Další kapitola. porpvé z jiného než Bellina pohledu. Nebude to ovšem pohled Edwarda, ale Tanyi. Jak zvládá zradu Belly. Bellin život mezitím visí na vlásku. Přežije nebo ne? A pokud ano, bude stále člověkem?
Příjemné počtení. Vaše T14. :)
19.08.2010 (16:15) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2508×
15. kapitola
Tanya:
Celý den jsem strávila v lese. Nechtěla jsem domů. Nedokázala jsem uvěřit, že mi to udělala. Jak mohla? Vždyť já jsem byla jako její sestra. Starala jsem se o ni a ona věděla, že Edwarda miluju. Jak mi to mohla udělat. I když jsem jako upír nemohla cítit bolest fyzickou, té psychické jsem se nevyhnula. Bellina zrada mě bolela, i když jsem si to nechtěla přiznat, bylo mi to líto. Ale jí asi nebylo líto nic, když jí nevadilo, že mě zradila. Věděla jsem, že lidé umí být sobečtí a zlí, ale Bella? Jediná pravá kamarádka, kterou jsem kdy měla… To není možné.
„Tanyo,“ ozvalo se kousek ode mě. Poznala jsem Katein hlas.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„Pojď domů, tímhle nic nevyřešíš,“ řekla Kate a sedla si vedle mě. „Měla by sis s Bellou promluvit.“
„Já… Nechci s ní mluvit, Kate. Ona mě v postatě podrazila. Já jsem jí věřila a ona mi udělá tohle,“ odporovala jsem.
„Hlavně nedělej nic hloupého, a přemýšlej o tom, co jsem řekla. Bella by ti to určitě vysvětlila.“ Co by mi měla vysvětlovat, sakra! Já jsem pochopila naprosto všechno. Když jsem je viděla, jak se líbali, jak si to mám asi jinak vyložit? Neodpověděla jsem.
Kate ještě chvíli seděla vedle mě, ale pak to vzdala a odešla. Já jsem ještě pár desítek minut seděla v lese a potom jsem se vydala domů. Promluvím si s Bellou, ale musela by mít teda sakra dobrý vysvětlení, abych jí zase začala věřit. Bylo mi líto, že se hádáme, ale teď to nehrálo roli.
Když jsem došla domů, všude panoval zmatek. Cullenovi odjížděli, to jsem věděla, ale něco bylo špatně.
Vešla jsem do jídelny, odkud se ozýval Carlisleův hlas. Všichni seděli podél dlouhého stolu a o něčem mluvili. Bella tam nebyla.
Když jsem vešla, všichni se na mě otočili.
„Kde je Bella?“ zeptala jsem se. Kate s Irinou střelily pohledem po Emmettovi.
„Hej, to není moje chyba,“ ohradil se, „kvůli mně se neděje nic z tohohle.“
„Bella tady není, Emmett na ni měl dát pozor, ale ona utekla. Šla tě hledat, aby si s tebou promluvila, “ vysvětlil mi Carlisle situaci. I když jsem byla ne Bellu naštvaná, bála jsem se o ni. Co kdyby se jí něco stalo.
„Tak proč ji nehledáte?“ zeptala jsem se.
„To už jsme zkusili, jenže nemáme žádnou stopu. Emmett neumí stopovat a její vůně už se nedá rozpoznat. Nebyla tu celý den,“ řekl Eeleazar. „Právě se domlouváme, co budeme dělat.“ Proto tahle schůze. Já jsem v tom neviděla smysl. Vlastně mi to vůbec nedávalo smysl. Bože, vždyť jsme upíři, jak může Emmett neumět stopovat, přece musel něco cítit. Nebo to byl vážně takovej debil. Já tady jen ta sedět nebudu.
„Fajn, tak si tu diskutujte, já ji jdu najít,“ rozhodla jsem se a vyšla zase ven. Kam by mohla jít? Snažila jsem se projít všechna místa, kam ráda chodila, když chtěla být sama. Nikde po ní nebylo ani stopy. Měla jsem zůstat doma, pomyslela jsem si. Kdybych neodešla, tak by mě Bella nešla hledat, neztratila by se a možná to, co se stalo, má nějaké jiné vysvětlení. Měla jsem jí dát šanci, aby mi to vysvětlila. Teď jsem toho litovala.
Venku už byla tma. Kdybych byla člověk, určitě bych nic neviděla. Určitě musela být i zima. Tady je v noci vždycky pod bodem mrazu. Pokud teď Bella byla někde venku, tak už musí být zmrzlá na kost.
Utíkala jsem mezi stromy a přemýšlela, kde ji ještě mám hledat. Najednou vítr mým směrem přivál známou vůni. Bella. Okamžitě jsem se obrátila a doběhla k ní. Ležela na zemi schoulená do klubíčka.
„Bello, slyšíš mě…?“ zeptala jsem se jí, ale nereagovala. Vzala jsem ji do náručí a vyběhla zpátky k domu. Najedou jsem zapomněla na naši hádku. Měla jsem ji až moc ráda na to, abych na to teď mohla myslet na tyhle věci. Musela jsem ji rychle dostat do tepla.
Když jsem se vrátila, byla jsem ráda, že jsem doma našla Carlislea. Všichni ostatní zase hledali Bellu. Asi je napadlo, že by Carlisle měl zůstat doma, kdyby se jí něco stalo.
Položila jsem ji na sedačku. Carlisle ji okamžitě začal vyšetřovat. Stála jsem opodál a všechno napjatě pozorovala.
„Je úplně podchlazená, měla by jet okamžitě do nemocnice,“ poznamenal Carlisle. Jenže nemocnice nebyla zrovna nejbližší budova, u které jsme bydleli. Nejbližší byla vzdálená 30 km od našeho domu. Věděli jsme, že nikdy do nemocnice nebudeme potřebovat jít, tak jsme od ní bydleli co nejdál. Ono by asi nedělalo dobrotu, bydlet moc blízko. Přece jen, kde je nemocnice, tam je krev… Ale cesta tam trvala autem příliš dlouho.
„Tak poběžíme,“ řekla jsem Carlisleovi a chtěla jsem vzít Bellu, ale on mě zastavil.
„Nemůžeme ji vzít do té zimy. Nepřežila by to.“
„Nepřežije ani tady!“ vybuchla jsem.
„Jako člověk asi ne…,“ začal Carlisle a já na něj zírala. Ano, museli jsme Bellu přeměnit, i kdyby tohle přežila, ale…
„Měla bys to udělat ty,“ pokračoval Carlisle.
„Carlisle, já… já nemůžu. Já na to nejsem připravená. Kdysi jsem jí to sice slíbila, ale ne teď hned.“ V mém hlase se odrážela panika. Nechtěla jsem i zabít. Ale ona chtěla, abych to udělala já. Její srdce, které tlouklo až příliš pomalu, mi připomínalo, že se musím rozhodovat rychle…
„Zastavím tě, pokud –“ začal Carlisle, ale já jsem mu skočila do řeči. Věděla jsem, co chtěl říct.
„Fajn, udělám to,“ přikývla jsem. Nemohla jsem uvěřit, že i přesto, co se stalo, jsem ochotná ji přeměnit sama. Chtěla jsem ignorovat to, co po mně kdysi žádala, ale nemohla jsem. Dala jsem jí slib a já svoje sliby plním. Nemohla jsem nechat Carlislea, aby ji přeměnil. Nebyla bych potom k ničemu. A i přesto všechno, jsem Bellu měla ráda, i když jsem to momentálně ignorovala.
Přišla jsem k ní a podívala jsem se jí na krk. Viděla jsem tu pulsující tepnu na jejím krku a cítila jsem, jak se mě zmocňuje žízeň, i když jsem na lovu byla sotva před pár hodinami.
Nesmím na to myslet, napomenula jsem se v duchu.
Naklonila jsem se k Belle a moje ostré zuby lehce protnuly její tenkou kůži. Cítila jsem se neuvěřitelně, když jsem ucítila vůni její krve a ochutnala její chuť. Už dlouho jsem nic takové nezažila. Nemohla jsem přestat. Nechtěla jsem přestat. Bylo to jako kdybych její krev byla moje droga a já ji potřebovala.
„Tanyo,“ uslyšela jsem nad sebou něčí hlas. Docházelo mi, že z ní piju až příliš dlouho, ale nedokázala jsem toho nechat. Ne teď. Byla jsem jako v extázi. Bellina lahodná krev mi zatemnila mysl a já nedokázala přestat. Nezvládla jsem to. Selhala jsem.
Eh, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Tahle kapitola byla hrozná, jsem si toho vědoma. Vůbec se mi nelíbí, jak jsem to napsala a tak to taky vůbec vypadat nemělo. Je to divný a zamotaný a původně to mělo být jinak, ale popisovat to nebudu. Jinak je jasný, že Bella by ještě umřít neměla, ale už mě napadlo, že ji zabiju. No, ještě si to rozmyslím. Uvidíme. No nic, zatím se mějte. A děkuju každému, kdo zde zanechá komentář, který si za tohle ani nezasloužím.
Vaše Terez, která je oficiálně bez talentu a bez fantazie.
Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 15. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!