Život není spravedlivý, je jenom spravedlivější než smrt, to je všechno... Belly se začíná zmocňovat šílenství, nedokáže rozeznat skutečnost od vymyšleného světa. Střet s tím, kdo ji vězní, také příliš nezlepší její stav. Unese ještě další bolest?
19.02.2011 (09:45) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1122×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Dny ubíhaly vlastním tempem, já ztratila pojem o čase už dávno. I když možná mě tu nevěznili tak dlouho, ale připadalo mi to jako věčnost. A společně s ubíhajícími hodinami a dny mě opouštěl i zdravý rozum.
* * *
Po celou dobu jsem seděla na posteli a zírala do protější zdi. Jedla jsem, když mi to přikázali, chodila jsem na záchod, když mě tam odvedli. Nedařilo se mi ani pořádně spát, od čehož mě věčně pálely oči a bolely svaly, které jsem měla stále napnuté v neurotické křeči. Nedostala jsem ani možnost se vykoupat, jenom občas mi napustil ten upír do umyvadla trochu vody.
Doslova jsem cítila, jak mě šílenství stravuje, jak se živí mojí bezmocí, ale stejně mi to bylo jedno. Všechny vzpomínky na můj předchozí život jsem vědomě potlačovala, tak dlouho, až jsem začala zapomínat úplně. Tenhle stav mi však naprosto vyhovoval. Vzpomínky se do mě totiž bolestivě zarývaly a působily nesmazatelné šrámy na mojí už tak chatrné duši.
Existovala však jedna chvíle, kdy jsem nedokázala svoje myšlenky kontrolovat a držet je na uzdě. Tou dobou byl spánek. Když už se mi podařilo usnout, spala jsem velmi neklidně na to, abych si skutečně odpočala.
Jako pomstychtivé stíny mě neodbytně pronásledovaly spousty tváří a výjevů z mého dřívějšího života. nedokázala jsem je zahnat, ba ani potlačit. Mnohdy jsem se vzbudila s tváří zmáčenou horkými slzami a s upoceným tričkem. Párkrát jsem se probrala, slyšíc něčí zoufalý křik. Po nějaké době mi došlo, že ten výkřik nejspíš splynul ze rtů mně.
Stala jsem se troskou v pravém slova smyslu. V mojí cele nebyl žádný podnět, nic, čím bych se dokázala zabavit. Z věčného ticha mě bolely uši a třeštila mi hlava. Už jsem dospěla do bodu, kdy jsem nevěřila ničemu, co jsem viděla nebo slyšela. Uzavřela jsem se do vlastního, bezútěšně chaotického světa.
* * *
Neregistrovala jsem ani bouchnutí dveří a jako vždy jsem zírala do oprýskané stěny. Odtrhnout od zdi pohled mě donutila až osoba, která si stoupla do mého zorného pole. Zadívala jsem se na ni. Chladnokrevně na mě shlížela blondýna střední postavy. Ihned jsem na ní poznala, že je to upírka. O tom prostě nebylo pochyb.
„Jdi!" vyštěkla melodickým hlasem směrem k upírovi, který se o mě celou dobu staral a nyní postával u dveří. Zlehka sklonil hlavu ve znamení úcty a spěšně vyšel z místnosti. Dveře za ním pouze hlasitě třískly.
Blondýna, kterou jsem nikdy předtím neviděla, pohoršeně mlaskla. Nebyla jsem si tak docela jistá proč, ale vsadila bych boty na to, že její pohoršení se týkalo mého vzezření. Pravda, už dlouho jsem se pořádně neumyla a na sobě jsem nosila stále stejné oblečení, nicméně nebyla to moje volba. Co bych bývala dala za pořádnou koupel a čisté oblečení, i kdyby to měly být ty děsivé šaty z mojí skříně v Cartageně.
Upírka se zatvářila netrpělivě. Vyčkávala jsem, co hodlá dělat. Na okamžik jsem zadoufala, že mi třeba sdělí důvod celé téhle komedie. Místo toho se ke mně sehla a upřela pronikavý pohled do mých očí. Potom mi beze slova vlepila facku, což mě odhodilo až ke zdi. Nejspíš však do úderu nedala veškerou upírskou sílu, protože mě prudký náraz zcela nevyřadil. Stále jsem rozostřeně vnímala.
Ohromená celou situací jsem na ní upřela pohled ve zmateném gestu. Skrz levý spánek mi tepala překvapivě silná bolest. Jako kdybych v hlavě měla malé permoníky, kteří usilovně bušili miniaturními kladívky do kovadlin. Blondýna se na mě výsměšně zahleděla a já se jenom modlila, abych to měla rychle za sebou. Poslední, co jsem si kdy přála, byla pomalá a krutá smrt.
Vlastně, abych pravdu řekla, nikdy dřív jsem o smrti nějak víc nepřemýšlela. O tuhle pochmurnou myšlenku jsem pouze letmo zavadila tenkrát v baletním studiu, když jsem se skoro vrhla Jamesovi do náruče.
Zatímco já prosila jakékoliv vyšší mocnosti, aby mě zachránili, upírka ke mně mrštně přiskočila. Měla jsem co dělat, abych se udržela a nepadla před ní na kolena, prosíc přitom o milost nebo rychlé zabití.
To už mě však popadla za přední část mikiny a odhodila mě na opačnou stranu mého vězení. Pokusila jsem se zmírnit dopad rukama, ale ve výsledku to bylo stejně jedno. Jenom to zadunělo, když jsem jako hadrová panenka přelétla místnost a narazila zády do stěny. Cestou se mi nějakým záhadným způsobem povedlo převrátit židli.
Pekelně mě bolela kostrč a pravá ruka. Pomalu, zjišťujíc, zda mám nějaká vážnější zranění, jsem se zvedala do sedu. K mému údivu se zdálo, že až na pohmožděniny a modřiny jsem byla v pořádku. Vzhlédla jsem a spatřila blondýnu, jak se nade mnou se značnou převahou tyčí.
„Tohle není konec, to je začátek. Nazvala bych to spíš začátkem tvého konce," pronesla pohrdavě a zasmála se svému soukromému vtípku. Jenom jsem na ni ohromeně hleděla.
„Možná bys chtěla vědět, jak se jmenuju, teď už ti to klidně můžu říct, protože až si s tebou vyřídím účty, nejspíš už nevstaneš." Ďábelsky se usmívala a mně naskočila husí kůže.
Tak ještě Vás chci poprosit o komentáře, nerada bych se totiž uchylovala k výhružkám typu: Jestli tu nebude 30 komentářů, nepřidám další díl atd., takže prosím komentujte, stačí smajlík, abych věděla, kolik lidí si tohle přečetlo až do konce. Děkuju moc za ochotu. Vaše Zoey ♥
Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 14. kapitola - Madness:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!