Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blind VI. kapitola

16.07.2010 (07:00) • Dundee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1372×

Blind

Kapitola   VI.

Vrátila jsem se do doby po té „události“. Bylo to půl roku a já jsem šla do jednoho obchodu, kde věští budoucnost. Pověděla mi o něm moje kamarádka a já tam šla. Možná ze zoufalství nebo ze zvědavosti. Těžko říct. Moje pocity v tomto období byly stále dost smíšené a já pořádně nevěděla, co dělám. Tohle si ale pamatuji dobře.

Vešla jsem do obchodu. Pamatuju si, že tam všude voněly bylinky.

„Co si přejete?“ promluvila ke mně žena za pultem.

„Chci něco vědět,“ odpověděla jsem a sundala si brýle. Žena zalapala po vzduchu a pokřižovala se.

„Nejsem…“ začala jsem, ale žena mě přerušila.

„Já vím, vy vidíte,“ dokončila za mě větu a obešla ke mně pult.

„Tak to byste mohla vědět, co chci,“ podotkla jsem a udělala pár kroků od dveří.

„Odpověď je snadná, děvče. Někdo blízký ti umřel, že?“ zeptala se a já přikývla.

„Pak jsi měla umřít ty a ne ta osoba. Proto ty oči, jsi už napůl mrtvá,“ mluvila, jako bych byla čarodějnice.

Zatřásla jsem hlavou, abych se té vzpomínky zbavila, ale v hlavě mi pořád hrála ta slova, že už jsem napůl mrtvá.

Najednou jsem pocítila neskutečnou touhu tu ženu navštívit znovu. Bydlela ve Florencii a to je kousek odsud, ale jak je přesvědčit, aby mě tam pustili?

Vylezla jsem z vany a osušila se. Když jsem byla i oblečená, vyšla jsem z koupelny. Alec seděl v křesle u okna a jeho zarmoucenou tvář osvětlovala jen noční lampa na stolku vedle něj.

„Chci jet do Florencie,“ řekla jsem rozhodně hlasem, který jakoby nepřipouštěl nějaké námitky.

„Hned!“ dodala jsem a čekala na to, co udělá.

„Nemůžeš nikam bez souhlasu Ara,“ upozornil mě Alec a vstal z křesla.

„Tak mě za ním zaveď,“ odpověděla jsem jednoduše.

„Ne,“ odpověděl Alec a udělal rázný krok ke mně.

„Dobře, najdu si ho sama,“ prskla jsem a vyšla ke dveřím. Už jsem je otvírala, když je Alec zabouchl. Nakvašeně jsem se na něj podívala.

„Ne, dokud mi neřekneš, co se stalo,“ stanovil mi podmínku.

„O tom si nech leda tak snít. Ou, počkat, to ty nemůžeš,“ ironicky jsem na něj mluvila. Rychle jsem otevřela dveře a vyklouzla na chodbu. Alec mi byl ale v patách. Namáčkl mě na zeď a sledoval mě temnýma očima.

„Pusť!“ Cukla jsem sebou.

„Co je tu za problém?“ ozval se chodbou ženský hlas. Oba jsme se otočili za zdrojem. Byla to upírka a měla černý plášť jako Aro nebo Sulpicia.

„Žádný, madam,“ odpověděl pokorně Alec a trochu se ode mne odtáhl.

„Ale ano, já problém mám,“ obořila jsem se na něj a strčila do něho, abych měla víc prostoru.

„Opravdu? A jaký?“ zajímala se ta žena.

„Chci mluvit s Arem a on mi to nechce dovolit,“ sdělila jsem jí svůj problém a ona pozvedla levé obočí.

„Alex,“ rozezněl se její hlas chodbou a hned vedle ní stála další upírka.

„Co si přejete, madam?“ zeptala se ta nová upírka a lehce se poklonila.

„Odveď Adriu k Arovi,“ rozkázala jí a upírka přešla ke mně.

„Pojď za mnou,“ promluvila tichým hlasem a vydala se někam chodbou.

„Děkuju,“ řekla jsem směrem k ženě a vydala se za Alex. Prošli jsme hodně chodeb, než jsme se zastavily před velkými mahagonovými dveřmi. Dost dobře jsem věděla, co je za nimi, a tak jsem se na to snažila připravit. Když se ty dveře ovšem otevřely a já spatřila síň, kterou kolem dokola lemovali upíři, tak jsem se moc dlouho v klidu neudržela. Nicméně jsem za Alex do sálu vstoupila.

„Á, Adrio, už je ti líp? A jak to, že s tebou není Alec?“ zajímal se Aro a vmžiku byl u mě.

„Alec se někde seknul a ohledně mě, už mi bylo i líp. Mnohem líp,“ odpověděla jsem a v mém hlasu dost zazněl vztek.

„Ale, copak tě trápí?“ položil mi Aro další otázku, jeho pokus přečíst mi mysl mu zřejmě nevyšel.

„Chci jet do Florencie,“ zkrátila jsem svou odpověď. Aro se otočil k trůnům, na kterých seděli i jeho dva bratři. Teda myslím, že to jsou bratři.

„A co je ve Florencii tak zajímavého, že ji chceš navštívit?“ Otočil se ke mně se zkoumavým pohledem.

„Jste upír, to by jste nepochopil. Jako nikdo na tomhle hradě,“ snažila jsem se odpovědi vyhnout, ale nezdálo se, že by Ara moje odpověď uspokojila.

„Je tam jeden obchod,“ povzdechla jsem si a doufala, že mi dá pokoj.

„Když je to tak, Alec tě tam velmi rád doprovodí,“ řekl a usmál se nad tím, jak to geniálně vymyslel.

„Musí zrovna Alec?“ otráveně jsem se zeptala. On byl ten poslední, s kým bych tam chtěla jet.

„Nemusí,“ konstatoval Aro.

„Tak s ní pošli Felixe,“ ozval se blonďák na trůně. Neznala jsem jeho jméno a bylo mi to dost jedno, ale to, že se mnou pojede Felix, mi zas tak jedno nebylo. No pořád lepší než Alec a jeho otázky.

„Ano, ano,“ přemítal Aro a znovu se ke mně otočil.

„Je to vše?“ zeptal se a pořád si mě tak divně prohlížel.

„Jo,“ odpověděla jsem znuděně.

„Alex,“ vyslovil Aro jméno upírky, která mě sem přivedla a ta v mžiku stála vedle mě. Poslušně jsem s ní vyšla ze sálu a plánovala jak to vydržet s Felixem.

Autor: Dundee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blind VI. kapitola: