Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody beauty - 16. kapitola

13.04.2010 (09:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×

Nahrbila jsem se a rychlejším pohybem jsem se přesunula na teplé místo. Jo, teď mi bylo příjemně. Přitáhla jsem si nohy k tělu. Hlavu jsem měla lehce vyvýšenou, takže jsem asi ležela na polštáři. Lehce jsem se zavrtěla a nade mnou se ozval hekající zvuk. Ve stejnou chvíli mi přiletěla něčí facka.

„Tak ode mne už pomoc nečekej Emmette!“ zakřičela dívka a najednou teplo zmizelo.

Zmateně jsem otevřela oči a naklonila se přes gauč. Jen tak, tak abych viděla odcházet nějakou zrzku s nějakým klukem nahoru. Podle zvuků co vydávala, byla pěkně naštvaná. Ale proč? Já přeci nic neudělala.

„Co se stalo?“ zamračila jsem se, „proč je naštvaná?“ dodala jsem.

„Nevím, ale kdyby někdo vrtěl Edwardovi hlavou v rozkroku, taky bych nebyla dvakrát příjemná,“ odpověděla mi Bella a koutky jí cukaly.

„Cože jsem?“ vykřikla jsem zděšeně a všichni se začali smát.

„Blbá, blbá kráva! Co si o sobě myslí!“ slyšela jsem ze shora rozčilený hlas.

Protočila jsem oči a pomalu se zvedla se sedačky. Aniž bych se zeptala, jsem se vydala nahoru do patra. Na takové blbosti, jako zeptat se upírů, jestli můžu jít na horu jsem vážně nemyslela. Vystoupala jsem po zdobeném schodišti a vydala se doprava.

Slyšela jsem tu holku jak pořád něco mluví a pořád vrčí. Pane bože, ona je snad magor. Přistoupila jsem ke dveřím a lehce zaklepala. V místnosti to najednou utichlo a možná bych slyšela i spadnout špendlík.

„Ty neotevřeš?“ zeptal se nějaký kluk. Hele, ten hlas mi byl povědomý.

„Budeme dělat, že tu nejsme,“ sykla na něj.

„Nevím, jestli ti to ulehčí rozhodování, ale já slyším opravdu dobře,“ řekla jsem hlasitě a ten kluk se rozesmál.

„Co chceš?“ zavrčela.

Pro sebe jsem se usmála a strčila hlavu do místnosti. Drobná zrzka seděla u zrcadla a zuřivě se do něj mračila. Potom se podívala po mě a vypadala, jako kdyby mě chtěla nabodnout na pekelské vidle. Na posteli s nebesy, ležel nějaký kluk, ale jemu jsem pozornost vážně nevěnovala.

„Promluvit si s tebou?“

„Fajn,“ křikla a hodila kartáč do zrcadla, divím se, že nekřuplo.

„Ty ne,“ zamířila jsem prstem na kluka, který se taky zvedal.

Něco si zamumlal, ale pak svalil zase do peřin. Zrzka se provlékla kolem mě, jako kolem hada a nohou začala ťukat do země. Nadzvedla jsem obočí, ona snad neví, že tohle jsou upíři? Podle mě to ví.

„Hele, nepotřebuji, aby vampýrci všechno věděli.“

Trochu zavrčela, ale mířila k venkovním dveřím. Všichni se na nás dívali a já se nepříjemně ošila. Na terase se nezastavovala a pořád šla dál, někde do lesa. No, jen doufám, že si s sebou nevzala nůž a nehodná mě tam zabít.

„Hele, chtěla jsem se ti omluvit, vůbec jsem nevěděla, že tam je nějaký kluk. Prostě mi bylo příjemné teplo,“ spustila jsem.

„Je fakt, že Jacob je teplejší než normální lidi, ale vážně mě to naštvalo. Jen se na sebe podívej, jsi nejkrásnější osoba, co jsem kdy viděla a ani upírka by tě netroufla.“

„Hmm.. díky.“

„Ty upíry nerada že?“ smála se mi.

„Ne.“

„Proč?“

„Nevím, nepijí náhodou upíři krev?“

„Tihle ne,“ vzdychla potichu a dodala, „tihle pijí jen zvířecí krev a jsi s nimi naprosto v bezpečí. Mají smlouvu s vlkodlaky o kousnutí. Když někoho vypijou, nebo promění začnou si s vlkodlačí smečkou válku a to nemluvím o tom, že můj kluk je vlkodlak.“

„Super, takže máš bodyguarda za zadkem?“ Nessie se zasmála.

„Jsi vtipná, hodila by ses k Emmettovi.“

„Ha, ha, ha.“ Zasmála jsem se ironicky.

„Ne, já to myslím upřímně. Strejda Emm je fajn. Sice se někdy chová jako malý, ale jinak je v pohodě. Je s ním i legrace a když si někoho oblíbí, tak je to napořád a nedá na něj dopustit,“ zamyslela se.

„Takže mě bude pořád otravovat?“ zaskučela jsem.

„Vzpomeň si, když jsi nevěděla, že je upír. Že by jsi s ním chodila,“ mrkla na mě.

„Ne, nesnáším chlapy.“

„Ahh… promiň já zapomněla, tak jinak. Byla s ním zábava ne?“

„Ano.“

„Oblíbila sis ho?“

„Ano.“

„Tak v čem je problém?“

„Já- ale- no dobře, ale jestli mě kousne, tak si mě nepřej!“

„Neboj,“ smála se.

„Kde by sis s ním dala rande?“ zeptala se a já se zamračila.

Ness zvedla ruce v ochranném gestu a lehce se smála. Tak dobře. Kde bych mohla jít s Emmetem na rande. Říkala že má rád zábavu. Já taky. Když jsme jeli v tom mém jeepu byl celkem potěšený, takže něco akčního? Co třeba paintball?ano, to je ono!

„Jak se má Jasper?“ vyhrkla jsem najednou.

„Co je s Jasperem.“

„Omdlel.“

„To jde? Aby upír omdlel?“ zasmála se.

„Nejde?“ nadzvedla jsem jedno obočí.

„Ne, co se stalo že ,omdlel´“ naznačila uvozovky a lehce se zasmála.

„No byli na parkovišti s Emmettem a ten ho praštil do hlavy. Jasper upadl a nehýbal se.“

„Jéj, to nemůžeš brát vážně. Emmett by nikomu z rodiny nic neudělal a Jasper byl kdysi voják. Uhnul by v čas.“

„Já je asi zabiju!“ zakřičela jsem a hnala se k domu.

„Nešil, musela bys je podpálit,“smála se.

„Půjč mi sirky,“ sykla jsem.

„Nikde v domě je nenajdeš. Je to malinké zabezpečení.“

„Tak já najdu i jiný způsob,“ řekla jsem a zrychlila. Bohužel jsem narazila do něčeho teplého a tak jsem zvedla hlavu.

„Rose?“

„Jacobe? Co tu děláš?“ sykla jsem na něj.

„Momentálně bydlím.“

„Pane bože, kde jsem se tu dostala!“ zaúpěla jsem, „ proč seš tady s upíry?“

„Víš otisknul jsem se do Nessie.“ Usmál se za mě.

„To kvůli tobě jsem dostala tu facku?“ lehce se usmál a já znovu zaúpěla.

„Tak to se nemusíš bát. Jemu bych nedala ani pusu!“ řekla jsem Ness, „teď mě omluvte, jdu zabít pár upírů“ Vrazila jsem do jejich domu a tady nikdo.

„Hele, taky jsi můžu hrát na schovávanou,“ zavrčela jsem.

„Co se děje?“ zeptala se zmatená Esme.

„Promiň, jdu ti vyvraždit půlku rodiny. Emmette! Jaspere! Carlisle! Alice!“ všichni přiběhli dolů až na Alici.

„Kde je?“

„Nakupuje,“ řekli všichni jednoznačně, „chtěla jsi něco?“ dodal Carlisle.

„Vy jste mě podvedli!“ nikdo nic neřekl. Jen se všichni uculovali.

„To není pravda Rosalie. Bůh nám říká, pomáhej bližnímu svému,“ řekl po chvíli Carlisle a Emmett se začal válet smíchy po zemi.

„A komu jsi teď podle tebe pomohl?“

„Emmettovi?“ zeptal se.

„Pane bože!“ zavyla jsem.

„Není přítomen, ale Alice se vrátila,“ ozval se ode dveří ten zvonivý hlas malé mrchy.

„Alice! Ty v tom jedeš taky!“ řekla jsem a ohnala se po ní.

„Neubližuj mi, něco jsem ti koupila,“ řekla a podala mi tašku.

„Co to? Já nic-“ nedokončila jsem větu. Místo toho jsem jí skočila kolem krku. „Alicé, ty jsi takové zlatíčko, děkuju, děkuju, děkuju!“ objímala jsem jí a dala jí asi dvě letmé pusy na tvář.

„Hele, já chci taky,“ řekl Emmett a přihnal se k nám. Potom jsme obě dvě vyseli asi metr nad zemí.

„Dolů, dolů,“ pištěla jsem a najednou jsem byla dole.

„Co ti Alice koupila?“ zeptal se Emmett.

Mrkla jsem na něj a potom naproti něj vytasila z tašky malou, příruční pušku na paintball. Hodila jsem mu ji a vzala si druhou. Potom jsem na sebe nahodila bezpečnostní vestu a k tomu kalhoty. Potom jsem ještě po Emmettovi hodila kuličkovou náplň a sama si jednu vzala.

„Co to je?“ nadzvedl jedno obočí, než jsem ale něco stihla říct, Alice začala.

„Ness se ptala Rosalie, kdy by s tebou šla na rande, no a tak nějak se rozhodla pro paintball, takže jsem si zajela na menší nákup.“

„Přesně a…“ nedořekla jsem, protože čemsi všimla že výbava pro Emmetta chybí. „a Alice, proč jsi nekoupila ochranné oblečení i Emmettovi?“ nadzvedla jsem jedno obočí a ona se začala smát.

„On je upír, jeho pokožku by přerazil jenom vlkodlačí zub a ty po něm vážně střílet nebudeš,“ uculila se na mě.

„Myslíš?“ nadzvedla jsem jedno obočí.

„Vím.“ Poklepala si na spánek.

„Běž s tím do háje!“ zakřičela jsem na ni a vyběhla jako těžkooděnec ven.

Za mnou se řítili snad všichni Cullenovi. Zastavila jsem se až u řeky. Nabila jsem si zbraň zelenými kuličkami a zamířila na Alici.

„Rozluč se, se svým oblečením,“ řekla jsem jako správný gangster a vystřelila.

Alice zapištěla jako blondýna, když vidí myš a utíkala do domu. Netrefilo jí to. Za to, to schytala stěna jejich bíle natřené omítky na domě. Esme taky vykřikla a utíkala do domu.  Znovu vyběhla ven s nějakým igelitem a začala do něj zabalovat všechny stěny a okna.

Emmett se začal řechtat a válet po zemi. Využila jsem toho a začala ho mozdovat zelenou barvou. Za chvíli vypadal jako vodník. Když se dosmál, uvědomil si to a začal na mě taky mířit. Podezřívala jsem ho, že ale používá ty jeho upírské schopnosti, jinak by mě asi netrefil, protož jsem pořád uhýbala.

Vypadala jsem jak kuře a Emmett jako vodník. Byli jsme teda príma dvojčka. Ve dveřích se oběvil Jacob a nesl mísu plnou červů a druhou plnou malinkatých hrníčků. Na tváři měl samolibý úsměv a došel přímo k nám. Přestala jsem střílet a podvíla se na něj. Ještě jsem si nabila zbraň bílou barvou, kdyby něco a viděla jsem Emma dělat to samé.

„Hele, pro kuře tady mám červíky a pro vodníka dušičky. No jakej jsem?“ zeptal se a začal mi mávat červami před obličejem, potom to položil na zem a vytáhl jednu hodně slizkou žížalu.

„Ty blbečku! Tohle jíst nebudu!“

„Proč ne? Jsi kuře!“ bránil se.

Jen jsem mrkla na Emmetta a ten rovnou zakřičel za mě; „Střílej!“

Začala jsem znovu střílet a byla to pořád zábava. I když Jacob hekal, že jsme magoři a že on nemá vestu nebo není kámen. Já jsem zase na něj křičela že má svaly tak ať si je zatne a ať je chlap. Když už ležel na zemi a nehýbal se, tak jsme toho s Emmem nechali.

„Myslíš že je tuhej?“ zeptala jsem se potichu.

„Mrtvej?“ vyjekl, „jsi blázen? Dívej se, teprve se mění v upíra už nám začíná bělat.“ Řekl jako vědátor a pak zakřičel do domu, „Edwarde! Bello! Můžete nám poděkovat, konečně bude mít Ness chlapa jak se patří, upíra.“

Moje shrnutí povídek

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody beauty - 16. kapitola: