Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 10. kapitola - Suggestion

nessulíí


Bolestný konec... a nový začátek - 10. kapitola - SuggestionJsem unavený sám sebou, jsem unavený svým lhaním, jsem unaven tajemstvím, které musím skrývat... Budou Belliny obavy oprávněné? A co zapříčiní zrádná postel?

Se zřetelnými obavami jsem vešla do kuchyně. Vypadalo to, že nikdo nemá s Christianovou rukou kolem mého pasu žádný problém. Vřele se na mě usmívali a bezstarostně si povídali.

„Jak ses vyspala, Bello?“ chtěl vědět Anthony.

„Skvěle, děkuju, že jste mě u vás nechali přespat,“ odpověděla jsem popravdě. Vzápětí jsem sklopila zrak, protože mi došlo, že jsem nejspíš na obtíž.

„Christian ti ještě nic neřekl?“ zvědavě těkal očima z Christiana opět ke mně. Z mého zmateného pohledu usoudil, že nevím, o čem je řeč.

„V hotelu nemůžeš bydlet pořád. Co kdyby ses přestěhovala k nám? Aspoň na nějakou dobu, než budeš mít jasno, co chceš dělat dál.“ Jeho nabídka zněla víc než lákavě. Pomyšlení na to, že bych žila v tomhle krásném domě namísto špinavého hotelu, bylo víc než krásné. Ale počkat! Něco tady nesedí. Co to sakra…

„Jak víte, že bydlím v hotelu? A že nemám v plánu vrátit se domů?“ Anthonyho výraz se napjal. Christian ztuhl a stejně tak i ostatní.

„Bello, musíš mít hlad. Posaď se a vezmi si co chceš...,“ pobídla mě Beatrice. Zřejmě se snažila odvést pozornost od neopatrného prořeknutí Anthonyho. Jenže co skrývali? Měli snad nějaké tajemství, něco, za co se styděli?

„Děkuju, ráda přijímám obě předchozí nabídky, tedy jestli ta nabídka bydlení ještě platí,“ ozvala jsem se nejistě.

„Ale jistě, proč by ne,“ odpověděl s pečlivě vynuceným úsměvem Anthony. Já mu úsměv vrátila a s myšlenkami u jejich tajemství jsem si začala mazat toast máslem.

* * *

Christian se mnou dojel do penzionu pro věci a ukázal mi pokoj v domě. Nacházel se přímo naproti tomu jeho. Byl vymalovaný fialovou barvou s béžovými doplňky. Veškeré dekorace ladily do zebřího vzoru, tenhle styl se mi moc líbil. K pokoji patřila ještě koupelna v bílé barvě s tmavomodrými akcenty. Nemohla jsem uvěřit vlastnímu štěstí.

Náhle, z ničeho nic, jsem začala věřit na osud. Protože, co jiného by mě dovedlo k dalším vegetariánským upírům? Jak jinak bych se dostala do Cartageny? Snad tady najdu svoje ztracené štěstí, to štěstí, které mě opustilo spolu s Cullenovými. Vybalila jsem si svých pár kousků oblečení a sedla si na postel.

Původně v pokoji postel vůbec nebyla, kvůli mně jí museli nechat expresně dovézt. Byla obrovská, když jsem si na ni zkusmo lehla, propadla jsem se - podle mých odhadů - půl metru do nadýchaných matrací, přikrývek a hebkých polštářů. Zasněně jsem zírala nad sebe, kde se měkce prohupovala nebesa.

Vyrušilo mě až nejisté zaklepání na dveře. Vzhledem k tomu, že jsem byla naprosto zabořená do postele a nemohla vstát, vzmohla jsem se jen na zavolání směrem, kterým jsem tušila dveře.

„Dále!“ Dveře se otevřely a do pokoje nakoukl Christian.

„Neruším?“ zeptal se a nervózně přešlapoval ve dveřích.

„Ne, pojď dál. Stejně potřebuju někoho, kdo by mě vysvobodil z týhle ďábelský postele.“ Pronesla jsem přehnaně bezmocně. Uchichtl se a během okamžiku už seděl na okraji matrace.

„Co když tě nezachráním?“

„Tak tady nejspíš budu ležet až do smrti,“ přistoupila jsem na jeho hru.

„Hmm… ještě si to rozmyslím,“ pravil laškovně. Já ho nečekaně chytla za ruku a on pochopil. Překulil se vedle mě na postel a zapadl vedle mě.

„Právě jsem položila upíra na lopatky! Říkej mi Buffy, přemožitelka upírů,“ nahlas jsme se oba rozesmáli, při vzpomínce na oblíbený seriál. Od smíchu už mě začalo bolet břicho, naštěstí jsem se už nasmála dost, smích mě pozvolna přecházel.

Christian natáhl ruku k mému obličeji a strašně opatrně, jako bych se měla rozsypat na drobné střípky při sebevětším dotyku, přejel od čela přes lícní kost, až dolů k bradě. Tam chvíli zastavil a nakonec sjel po krku dolů k tepně. Zadíval se na mě skoro chtivým výrazem. Jako kdyby ho stálo nepředstavitelně velké úsilí se nezakousnout do mého hrdla.

Lačný výraz vystřídala něha a melancholie. Stáhl ruku dolů a díval se mi přitom do očí. Vycítila jsem z něj strašné přemáhání a obavy. Netušila jsem, co by to mělo znamenat. Ale pro tuhle chvíli, tenhle kouzelný okamžik, byl důležitý pouze Christian.

„Možná tě přece jenom zachráním ze spárů týhle postele,“ pronesl zastřeným hlasem a pomalu, skoro lidskou rychlostí se vyhoupl do sedu.

Musela jsem vypadat strašně komicky, zapadlá v posteli. Natáhl ke mně ruku a já se jí váhavě chytila. Zase jsem pocítila chvění v břiše. Jako bych spolkla motýla a ten se snažil dostat za mocného třepotání křídel ven.

Přitáhl ruku a tím pohybem mě vyprostil ze zajetí matrace. I když jsem seděla, stále jsem se držela jeho ledově chladného předloktí. Naklonil se ke mně. Motýl v břiše začal mávat křídly ještě usilovněji.

Christian se ocitl tak blízko, že se mi zrychlil srdeční tep. Zastavil se pár centimetrů od mého obličeje a zašeptal: „Chceš znát tajemství naší rodiny? To tajemství, které se pojí k dnešnímu incidentu u snídaně?“

Mlčky jsem přikývla.

< - * - >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 10. kapitola - Suggestion:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!