Ehm, 3. kapitola je na světě. Bella se právě vydala s Alicí nakupovat a jelikož Alice je jak známo shopaholik, tak toho Bella bude mít plné zuby. V další kapitole se budou už dít závažnější věci. Děkuju za všechny komentáře. Moc mě to potěší. Vaše T14
Omlouvám se, že jsem to nevydala dřív, ale u nás byly pořád bouřky a tím pádem vypadávala elektřina, takže to nešlo.
30.05.2010 (17:30) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2125×
3. Kapitola
„Podívej, tohle by ti strašně slušelo,“ vyhrkla Alice už asi po stopadesáté.
„Tohle si na sebe nevezmu,“ odporovala jsem a znechuceně jsem sledovala ten kus modré látky, který držela před sebou. Opravdu se to nedalo jinak nazvat. Upřímně, ta sukně co Alice držela v ruce, končila blíž k pupíku než ke kolenům a já jsem vážně nestála o to, aby měl každý výhled na moje kalhotky, které mi mimochodem vybírala taky Alice. Musela jsem říct, že ta holka byla fajn. Kdyby neměla tu svou posedlost kolem oblečení, řekla bych, že je naprosto normální. Ale ona byla posedlá. Nutila mě ve všech obchodech zkoušet hory různých strašných věcí, až se nakonec rozhodla pro tu, která se mi ani ve snu nemohla líbit. Všechno oblečení, co jsem dneska nakoupila, jsem si prostě nehodlala vzít na sebe. Všechno to odhalovala víc, než mělo a nechápala jsem, kam takové věci budu nosit. A když už jsme u toho, proč bych si kupovala tu sukni, kterou mi Alice právě vnucovala, když tady byla moc velká zima, abych se v ní promenádovala venku…
„No tak, Bello,udělej mi radost,“ prosila mě Alice. Jo, na to jsem jí skočila jen napoprvé…
„Ani náhodou!“
„Proč?“ vypálila na mě.
„Tak zaprvé, protože to nikdy nebudu nosit, jinak bych se musela zbláznit. Zadruhé, já nejsem upír a venku je na to moc zima. A zatřetí, protože toho už mám plný zuby,“ odpověděla jsem naštvaně. Nechtěla jsem být hnusná, ale už jsem vážně nemohl dál…
Alice si povzdechla a vrátila tu věc zpátky do regálu. Stejně jsem ale věděla, že nemám zcela vyhráno. Místo toho, abych se tam s nimi dál motala mezi regály, vyšla jsem z obchodu a sedla jsem si na lavičku před obchodem… Nákupní centrum bylo plné lidí a já jsem se musela divit, co je na tom stupidním nakupování tak baví.
Bohužel, můj oddech na lavičce netrval moc dlouho. Alice a ostatní se za chvíli vyřítily z obchodu.
„Honem, Bello,“ popoháněla mě Alice a Esme se zatvářila omluvně. Asi jako jediná chápala moje muka. Těžce jsem se zvedla ze své lavičky a otráveně jsem se vydala za Alicí. Ta s Rose zamířila rovnou do obchodu s botama. Paráda, pomyslela jsem si a odtáhla jsem Tan stranou, abych jí mohla pořádně vynadat.
„Tos mi nemohla říct, že ta holka je naprostý… naprostý… tornádo?!“ sykla jsem na ni potichu.
„Ty bys potom nešla,“ vysvětlovala stejně tichým hlasem a oči měla upřené na Alici, která právě vybírala boty pro Esme. (Tím vybírala se myslí to, že před Esme už stály tři krabice s botama, které si měla vyzkoušet a Alice hledala nejmíň dalších deset, aby si byla jistá, že vybrala ty nejlepší.)
„Samozřejmě že bych nešla! To by totiž byla sebevražda... Proč jsi mě sem donutila jít?“
„Myslela jsem, že nebudeš chtít zůstat doma s všema klukama...,“ vysvětlovala.
„Tam bych to snad zvládla píp než tady... Mohla bych si zalézt do pokoje a počkat, až se vrátíte a nemusela bych tady teď umírat,“ fňukala jsem.
„Promiň, Bell.“
„Hm, na omluvy už je trochu pozdě… Já chci pryč!“
„Víš co, tak se běž teď kouknout třeba do knihkupectví, nemusíš tu s námi být.“ Vyděračka… Věděla jsem, o co se snaží.
„Hele, mě neoblafneš. Už sem s tebou v životě nepůjdu.“ Podala mi svoji kreditku.
„Tak fajn,“ vyštěkla jsem a vzala jsem jí kartu z ruky. Ona se usmála.
„Potkáme se tady za hodinu, jo?“ Jenom jsem přikývla a bleskově jsem vyrazila z obchodu. Trochu jsem se bála, co si na mě Alice vymyslí, až budu pryč. Bylo mi jasné, že mi nějaké boty koupí a když tam nebudu, abych jí odporovala, mohlo by to dopadnout špatně, ale pustila jsem to z hlavy a šla jsem do knihkupectví. Prošla jsem celý obchod a našla to, co jsem hledala. Zaplatila jsem pomocí Tanyiny kreditky a dostala jsem chuť zkusit, jestli bych všechny ty peníze, které má, dokázala utratit. Těžce jsem o tom pochybovala. Pochopte, už žijí víc jak 200 let, a tak si stihli našetřit plno peněz. Ani jsem nechtěla vědět kolik.
Když jsem vyšla z knihkupectví, podívala jsem se na hodinky. Zbývalo mi ještě 20 minut, a tak jsem se zašla ještě najíst. Když jsem byla najezená, už mi zbývalo jen 5 minut, musela jsem se dostat na druhou stranu nákupního střediska… S povzdechem jsem vyrazila zpátky k obchodu s botama a doufala jsem, že už pojedeme domů. Bylo to marné.
Hned jak jsem se objevila v Alicině dohledu, pokračovaly jsem v nákupním maratónu. Když jsme konečně prošli všechny obchody, tak jsem si oddechla… Měla jsme to za sebou. Přežila jsem vlastní smrt. Když jsem zvládla tohle, tak už zvládnu všechno.
Když jsem nastupovala do auta, byla jsem vážně ráda, že už jedeme pryč. Byla jsem k smrti unavená. A taky se to na mně podepisovalo. Na zpáteční cestě jsem musela usnout, protože jsem se ocitla ve své posteli aniž bych si pamatovala, že jsem se do ní dostala vlastními silami. Když jsem se probudila, byla tma. Podívala jsem se na budík, který ukazoval deset hodin večer. Prospala jsem celý zbytek dne. Už jsem ale nebyla unavená, zato jsem měla zase hlad. Sešla jsem dolů, abych si dala něco k večeři. Šla jsem rovnou do kuchyně přes obývák, kde seděl Emmett s Eleazarem, Carlislem a Tanyou a dívali se na nějaký baseballový zápas v televizi. Emmett si přitom stěžoval, že to nikdo neumí hrát, a že by to zvládl líp.
Když jsem si v kuchyni připravovala jídlo, Tanya přišla za mnou.
„Vzbudili jsme tě?“ zeptala se mě.
„Ne, už nejsem unavená, jenom si musím dát něco k jídlu. Mám hlad,“ vysvětli jsem jí.
„Dobře, ale stejně by ses měla vyspat. Zítra je pondělí, jdeme do školy.“ Mluvila, jako by byla nějaký rodič, co se bojí, aby jeho dítě nezaspalo.
„Já vím, mami,“ dělala jsem si z ní srandu a strčila jsem mraženou pizzu do trouby.
„Oni tam půjdou taky?“ zeptala jsem se.
„Jo, budou chodit s námi. Říkala jsem, že se tu nějakou dobu zdrží, ne?“ zeptala se nevinně.
„Myslím, že o tom ses zapomněla zmínit,“ poznamenala jsem sarkasticky. Už jsem se s ní dál nebavila.
Když jsem se najedla, zase jsem zmizela ve svém pokoji, vzala jsem si svoji MP4ku a asi v polovině mé oblíbené písničky jsem zase usnula...
V další kapitole se bude Bella sbližovat s Edwardem, takže se konečně dočkáme něčeho zajímavějšího... :)
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 3. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!