Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blind VII. kapitola

29.09.2010 (10:00) • Dundee • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1468×

Kapitola VII.   -   Ve slovech pravdy a lži

Alex mě odvedla zpět do pokoje, kde jsem se oblékla do přijatelného oblečení. Zrovna jsem se dívala do zrcadla, když někdo zaklepal na dveře.

„Jo, už jdu,“ řekla jsem směrem ke dveřím a pomalu se k nim rozešla.

„Pomaleji by to nešlo?“ zeptal se Felix, když jsem otevřela dveře. Ušklíbla jsem se a vydala se chodbou doprava. Předpokládala jsem, že tím směrem bude i parkoviště, ale zřejmě jsem předpokládala špatně, protože mě Felix čapl za ruku a otočil na druhou stranu.

„Mohl si to říct,“ řekla jsem klidným hlasem, protože s Felixem nemělo cenu se hádat. Obzvláště pak, když je skoro o tři hlavy vyšší než vy.

„Neposlechla bys,“ odpověděl ledovým hlasem a dál šel chodbou, jako by se ho okolí netýkalo. Což se zase mě dost dotklo. Naštěstí jsme se už dostali do garáže, a tak jsem v němém úžasu neřekla nic, co by ho urazilo a následně i naštvalo.

„Pohni,“ probudil mě z obdivování aut Felixův hlas. Otočila jsem se k němu a viděla, jak stojí u černého Ferrari. Našpulila jsem rty a přenesla váhu na druhou nohu.

„Felixi.“ Poslední písmeno jsem naschvál protáhla. „Co jet Bugatti,“ navrhla jsem. „Bugatti Veyron,“ dodala jsem rychle, aby si nemohl vybrat jiné. Viděla jsem ho, jak otevřel pusu a nadechoval se k protestu, ale nakonec ji zavřel a šel k Bugatti. Usmála jsem se jako strýček Skrblík, když dostal o dolar navíc, a sedla si na sedadlo spolujezdce.

Ohromená interiérem auta jsem ani nepostřehla, že už jsme dávno vyjeli z Volterry. Chvíli jsem byla zticha a čekala, jestli se mě Felix zeptá, kam má jet, ale on se nezeptal. Uběhlo pět minut. On jel dál a ani jeden z nás nepromluvil. Sledovala jsem ručičku hodin na palubovce. Deset minut. Patnáct.

Už to bylo bezmála dvacet minut, co jsme jeli rychlostí přesahující 170 km/h a Felix stále mlčel.

„Jedeš na špatnou stranu,“ poznamenala jsem po dvaceti a dvou minutách jízdy. Felix dupl na brzdu a i když jsem měla pás, tak jsem málem vyletěla předním sklem.

„Kreténe!“ obořila jsem se na něj, když jsem opět přistála v sedačce. Felix se otočil tím jejich super rychlým pohybem a zabíjel mě pohledem.

„Co jsi to řekla?“ zasyčel a jeho oči zčernaly. Věděla jsem, že jsem ho naštvala a překročila mez jeho sebeovládání, ale ještě pořád se držel. Ovšem dělalo mu to problém. Nadechla jsem se, že mu to zopakuju, ale v tom se za námi ozvaly policejní houkačky.

„Skvělý,“ zavrčel Felix a zpětným zrcátkem se koukl, kde policejní auto je.

„Máš doufám řidičák, že ano?“ zeptala jsem se a otočila se, abych taky viděla na auto, co se k nám blížilo. Felix mlčel, což znamenalo, že ne. No jo, na co by taky upíři potřebovali řidičák, že? Auto zastavilo a policista otevřel dveře.

„Zůstaň tady a ani se nehni,“ řekla jsem Felixovi a otevřela dveře auta. Tenhle trik jsem měla naučený od kámošů. Vždycky zabral a měl by i teď, pokud teda nevyleze Felix. Policista si upravil opasek, aby byla dobře vidět jeho zbraň.

„Dobrý den, slečno. Víte, kolik jste jela?“ zeptal se a šel ke mně. Polkla jsem a začala v sobě střádat odvahu, abych udělala, co jsem plánovala.

„Ano, strážníku,“ odpověděla jsem koketním hlasem a mrkla na něj. „Byla to veliká, opravdu veliká rychlost.“ Našpulila jsem rty. Strážník nasucho polkl, což znamenalo, že můj trik funguje. Jsem si jistá, že kdyby věděl, kolik mi je, tak by ho asi klepla, ale já vypadala o dost starší, takže mu to nepřišlo ani trochu nápadné.

„Takže přiznáváte, že jste jela rychle?“ zeptal se. Já přikývla a v laškovném gestu si skousla rty.

„Ano. Musíte mě asi potrestat, že?“ zeptala jsem se nevinně a policista vyvalil oči. Pomalu jsem k němu přišla. Položila jsem mu dlaně na hruď. „Víte, já chvátám na sestřinu svatbu,“ zalhala jsem a zářivě se na něj usmála.

„No… Ale...“ Policista se zadrhl a bylo vidět, že dost přemýšlí.

„Tak jeďte,“ rozhodl nakonec a já odcupitala zpět do Bugatti.

„Jeď, než si to rozmyslí,“ řekla jsem a zapla si pás přesně ve chvíli, kdy Felix sešlápl plyn. Ve zpětném zrcátku jsem sledovala vzdalující se auto policisty.

„Neptej se,“ promluvila jsem tiše, když Felix otevřel ústa, aby promluvil. Bylo mi jasné, na co se chce ptát. „Je to starý trik,“ dodala jsem rychle a sledovala krajinu za oknem.

Během krátké chvilky jsme dojeli do Florencie. Felix zastavil až před domem té ženy a já vystoupila.

„Co je tu za obchod?“ Felix mě chytl za ruku a tázavě na mě hleděl. Dívala jsem se mu do očí, ale proti jeho skálopevnému pohledu jsem neměla šanci. To nikdo.

„Počkej tady, prosím,“ zašeptala jsem a po krátké rozmluvě o tom, že nemám kam utéct, mě pustil. Pomalým krokem jsem se vydala k domu a zazvonila na zvonek. Dveře se otevřely a já proklouzla dovnitř. Vyšla jsem až do třetího patra, kde už na mě čekala Aysha. V jejích očích se zračil strach. Strach ze mě.

„Osud se naplňuje,“ zamumlala a uhnula mi z cesty. Nechápala jsem její slova, ale věděla jsem, že mají nějaký význam. Všechno, co dělala a říkala, mělo skrytý význam.

Felix Volturi

Přenesl jsem váhu na druhou nohu a probodl pohledem lidi, co šli okolo. Zírali na mě jak na nějakou atrakci, ale můj pohled je raději od delšího očumování odradil. Odhrnul jsem si rukáv kabátu a podíval se na hodinky, které jsem měl na ruce. Už tam byla víc jak půl hodiny.

„Fajn,“ zamumlal jsem a šel ke dveřím, ve kterých zmizela. Stačilo do nich lehce udeřit a ony se otevřely. Jen co jsem tak udělal, uslyšel jsem tiché vzlyky. Upíří rychlostí jsem doběhl až ke zdroji. Zastavil jsem se až pár metrů od ní. Seděla na zemi a zírala na strop. Po tvářích jí tekly krvavé slzy, které jen tak mimochodem nádherně voněly.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se tvrdým hlasem. Nic. Neodpověděla ani se na mě neotočila. Ještě chvíli jsem to zkoušel, než jsem ji nakonec vzal do náruče a odnesl ji do auta. Ani pak nic neřekla. Nic na ni neplatilo. Výhružky, smutné obličeje, prosby. Nic. Mlčela a zírala do prázdna.

Autor: Dundee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blind VII. kapitola: