Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Boj o tvoje srdce - 9. kapitola

28.06.2010 (13:15) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1929×

9. kapitola

Po mém prvním polibku s Edwardem jsem byla jako omámená. Jen okrajově jsem vnímala svět kolem sebe. Nemohla jsem uvěřit, že jsem ti to všechno tak dlouho odpírat. No dobře, nebyl to ani týden, ale i tak. Tohle se nedalo srovnat s ničím, co jsem kdy zažila.

Když se Esme vrátila z nákupu, museli jsme s Edwardem předstírat, že se nic nestalo. Za začátku se to zdálo být jednoduché, ale zase tak lehké to nebylo. Pořád jsem se musela po očku koukat na Edwarda a v duchu jsem si přála, abych nemusela nic předstírat a mohla ho obejmout a na chvíli nemyslet na nic jiného než na jeho přítomnost. Ale to nepřicházelo v úvahu. Ale byl tu ještě jeden zádrhel, který mi nedovoloval se plně radovat z toho, co se dnes stalo.

Zatímco Edward byl dokonale šťastný, že jsme spolu, mně k dokonalému štěstí ještě něco chybělo. Pořád jsme se totiž cítila provinile a nemohla jsem uvěřit, co jsem to Tanye udělala. Byla to ta nejhnusnější zrada. Věděla jsem to, ale přesto jsem byla více než ochotná být s Edwardem… Připadala jsem si jako podrazák už teď a věděla jsem, že až se Tan vrátí domů, bude to ještě těžší. Mám pouze dva dny, abych se na to připravila. Vůbec jsem nevěděla, jak se před ní budu chovat, ale řekla jsem si, že si tyhle úvahy nechám na potom. Už tak jsem se stresovala dost.

A tak jsem se snažila celý den předstírat, že je všechno jak má být a že jsem právě nezradila svoji nejlepší kamarádku. Šlo mi to celkem dobře, dokud se ze školy nevrátili všichni ostatní Cullenovi a Carlisle nedorazil z jeho nové práce ve zdejší nemocnici domů. Když se mě Alice ptala, co jsme tu vlastně celý den dělali, dostala jsem ze sebe jen neurčitou odpověď, že se tu nic nedělo a že jsem byla celý den v pokoji. Zase taková lež to nebyla. Byla jsem v pokoji, ale dělo se hodně věcí a v tom pokoji jsem nebyla sama… Ale Alice mi na to samozřejmě neskočila. Usmívala se jako sluníčko a mně bylo jasné, že měla zase jednu ze svých vizí a musela to všechno vidět předem. Možná dokonce poradila Edwardovi, aby dnes nechodil do školy, kdo ví…

Když jsem si uvědomila, že tyhle její otázky dost dlouho nevydržím, vymluvila jsem se, že je mi špatně a odešla jsem do svého pokoje. Alice se objevila ve dveřích téměř okamžitě a vtrhla do mého pokoje s neskrývaným nadšením.

Sedla jsem si na postel a ona vyskočila za mnou.

„To je skvělé, že jste spolu!“ radovala se Alice. Na můj vkus to řekla moc nahlas, když uvážím, že tenhle dům je plný upírů a tyhle odzvučené stěny asi moc nepomáhají.

„Buď zticha, Alice,“ napomenula jsem ji, „nechci, aby se o tom někdo dozvěděl.“ Alice se zamračila.

„Proč ne?“ Neodpověděla jsem. Alice už stejně věděla, co bych řekla.

„Tanya to přežije… Co se stalo tak hrozného?“ Byla to jen řečnická otázka, ale já jsem se už neudržela.

„Co se stalo tak hrozného?! No to si děláš legraci! Zradila jsem nejlepší kamarádku i potom, co pro mě udělala, a ty se ještě ptáš?“ vyjekla jsem. Najednou mi došlo, že pokud Cullenovi slyšeli už i začátek rozhovoru, tohle museli slyšet určitě. Alice vypadala dost překvapeně. Asi nečekala, že takhle vybuchnu.

Stála jsem nad ní a vsadila bych se, že můj výraz by se mohl označit nějakým silnějším slovem než je rozzuřený. I když jsem nebyla upír, měla jsem pocit, že v tu chvíli bych dokázala někoho zabít, a to Alici, protože ve dveřích mého pokoje se objevili všichni Cullenovi a překvapeně na mě zírali. Edward se usmíval a já bych mu vážně nejradši vrazila. Taky mohl Alici říct, ať drží jazyk za zuby. Jediný problém byl v tom, že Edward v tom všem taky neviděl problém.

„O co jde?“ zeptal se Emmett pobaveně. „Kdyby se dalo pohledem zabíjet, Alice je už dávno tuhá.“ Ten si musí vždycky rýpnout. Zavřela jsem oči, abych se uklidnila. V klidu, Bello, to zvládneš, říkala jsem si v duchu. Naštěstí mi pomohl Jasper, který se možná po Emmově poznámce začala bát o Alici. Povzdechla jsem si.

„Tak co se děje?“ dožadoval se Emmett odpovědi. Rezignovaně jsem padla na postel, probodla jsem Alici vražedným pohledem a ta se znova zasmála. Potom jsem viděla, jak se nadechuje, aby mohla všem kromě mě, jí a Edwarda objasnit celou tuhle situaci.

„Ne, Alice!“ procedila jsem přes zatnuté zuby. Ona se znova usmála.

„Nezkoušej to, Bello. Tu hádku stejně vyhraju já.“ Ááá, tohle nevydejchám. Vzala jsem si svůj polštář a přetáhla jsem si ho přes hlavu. Alice se uchichtla. Bože, za tohle ji budu nenávidět.

„Edward a Bella spolu chodí,“ pronesla Alice jakoby nic a začala se znova smát. Už mě s tím začínala štvát.

„Vážně?“ Esme. Její hlas byl plný překvapení, ale byla nadšená. Mohla jsem si domyslet, že Edward jí přikývl.

„A kvůli tomu všechno tohle?“ ptal se Emmett. Byl pobavený jako vždy. Nikdo z nich prostě nepochopil, o co mi šlo.

„Bella si dělá starosti s Tanou,“ vysvětlila Alice.

„Tanya to pochopí,“ konejšil mě Esmein hlas, ale já jsem věděla, že to říká hlavně kvůli tomu, abych zůstala s Edwardem. Ne že bych si myslela, že nás něco může rozdělit. Znova jsem si povzdechla. Celá tahle situace byla… otřesná!

Sundala jsem si polštář z hlavy, čímž jsem si už definitivně zničila účes, a podívala jsem se na Cullenovi. Esme i Carlisle vypadali nadmíru spokojeně. Rosalie vypadala naštvaně, zato Emm asi přemáhal smích. Alicin výraz byl pořád nadšený a já se bála, že je to z toho důvodu, že bude mít v rodině další osobu, se kterou může nakupovat. Jasper se jen usmíval, ale nevěděla jsem, jestli to není způsobeno jen emocemi ostatních.

Fajn, pomyslela jsem si, před Cullenovými se to profláklo během pár hodin. Jak dlouho to zvládnu tajit před Tan? Tohle ovšem nebylo zdaleka to jediné, co mě trápilo… Rosaliin naštvaný výraz mě utvrzoval v tom, že kdyby se Tanya nějakým způsobem o tom všem dozvěděla, bude to právě od Rose. Celkem mě to děsilo.

Všichni po chvíli opustili můj pokoj, zůstal jen Edward.

„Zlobíš se?“ zeptal se mě sametovým hlasem. Další povzdech.

„Ne.“

„Neboj, Tanya se to nedoví,“ uklidňoval mě Edward a přitáhl si mě k sobě. V jeho pevné objetí jsem se cítila víc než dobře. Jeho silné paže mi dodávaly pocit bezpečí. Povídala jsem se mu do očí. Byl šťastný a já měla být taky.

„Edwarde?“ zašeptala jsem potichu, ale věděla jsem, že mě uslyší.

„Copak, zlatíčko?“ pobídl mě.

„Co má teď proti mně Rose?“ zeptala jsem se. Zdálo se mi, že mě předtím měla celkem ráda, tak proč se teď tváří, jako bych jí něco udělala?

„Nic si z ní nedělej, ona se jen snaží být zajímavá.“ Tahle odpověď mi zdaleka nestačila, ale přesto jsem se dál navyptávala. Radši jsem se přímo zeptala na to, co mě trápilo nejvíc.

„Ale neřekne nic, viď?“ Edward pochopil, jak to myslím.

„Myslím, že by to neudělala,“ ujistil mě Edward. „Ale promluvím si s ní,“ dodal po chvíli. To mě trochu znejistilo, ale když mě Edward lehce políbil, všechna moje nejistota byla ta tam už v okamžiku, kdy se naše rty dotkly. Chvíli jsem mu polibky oplácela, potom jsem se rozhodla, že už půjdu spát.

Lehla jsem si na postel a Edward si lehnul vedle mě. Objímal mě pažemi a já byla nadmíru spokojená… Chvíli mi v hlavě blikalo výstražné světýlko, které mě upozorňovalo, že kdyby se Tanya s ostatními vrátila dřív, byla bych pěkně v háji, ale ta myšlenka se během chvilky sama vytratila. Usmála jsem se a topila jsem se ve svém štěstí. Po chvíli jsem upadla do spánku a pořád jsem cítila Edwardovy paže obmotané okolo mého těla…

Shrnutí

Doufám, že se kapitola líbila. Já ji za moc dobrou nepovažuji. Děkuji za komentáře k minulé kapitole. Hrozně mě potěšily. :) T14.

Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 9. kapitola :