Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestí ke štěstí? - Prolog

Kristen a Rob jsou spolu

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bolestí ke štěstí? - PrologZpět na začátek... Je to už pár let, co se Edwardovi s Bellou narodil syn - Alexandr. Jenže když máte rodinu plnou nadpřirozených příbuzných a vy sami byste neměli existovat, žije se těžce. Obzvlášť, když nemáte komu se svěřit a vše je tajemství. Najde Alex to, co hledá? Děj dílku: Prolog je ukázkou minulosti. Odehrává se asi tři roky před dějem povídky, ale je to zásadní moment.

28.09.2010 (16:00) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2448×

Jen doufám, že se vám bude líbit. Povídku sama bych ráda věnovala všem, kdo pravidelně komentují povídku OLIAS, snad se vám bude líbit, protože možná, že právě tahle se stane jeho volným pokračováním.

 

Bolestí ke štěstí? - Prolog

Alexandr Cullen

„Alexi, to nemůžeš! Už je moc pozdě! Okamžitě se vrať! Dělej! Může to být nebezpečné!“ křičela za mnou má matka. Než jsem zabočil za roh newyorkské uličky, zaslechl jsem ještě svého otce:

„Nevyšiluj, kotě, nic se mu nestane. Je už dost velkej, aby se o sebe uměl postarat sám.“

„Ale... ale... Je to náš syn, Edwarde! Co když se prostě něco přihodí? A my budeme moc daleko, než abychom ho chránili a...“

Co chtěla matka říct dál, už se nikdy nedozvím. Bohudíky. Noční město mi poskytlo trochu úlevy. Celý den jsem byl doma zavřený s rodinou. Neumíte si představit monotónnost, která v tom vězela. Od rána do večera a ani přes noc nebylo úlevy. A pořád jsem nemohl chodit do školy. Né, že bych se neuměl ovládat. To jen máma dělala vždycky z komára velblouda. Ovšem jen pokud se to týkalo mě. Byl jsem snad jediné dítě, které se do svých osmnácti let ani jedenkrát nesvezlo na horské dráze. Mámu by z toho trefil šlak.

Konečně! Trocha čistého vzduchu. Tam uvnitř... Bylo to něco jiného. Přece mi to poskytlo kousek uspokojení. Pocit svobody. Výjimečně jsem za zády neměl nikoho jako chůvu na hlídání. Nikoho, kdo by mě při každém zakopnutí litoval a říkal mi, že to bude dobrý. To rozmazlování, ta přehnaná starost! Bylo to příšerný. Člověk - promiňte, poloupír - si snad ani nedovede představit, jaké to je, dokud se mu to nestane. Jako kdyby na vás visela celá rodina. Kam se hnete, hnou se oni. Ale copak jsem byl Slunce? Byl jsem tak gravitačně mocný, že si nemohli pomoct? Ne, tím to nebylo. Každopádně teď s kouskem volnosti... Chtělo se mi létat. Vznést se na oblohu a přestat myslet.

„Co-cože? Ne, já nevím! Nech mě na pokoji! Nech mě být! Hnusný, hnusný člověk! Pusť mě! Postav mě na zem! Okamžitě mě vrať na zem! Pusť! Já chci zpátky! Chci do pokoje! Nech mě na pokoji!“ ječel tenký dívčí hlásek pronikavě. Trhl jsem sebou. Zdála se být... v nebezpečí. Navzdory tomu, že oni si to možná nepřiznají, zachoval jsem se přesně podle pravidel rodiny Cullenových. Rozběhl jsem se. Byla nevinná, podle hlásku ještě dítě. Znělo to... jako by jí chtěl někdo ublížit. Copak jsem to mohl dopustit?

Přiběhl jsem do jedné z temnějších uliček v horších čtvrti města. V jejím rohu se mezi odpadky krčil chumel jakéhosi šatstva, který hlasitě pískal a vzlykal, když se na něj sápal postarší muž ve středních letech s vyceněnými tesáky. Upír. Nakrčil jsem znechuceně nos a odplivl si. Nečekal jsem, že bych tu mohl potkat někoho nebezpečného. Jistě, nedělal jsem si iluze, že se v celém New Yorku nenajde někdo stejně odlišný jako my, ale... Nikdy by mě ani nenapadlo, že bych musel bojovat. Jen to slovo mi do úst vnášelo pocit znechucení. Zavrčel jsem.

„To si troufneš jenom na slabší, ty nádivko?!“ houknul jsem na něj pobouřeně. Trhl sebou, že ho něco ruší, když loví a narovnal se. Zavětřil a pomalu se otočil mým směrem. Mračil se a cenil tesáky, jako kdyby mě chtěl zastrašit. Povedlo se, měl jsem strach. Neuvěřitelný. Ale ovládl jsem se a nedal to znát. Vypnul jsem hruď a nakrčil se do obranné pozice. Marně jsem se snažil vzpomenout si na něco, co mě učil strýček Jasper s Emmettem, když jsem se příliš nudil.

Upír se na mě se zařváním vrhl. Byl to neuvážený čin, upoutat na sebe jeho pozornost. Byl to upír, já měl jen polovinu upíří síly. Mohl jsem ho porazit? Byla hloupost utíkat z domu. Ucítil jsem prudkou bolest v rameni. Sakra. Zabořil mi ruku těsně pod klíční kost. Projela do masa a zase vyrazila ven, jako by nic. Začal se mi sápat po krku. Kousl jsem ho do odhalené části tváře. Zakňučel jako raněný pes. Nakopnul jsem ho a znovu. Dostal jsem po nose. Křuplo mi v něm, ale nebyl jsem si jistý, jestli byl zlomený. Zkroutil mi hlavu v podpaží a chystal se mi ji urvat od těla, ale cosi mu skočilo na záda s hlasitým jekotem. Dezorientovaně se zakymácel a ohnal po nové přítěži. Skolil jsem ho k zemi. Spadl na břicho. To klíště mu pořád viselo na zádech. Utrhl jsem mu nejdřív jednu ruku, potom druhou. Podařilo se mu balík ze zad setřást a zmizel kamsi do města. Oddechl jsem si. Dnes by od něho měl být klid. Snad.

Po očku jsem se podíval na zmuchlanou hromádku oblečení, jež se mi choulila u nohou a hlasitě vzlykala. Opatrně jsem se posadil vedle ní a snažil se ignorovat všechnu tu krev, která opouštěla moje tělo. Nejistě jsem ji pohladil po vlasech. K mému překvapení se mi vrhla okolo krku a objala mě. Malými ručkami si mě přitiskla k sobě a vzlykala mi do hrudi. Zabořil jsem jí tvář do vlasů. Až teď jsem si všiml jejich ohnivě rudé barvy. Autentické. To si rozhodně zapamatuju.

„Děkuju,“ zašeptala. Zamrkala a podívala se na mě uhrančivýma, hnědýma očima. Před očima se mi zatočil celý svět. Ale byla tak malá, tak mladá... Nebylo to možné. Jemně jsem jí setřel slzy z tváře a ona na oplátku z té mé krev. Chvíli mě zkoumavě pozorovala. Chtíc nechtíc mi vyskočily tesáky. Olízl jsem krev z jejího prstu. Svou krev. Přimhouřila oči, naklonila hlavinku ke straně. Po chvilce uvaživání mě zlehka políbila na rty, asi tak jako bratra před spaním a s tím polibkem se vytratila pryč.

Ještě dlouho jsem tam jen tak seděl a díval se za ní, neschopen udělat cokoliv jiného...

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestí ke štěstí? - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře