Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 1. kapitola

TL5

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolestný konec... a nový začátek - 1. kapitolaKdyž ztratíte milovanou osobu, je to nejhorší věc, která se vám může přihodit. Protože ti, které milujeme, jsou smyslem našeho života... Právě Bella Swan se snaží vyrovnat se ztrátou a také s pocitem, že představuje ohrožení pro svou rodinu a přátele. Vedle toho se pokouší neupadnout do deprese a zachovat si tak sebe samu. Ovšem lépe se to řekne, než udělá.

18.12.2010 (21:00) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2247×

První, co jsem zaznamenala, když jsem se začala probojovávat zpátky černotou, jejž mě pohltila, byla bolest. Tupá bolest. Znemožňovala mi myslet. A čím víc jsem se snažila vzpomenout si, co se stalo, proč se tohle děje, tím byla bolest horší. Stavila mi v mysli překážky před důležité informace.

Co se vlastně stalo? Proč vidím jen temnotu? Jsem snad-? Ne, mrtvá být nemůžu. To bych necítila tuhle úpornou bolest… Přemítala jsem a snažila se odstranit ty nepřekonatelné zdi z mojí hlavy. A pak všechny zábrany najednou povolily. Jako stavidla, která se naráz proboří a do příliš úzkého koryta malého potůčku se nahrne všechna voda moří a oceánů. V mojí hlavě už není prázdno, žádná černota. A překvapuje mě, že toho náhle lituji.

Jako zrychlený film se mi před očními víčky promítají tváře. Nejsem schopná k těmto obličejům přiřadit jména, i přesto mě rozesmutňuje pomyšlení, že se něco stalo, něco se změnilo. Nemůžu si vzpomenout na souvislosti, rozčiluje mě to.

Už toho mám akorát dost! Zuřivě se snažím přijít na to, jak uniknout od téhle nevědomosti. Tma už mě nepohlcuje, naopak bledne, až pomalu zesvětlá. Vím, co mám dělat. Vím, že stačí jenom otevřít oči.

Udělám to, vzmůžu se však pouze na rychlé zamrkání. I když světlo v místnosti není silné, mně po té době, co jsem byla v bezvědomí, připadá oslepující.

„Charlie? Myslím, že je vzhůru!" pronesl hlubší hlas. Vzápětí se ozval těžký dusot po schodech, a pak jsem ucítila, že se nade mnou někdo sklání.

„Nezdá se mi, že by se probrala, Jacobe." Počkat - Jacobe? ... och! Jacob! Téměř okamžitě s jeho jménem jsem si vybavila jeho usmívající se tvář. Představa, že spatřím Jacoba, slunce mého života, mě přiměla pokusit se znovu otevřít oči.

„Char... Tati?" povedlo se mi zasípat.

„Jsem tu, zlato. Bolí tě něco? Jak ti je?" začal mě zasypávat dotazy. Pokusila jsem se ho uklidnit, říct, že mi nic není, moje hlasivky však odmítly poslouchat. Místo odpovědi se z mých úst vydral jakýsi skřek a nic víc.

„Možná by pomohlo, kdyby ses napila, Bells." Byla jsem Jakeovi vděčná, že mu to došlo. Charlie chvatně vstal a odešel do kuchyně. Až teď si všímám, kde vlastně ležím. Jsem zabalená do několika dek a jedné prošívané přikrývky na pohovce v obýváku.

„Jak dlouho jsem..." nechala jsem otázku vyznít do ztracena. Pochopil.

„Kolem padesáti hodin." Jeho odpověď mě zaskočila. Čekala jsem nejvýš den, ale dva? To není možné. Tak dlouho?

Moje myšlenky přerušil Charlie, vracejíc se se sklenkou vody. Beze slova jsem si ji od něj vzala a pokusila se posadit. Při tomhle neuváženém manévru jsem vylila většinu vody na gauč a na přikrývky. Zadoufala jsem, že si toho třeba nikdo nevšiml a napila se.

Byla to úleva, něco mi však říkalo, že tohle není všechno, že to hlavní teprve přijde. Na něco jsem zapomněla. Něco mi uniká. Připadám si jako právě vylíhnuté kuře, jejž vypadlo z hnízda a neví, co bude dál. Jake na mě během mého soustředění hleděl s obavami v očích. V tu chvíli, kdy se naše oči setkaly, jsem naprosto přesně poznala, že ví, co se stalo. A bál se mojí reakce, až si taky vybavím události, které se staly před asi dvěma dny. O to víc jsem se snažila si vzpomenout. Chtěla jsem znát příčinu mého bezvědomí, důvod Jacobových obav a v neposlední řadě, co zapříčinilo Charlieho nervózní chování.

Už jsem to nezvládala, prostě jsem se musela zeptat: „Co se stalo?"

Cosi v jejich očích, záblesk obav, jenž proběhl přes jejich už tak ustarané tváře, mi pomohl si vzpomenout. Náhlá síla uvědomění mě donutila zavřít oči. Nepomohlo to. Pocit beznaděje ještě zesílil. Před očima jsem spatřila jeho dokonalý obličej.

Nic už nebude jako dřív, to je jisté.

 

* - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře