Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - Epilog

12.07.2010 (10:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2246×

„Ahoj, Rose, uvidíme se zítra,“ křičeli jeden přes druhého a usmívali se jako sluníčka.

„Nashle Cullenovi,“ zářivě jsem se usmála a Jasper se uchcechtl.

Mrkla jsem na něj a otočila se směrem domů. Brala jsem po pečlivě pomalu, ale zase jsem znovu málem uklouzla. Vyrovnala jsem to sama. Byla jsem na sebe pyšná asi jako nikdy před tím. Stejně jsem se znovu otočila na rodinu upírů, kteří se vůbec nepohnuli a tlemili se jako debili. Krásní debili.

„Emmette, mohl bys...“ řekla jsem a pokynula hlavou ke mně.

„Jasně,“ zářivě se usmál a hned byl vedle mě. Lekla jsem se tak, že jsem si málem dala bahenní koupel.

„Přestaň,“ řekla jsem a dala mu lehký pohlavek. Jemu se úsměv zvětšil. Pořád jsem se bála o jeho mentalitu, protože tohle nebylo vážně normální.

Obmotala jsem ruce kolem Emmettovy ruky. On mě objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Nepřítomně jsem se usmála a opřela si hlavu a Emmettovu ruku. Když jsem ho chytla kolem pasu, cítila jsem něco malého a teplého.

„Co to je?“ zeptala jsem se a s přimhouřeným pohledem jsem prstem píchla na teplé místo.

„Ohřívací láhev,“ pokrčil rameny.

„Na co?“

„Ty si stěžuješ že jsem studenej.“

„To máš kvůli mně?“ Vykulila jsem oči.

„Jo.“

„Jsi blázen, ale mám tě ráda,“ usmála jsem se, „ale tu láhev dej pryč, mám tě ráda studeného,“ dodala jsem a Emmett vyplázl jazyk.

Stejně jsem věděla, že to udělal. Udělal všechno, co jsem si přála. Když jejich dům pohltil les. Vzal mě Emmett do náručí a šel pomalými kroky. Dělal to pokaždé a pokaždé jsem na to zapomněla, jinak bych šla domů raději sama.

„Emmette, já chci dolů!“ zaprotestovala jsem.

„To chceš vždycky,“ namítal.

„Tak mě pořád nenos.“

„Tak buď někdy originální a řekni že chceš nahoru.“ Přimhouřila jsem oči.

„Já chci nahoru,“ řekla jsem najedou a Emmett vykulil oči.

„Proč?“

„Tys mi řekl, abych to řekla.“

„No je to na tobě,“ řekl ledabyle.

Paže vysunul nad hlavu. Takže já sem taky byla nad jeho hlavou. Viděla jsem úplně všechno! Ne, kecám, zas tak vysoký Emmett nebyl. Nevypadalo, že mu nějak vadí mě takhle nést. Natáhla jsem jednu ruku a začala ho škrábat na hlavě a tahat za vlasy.

„Nech toho!“ pohrozil.

„Já chci dolů,“ zaškemrala jsem a udělala psí oči.

„Vyděračko,“ řekl a pustil mě na zem.

Stejně už jsme docházeli ke mně domů. Věděl to, jinak by mě nepustil. Mrkla jsem na něj a rozutekla jsem se k domu. Jenže jsem udělala pár kroků a Emmett už se opíral o zábradlí a znuděně zíval.

„Blbej upír.“ Emmett na mně vyplázl jazyk.

„Dej si bacha aby tě blbej upír nevysál,“ pohrozil mi.

„Chtěl bys co?“ zeptala jsem se a zápěstím jsem mu přejela pod nosem, „nedám,“ dodala jsem a ruku si rychle schovala, protože se mi na ni začal dívat jak na cukrátko.

„Hele,“ pohrozil mi prstem, „já se jednou neudržím a zakousnu tě jako meďánka.“

„Ten tvůj Aro to vydržel, tak ty taky, nebo ublížím těm tvým méďankům,“ řekla jsem a Emmett zakoulel očima.

„Jdeš dál?“ pokynula jsem hlavou ke dveřím a hned je otevřela.

Emmett mi je přidržel a vešel až za mnou. Potom zavřel a sundal si mokrou jeansovou bundu. Ani jsem si neuvědomila že venku pršelo. Aha, byla jsem pod ním, takže na mě nemohlo pršet. Pomohl mi se dostat z mojí bundy a počkal, až si vyzuju boty.

Potom bez optání si šel sednout do kuchyně. Kdybych ho neznala, řekla bych, že mi míří vyjíst ledničku, jenže on nebyl Jacob, aby mi všechno vyjedl. Nebyl ani Nessie, aby mi zlikvidoval aspoň půlku ledničky. Za tu dobu co jsem je znala, jsem zjistila, že Nessie využívá nemněné postavy po otci a cpe se, jak jen může, takže když si dala menší piknik s Jacobem, vyrabovali celou kuchyň i s neuvařenými nudlemi.

Já jsem se na rozdíl od Emmetta vydala do pokoje. Měla jsem tam jeden dárek, který jsem  mu chtěla dát, ale pořád jsem na to nějak zapomínala. U knihovny jsem popadla krabici, která byla větší než já, ale byla docela lehká. Pomalu jsem šla s krabicí dolů, když jí najednou chytli chladné ruce.

„Dej ty pracky z toho pryč.“

„Ale Rose, chci ti pomoct, ještě spadneš,“ hájil se Emmett.

„Ale to je dárek pro tebe, takže vypadni,“ když se Emmett nepouštěl zkusila jsem to jinak, „nekaž si překvapení, Emme,“ pořád nepouštěl, „ když to pustíš, dám ti pusu,“ navrhla jsem a ledové ruce byli v zápětí pryč.

„Ty nehraješ fér,“ stěžoval si.

„Šikovný,“ usmála jsem se a kdybych měla volné ruce, pohladila bych ho po hlavě.

Po schodech jsem šla šnečím tempem a co chvíli jsem za sebou slyšela povzdech. Když se jich ozvalo deset, přestala jsem je počítat. Pro upíra bylo všechno pomalé, dokonce i běh byl pro ně pomalý.

Když jsem došla poslední schod, Emmettovy ruce mi vyrvali krabici, a položili ji daleko na zem. Hned byl u mě a objímal mě. Změřila jsem si ho odměřeným pohledem.

„Doneslas to až dolů, bez mé pomoci,“ připomenul mi.

Povzdechla jsem si a zamračila se na něj. Obmotala jsem mu paže kolem krku a stoupnula si na špičky. Emmett si mě přitáhl blíž a trochu se sklonil. Ty výškové rozdíly byly na zavraždění, ještě když jsem neměla na sobě podpatky.

Nakonec mě Emmett vyzvedl do vzduchu a já jsem se lehce zasmála. Emmett se mi lehce otřel o rty a já jsem na svoje naštvání hned zapomněla. Tohle na mě působilo vždycky. Vždycky když to udělal on.

„Ten dárek,“ vydechla jsem a Emm se hned odtrhl.

„Jasně dárek! Co to je?“ zeptal se.

„To je vlastně od Alice, ona to kupovala, ale neměla jsem ti to říkat, protože mě jinak zabije, ale já na to nějak zapoměla. Říkala, že to nějakou spojitost s medvědy.“

„Přestal jsem tě poslouchat od slova Alice,“ usmál se na mě, „ co to je?“

„Já nevím! Říkám, že to kupovala ona!“

„Nemělas mi to náhodou neříkat?“ zeptal se a nadzvedl obočí.

„Grr! Já ti to neřekla,“ udělala jsem pózu já nic já muzikant a přišoupla tu krabici k Emmettovi.

Emmett skočil na krabici a zuřivě jí začal jí trhat. Potom se ozvala rána a všechen karton se vznesl do vzduchu. Když dopadl na zem, zasáhl ležícího Emmetta, který v napadaném kartonu začal dělat andělíčky.

„Nedělej koniny a rozbal to už,“ zasmála jsem se a Emm roztrhl zuby ochrannou fólii.

Najednou jsem měla uprostřed místnosti velkého plyšového medvěda. Byla to plyšová židle s medvědí hlavou. Ručičkama a nožičkama. Zírala jsem na tuhle obludu a zadržovala smích. Stejně jsem se rozesmála, kdež Emm z prvotního šoku se vrhl na medvěda a začal ho objímat.

„Zlatíčko, miláčku,“ cukroval na něj a medvěd měl stále kamenný pohled.

„Myslím, že to na něj neplatí,“ zašklebila jsem se a on mi škleb oplatil.

Od té doby už se mnoho změnilo. S Emmettem jsme byli přes půl roku, než se stala ta nehoda… Esme a Carlisle si mě oblíbili. Edward měl stále nějaké protesty a Jasper se mi stranil. Bella se věčně něčemu smála a říkala, že já a Emmett jsme teda dvojka. Alice byla nadšena z „nové sestry“, jak mi říkala. Mohla chodit na nákupy, ale panenku jsem ze sebe nenechala udělat, i když jsem podle Nessie jako panenka rozhodně vypadala.

Pokaždé se mi smála a cukrovala na mě jak na dítě. Oplácela jsem jí to a Jacob pořád brblal, že jeho holka byla víc dospělá ve dvou letech, než teď. To vždycky zpustilo hurutónský smích Emmetta a s ním se začali smát všichni.

Nessie si mě oblíbila. Po cukrování a oslovováním Panenky, mi začala říkat tetičko Rose a tak dále. Byla jsem nadšená, děti jsem vždycky milovala. Byla jsem nadšená i z toho, že Nessie nebyl ten rozmazlený fracek, ale docela fajn holka.

Emmetta jsem nikdy vlastně neřešila. Po třech měsících se ode mne ani nehnul, protože přijeli noví kluci z velkoměsta a Edward je prý slyšel, jak si na mě dělají zálusk. Vždycky jsem se smála, když to zopakoval, hlavně po tom, co mi Edward řekl, že si to Emm celé vymyslel, jen aby dal všem najevo, že spolu jsme a tak rychle se nerozejde.

S Jacobem jsme obnovili staré vztahy a stali se z nás znovu přátelé. Některé večery jsme strávili pomlouváním Paula a on mu to vždycky omylem sdělil ve vlčí podobě. Nešlo se tomu nesmát, ještě když Edward překládal jeho myšlenky.

Kvůli zábavě s vlkodlakem to taky všechno skončilo. Jednou, když byl doma jenom Jasper, já a Jacob jsme blbli na zahradě. Jacob se přeměnil, a začal mě nahánět jako kočku, protože jsem byla kočka. - Jak s radostí všichni říkali. - Jednou jsem blbě uhla, Jacob blbě skočil a celou svou váhou na mě dopadl. Zlomil mi pár kostí a než si uvědomil, že jsem pod ním, byla jsem z půlky udušená. A tady můj příběh skončil…

Dělám si legraci! Já stále žiju. Jasper Jacoba setřepal ze mě, a protože jsem měla vážně na mále, musel se pochlapit a za přítomnosti Jacoba mě kousnout. Nepotřeboval ani odstrčit. Později mi prozradil, že byl na sebe hrdý, že to zvládl.

Všichni byste měli vidět výraz ostatních, když po týdenním lovu přišli domů a měli o jednoho upíra více. Zprvu byli v šoku, ale pak jsme to šli zapít rundou medvědí krve. Vlci mi chtěli povraždit rodinu, ale když se Jacob všem nedobrovolně přiznal, že mě zalehl, spory se urovnaly a vše bylo v pořádku.

Jsem novorozená upírka. Mám blond dlouhé vlasy až po pas a lehce se mi kroutí. Mám bezchybný obličej a bezchybné tělo. Mám rudé oči a bezchybného přítele a rodinu. Jmenuji se Rosalie Lilien Hale Moriss Cullen.

moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - Epilog: