Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Boj o tvoje srdce - 12. kapitola

06.07.2010 (08:00) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2111×

12. kapitola

Jakmile jsem se snad se všemi pozdravila, plno lidí po mně chtělo, abych si šla zatancovat. Já to kvůli své nešikovnosti odmítala a radši jsem seděla, abych ještě nezpůsobila nějakou nehodu svému okolí nebo sobě.

„No tak, Bello, to tu vážně budeš jenom sedět?“ stěžovala si Alice. Povzdechla jsem si. Nesnáším svoje narozeniny!

„Já jsem o nic takovýho nestála,“ řekla jsem možná ostřeji, než jsem měla v plánu a rozmáchla jsem se kolem sebe, abych ukázala na všechny ty lidi a vůbec všeobecný zmatek.

„Myslela jsem, že nakonec budeš ráda,“ mluvila Alice a nevšímala si mě, „co je na tom tak špatného? Mít narozeniny je přece super.“ Jo, možná pro upíra, který nestárne a přežije dalších sto let bez jediné újmy… Já jsem upíra nebyla. Zatím! Nebudu se řídit podle toho, co chce Edward. Je to můj život.

„Alice, tihle lidi tady nejsou proto, aby mohli slavit nějaký narozeniny, ale proto, aby tu mohli po sobě lézt a –“

„To není pravda,“ nenechala mě domluvit Alice. Nejspíš si neuvědomovala, že s celé školy se stýkám právě jen s jistými upíry z „Denalijské smečky“.  Než jsem stačila nějak protestovat, chmatla mě ze ruku a vytáhla mě mezi ostatní. Jakmile mě zase pustila uprostřed parketu, začala jsem se přes ostatní prodírat zpátky k baru.

„Chováš se jako malá,“ napomenula mě Alice přísným hlasem.

„Tak ať! Jsou to přece moje narozeniny,“ odsekla jsem. Už jsem se zmínila, že nesnáším oslavy a plno lidí na jednom místě vůbec?

Alice asi usoudila, že se mnou nemá šanci, a tak to vzdala a šla zpátky za Jasperem, aby si užili ploužák, který zrovna hrál.

Seděla jsem pořád na svém místě a pila jednu colu za druhou… Dávkovala jsem se kofeinem. Něco mi říkalo, že tady budu trčet sakra dlouho.

„Ty nejdeš tančit?“ zeptal se mě Edward zničehonic.

„Ne. Tohle všechno vážně nemám zapotřebí,“ odfrkla jsem si a poukázala na všechno kolem.

„Ani se mnou bys nešla?“ zeptal se a krásně se usmál. Bože, to mi dělá naschvál… Chvíli jsem předstírala, že přemýšlím.

„Hmm, když od tebe dostanu dárek k narozeninám, tak jo,“ vydírala jsem.

„Fajn, dostaneš ho ale až v den, kdy opravdu budeš mít narozeniny. Takže v neděli,“ odpověděl nevzrušeně. Koukala jsem na něj jak zjara.

„Ty pro mě vážně máš dárek?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„Jistě,“ odpověděl mále uraženě. Tvářil se, jako by to byla samozřejmost. Povzdechla jsem si a vstala jsem. Edward se na mě usmál.

„Nevíš, do čeho jdeš,“ upozornila jsem ho, „já totiž absolutně neumím tančit.“ Vůbec má slova nevzal na vědomí, a to dělal obrovskou chybu. Tohle nedopadne dobře, pomyslela jsem si. Přesto jsem se nechala dotáhnut až na parket mezi tu kopu lidí… Edward nevypadal, že by vnímal, že je tu  někdo jiný než on a já, což se mi zdálo vzhledem k situaci zvláštní… Ale nevadilo mi to. Lepší než kdyby se koukal po ostatních a mě si nevšímal.

Jako na povel začali hrát nějakej ploužák a já jsem se kapku zděsila. Edward si mě přitiskl k sobě a začali jsme tančit mezi ostatními páry. Jestli nás takhle uvidí Tanya, tak jsem mrtvá, napadlo mě, ale moc starostí jsem si s tím nedělala. Přitiskla jsem se k Edwardovi blíž a na chvíli jsem i já zapomněla na to, že tady nejsme sami. Z jeho úžasné vůně kolem mě se mi málem točila hlava, ale bylo mi příjemně. Povzdechla jsem si... Já se ho nikdy nedokážu vzdát…

Asi po půl hodině, co jsem dělala, že umím tančit, mě Edward propustil. Ale jakmile si toho všiml Eleazar, tak mě vytáhl zpátky, a tak jsem nakonec tančila snad úplně se všemi… Trochu mě mrzelo, že ještě nejsem upír, protože potom bych mohla Emmettovi za jeho blbé poznámky, když jsem s ním tancovala, pořádně dupnout na nohu. Takhle bych si akorát udělala modřiny, a tak jsem to radši neriskovala. A navíc… Už tak jsem totiž měla s Rosalií víc než hrozný vztah, a kdybych si dovolila „zaútočit“ na Emma, tak by mě asi na místě vysála do poslední kapky krve…

…

Pár hodin po půlnoci, kdy jsem už jen seděla u baru a popíjela Frisco s Jessikou a Ang, jsem byla už celkem vyřízená, ale odejít jsem nemohla. Alice s Tanyou a Esme mě hlídaly, abych se někam „nezdejchla“, a tak jsem to vzdala a rezignovala k pití s mými „přáteli“.

Tanya tancovala s Edwardem a já jsem příšerně žárlila, i když jsem vlastně neměla proč, možná to bylo tím přísunem alkoholu, jinak vážně nevím. Už jsem byla celkem dost mimo a bylo mi kapku špatně…

„Tak co, Bell, nakonec to nebylo tak hrozný,“ říkala mi Alice, která se najednou objevila vedle mě a snažila se překřičet hudbu, abych ji vůbec slyšela. Já jsem ji ale sotva vnímala. Jen jsem přikývla a dál jsem pila.

„Měla bys toho už nechat…,“ poznamenala Alice ještě než odešla. Důrazně jsem zavrtěla hlavou. Osmnácté narozeniny mám jen jednou, nebo ne?

A tak jsem pila, poslouchala marné pokusy mého spolužáka Mika, třídního kreténa, jak se mě snaží sbalit. Byl už celkem opilej, ale to jsem byla i já, takže jsem mu odpovídala na nesmyslné dotazy a ani jsem se nesnažila ho odkopnout. Normálně bych se s ním nebavila vůbec.

Ke konci večera mi bylo tak blbě, že jsem musela odejít na záchod, abych vyklopila případný obsah mého žaludku. Vážně jsem neměla tolik pít, nebyla jsem na to zvyklá. Vytratila jsem se na záchody, a když jsem se vrátila z kabinky, opřela jsem se o umyvadlo, umyla jsem si obličej a zhluboka jsme se nadechla… Chvíli jsem tam tak zůstala. Najednou jsem uslyšela klapnutí dveří. Točila se mi hlava až moc silně na to, abych se podívala, kdo to je…

Najednou mi někdo zezadu obmotal paže okolo těla. První, kdo mě napadl, byl Edward, ale po pár dlouhých sekundách mi můj mozek připomněl, že tyhle paže jsou až moc teplé na to, aby patřily upírovi. Prudce jsem zvedla hlavu a podívala jsem se do zrcadla. Vedle mého odrazu tu byl taky odraz Mika…

Cukla jsem sebou.

„Bello,“ oslovil mě a já jsem se mu snažila vysmeknout.

„Co chceš?“ dostala jsem ze sebe, bylo mi pořád blbě. Místo odpovědi mě přirazil ke zdi a cítila jsem jeho ruce na mém těle. Otřásla jsem se, když mi rukama zajel pod tričko a chtěla jsem utéct, ale neměla jsem žádnou možnost… Byla jsem v pasti. Mike mě začal líbat, jeho dech byl cítit alkoholem a cigaretami a já se otřásla hnusem. Po chvíli úporné snažení, dostat se z jeho rukou, mi došlo, že nemá cenu bojovat…

Byla jsem moc slabá a  bylo to o to horší, když jsem se snažila utéct. Nemohla jsem ani křičet. Dveře byly zamčené, jak jsem pochopila. Moji mysl navíc stále otupoval alkohol, takže jsem nemohla myslet jasně. Přesto jsem věděla, že z tohohle je mi na nic. Mike za mě strhal oblečení a já si přála, aby tohle byla jen noční můra, ze které se probudím zase v mojí posteli. Ale nebylo tomu tak.

Nikdy jsem si nemyslela, že přijdu o panenství zrovna takhle a připadala jsem si hrozně. Když do mě Mike tvrdě pronikl, vykřikla jsem bolestí. Najednou mi bylo všechno úplně jedno. Slzy mi tekly proudem po tvářích a nedaly se zastavit. Udělalo se mi zle a dál si pamatuju, jak jsem slyšela něčí hlas. Mohl to být kdokoli… Potom jsem cítila náraz, jak jsem dopadla na chladné špinavé dlaždičky a bylo po všem. Viděla jsem před sebou jen temnotu. Připadala jsem si jako použitá hračka…

Shrnutí

Ano, teď budu pod palbou otázek typu: Proč tam nepřiletěl Edawrd a nezachránil ji? A proč to Alice neviděl? Odpovědi se dovíte v příští kapitole, která bude až za 14 dní, protože vám odjíždím pryč. Nabrat síly a ispiraci...

No nic, užijte si to tady, tatímco tu nebudu. T14.

A abych nezapomněla, děkuju za komtářek k ředchozí kapitole. Bylo jich vážně hodně na mé poměry. Díky! Moc si toho vážím. :)

Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 12. kapitola :