Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 13. kapitola - Prison

Esmesprej

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolestný konec... a nový začátek - 13. kapitola - PrisonZ šestatřiceti způsobů, jak se vyhnout katastrofě, je nejlepší útěk... Kde se Bella ocitne? A jak to bude všechno vnímat?

09.02.2011 (09:00) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1271×

Pomalu jsem začala získávat pojem o sobě samé. Odkrývala jsem černý závoj, který zastřel moji mysl a odstrkovala stíny, jež se pokoušely usadit v mé hlavě.

Byla jsem při vědomí, ale pociťovala jsem jistou otupělost. Z dálky ke mně doléhal tlumený hovor. Jeden hlas byl mužský a druhý patřil nepochybně ženě. Vášnivě o něčem diskutovali, skoro to připomínalo hádku. Neodvažovala jsem se otevřít oči a podívat se, o koho se jedná.

Tvrdá postel, nebo na čem jsem to ležela, mě nepříjemně tlačila do zad, ale byla jsem rozhodnutá to vydržet. Moje rozhodnutí se však vzápětí ukázalo být zbytečným, když hovor utichl a blížily se ke mně rázné kroky. Stále jsem se neodvažovala otevřít oči, chtěla jsem si uchovat alespoň mizivou naději, že se mi nic nestane, že budu v pořádku.

To se mi povedlo s menší pomocí té osoby. Na ústech jsem totiž znovu ucítila páchnoucí kapesník a na půl vteřiny se mi podařilo otevřít oči. Viděla jsem však příliš rozmazaně na to, abych dokázala osobu poznat. Podruhé za tak krátkou dobu jsem odplula do říše nevědomosti.

Ocitla jsem se uprostřed temného lesa, který mě děsil už svojí ponurou atmosférou. Pokroucené větve se ke mně natahovaly a pokoušely se dotknout mojí kůže. Na nic jsem nečekala a přikrčená se rozběhla pryč. Za mnou se ozýval rozrušený šepot a praskání větviček. Krev mi hrůzou skoro tuhla v žilách.

Přidala jsem na tempu, ale těžkly mi nohy. Zakopla jsem a probořila se rozměklou půdou.  Pracně jsem se zvedla a celá zmazaná od lepkavého bahna klopýtala dál. Ohlédla jsem se a zděšeně zaječela, protože už se po mně natahovaly dlouhé pařáty stromů. O setinu vteřiny později jsem vykřikla znovu, ale ne hrůzou, nýbrž úlekem.

Moje tělo se řítilo dolů ze skály, nebyla šance to zastavit, pohlcovalo mě zoufalství. Pak jsem si všimla, že padalo skutečně pouze moje tělo, já totiž stála na kraji útesu a sledovala sama sebe, jak bezútěšně padám do rozbouřených vln. Pocítila jsem lítost nad ztrátou svého těla. Ve své nehmotné podobě jsem se vrhla taky dolů.

Padala jsem a vítr mi proplouval kolem neviditelného těla. Pohlédla jsem pod sebe a spatřila ledové vlny, jak se po mně chtivě a nespoutaně sápou. Drobné kapičky slané vody mě štípaly do očí.

Zamrkala jsem v očekávání prudkého nárazu. Když se nic nedělo, otevřela jsem oči a spatřila bílý strop.

Ulevilo se mi, že ta děsivá noční můra zmizela a zhluboka jsem se nadechla. Během okamžiku se nade mnou skláněl neznámý muž a pozoroval mě zkoumavým pohledem.

Chtěla jsem odsud a napjala svaly k útěku, ale zastavil mě ten chlápek pomalým zavrtěním hlavy. Zase jsem se tedy uvolnila a čekala, co se bude dít. Muž po chvilce usoudil, že nepředstavuji žádné nebezpečí a odešel. Zavřel za sebou těžké kovové dveře s dunivým prásknutím.

Až v tento moment jsem se pořádně rozhlédla po místnosti, kde jsem nejspíš strávila nějaký čas. Uprostřed stál menší stolek a židle, ze stropu visela pouze obyčejná žárovka a já ležela na rozviklané posteli u stěny.

Posadila jsem se, rozhodnutá najít nějaký únikový východ. I když mi bylo jasné, že ten, kdo mě chtěl uvěznit, rozhodně zabezpečil všechny možné - i nemožné - cesty k úniku, ale potřebovala jsem něco dělat. Až zoufale jsem potřebovala cítit, že dělám všechno pro svou záchranu.

Potichu jsem přecházela po místnosti a snažila se na něco přijít. Přímo jsem prahla po jakékoliv informaci. Vždyť jsem ani pořádně nevěděla, proč mě tu drží. A ani kdo měl zájem na mém odstranění. Ihned na to mi vytanula na mysl otázka, co se mnou bude? Mám šanci se dostat z téhle zatuchlé místnosti živá?

Svým odjezdem z Forks jsem zřejmě spustila tuhle nezadržitelnou lavinu katastrof, jež se na mě nyní bez slitování valila.

Forks. Milovala jsem to tam a vždycky budu to místo považovat za domov. A pro Charlieho bych udělala cokoliv, už kvůli němu jsem zoufale potřebovala prchnout odsud.

Jaká to byla ironie, ze všeho nejvíc jsem chtěla utéct z Forks, nyní bych dala cokoliv za to, aby mě Jacob před časem zadržel. Tenkrát chybělo tak málo a nikdy by se tohle nestalo.

Ale stalo se, tak mysli! křičelo na mě podvědomí.

Takže jsem se pokusila ručně vypáčit zamřížované okno, což se bohužel nepovedlo. Mříže byly příliš silné a pevné, tohle by zvládl jedině upír.

Vztekle jsem do ocelových mříží kopla a bezmocně se zhroutila na židli. Najednou se prudce rozlétly dveře, stál v nich znovu ten muž. Tentokrát jsem se chopila příležitosti dozvědět se něco víc a ukončit období téhle nevědomosti a bezmoci.

„Kdo jste?“ pokusila jsem se o věcný a chladný tón hlasu. Muž se jen zlověstně usmál a odhalil tím bezchybný chrup. Hnusil se mi čím dál víc.

„Však se brzy všechno dozvíš,“ pronesl se zlomyslným zašklebením, což u mě vyvolalo husí kůži. Podle jeho nadpřirozeně krásného hlasu jsem usoudila, že je upír. Ani tohle zjištění se nezdálo být nikterak pozitivní.

Přepadl mě pocit, že bych radši neměla chtít znát odpovědi na moje otázky, protože jsem tušila, že z celé téhle podivné situace nekouká nic dobrého. Tedy alespoň pro mě ne.

Upír přede mě položil tác s chlebem, máslem, plastovou lahví vody a nějakým ovocem. Pohlédla jsem na jídlo velice nedůvěřivě.

„Neboj, není to otrávené, protože není v plánu tě zabít,“ řekl upír, „tedy alespoň prozatím.“

 

< - * - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 13. kapitola - Prison:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře