Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Boj o tvoje srdce - 11. kapitola

30.06.2010 (20:30) • Terez14 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2014×

11. kapitola

Když jsem se ráno probudila, Tanya a ostatní už byli doma. Zato Alici ani Esme jsem nikde nemohla najít a to proto, že určitě zařizovaly moji oslavu narozenin. Alice se zmínila, že to bude v nějakém klubu ve městě, ale já jsem ji moc nevnímala…

Hned jsem se běžela přivítat s Tanyou a snažila se ignorovat své špatné svědomí. Jakmile mě Tan uviděla, okamžitě vstala a šla mě obejmout. Cítila jsem se strašně. Možná to bylo i tím, že na mě upírala svůj starostlivý pohled.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se, když jsem se se všemi přivítala a tím jsem je vyrušila z nějakého rozhovoru, kdy všichni seděli u jednoho stolu.

„Sedni si,“ vyhrkla Tanya jako první a posadila mě na gauč vedle sebe.

„Tak co se stalo?“ naléhala jsem. Carlisle, Tanya a Eleazar si vyměnily zvláštní pohledy. Tanya zase promluvila.

„Bello, budeme tě muset přeměnit,“ vysvětlovala.

„Já vím, to už jste mi přece říkali,“ promluvila jsem.

„Jo, ale chci říct… Budeme to muset udělat dřív,“ pokračovala Tanya lítostivým tónem, „Aro se totiž nějak dozvěděl, že tu s námi bydlíš, a tak chce, abychom to udělali během týdne. Abys nás neprozradila,“ vysvětlila. Skvělé! Takže budu upírem dřív. Nemohla jsem se dočkat!

„Páni. To je super!“ vypískla jsem s úsměvem na tváři. Edward se zatvářil jako by mě chtěl zabít. Vůbec jsem nevěděla, o co mu jde.

„Takže se nezlobíš, že nedoděláš střední školu?“ zeptala se mě Carmen.

„Děláš si legraci?! Kašlu na školu. Uděláte to teď?“ radovala jsem se. Celé tři roky jsem čekala, až se dožiju dne, kdy mě přemění, proto jsem byla tak nadšená. Tohle jsem si přála už od svých šestnácti.

„No, můžeme, ale nej –“ Irina svoji větu nedokončila.

„Ne!“ zahřměl Edward. „Děláte si legraci, chcete z ní udělat monstrum.“ Kdybych řekla, že zuřil, bylo by to slabé slovo!

„O co ti jde?“ zeptala jsem se naštvaně. Napadlo mě, že už mě má možná plné zuby, a tak nemůže snést představu, že bych byla nesmrtelná a on by se mě nikdy nezbavil. Možná proto nechtěl být Tanou, jedna ženská celou věčnost po jeho boku, by ho asi nudila. Teď jsem zuřila já!

„To je to vážně necháš udělat, Carlisle?“ vykřikl Edward ignorujíc mou otázku.

„Nemám s tím moc společného, je to mezi nimi,“ usmiřoval ho Carlisle. Moc to nepomáhalo.

„Jak to myslíš?!“

„Myslí to tak, že se do toho nemáš plést!“ vybuchla jsem na něj. „Tohle není tvoje starost!!“

„Cože?!“ Tak jo, možná jsem to neměla říkat. Edward se potom zvedl a odešel. Poslední, co jsem slyšela, když odcházel, byla obrovská rána a potom byl pryč.

Tanya zakroutila hlavou.

„Co se mu stalo?“ zeptala se zmateně. Pokrčila jsem rameny.

„Kdo ví…“ Dobře, já to tušila, ale říct jsem to nemohla. Radši jsem byla zticha, sedla jsem si na pohovku a koukala na televizi. Všichni za chvíli odešli na lov. Zůstala jsem doma sama a vyhovovalo mi to. Napadlo, že bych se měla najíst, protože až přijdou domů Alice s Esme, tak mě už nepustí a budu připoutaná k židli až do večera, dokud ze mě neudělají dokonalou krásku, abych nedělala ostudu na své oslavě.

Otevřela jsem ledničku a vyndávala z ní mléko, když jsem za sebou uslyšela něčí hlas. Nadskočila jsem a pustila tu krabici na zem. Mléko se rozlítlo po celé kuchyni a já se podívala a toho, komu jsem se chystala nadat. Byl to Edward. Opíral se o rám dveří a pozoroval mě.

„Musel jsi mě takhle lekat?“ zeptala jsem se ho.

„Promiň,“ odpověděl automaticky. Potom přišel ke mně a jemně mi ovinul své paže kolem pasu. Opřela jsem se o něj a vdechovala jeho vůni, bylo tak o nádherné, že jsem na chvíli zapomněla přemýšlet. Nakonec jsem se vzpamatovala.

„Co se ti ráno stalo?“ zeptala jsem se, ale to jsem neměla dělat. Edawrd ztuhl a podíval se mi do očí.

„Vážně chceš žít jako my, Bello? Copak ti vůbec nedochází, co to obnáší?! Tohle není život, zaplatíš za nesmrtelnost svou duší. Proč bys to podstupovala, když nemusíš?“ Říkal to tvrdým hlasem a já jsem se bála, abych ho zase nenaštvala, tak jsem radši mlčela a nechala ho, ať se uklidní. Zhluboka se nadechl. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a donutila ho, aby se mi znova podíval do očí.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho, „já chci být upír… Stejně bych se dříve nebo později nechala přeměnit a –“

„Já bych to nedovolil,“ přerušil mě.

„Nechej mě domluvit,“ odsekla jsem a ignorovala jeho poznámku. „To bys mě vážně radši nechal umřít, než bys mě přeměnil?“ optala jsem se. Tahle myšlenka mě děsila.

„Ano, radši bych tě nechal žít plnohodnotný život, než tohle přežívání bez duše!“ To mě zabolelo. Já bych bez něj nedokázala žít, jemu by to očividně nevadilo, kdybych umřela… Zavřela jsem oči, ve kterých mě pálily slzy a otočila jsem se od něj.

„Bello?“ oslovil mě Edward sametovým hlasem.

„Co je?“ V mém hlase byly slyšet slzy.

„Ty pláčeš?“ zeptal se mě zděšeně.

„Ne,“ odsekla jsem, ale neobalamutila jsem ho.

„Promiň, nechtěl jsem ti ublížit.“ Jeho hlas zněl kajícně, ale já jsem to nedokázala vnímat. Myšlenka, že by mě klidně nechal umřít místo toho, abychom mohli být spolu, mě pořád bodala u srdce. Myslela jsem si, že mě miluje, ale asi jsem se spletla… Edward mě znovu objal, ale já jsem si to nedokázala vychutnat tak, jako předtím. Vzal můj obličej do dlaní a slíbal mi z tváří slzy. Nakonec mě  políbil na rty. Ten polibek byl tak intenzivní, že se mi podlamovaly kolena, ale pořád jsem byla smutná. Ovšem jeho studeným rtům se nedalo odporovat. Nakonec jsem se s povzdechem přitáhla blíž k němu a začala mu polibky oplácet.

Když mi docházel vzduch, tak jsem se odtáhla.

„Já se stejně nechám přeměnit,“ zašeptala jsem. Mé čelo bylo opřené o to jeho a srdce mi bušilo jako o závod. Věděla jsem, že ho určitě slyší a začervenala jsem se.

„Nikdo tě nepřemění, dokud tady budu já,“ pronesl Edward pevným hlasem a znova mě políbil. Nebojoval fér. Vydechla jsem mu do úst a nechala jsem se znovu laskat jeho studenými rty. Vtom si někdo odkašlal a zaklepal na rám dveří. Trhla jsem sebou.

Ve dveřích stála Alice a usmívala se.

„Hele, nechte si to,“ napomenula nás Alice, „Tanya už se vrací,“ dodala, když jsme se k ničemu neměli.

„Díky,“ řekla jsem směrem k Alici a začala jsem poklízet ten binec a rozlité mléko.

„Esme to udělá, neboj,“ řekla Alice, „tebe musím připravit!“ V očích jí zase tančily jiskřičky a já jsem zasténala.

„Alice, mám hlad!“

„Na to jsi měla myslet předtím, než jste se tady začali věnovat sobě navzájem,“ podotkla Alice a táhla mě do koupelny.  Tam mě posadila na židli a zavolala si na pomoc Rose. Přesně jak řekla, všichni se právě vrátili z lovu.

Rose byla za chvíli nahoře a obě mě začaly upravovat. Alice mi dělala make-up a Rose vlasy. Dokonce nebyla ani nepříjemná, což mě celkem překvapilo.

Když byli hotové s obličejem a vlasy, Alice donesla modré šaty, které mi koupila včera a boty, na kterých jsme se nakonec shodly obě, že jsou perfektní. Obě mi pomohly se obléct, abych si nerozmazala nalíčený obličej a nový účes.

Potom mě dovedly před zrcadlo a já nevěřila svým očím, vypadala jsem vážně pěkně a to díky těm dvěma. Byly to jedničky, ale já jsem se neděsila ani tak oblečení, jako oslavy samotné...

Když jsem sešla dolů, všichni už čekali, abychom mohli odjet. Tanya se ke mně a Alici přidala, a šly jsme společně k autu. Rose mezitím odešla za Emmem.

Alice mi zakázala se dívat, kam to vlastně jedeme, takže jela se mnou. Když jsme zastavili a vystoupili, tak jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem viděla… Alice s Esme pronajali na celý večer ten nejdražší klub ve městě, ale to nebylo všechno. Byl skvěle vyzdobený, až jsem se bála, že když vejdu dovnitř, všechno zkazím.

Ale vešla jsem a uviděla tu snad celou školu. Všichni mi přáli k narozeninám a já jsem předváděla jeden falešný úsměv za druhým. To bude ještě dlouhý večer… Bez Edwarda jsem ztracená a mezi těmihle lidmi, co jsou tu jen proto, aby měli pití zadarmo, se mi vážně nechtělo být… Hezké narozeniny, Bello.

Shrnutí

V další kapitole bude popsaná oslava, na to se já těším, uvidíte proč. Doufám, že se vám kapitola líbila a necháte mi tu nějaký komentář (klidně i rýpavý :D).  Vaše T14. :) + Mám pro vás radu. Běžte co nejdřív na Eclipse. Já ne tom byla dneska v kině a je to bomba. David Slade je borec a Zatmění je zatím podle mě nejlépe natočené ze všech!!

Autor: Terez14 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Boj o tvoje srdce - 11. kapitola :