Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Boj o tvoje srdce - 7. kapitola

17.06.2010 (17:45) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1977×

7. kapitola

Když jsem se ráno probudila, zase mi bylo nanic z včerejšího dne. Ještě neprobuzená jsem se v županu dobelhala do koupelny, vysprchovala jsem se a vyčistila jsem si zuby. Když jsem došla zpátky do pokoje, na posteli jsem měla znovu nachystané oblečení od Alice. Dneska to bylo rozumné oblečení a to mě celkem udivilo. Nasoukala jsem se do džín a světlého trička s nápisem, které se mi k mému překvapení celkem líbilo.

Za pár minut už jsem byla dole a chystala si snídani.

„Ahoj, prcku,“ pozdravil mě Eleazar, když mě uviděl. Normálně bych  mu za to oslovení nadala, ale dneska jsem neměla náladu.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav a dál jsem se věnovala přípravě svých toastů.

„Copak ti je?“ zeptal se mě.

„Ale nic, jen jsem se špatně vyspala.“ Nebyla to pravda, ale já jsem mu ji nechtěla říct. On jenom pokrčil rameny, protože pochopil, že se radši nemá vyptávat a odešel z kuchyně. Když jsem se nasnídala, všichni jsme opět vyrazili do školy. Vůbec nic jsem nevnímala, jen jsem se usmívala a oplácela pozdravy všem, co mi řekli ahoj. Když jsem s Tanyou a s Edwardem zase jela autem, Tanya mi položila nečekanou otázku.

„Co tvoje narozeniny, Bell? Musíme to nějak oslavit, máš je už v neděli,“ poznamenala Tanya, její hlas prozrazoval, že se těšila, že zase udělá velkolepou oslavu. Já jsem samozřejmě věděla, že za pár dní mi bude osmnáct, ale doufala jsem, že si na to nikdo nevzpomene. Povzdechla jsem si.

„Já to nechci slavit, Tan. Je to hloupý,“ odpověděla jsem jí.

„Co je na tom hloupého, slavit své narozeniny,“ opáčila kapku uraženě. Ona tu oslavu chtěla za každou cenu, toho jsem si byla vědoma.

„Tanya má pravdu, Bello,“ poukázal Edward, když jsem dlouho mlčela. Nechtěla jsem na na něj podívat, a tak jsem místo toho zase promluvila směrem k Tanye.

„Tak fajn, dělej si co chceš,“ svolila jsem. „Ale jestli to zase bude jako posledně,“ začala jsem vyhrožovat při vzpomínce na celou školu oslavující mé narozeniny v našem obýváku, ale ona mě hned utnula.

„Neboj, bude to ještě lepší,“ ujistila mě.

„Tak jsem to nemyslela,“ sykla jsem na ni naštvaně, ale ona mě ignorovala. Paráda, vážně paráda, pomyslela jsem si sarkasticky. Vystoupila jsem z auta, jelikož jsme už byli u školy a vydala jsem se na svoji první hodinu. K mému štěstí jsem ji neměla s nikým z mojí rodiny. Celý den jsem moc nevnímala, co se kolem mě děje, všechno mi připadalo rozmazané a vůbec jsem se nesoustředila. Byla jsem jako v jiné dimenzi. Začala jsem vnímat až na poslední hodině, kterou jsem měla samozřejmě s Edwardem. Když už jsem s ním nemohla nic mít, tak jsem na něj celou hodinu zírala. Nemohla jsem si pomoct jako vždycky. Když zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy jak nejrychleji to šlo. Vyšla jsem na parkoviště a nasedla jsem do auta, Tanya už ně mě čekala a to bylo dobré, už jsem nemusela být s Edwardem ani chvíli o samotě.

Když jsme dojeli domů, šla jsem rovnou do svého pokoje a doufala jsem, že mě všichni nechají na pokoji, ale spletla jsem se.

„Bello? Můžu dál,“ zeptala se Kate, když nakoukla do dveří mého pokoje. Jenom jsem si povzdechla.

„Pojď dál,“ vyzvala jsem ji. Otevřela dveře a sedla si vedle mě na postel.

„Co se s tebou děje, Bell? Dneska vypadáš, jakoby ti bylo všechno jedno,“ poznamenala Kate.

„Já,… Prostě musím chvíli o něčem popřemýšlet. A chci být sama,“ vysvětlila jsem jí a slovo „sama“ jsem zvýraznila víc, než bylo potřeba.

„Fajn, tak o tom nebudeme mluvit,“ pochopila Kate a  podívala se na mě ustaraným pohledem. Pokusila jsem se usmát. Všimla jsem si, že má zase tmavé oči.

„Tys včera nebyla na lovu?“ zeptala jsem se jí podezíravě.

„Ne, s Carmen a Eleazarem jsme byli na letišti,“ vysvětlila.

„Co jste tam dělali?“ zajímala jsem se.

„Ty to ještě nevíš?“ Tvářila se zamyšleně. „Myslela jsem, že ti to Tan už řekla.“

„Co?“

„No, my… musíme zítra ráno někam odjet. A…“ Znovu se zamyslela, vůbec se mi nelíbil ten tón, kterým to říkala. Jakoby ani přesně nevěděla, proč odjíždějí. „Vůbec si nemusíš dělat starosti. Vrátíme se v pátek na tvou oslavu. Bude to zařizovat Alice,“ dodala po chvíli.

„Jak to myslíš; nemusím si dělat starosti?“ zeptala jsem se trochu vyděšeně. „Děje se něco?“

„Ne, nic se neděje, neboj. Prostě jedeme do Itálie a tečka, všechno bude v pohodě.“

„Proč tam jedete? Děláte si dovolenou beze mě? Řekni mi pravdu, Kate,“ prosila jsem ji.

„Ne, neděláme si dovolenou, jedeme do Voleterry. Pamatuješ, jak jsme ti o ní vyprávěli.“ Jasně. Na to se nedalo zapomenout. Upíří město, kde sídlí tři nejvyšší upíři, kteří hlídají zákon. Lidé, co bydlí ve Volteře jsou jako jediní chráněni před útokem upírů. Volturiovi, nejvýznamnější upíří rodina, nikdy neloví přímo ve městě. Tohle byla jedna z důležitých věcí, které jsem si musela zapamatovat.

„Proč tam jedete?“ zopakovala jsem svoji otázku. Kate pokrčila rameny.

„Nevím, možná nám chce Aro jen něco říct. Jak jsem řekla, nedělej si starosti,“ nařídila mi.

„A proč se Alice nemůže podívat do budoucnosti,“ ptala jsem se. Mohla by taky přece hnout prstem, abychom zjistili, proč tam vlastně mají jet.

„Už se dívala, ale nic nevidí… Nedělej si starosti,“ zopakovala.

„Ty víš, že si je budu dělat,“ poznamenala jsem. Jak mohla čekat, že potom, co mi řekla, zůstanu v klidu?

„Je to zbytečné, nic se nestane.“

„Fajn, budu na to myslet,“ řekla jsem a zhluboka jsem se nadechla. Kate se očividně ulevilo.

„Tak jo, nepotřebuješ něco?“ zeptala se mě ještě Kate, když se zvedala k odchodu.

„Ne, díky,“ odpověděla jsem a usmála jsem se. Vždycky mi přišlo vtipné, jak přehnaně se o mě starali. Kate zmizela a já jsem zase zůstala sama. Už tak dlouho jsem nemluvila s Tanyou jen tak o ničem. Od té doby, co přijeli Cullenovi, jsme vlastně neměli příležitost si pořádně popovídat a já jsem to právě potřebovala. Zvedla jsem se z postele a šla najít Tanyu. Ve svém pokoji ale nebyla, ani v koupelně, ani v obýváku. Do kuchyně nechodila, pokud jsem ji nepoprosila o něco k jídlu, protože nesnášela vůni lidského jídla, ale stejně jsem ji zkontrolovala. Nikdo. Vrátila jsem se zpátky do obýváku, kde se na pohovce rozvalovali Emmett s Jasperem a koukali na nějaký baseballový zápas.

„Ehm, kluci, neviděli jste Tanyu?“ zeptala jsem se. Nikdy jsem s nimi vlastně ani pořádně nemluvila, když se to tak vezme.

„Ne, neviděli, ségra,“ odpověděl Emmett a zasmál se. Blbec.

„Šla s Edwardem ven,“ řekla Esme, která se nějakým záhadným způsobem objevila vedle mě. Stejně tak Carlisle.

„Aha.“ No paráda… Možná se nakonec dají dohromady. Proč mě ta myšlenka tak neuvěřitelně štve?!

„Potřebuješ něco? Můžeme jim zavolat,“ řekla Esme, její hlas zněl kdovíproč ustaraně. Jakoby si o mě dělala starosti.

„Ne, nic, nebudu je rušit. Jen jsem si s ní chtěla promluvit,“ pokrčila jsem rameny, jakoby o nic nešlo a šla jsem si sednout do křesla, abych nějak zabila čas, než Tanya přijde. Sledování baseballu s Emmem a Jazzem, kteří mi dovolili, abych jim tak říkala, když už jsem jejich sestra, jak poznamenal Emmett, bylo snad za trest. Ti dva se pořád sázeli, kdo dá homerun a Jazz pořád vyhrával, než Emmovi došlo, že Alice to Jasperovi řekla předem a žádal vrácení peněz. Jasper mu místo toho utekl i s jeho tisícovkami. Ti dva byli jeden horší jak druhý. Vážně se „nemůžu dočkat“, až tady s nimi budu další dva dny sama.

Asi o půl hodiny potom, co Jazz oškubal Emma o peníze, přišli domů Tan s Edwardem, ani na jednoho jsem se nepodívala. Přišlo mi ale divné, že Tanya hned vztekle odešla pryč, a tak jsem usoudila, že není vhodná doba hrát si na uraženou. Vrhla jsem po Edwardovi vraždný pohled a šla jsem za ní.

„Cos jí udělal, brácha?“ slyšela jsem ještě Emma, jak se ptá, ale už jsem byla moc daleko, abych si mohla poslechnout Edwardovu odpověď. Vyšlapala jsem schody a šla do Tanyiina/svého pokoje.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se jí, když jsem jí našla jak sedí v rohu místnosti.

Shrnutí

V téhle kapitole se toho moc neděje, ale na další se můžete těšit, protože se konečně dočkáme B + E. Tuhle kapitolu jsem vlastně rozdělila na dvě, protože sama o sobě byla moc dlouhá. Takže osmou kapitolu přidám večer. :)

Děkuju za komentáře k předchozí kapitole; udělali jste mi radost. doufám, že se vám má povídka bude líbit i dál. :)

Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 7. kapitola :