Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 16. kapitola - Scream

07.03.2011 (11:15) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1485×

Jakmile Tanya ucítila krev, jež mi pozvolna vytékala ze rtu (a také jsem jí trochu vykašlala), přestala se ovládat. Slibovala mi mučivou smrt a nejspíš by za normálních - nekrvácivých - okolností ještě chvíli pokračovala, ale zkrátka se neovládla.

S pološíleným výrazem ve tváři se ke mně nepříčetně vrhla a ledovým prstem přejela přes můj krvácející ret. Trhaně se nadechla vůně mé krve, pak si olízla špičku prstu. Její zorničky se rozšířily, a aniž bych to postřehla, zakousla se do mého pulzujícího hrdla.

Znova jsem pouze bublavě zachraptěla prudkou bolestí, na konci jsem dokonce vydala sípavý, ale zato vyděšený výkřik. Další události se seběhly příliš rychle na to, abych je stihla registrovat přes závoj otupělosti a rudé krve. Sakra, ta kaluž pode mnou je všechno jenom moje krev?

Vnímala jsem především fakt, že Tanya zmizela z mého značně rozostřeného zorného úhlu. Zato přibyla spalující bolest na místě, odkud pila mou krev. Napjala jsem se, abych odehnala ten oheň, což mě donutilo zaječet bolestí, protože tenhle neuvážený pohyb očividně nedělal dvakrát dobře mým polámaným kostem.

Najednou mi nedělalo problém krásně hlasitě křičet, tahle nová skutečnost mě nadmíru potěšila a ihned jsem ji začala s vervou využívat. Hlasitě jsem o sobě dávala vědět, poněvadž jsem nutně potřebovala, aby někdo přišel a uhasil mě.

Doprčic, to mě tu nechají jen tak shořet na popel? pomyslela jsem si rozhořčeně a dál se usilovně věnovala ječení. Byla jsem v tom doopravdy skvělá, možná jsem se měla stát profíkem v oboru křik, jek a spol., myslela jsem si sarkasticky.

Zoufale jsem sebou škubala, jenom aby ty plameny odešly pryč. Dala bych i vlastní život, jelikož jsem opravdu silně pochybovala o tom, že člověk se po smrti smaží v horoucím pekle. Smrt pro mě v tu chvíli představovala spásu.

„No tak! Pojď mě zabít!“ vykřikla jsem. Moje slova byla adresovaná Tanye, nepochybovala jsem totiž, že tam někde je.

„Dělej! To jsi přece chtěla! Dokonči pomstu, zabij mě!“ znovu jsem ječela do prázdna a doufala přitom, že si ta intrikánská blondýna trochu pospíší. Nyní hořelo celé moje tělo. Zmítána ohnivou agónií jsem tloukla zaťatými pěstmi do země pod sebou, nepřestávajíc u toho křičet v ohlušujících výškách.

Tak ráda bych se bývala podívala, co se děje kolem, ale mou mysl ovládala velice reálná představa, že jakmile bych byť jen pootevřela oči, shořely by taky. Takže jsem dál přežívala v rudých plamenech nicoty. Matně jsem cítila, jako bych ztratila pevnou půdu pod svým tělem, avšak nebyla jsem si tak úplně jistá.

Celou mou mysl zaměstnávala pouze bolest a zase jenom bolest. Můj svět se smrsknul pouze na ohnivý žár, křik a mučivou agónii. Všechno ostatní přestalo existovat, nic z každodenních starostí nedávalo smysl. Nikdy jsem si nemyslela, že nastane čas, kdy budu prahnout po smrti, nebo o ni dokonce žadonit. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

„Hej! Nedělej, že mě neslyšíš! Pojď si mě zabít, blondýno!“ zkoušela jsem to s výhružkami.

„Prosím, ušetři mě! Já už to tady nevydržím! Uhořím!“ prosila jsem, avšak ani to nepomáhalo. Smrt stále nepřicházela.

Během usilovného ječení, (doufala jsem totiž, že někomu polezu na nervy a zabije mě) jsem se soustředila na to, abych uprostřed nekončícího hoření taky bolestí nezešílela. Celý tenhle proces mě vysiloval. Zoufale jsem potřebovala aspoň malou naději.

Ta naštěstí po nějaké době, vyplněné řadou výkřiků přišla. Zaznamenala jsem, že mi chladnou špičky prstů na nohou a na rukou. V očekávání jsem se snažila monitorovat chladnoucí části, dokonce se mi zdálo, že oheň se dal na ústup.

Tak mě to naplnilo nadějí, že jsem zapomněla i křičet a prosit o smrt. Cítila jsem se jako malé dítě, které našlo pod vánočním stromečkem vytouženou hračku, nebo jako závodník, jenž právě spatřil cílovou pásku. Mísilo se ve mně očekávání s napětím.

Ale všechny naděje a vyhlídky na budoucnost rázem smetl pocit, že mi snad pukne srdce. Bilo jako o závod, snažilo se trhnout rekord v počtu tepů za minutu. Připadalo mi, že se jednotlivé údery daly jen těžko rozeznat, všechny splývaly do jednoho splašeného celku.

Ohromila mě ta síla bolesti. Jako kdyby se veškeré plameny stáhly do jediného orgánu, usilujíc o to, aby vzplál jasným plamenem. Bylo to tak překvapující.

Opět jsem naplnila plíce vzduchem, abych o sobě dala pořádně nahlas vědět. Srdce se mezitím zmítalo jako v horečce, což bylo celkem pravděpodobné, vzhledem k horkosti, jež ho spalovala. Potom se objevil zcela jiný pocit. Bylo to, jak kdyby silná a rozžhavená pěst sevřela silou moje srdce a pokoušela se ho vyrvat z hrudi ven.

Šokovaně jsem vyjekla a prohnula se v zádech. Srdce ještě několikrát usilovně udeřilo, potom sebou už jenom bezmocně a odevzdaně škublo. Nastalo ticho a nádherný chlad.

Užívala jsem si ten pocit, že už mě nespalují žádné rudé plameny. I přesto, že jsem necítila potřebu dýchat, natáhla jsem trochu vzduchu do nosu a do plic. Oheň se rozhořel znovu, tentokrát se však soustředil pouze na hrdlo. Přirovnala bych to k stovkám malých motorových pil, zařezávajících se do krku zevnitř.

Moje rozvířené myšlenky byly nuceny soustředit se pouze a jen na plameny. Nyní se mou bezprostřední touhou stalo uhasit ten žár. Zkusmo jsem tedy otevřela oči a prohlédla si místnost, kde jsem celou dobu proměny nejspíš ležela.

Neviděla jsem žádnou postavu, ale překvapilo mě, co všechno jsem byla schopná spatřit. Každou částečku vzduchu, každý kousíček omítky. Bylo to fascinující. A pak jsem z dálky zaslechla nějaké kroky blížící se ke dveřím.

Napjala jsem tělo do obranné pozice a tiše zavrčela.

Poprvé v historii psaní téhle povídky Vám, mým čtenářkám, dávám šanci zasáhnout do děje. Do komentářů mi napište, koho byste si představovaly po boku Belly. Popřípadě jméno osob, kterým patří zvuky kroků na konci téhle kapitoly. V hlavě už sice mám hrubý náznak dalšího děje, ale ráda bych znala Vaše názory, tak neváhejte a komentujte. ;) Jsem moc zvědavá, Vaše Zoey. ♥ (samozřejmě se nemůžu zavděčit všem, vyberu si návrh, který se mi bude líbit nejvíc ;))

< - * - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 16. kapitola - Scream: