Strach je ta malá temná komora, kde se vyvolávají negativy... Bella se děsí budoucnosti, protože nevypadá vůbec nijak růžově. Přesto, že se dozví jméno blonďaté věznitelky, příliš jí to nepomůže. A i když by se mohlo zdát, že se už její situace nemůže ještě víc zhoršit, opak je, bohužel, pravdou.
01.03.2011 (08:45) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1638×
Začala jsem vyděšeně vzlykat. Ta upírka se mnou nezacházela nikterak slušně a bolest tepající v mé paži se nechtěla jen tak vzdát. Cítila jsem se zmateně a ustrašeně. Navíc blondýna slíbila, že se mi představí, ale já si nebyla jistá, zda vůbec chci znát její jméno.
Uvnitř mě sváděly boj dvě části mého já. Ta první prahla po vědění, proč se tyhle hrůzy odehrávají, ale druhý kus mě toužil jenom po sladké nevědomosti. Přes slzy v očích jsem po celou dobu hleděla na tu blondýnu. Nyní si mě prohlížela se zaujetím.
„Co na ní sakra viděl?“ mumlala si zřejmě pro sebe, „vždyť je to jenom bezmocný člověk, obyčejná lidská nicka.“
„Slíbila jsem ti, že se představím,“ prohlásila jasnějším hlasem. Zadívala jsem se jí do očí s očekáváním.
„Jmenuju se Tanya a hodlám si vzít to, co mi patří,“ řekla chladně. V uších mi začala hučet krev, srdce mi tepalo až v krku a tvořilo tam obrovský knedlík.
„Tanya? Ta Tanya z klanu Denalijských?“ vzlykla jsem a objala si kolena pažemi.
„Je vidět, že mě znáš. To jsem velice potěšena. Pověděl ti o mně Edward sám? Nebo někdo jiný z Cullenových? Mluv!“ udeřila Tanya netrpělivě a přiblížila svůj obličej blíž k tomu mému.
Připadalo mi, jako by se snažila mě zrentgenovat až do morku kostí. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nezmohla ani na jediné slůvko nebo nepatrný pohyb.
„Se mnou si zahrávat nebudeš!“ vřískla Tanya vysoce posazeným tónem hlasu, popadla mě a silně se mnou mrštila do protějšího rohu místností. Musela jsem se praštit do hlavy, protož moje už tak pochroumané vědomí mě opustilo docela. Propadala jsem se tmou plnou bolesti, v níž nebylo čeho se zachytit.
* * *
Z neklidného nevědomí mě probrala ostrá bolest ve spáncích. Zkusmo jsem zahýbala napřed nohama, potom pažemi a krkem. Každý nepatrný pohyb mě sice zabolel, ale stále to vypadalo, že nic vážnějšího mi není.
Potom mou pozornost upoutal fakt, že ležím na posteli, hlavu podloženou nějakým novým polštářem. Rozostřeným pohledem jsem přelétla místnost. Všechno jinak zůstalo při starém, tudíž nic podnětného, ani zajímavého.
Na chvilku jsem zavřela oči, abych si mohla všechno promyslet. Fajn, takže zaprvé, jsem v pořádným průšvihu. Zadruhé, nejsem schopna útěku a zatřetí mě i tohle přemýšlení bolí. Podtrženo a sečteno to se mnou nevypadalo nijak růžově.
Zvuk otevíraných dveří mě přinutil otevřít oči a podívat se, kdo přišel navštívit trosku, kterou jsem nyní představovala. Byl to ten upír, který mi nosil jídlo a vodu. Zdálo se mi to, nebo se v jeho očích mihla jiskra starosti? Musela jsem blouznit, protože byl přece mým spoluvěznitelem.
„Nejspíš tě bolí hlava,“ šeptal rychle, „vezmi si tenhle prášek,“ zamumlal a podával mi krabičku léků na bolest hlavy a láhev vody. Nechápavě jsem na něj zírala.
„No tak, je málo času, nesmí to vidět Tanya,“ pobízel mě chvatně.
„Proč bys mi pomáhal? Jak mám vědět, že to není žádný podfuk?“ vyptávala jsem se taky šeptem, co kdyby přece jenom mluvil pravdu?
„Protože už mi Tanyina paličatost a umíněná povaha lezou krkem. A navíc mě někdo pověřil, abych na tebe dával pozor a já jsem dotyčnému zavázán, takže respektuji přání a vyrovnávám tím svůj závazek. Prostě mi věř a vezmi si to.“ Postrčil ke mně krabičku ještě blíž. Opravdu mi bylo zle, takže jsem se vykašlala na nějaké nebezpečí a spolkla rovnou dvě tabletky.
„Vyspi se, bude ti líp,“ řekl ještě ten podivně se chovající upír, a já o pár vteřin později opravdu usnula. Tentokrát jsem si skutečně odpočinula a zregenerovala síly.
Musela jsem spát opravdu dlouho, protože když jsem procitla, cítila jsem se odpočatě, což se mi za celou dobu tady nepovedlo. Dlouze jsem se protáhla a prohlédla si všechny ty modřiny. Na pohled vypadaly děsivě, ale nebolely tak moc.
Můj prázdný žaludek se připomněl hlasitým zakručením, takže jsem si šla vzít jídlo z tácu na stole. Mezi žvýkáním kousku chleba mě napadlo, kdy zase asi přijde Tanya, aby se ze mě snažila vymlátit duši.
Ani jsem nestačila dokončit myšlenku, když se dveře rozlétly dokořán. Tanya na mě hleděla s opovržením a neskrývanou nenávistí. Vmžiku stála přede mnou a silou mě přirazila ke zdi.
„Ty mrcho!“ zavřískla a přimáčkla mě k té stěně ještě pevněji.
„Proč… Proč mě tu držíš?“ odvažila jsem se přiškrceně zeptat.
„Tobě to nedošlo?“ zasmála se hořce, „sebralas mi někoho, koho jsem milovala! Ani nevíš, jak jsem se cítila! Ale teď ti všechno vrátím i s úroky! Zaplatíš za všechno, cos mi sebrala, ty vypočítavá potvoro!“ ječela Tanya z plných plic.
Začala jsem se nekontrolovaně třást, nedařilo se mi přestat, nedokázala jsem ovládat své tělo. Byla jsem schopná myslet pouze na Tanyina slova.
Trpím tady, protože jsem milovala Edwarda? Ale jak jsem tomu mohla zabránit? Pochopí Tanya někdy, že lásce neporučí ani ona, jakožto upír?
Zalykala jsem se tíhou situace a taky bolestí, kterou mi způsobovala Tanya tím, že mi drtila žebra. Nemohla jsem už ani křičet, tak děsivě moc mě ten okamžik pochopení přemohl. Vzhlédla jsem a spatřila Tanyiny oči přetékající pomstychtivostí a zlobou.
Trhaně jsem se nadechla, ale místo zamýšleného výkřiku se z mých úst vydralo pouze zachrčení. Dusivě jsem se rozkašlala. Sáhla jsem si opatrně roztřesenou rukou na rty. Když jsem potom pohlédla na své prsty, spatřila jsem krev. Tohle začínalo nabírat hodně špatné obrátky…
Minule jste mi svými komentáři udělali velkou radost, jsem ráda, že se povídka líbí. Díky vám, mám opět chuť do psaní, takže pokud tu budu mít zase alespoň takové množství komentářů jako minule, pokusím se přidat novou kapitolu co nejdřív. A slibuju vám, že příští díl bude zlomový. Děkuju moc, Zoey. ♥
Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 15. kapitola - Her name:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!