mé uznání
máš to príma čekam na další strašne mě zajímá jak to všechno dopadne tak honem přidej další
máš to fajn jen je mi líto že není E+B vím že tam jsi mela víc komentářu naopak ale pro me je klasika E+B.ale i tak to bude zajímavé..
jinak už se těším na další doufám že tam budeš mít aji pohled edwarda.takže honem sem dej další :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!