Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 25. kapitola - Vzpoura

06.09.2011 (22:00) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3972×

25. kapitola - Vzpoura

Sedm měsíců jsem zíral do prázdna, nikdo za mnou nechodil a nikdo se mě nepokoušel přemluvit jít na lov. Nevnímal jsem okolí ani dění kolem mě. Stále jsem si v hlavě opakoval, co mi řekla. Jak mě mohla takhle podvést, jak mi mohla takhle lhát, to jsem stále nechápal. Nechápal jsem, jak si mě mohla vzít a potom mě podvést, nechápal jsem, proč by to dělala. Stále jsem se snažil najít chvilku, kdy mi to naznačovala, kdy se chovala ke mně chladně, ale na žádný jsem nepřišel. Proč by to dělala, proč by mě takhle využila, nevěřil jsem jí. Proč jsem ji nechal odejít, proč jsem ji nezadržel a nevymámil z ní, co se děje. Vyskočil jsem z okna a rychle zahnal tu nesnesitelnou žízeň.

„Edwarde,“ promluvila na mě Esme překvapeně, když jsem sešel poprvé po sedmi měsících dolů.

„Nevěřím jí, musím ji najít a dostat z ní, co se děj,“ vysvětlil jsem jí. To se sešla dole už celá rodina.

„I my nad tím přemýšleli, když jsi byl v té letargii a došli jsme k názoru, že to musela udělat, aby tebe, aby nás, ochránila.“

„To nechápu,“ zakroutil jsem hlavou a snažil se utříbit myšlenky.

„Myslíme si, že za to může Aro,“ vysvětloval mi to opatrně, jakoby se bál mé reakce.

„Já ho zabiju, zakroutím mu krkem,“ vyjel jsem jako střela.

„Klid, Edwarde, třeba to je lež a ona ti nelhala,“ srazila mě na zem Rose.

„Musíme se uklidnit a vymyslet plán, jak zjistit, co je pravda,“ posadil se Carlisle na gauč a mi udělali to samé.

Přemýšleli jsme několik hodin, ale nic nás nenapadalo.

„Už vím,“ vylítla najednou Alice. Všichni jsme na ni s očekáváním koukli.

„Když jsi byl mimo, došel dopis s rozvodovými papíry,“ začala.

„Cože?“ vyjekl jsem.

„Nech mě domluvit, najdeme toho právníka, co to vyřizuje a skřípneme ho,“ dokončila Alice.

„Dobře, tak honem,“ rychle jsem sebral Alici papíry z ruky.

Podle rozvodových papírů jsme zjistili, že právník pochází z Itálie a jmenuje se Mr. Jones.

„Zablokoval jsem letenky do Itálie, ale letí to za tři hodiny, takže si musíme pospíšit,“ vrátil se Emmett od telefonu.

„Takže rychle, nic nebalte, pouze osobní věci a doklady,“ začala nás navigovat Alice. Během několika minut jsme byli všichni nachystaní. Let jsme stihli a Volterra byla pro nás otevřená. Teď už jsem věděl, že jdeme na smrt, z Volterry už nás jiná cesta nečekala. Aro nás naživu nenechá, to bylo jasný.

„Jsme objednáni k panu Jonesovi,“ ujal se slova Carlisle.

„Jistě, jenom běžte dál,“ vyzvala nás sekretářka bez toho, aby se nás zeptala na jméno.

„Dobrý den, jsem Jones a rád vás poznávám,“ ujal se slova mladý právník.

„Jsme Cullenovi a přišli jsme se zeptat na jednu vaši práci,“ podal si s ním Carlisle ruku.

„Bohužel, informace o jiných případech nepodávám,“ sedl si právník do křesla za stolem.

„No, vlastně se to týká mě,“ podal jsem mu rozvodové papíry.

„Chceme vědět, zda žádost vyřizovala moje manželka, anebo někdo jiný,“ pokračoval jsem dál.

„Pamatuji si tento případ, ona se tu nikdy neukázala, za ni to vyřizoval někdo jiný, jmenoval se Aro, bylo to zvláštní jméno, na to nikdy nezapomenu,“ potvrdil nám právník naši domněnku.

„Velmi vám děkujeme,“ nechtěli jsme se zdržovat.

„Nemáte zač,“ popřál nám a potřásl si s námi rukou.

„Musíme okamžitě do Volterry.“ Vyběhli jsme do lesa a během hodinky jsme byli před hradem.

„Ještě počkat, víte, že odtud se už nedostaneme,“ zarazil jsem je.

„Stojíme za tebou, bráško, v dobrém i zlém,“ promluvil Jasper a všichni přikyvovali.

„Fajn, jen jsem chtěl vědět, že jste s tím smířeni,“ rezignoval jsem. Vkročili jsme do Volterry a věděl jsem, že nejsme tady vítáni.

„Rád vás opět vidím,“ přivítal nás slizce Aro. Určitě věděl, proč jsme tady a náležitě si to užíval.

„Chci Bellu zpátky,“ zavrčel jsem na něho a nahrbil se.

„Edwarde, Edwarde, nebuď tak majetnický,“ usmíval se.

„Bella patří do Volterry, vždycky sem patřila,“ vstal z trůnu a blížil se k nám.

„Bella Volterru nenávidí,“ odporoval jsem mu, ale on se tvářil tak sebejistě, tak jakoby věděl, že nad ním nemůžeme vyhrát ve slovní přestřelce.

„Omyl, Edwarde, už jsem ti říkal, že Bella uměla mluvit vždycky,“ zasmál se.

„Cože?“ nechápal jsem, co řekl, ostatní stáli jako opaření kolem mě.

„Bella byla vždycky dobrá herečka. Byla má nejlepší žačka. Měla vás sledovat a hlásila nám každou vaši akci, každý váš pohyb. To ona byla ta, co dodávala informace,“ usmíval se a já jsem zůstal naprosto opařený.

„To není pravda, lžeš,“ zakřičel jsem na něho, protože jsem to nedokázal pochopit. Nedokázal jsem vstřebat to, že by mi tohle Bella udělala, ta vystrašená dívka, která k nám přišla, ta, kterou miluji.

„Ale je, Edwarde, bohužel se to potom zvrtlo,“ zamyslel se Aro. Byl jsem naprosto ohromený tím faktem, mluvil tak sebejistě a já mu věřil, poprvé jsem věděl, že nelže.

„A co to těhotenství, to byla taky lež,“ utrhl jsem se na něho. Viděl jsem rudě a před očima jsem měl mžitky.

„To lež není, Bella je těhotná, a to je právě ten problém,“ sedl si zpátky na trůn. Kolem nás se začali hemžit upíři, jakoby čekali na povel.

„Myslím, že není fér, bavit se o někom, když tady není. Přiveďte Bellu!“ nakázal a pár upírů odešlo. Nevěděl jsem, co si mám myslet, dozvěděl jsem se tolik věcí a můj mozek to nedokázal vstřebat. Ona mě využila, podvedla, a to dítě třeba není moje.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 25. kapitola - Vzpoura: