Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 33. kapitola - Konečně klid

29.02.2012 (20:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3430×

33. kapitola – Konečně klid

„Tak jdeme.“ Pomohla mi stoupnout a utřít zbytek slz na tváři.

„Kdy přijdou?“ Vyhlížela jsem je, protože teď jsem měla velkou potřebu být s Edwardem.

„Myslím, že využil situace a šel na lov,“ odpověděla mi Esme.

„Ale můžu mu zavolat, jestli ho potřebuješ. Myslím, že vím, jak ho teďka potřebuješ. Potřebuješ ho mít u sebe, viď?“ dodala a já jsem věděla, že v ní budu mít vždycky oporu.

„Ať si zaloví, potom bude se mnou. Stejně tady bude co nevidět, protože neví, jak jsem na tom,“ zasmála jsem se a tím povolila náladu.

„Jsme doma!“ zakřičela Alice a společně s Jasperem se objevila ve dveřích kuchyně. Ti se totiž vrátili z dlouhého lovu.

„Kde jsou všichni?“ divil se Jasper.

„Na lovu, měli jsme s Esme takovou menší rozmluvu.“ Sklonila jsem hlavu.

„Alice, co kdybychom šli zítra nakupovat na miminko?“ Podívala jsem se na Alici.

„Jasně, Bello, už je největší čas, nechtěla jsem na tebe tlačit. Edward mi to zakázal,“ šeptala, jako by Edward poslouchal. Konečně se mi vrátila nálada. Teď jsem si užívala každou minutu, kdy jsem měla malou v sobě, protože za chvíli to tak nebude a já si budu užívat každou minutu, kdy bude malá vedle mě. Alice už byla s Jasperem nahoře.

„Tady máš, Bello, večeři.“ Vrazila přede mě Esme lasagne a já se do nich s chutí pustila. Zmizely ve mně snad rychleji, než to jídlo před tím.

„Mám na něco chuť.“ Loudila jsem v ledničce po vydatné večeři.

„Myslím, že v mrazáku je ještě zmrzlina!“ zavolala Esme z obýváku, kde chystala film, na který se společně mrkneme. Ukrátím tak čas, než Edward přijde. A měla pravdu, v ledničce byla čokoládová zmrzlina a byla vynikající. S kýblem zmrzliny jsem došla za Esme, která pouštěla nějakou komedii. Bylo asi kolem osmé, film byl už dodívaný a Edward nikde.

„Neboj, za chvíli jsou určitě tady,“ konejšila mě Esme, protože si všimla, že stále pokukuji po dveřích.

„Už je slyším,“ řekla mi asi o deset minut později. Já jsem byla plná zmrzliny, až mi bylo špatně.

„Je mi špatně z té zmrzliny,“ zanadávala jsem nahlas a pohladila si břicho.

„Já to říkala, ať se tím tak neláduješ.“ Smála se Esme a já s ní.

„Už jsme doma,“ promluvil Carlisle, když vstoupil. Za ním byla Rose s Emmettem a za nimi Edward.

„Doufám, že nerušíme?“ dodal, protože si nebyl jistý.

„No, vlastně jdete docela pozdě,“ podotkla jsem z gauče a všimla si pohledu Edwarda. Nebyl si jistý, jestli může za mnou.

„Jak pozdě?“ ptal se Edward zastřeným hlasem.

„Přejedla jsem se zmrzliny, takže jestli se pozvracím, bude to tvoje chyba.“ Hladila jsem si své nacpané bříško.

„Takže už je všechno vyřešené?“ ptal se dál a nepohnul se ani o píď.

„Všechno jsme vyřešili, Edwarde, Bella na tebe už netrpělivě dvě hodiny čeká,“ usmála se Esme na svého syna.

„Tak jste měli zavolat.“ Nakrabatil čelo, ale stále se neměl k tomu, aby se pohnul za mnou.

„Budeš tam stát jak solný sloup, nebo půjdeš za svou ženou a dáš jí pusu.“ Nakrabatila jsem čelo pro změnu já, protože jsem ho chtěla mít pro sebe. Edwardovi se konečně rozzářil obličej, konečně si uvědomil, že je všechno v pořádku.

Okamžitě ke mně přešel a políbil mě. Když se chtěl odtáhnout, znovu jsem si ho přitáhla.

„Tak tady není nic na koukání, jdeme nahoru a necháme jim soukromí,“ zavelela Esme.

„Díky,“ poděkovala jsem jí. Nejen za to, že mi odpověděla na všechny moje otázky, ale taky, že je všechny vyhnala pryč.

„Ráno jdeme nakupovat.“ Otočila jsem se nadšeně na Edwarda, ten se ale zamračil.

„Ona tě k tomu donutila,“ řekl vyčítavě a už se chystal zakřičet na Alici.

„Ne, to já to navrhla. Nemáme nic na miminko, co by malá řekla, kdyby to věděla,“ usmála jsem se a sedla si Edwardovi na klín.

„Už je všechno v pořádku?“ ptal se mě.

„Esme je úžasná, všechno se mnou probrala, jen mě mrzí, že mi to nemůže říct moje máma,“ usmála jsem se smutně.

„Proto máš tady Esme,“ usmál se.

„Vím,“ odpověděla jsem mu.

„Co budeme dělat?“ ptal se mě.

„Půjdeme si dát koupel,“ zasnila jsem se.

„Tak já ti napustím vanu.“ Zvedal se.

„Jak já ti?“ zamračila jsem se.

„Jdete se vykoupat?“ Nechápal, ale viditelně mu to šrotovalo v hlavě.

„Já myslela, že se jdeme vykoupat všichni tři,“ zasmála jsem se a vzala ho za ruku.

„Dobře.“ Podepřel mě a pomohl mi do schodů.

Mezitím, co jsem ze sebe pracně sundávala oblečení, protože přes to břicho to jde těžko.

„Máš nějaký problém?“ Smál se Edward ve dveřích, když si všimnul, jak zápasím s podprsenkou.

„Netlem se a pomož mi,“ nadávala jsem mu, ale ho to vůbec nevyvedlo z míry.

„Počkej, já to udělám.“ Stoupl si za mě a podprsenku mi svlékl.

„Díky,“ poděkovala jsem mu nadšeně, protože se mi opravdu nechtělo s ní válčit.

„Tak pojď,“ pobídl mě. Všimla jsem si, jak na mě kouká, a musím říct, že i já jsem měla co dělat, abych do té vany došla a nevrhla se na něho.

„Tak tam nevlezu.“ Stáhla jsem se hned, jak jsem se dotkla nohou vody.

„Proč?“ Zase se strachoval, že něco udělal špatně.

„Protože to je hrozně horký.“ Třela jsem si spálený prst na noze.

„Už jsem se lekl, že jsi zase změnila názor,“ usmál se a políbil mě na tvář. Hned, jak to napravil, tak mi pomohl do vody. Stála jsem v naší prostorné vaně a čekala, až tam vleze on. Hned se vysvlékl a sám vlezl do vody. Lehl si tak, abych si mohla lehnout za ním. Když tak učinil, pomohl mi, si lehnout na něho.

„Už jsme dlouho nebyli spolu ve vaně,“ mručela jsem blahem, protože mi dělal uklidňující kroužky na břiše.

„A vím o další věci, co jsme dlouho nedělali,“ pošeptal mi do ouška.  

„Já vím.“ Obrátila jsem se na něho, abych mu viděla do jeho temných očí.

„Nechci tě do ničeho nutit, vím, že to máš teďka složitý a nemusí se ti ani chtít.“ Snažil se mi dát prostor, jak z toho vyklouznout.

„Do ničeho mě nenutíš.“ Políbila jsem ho, ale šlo to dost těžko.

„Já jsem nadržený už několik dní,“ zamumlal mi do ouška a tím ve mně zvedl ještě větší touhu.

Začal mě hladit po celém těle a já si jeho doteků užívala.

„Edwarde, ve vaně ne,“ zamumlala jsem v poslední chvíli, protože potom by mi to bylo už jedno.

„Dobře.“ Vyhoupl si mě bleskurychle do náruče a vypustil vanu. Rychle nás utřel. Popravdě jsem si moc suchá nepřišla, ale v tuhle chvíli to bylo jedno, a položil mě na postel. Myslím, že se hodně snažil, protože byl opravdu něžný a pomalý. Nevím, jestli byl nadšený jako já, ale lepší sex jsem ještě nezažila.

„Jaký jsem byl?“ zašeptal mi, když jsem ležela na boku a Edward mě objímal.

„Já nevím, jak ty, ale já jsem zažila dneska ten nejlepší sex, jaký jsme měli. A to jsem ani netušila, že to ještě jde, možná moje hormony,“ obrátila jsem se k němu, abych na něho viděla.

„S tebou je každý sex úžasný,“ lichotil mi a podle jeho výrazu jsem věděla, že si to užil stejně jako já.

„Spinkej.“ Zabalil mě do deky a přitáhl k sobě. Nemusel mě pobízet dvakrát, ještě jsem slyšela něco jako ukolébavku, ale rozeznat co, to bylo v nadlidských silách.

Když jsem se probudila, cítila jsem se rozlámaná a unavená, ale nedbala jsem na to a po očistě jsem sešla dolů, kde seděl na pohovce Edward a něco četl.

„Co to máš?“ zajímalo mě. Když si mě všiml, roztáhl svůj úsměv, když jsem k němu došla, políbil mě.

„Esme ti chystá snídani.“ Odvedl mě do kuchyně, kde byla usměvavá Esme. Někdy jsem se až divila, jak může mít stále dobrou náladu.

„Jdeme nakupovat! Všichni jsme už natěšení, čeká se jenom na tebe, Bello.“ Vletěla do kuchyně Alice. A měla pravdu, když jsem po snídani přišla do obýváku, tak všichni už čekali.

„Jedeme,“ zavelela Alice a my jsme naskákali do auta. Celé nakupování jsem si užívala, protože nakupovat pro holčičku byla zábava. Myslím, že si to užíval i Edward a o ostatních ani nemluvím.

„Mám hlad,“ zavelela jsem kolem jedné hodiny konec. Nohy mě bolely a moje i holčiččino bříško mělo pořádný hlad.

„Dobře, tak se jdeme najíst.“ Odpojili jsme se od ostatních a šli do nejbližší restaurace.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 33. kapitola - Konečně klid: