Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Blind IV. kapitola

23.06.2010 (19:30) • Dundee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1517×

Blind

Kapitola   IV.

Sulpicie se pořád smála a já byla víc a víc strachy bez sebe. Přejela mi ukazováčkem po tváři a musím uznat, že měla perfektní manikůru.

„Felix měl pravdu. Nádherná vůně," zapředla a já jsem na ni bezmocně hleděla.

„Neboj se. Aro si tě nechává dobře hlídat," snažila se mě uklidnit, ale pak se zasekla.

„O to víc je zajímavé, že jsi tady a nikdo tu s tebou není, dokonce ani nevědí, že jsi odešla z pokoje," řekla a tázavě na mě pohlédla.

„O odchodu se nedá až tak moc mluvit," vysoukala jsem ze sebe a dalo mi to dost práce, protože mi v hlavě kolovalo jen jediné slovo. Štít.

Proč zrovna teď, když ho potřebuju, se nezapne nebo co to vlastně dělá.

„Aha," vydala ze sebe Sulpicie. I tohle blbé nic neříkající slovo znělo v jejím podání jako óda.

„Ti, co mě měli hlídat, jsou sice dobří v mučení a pronásledování a zcela jistě i v boji, ale v hlídání by se měli zlepšit," mluvila jsem a ani nevěděla proč. Sulpicie se ještě víc usmála.

„Kde jsi se naučila tak dobře hrát?" vypálila na mě otázku a přejela po hraně piána.

„Teta mě učila," odpověděla jsem.

„Na tvůj věk hraješ velmi dobře," složila mi Sulpicie poklonu. Nevěděla jsem, co říct ani co dělat. Tohle byla tak prekérní situace.

Aro Volturi

Šel jsem do svého pokoje. Přemýšlel jsem, co dělat s Adriou. Zrovna jsem procházel kolem jejího pokoje. Neslyšel jsem její srdce.

Vpadl jsem do pokoje a celý ho prohlédl. Nikde nebyla.

„Aro, děje se něco?" ozvala se za mnou Jane.

„Samozřejmě, že ano," zařval jsem na ni. Jane sebou škubla nad sílou mého hlasu.

„Kde je ta holka?" zeptal jsem se a celou otázku dolpnil hlasitým vrčením.

„Já... Měla jsem ji jít zkontrolovat. Nevím, kde je," odpověděla Jane a sklopila hlavu k zemi.

„Najdi ji a přiveď za mnou. Hned!" přikázal jsem jí a odešel k sobě do pokoje. Doslova jsem zuřil. Přešel jsem ke stolu a snažil se uklidnit.

Někdo zaklepal na dveře. Odhodil jsem stůl k vitríně s knihami.

„Co je?" zařval jsem směrem ke dveřím. Dveře se pomalu otevřely a dovnitř vešel Caius.

„Aro," začal, ale když viděl, co zbylo po stolu i vitríně, zmlkl.

„Co potřebuješ, bratře?" zeptal jsem se ho už klidnějším hlasem.

„Chci s tebou mluvit o té dívce," odpověděl a udělal pár kroků ke mně.

„Jmenuje se Adria," zavrčel jsem na něj. Štvalo mě, když jí říkali ta dívka. Jak mě to dohánělo k nepřítomnosti.

„Samozřejmě," řekl klidně Caius a sedl si na křeslo u stěny.

„Tak o čem chceš mluvit?" zajímal jsem se.

„Poslal jsi Aleca, aby jsi získal její náklonost proto, aby používala štít," konstatoval ledovým hlasem. Nečekal, že odpovím a pokračoval.

„Obávám se, že to nebude stačit," řekl.

„Nechápu, jaké jsou tvé záměry, bratře," řekl jsem mu po pravdě.

„Mluvil jsem s Marcusem," pokračoval a prohlížel si prsty.

„A?" popoháněl jsem ho k hlavnímu bodu.

„Alec má k té... K Adrie jisté pocity," řekl a podíval se na mě.

„Míníš mi tím naznačit, že se Alec zamiloval?" zeptal jsem se. Caius se usmál.

„Ne, to ne, ale má k ní určitou náklonnost," opravil mě a dál se usmíval.

„Nebyli spolu déle než šest hodin, ta náklonost nebude zas tak velká," podrážděně jsem zasyčel.

„Sám dobře víš, že Alec už měl jisté spojitosti s..." Nedokončil větu a nevyřčená slova zůstala viset ve vzduchu jako těžký smog.

„Jestli je to vše..." řekl jsem. Caius se zvedl.

„Zajisté. Jen jsem chtěl, abys to věděl, bratře." S těmi slovy odešel. Povzdechl jsem si.

„Nic," zvýšil jsem hlas. Během chvíle se otevřely dveře.

„Potřebuju to tu dát do pořádku," shrnul jsem celou záležitost a odešel z mé kanceláře pryč. Procházel jsem chodbami hradu a přemýšlel nad všemi událostmi tohoto týdne, když mě vyrušil známý hlas. Hlas mojí ženy.

„Určitě by to šlo," štěbětila a její hlas naplňovala skrytá radost.

„No, já nevím," zaslech jsem další hlas a posléze i srdce. Rytmicky bilo v pravidelných intervalech. Adria!

Rozběhl jsem se k místnosti, odkud jsem slyšel jejich hlasy. Zastavil jsem se přede dveřmi. Byly pootevřené.

Jemně jsem zaklepal a vešel dovnitř. Sulpicie seděla vedle Adrii u piána a její tvář zdobil úsměv. Nebyl to žádný z falešných úsměvů, kterými obdařovala všechny okolo. Byl přirozený. Takhle se už nesmála od té doby, co zemřela Belinda.

„Aro," pozdravila mě Sulpicie a její úsměv se ještě rozšířil. Vřele jsem jí ho oplatil a pohledem se přesunul k Adrie.

Sklopila tvář k zemi a začala si hrát s prsty.

„Učíš Adriu hrát na piáno?" zeptal jsem se a popošel k nim blíž. Sulpicie se zvedla a došla ke mně.

„Není třeba, umí hrát svěle. Dokonce líp než já," řekla Sulpicie a věnovala mi šibalský úsměv.

„Měli jsme strach, když jsme tě nenašli v pokoji, Adrio," obrátil jsem se na jmenovanou.

„Hmm," zamručela a dál se dívala do země.

„Ale Aro. Byla tam zavřená, potřebuje svobodu," hájila ji Sulpicie a zlehka se dotkla mojí ruky. Dostal jsem se do její hlavy. Připomnělo mi to, jak moc mě miluje, jak moc ji zasáhla smrt Belindy a taky to, jak jí během chvíle dokázala Adria přirůst k srdci. Ne jako budoucí klenot mojí sbírky ani jako člověk, ale jako dcera. Sulpicie v ní viděla Belindu. Dobře si uvědomovala, že Adria k ní nebude mít asi takovou náklonnost jako ona, ale i tak s ní chtěla trávit čas.

Odtáhl jsem svoji ruku od Sulpicie.

„Chtěla bych vzít Adriu ven z hradu," promluvila Sulpicie a věnovala mi prosebný pohled.

„Dobře, ale někdo s vámi půjde," rozhodl jsem.

„Ale teď by se měla vrátit do pokoje. Musí být unavená," mluvil jsem k Sulpicii.

„Nejsem unavená," ozvala se Adria a upřela na mě svoje prázdné oči.

„Pak bychom mohli něco vyzkoušet," přemýšlel jsem nahlas. Sulpicie se na mě vyděšeně podívala.

„Nic se jí nestane," zašeptal jsem a chytl Adriu za ruku. Nechala se mnou vést kamennými chodbami bez sebemenšího odporu.

„Kam jdeme?" zeptala se najednou. Zastavil jsem se.

„Zkusit, co všechno tvůj štít dokáže," odpověděl jsem a šel dál. Adriino srdce teď bilo rychleji. Došel jsem s Adriou do sálu a poslal pro Daniela. Nemůžu popřít, že mě nezajímá, jak jeho dar bude působit na ni. Bude zajímavé sledovat, jestli jí Daniel ublíží nebo ne.

Autor: Dundee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blind IV. kapitola: