Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 11. kapitola - Secret

můj dort k narozeninám

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolestný konec... a nový začátek - 11. kapitola - SecretNic není takovým tajemstvím jako láska... Co skrývají Delgadovi? Jaké je Christianovo strašné tajemství?

23.01.2011 (16:15) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1275×

Christian si povzdechl a trochu se odtáhl od mého obličeje.

„Víš, když jsem začal s vegetariánstvím, poznal jsem jednu lidskou dívku. Byla ti podobná.“ Rozostřil se mu pohled a vypadalo to, jako kdyby tu dobu prožíval znovu. Skoro jsem viděla, jak si promítal celý příběh na zeď nad postelí.

„Neskutečně mě přitahovala vůně její krve. Zčásti proto, že jsem tou dobou přestal pít lidskou krev a z části, protože byla nádherná. Byli jsme do sebe zamilovaní a nějakou dobu spolu chodili, ale potom mi řekla, že se její rodina stěhuje. Pochopitelně musela jet s nimi. Ten poslední den jsme si chtěli vynahradit všechen čas, co nebudeme spolu. Zašel jsem ale moc daleko a prostě neodolal vůni její krve. Ta krev mě přímo volala, našeptávala mi, ať si ji vezmu do poslední kapičky. Chutnala ještě líp, než jsem si myslel. Nedokázal jsem přestat. Nedokázal jsem se ovládnout.“ Jeho pohled se na konci vyprávění doslova roztříštil. Dobře udržovaná rezervovaná maska zmizela a nahradila ji zničující bolest.

„Doteď se za to nenávidím,“ mluvil dál, „připadá mi, že nejsem dost silný, že nemám pevnou vůli.“ Nejspíš se musel hrozně přemáhat, aby vůbec dopověděl, co začal.

„Nedávno jsem si udělal menší výlet do města. Skákal jsem neslyšně po střechách a najednou ucítil povědomou a přesto překvapivě novou vůni. Prostě jsem musel zjistit, komu ta vůně patří. Sledoval jsem tedy tu pachovou stopu, zanedlouho mě dovedla do malého penzionu. Do toho, kde jsi bydlela ty,“ odmlčel se. Rukou si prohrábl neposlušné vlasy a s pohledem upřeným na zeď, mě vzal za ruku. Trochu jsem mu ji stiskla a pokusila se mu dodat trochu odvahy, i když jsem sama nebyla připravená na to, co přijde. Christian pokračoval ve vyprávění.

„Našel jsem okno tvého pokoje. V tu chvíli byla vůně tvojí krve tak silná, že mě stálo dost ovládání nezopakovat si historii,“ hořce se usmál, „vlezl jsem neslyšně oknem do tvého pokoje a sledoval, jak si kriticky prohlížíš obličej v zrcadle. Vypadala jsi tak sladce, omotaná jenom ručníkem a s navlhlými vlasy. Nejspíš jsem se moc zasnil a tys vycítila můj pohled. Otočila ses a já měl co dělat, abych zmizel z pokoje a abych se neprozradil.“ V hlavě mi začalo všechno spínat. Kousky skládačky zapadly na své místo. Zároveň se mi ulevilo, protože jsem konečně věděla, že jsem si v té koupelně nevymyslela ten divný pocit. Pocit, že mě někdo sledoval.

„Vyděsil jsi mě,“ pronesla jsem prostě.

„Promiň, to jsem nechtěl. Nechal jsem se unést svým darem. Nebylo mým cílem tě vyděsit.“ Poprvé za celou dobu vyprávění se mi podíval do očí. Měl takový upřímný a omluvný pohled.

„Ty máš nějaký dar?“ zajímala jsem se.

„Ehm… jo, mám,“ začal opatrně, „ale je to divný. Skoro až neuvěřitelný.“

„Hele, já už viděla spoustu divných, až neuvěřitelných schopností. Tak povídej.“

„Nevím, jak to nejlíp vysvětlit… Tak kdyby se třeba Beatrice dotkla ručníku a já se ho dotkl po ní, cítil bych její emoce a zachytil střípky myšlenek, které cítila, když na něj sáhla před chvílí, chápeš?“ Díval se na mě nejistě. Chvíli mi trvalo, než jsem si to srovnala v hlavě.

„Takže kdybych se dotkla třeba téhle knížky, vycítil bys moje emoce, kdybys ses jí dotkl po mně?“

„Ne tak docela. Je to zvláštní, ale když jsem se v penzionu dotkl tvých věcí, necítil jsem nic. Žádné emoce, ani myšlenky. Prostě prázdno. Jako bys byla chodící mrtvola.“ Vlastně mě to v hloubi duše moc nepřekvapovalo. Vždyť na mě tyhle myšlenkové dary nikdy nefungovaly.

„Jo, už dřív se mi stalo, že na mě nepůsobil talent, ke kterému byl potřeba přístup do mojí mysli,“ řekla jsem nakonec.

„Je to zvláštní, nikdy se mi nic podobného nestalo,“ prohlásil zadumaně.

„Má ještě někdo z vaší rodiny talent?“ zajímala jsem se.

„No… Beatrice dokáže donucovat pomocí hlasu. Anthony zase vycítí jakékoliv nebezpečí. A Wyatt má dar vlézt lidem do hlavy a ukazovat jim obrazy a situace, které sám chce. Je to trochu děsivé, ale dá se to s trochou praxe odlišit od skutečnosti, když víš, co máš hledat. Na lidi to ale působí beze zbytku. Nerozeznají Wyattovi podvrhy od skutečnosti,“ zakončil a sledoval moji reakci.

„Páni,“ vydechla jsem. Christian se zářivě usmál a naklonil se ke mně. Moje srdce se zoufale snažilo dostat z hrudi. Musel to zaregistrovat, ale nic nenaznačil. Naklonil se ještě kousek a přitiskl svoje rty na moje. V ten okamžik explodovaly všechny moje dosavadní myšlenky. A možná i mozek, to jsem v tu chvíli nebyla schopná posoudit. Na chviličku se mi zatmělo před očima, chtěla jsem jenom jediné – jeho další doteky, další polibek. Ale místo toho se Christian odtáhl a já se usilovně snažila uklidnit zběsile tlukoucí srdce. Tohle nebyla správná chvíle na to, aby mi vystřelilo z hrudi. Tep se mi minutu od minuty začal neochotně zklidňovat.

„Tys už žila s nějakými upíry?“ zeptal se zamyšleně Christian.

„No…, vlastně ano, s Cullenovými,“ pronesla jsem váhavě. Moc dobře jsem si totiž pamatovala na jeho minulý výbuch při zmínce tohoto jména. Nestála jsem o to pokoušet štěstí znovu. Přece jen, proti hněvu upíra jsem moc šancí neměla. Popravdě řečeno žádnou.

„Jak se to stalo? Proč ti vyzradili tajemství všech upírů?“ Říkal to s jistou nechutí a přes oči se mu mihl záblesk rozčilení, ale jinak vypadal celkem v klidu.

„Tajemství mi nevyzradili, to já jsem na to přišla v podstatě sama. S menší pomocí kamaráda z dětství, ten o tom ale nevěděl. Myslel si, že historky o upírech jsou jenom historky, nic víc.“ Nepřišlo mi vhodné plést sem ještě vlkodlaky, takže jsem se to pokusila obejít. A zdálo se mi, že si Christian ničeho nevšiml.

„Vyhnula ses mojí první otázce. Jak ses seznámila s… nimi?“ zeptal se Christian se zájmem. Zhluboka jsem si povzdechla. Musela jsem mu říct pravdu, lhát jsem nechtěla, ne Christianovi.

„Protože jsem chodila s jedním z nich,“ zašeptala jsem slabě a pevně zavřela oči.

< - * - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 11. kapitola - Secret:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře